Poplatkové nástroje v oblasti nakládání s odpady – ekonomická a environmentální udržitelnost?

1. Poplatkové nástroje v oblasti nakládání s odpady – ekonomická a environmentální udržitelnost? Ing. Jan Slavík IEEP, Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku při NF VŠE Praha

2. Cíl přednášky = na základě vývoje ekonomického myšlení zhodnotit argumenty obhajující podporu recyklace odpadu a současně diskutovat nástroje poplatkového typu s ohledem na jejich environmentální účinnost a efektivitu

3. Argumenty obhajující podporu recyklace • vyčerpatelnost primárních surovinových zdrojů • vyčerpatelnost kapacit k odstranění odpadu (odpadu je „příliš mnoho“) • negativní externí efekty způsobené odstraňováním odpadu → jsou tyto argumenty dostatečné?

4. I. Vyčerpatelnost primárních surovinových zdrojů • Thomas Malthus (zač. 19. stol.) • „otec“ myšlenky vyčerpatelnosti • ekonomie = „ponurá věda“ • růst populace vs. růst možností obživy • 19. a 20. století je obdobím názorového boje mezi „skeptiky“ a „těšiteli“ (Hampl, 2004) • 70. léta 20. stol. „vítězství“ Římského klubu • bestseller Meze růstu (Limits to Growth)

5. II. Vyčerpatelnost primárních surovinových zdrojů • kritika závěrů Římského klubu ze strany ekonomů (Nordhaus, Simon…)….JAKÁ? • predikce nerespektují přizpůsobování trhu (nabídka a poptávka) • kriterium vzácnosti = CENA! • nabídka = hledání nových nalezišť => růst a nikoli pokles zásob (↓ vzácnosti) • poptávka = hledání substitutů, úspory a RECYKLACE (? „back-stop-technology“) =>predikce nerespektují technologické změny

6. III. Vyčerpatelnost primárních surovinových zdrojů • závěr = nikdy nedojde k situaci, kdy se budeme rozhodovat o tom, co udělat s posledním barelem ropy • vyčerpatelnost není dostatečným argumentem pro podporu recyklace • má recyklace smysl? • ANO, jako reakce na růst vzácnosti primárních surovinových zdrojů, ale tato situace ještě nenastala!

7. Vyčerpatelnost kapacit • co je „nadmíru velké množství odpadu“? • argumentace stejná, jako v případě vyčerpatelnosti primárních surovinových zdrojů • př. Německo v 90. letech • v současné době nic nenasvědčuje růstu vzácnosti kapacit (skládky a spalovny) • vzácnost kapacit jako důsledek administrativních překážek a politické neprůchodnosti (Linscheidt, 1998) => vyčerpatelnost kapacit rovněž není dostatečným argumentem pro podporu recyklace ? má recyklace smysl? • ANO, jako reakce na růst vzácnosti kapacit k odstraňování odpadu (doprovázený růstem ceny), ale tento stav ještě nenastal!

8. I. Negativní externí efekty • problém = pejorativní vnímání pojmu „odpad“ resp. „skládka“ či „spalovna“ => nízká akceptace druhotných surovin na trhu → „regulace požadující označovat recyklovatelné materiály jako „odpad“ může způsobit zbytečné tržní nedokonalosti“ (OECD, 2007) • negativní efekty dnes spíše u „starých zátěží“ a nelegálního nakládání s odpady → tento problém ale recyklace neřeší!

9. II. Negativní externí efekty • ? ztráty estetické hodnoty krajiny • pekuniární externalita → neinternalizovat! • rozdíl od technologických externalit (průsaky, skládkový plyn apod.) • recyklace jako proces spořící energie? „To je sice pravda, ale tržní hodnota recyklovaných materiálů používaných ve výrobním procesu je odvozena právě od toho, nakolik umožňují výrobcům spotřebovat méně primárních surovin a méně energie. Neexistuje žádná „dodatečná“ hodnota plynoucí z toho, že recyklace znamená méně energie či materiálu. Všechny úspory primárních surovin a energie jsou již plně započítány v komparaci nákladů recyklace s jinými způsoby nakládání s odpadem. Odděleně poukazovat na tyto úspory je pokus (snad bezděčný) započítat je dvakrát. Každé takové opomenutí nutně vždy bezdůvodně zvýhodňuje recyklaci“ (Benjamin, 2003). • ani negativní externí efekty nejsou dostatečným argumentem pro podporu recyklace!

10. Má recyklace smysl? • ANO, ale pouze tehdy, když: • roste vzácnost primárních surovinových zdrojů a druhotné suroviny jsou vhodným substitutem primárních (s ohledem na kvalitu apod.) => „back-stop technology“ • roste vzácnost kapacit k odstraňování odpadu • trh dokáže absorbovat druhotné suroviny (dílčí problémy jako nedokonalé informace, pejorativní vnímání pojmu odpad apod.) • Realita je ale jiná! → státy EU nemají možnost volby cílů (viz kvóty na recyklaci obalových odpadů), mohou volit pouze nástroje!

11. I. Poplatkové nástroje v OH 2 základní typy nástrojů: • poplatky za ukládání odpadu na skládky • platby za komunální odpad ad 1) motivovat k recyklaci nebo internalizace externích efektů? → priority se mění! ? jaká by měla být jejich výše • aby internalizovala externí efekty? ALE nelze vyčíslit! • aby zvýšila konkurenční schopnost recyklace? ALE tak vysoký poplatek není! ad 2) motivační (podpora recyklace) nebo fiskální funkce?

12. II. Poplatkové nástroje v OH • OECD (2007) navrhuje 7 základních kriterií hodnocení nástrojů! • jak určit jejich výši, když služby v OH mají v řadě případech charakter veřejné služby (Baum-Cantner, 2004)? => v ČR naplní svou fiskální funkci → obce systémy dotují => nemusí mít nutně charakter veřejné služby (viz př. Finska) • jak platby konstruovat, aby byly motivační? • kombinované platby (variabilní a fixní složka) • cenová elasticita poptávky • povaha „tržní ceny“ („pay as you throw“) – stejně jako v případě platby za plyn, energii či vodu

13. I. Závěr • recyklace má smysl, ale nikoli nástroj řešení problému vyčerpatelnosti primárních surovinových zdrojů, kapacit k odstraňování odpadu či negativních externích efektů =>rozhodující úlohu hraje vzácnost a mechanismy trhu! • podpora recyklace: • odstranění překážek, které brání trhu najít efektivní míru recyklace (např. legislativní, administrativní apod.) • zreálnit platby za komunální odpad (výše podle skutečných nákladů)

14. II. Závěr „Trh je schopen nalézt rovnováhu mezi spotřebou vyčerpatelného zdroje a jeho recyklací a mezi skládkováním odpadů a jejich recyklací. Proto se táži: Je dnešní tolik používané označení „konzumní společnost“ skutečně na místě? Pokud ano, tak čas pro recyklaci spuštěnou tržními mechanismy dosud nenastal, nebo je nutné hledat vysvětlení v identifikaci tržních selhání, které byly způsobeny vysláním špatných cenových signálů současné politiky.“ (Tietenberg, 1992)

15. Děkuji za pozornost! Ing. Jan Slavík IEEP jslavik@vse.cz