Reliéf ČR

1. Reliéf ČR základní typy regionalizace

2. Genetické typy reliéfu Základní typologie Endogenní reliéf– tektonika, sopečná činnost Exogenní reliéf – kryogenní, fluviální, eolický, … Typický reliéf pro území ČR: • reliéf skalních měst (např. Kokořínsko, Labské pískovce, Český ráj) • krasový reliéf (Moravský kras, Český kras) • sopečný reliéf (Doupovské hory, České středohoří) • glaciální reliéf (Krkonoše. Šumava, Opavská pahorkatina, Šluknovská pahorkatina) • antropogenní reliéf (Podkrušnohoří, Ostravská pánev, vodohospodářská krajina Třeboňska)

3. Vývoj reliéfu + typy reliéfu Analogicky jako geologický vývoj a stavba 2 odlišné typy: • Česká vysočina • Karpaty

4. SYSTÉM: Hercynský Alpsko-himálajský SUBSYSTÉM: Hercynská pohoří Karpaty Panonská pánev

5. Členitost reliéfu - absolutní Nejvyšší části: • Česká vysočina: Sněžka (1 602 m n.m.) • Karpaty: Lysá hora (1 323 m n.m.) Nejvyšší vrcholy v ČR: • 1. Sněžka 1602 m n.m. • 2. Luční hora 1555 m n.m. • 3. Studniční hora 1554 m n.m. • 4. Vysoké kolo 1509 m n.m. • 5. Praděd 1491 m n.m. • 6. Stříbrný hřbet 1490 m n.m. • 7. Violík 1472 m n.m. • 8. Vysoká hole 1465 m n.m. • 9. Malý Šišák 1440 m n.m. • 10. Kotel 1435 m n.m.

6. České republice je v 16 pohořích celkem 392 hlavních (HLV) + 170 vedlejších (VV)tisícimetrových vrcholů z 20 nejvyšších v ČR je 15 v Krkonoších

7. Tisícimetrová pohoří ČR - nejvyšší pohoří ČR 1. Krkonoše Sněžka (1602 m n.m.) 2. Hrubý Jeseník Praděd (1491 m n.m.) 3. Králický Sněžník Králický Sněžník (1424 m n.m) 4. Šumava Plechý (1378 m n.m.) 5. Moravskoslezské Beskydy Lysá hora (1323 m n.m.) 6. Krušné hory Klínovec (1244 m n.m.) 7. Rychlebské hory Smrk (1125 m n.m.) 8. Jizerské hory Smrk (1124 m n.m.) 9. Orlické hory Velká Deštná (1115 m n.m) 10. Šumavské podhůří Libín (1093 m n.m.) 11. Novohradské hory Kamenec (1072 m n.m.) 12. Český les Čerchov (1042 m n.m.) 13. Hostýnsko-vsetínská horn. Vysoká (1024 m n.m.) 14. Javorníky Malý Javorník (1021 m n.m.) 15. Ještědsko-kozákovský hřbet Ještěd (1013 m n.m.) 16. Hanušovická vrchovina Jeřáb (1003 m n.m.)

8. Nejnižší místa • Labe - Hřensko (115 m n.m.) • soutok Moravy - Dyje (149 m n. m.) antropogenní činnost Velkolom ČSA (u Mostu) dno: 160 - 200 metrů pod okolním terénem (230 m n.m.)  dno lomu 30 m n.m.  Velkolom Bílina (40 m n.m.)

9. Endogenní reliéf • podmíněný endogenními procesy: tektonika, sopečná činnost, zemětřesení • historicky významné: přelom 2H/3H → aktivní sopečná činnost (sopečný reliéf) → tektonika – rozlámání ker, pohyby podél zlomů → kerný reliéf → seismická aktivita vše: dozvuky do současnosti

10. Seismická aktivita Nejvyšší aktivita v regionech • Západní Čechy – Karlovarsko • Hronovsko-poříčská porucha (Náchodsko, trutnovsko) • Ostravsko – antropogenně podmíněná

11. Seismické stanice provozované: • Geofyzikálním ústavem (červeně), • Ústavem fyziky Země MUNI Brno (modře), • Ústavem Geoniky/TU Ostrava (zeleně) Průhonice (1957) Kašperské Hory (1961) Dobruška (1992) Úpice (1983) Nový Kostel (1998) Panská Ves u České Lípy (2003) Třešť (2005) Ostrava/Krásné Pole (1983) Velký Javorina (1995) Mor. Krumlov (1995) Mor. Beroun (1994) Vranov u Brna (1990)

12. Seismická aktivita – západní Čechy • Současná aktivita: • zemětřesný roj - nejsilnější od roku 2000 • doposud nejintenzivnější instrumentálně zaznamenané západočeské zemětřesné roje se vyskytly v roce 1908 (nejsilnější otřes: magnitudo 5.0,stupeň 5 Richterovy škály) • na přelomu let 1985/86 (nejsilnější otřes: magnitudo 4.6)

14. Současné otřesy • Od  6.10.2008 zvýšená seismická aktivita • zemětřesný roj s epicentry v blízkosti obce Nový Kostel (15 km severně od Chebu) • ohniska zemětřesení: jsou lokalizována v hloubce 10 km • v období 6.10., 04 hod. SEČ až 14.10., 06 hod. SEČ bylo instrumentálně zaznamenáno přes 10 000 zemětřesení • nejsilnější zemětřesení: o magnitudu 3.9 (3.9 stupně Richterovy škály) se vyskytlo  12.10. v 9:44 SEČ a bylo pocítěno obyvateli i ve velké vzdálenosti od epicentra, např.  na západě Prahy

17. Sopečný reliéf

18. Hlavní vulkanická centra • Oherský rift - v SZ Čechách Doupovské hory České středohoří • labská linie (SZ-JV) - skryta pod sedimenty české křídové pánve • roztroušená centra po celé severní části Českého masívu

19. Permský vulkanismus Javoří hory Vraní hory

20. Javoří hory Ruprechtický Špičák (881 m n.m.)

21. Vraní hory Královecký Špičák (881 m n.m.)

22. Hlavní stadia • preriftové (campan-spodní eocén) - žilné průniky ultrabazických magmat - soustřeďují se při vnějších zlomech sv. části oherského riftu + při lužickém zlomu (př. v Podještědí) - povrchové produkty nejsou - podlehly erozi • riftové hlavní fáze: svrchní eocén - spodní miocén - produkt: povrchová, žilná i intruzivní tělesa

23. mladší období: svrchní miocén - soustřeďuje se do blízkosti mladších poruch (např. krušnohorského a lužického zlomu (kozákovské centrum) - vedle efuzí jsou časté diatermy (výbuchová hrdla s pozdější lávovou výplní přívodní dráhy závěrečná fáze: pliocén až pleistocén - aktivita vulkanického centra v Nízkém Jeseníku - nejmladší vulkány při chebském zlomu (Železná hůrka a Komorní hůrka)

25. Doupovské hory • největší sopka v ČR • plocha: 1 200 km2 • vznik v místě protnutí oherského riftu s příčným jáchymovským zlomovým pásmem oherský rift Doupovské hory Jáchymovský zlom

26. Doupovské hory • troska stratovulkánu nebo velké lávové (efuzivní sopky) • z větší části na pravém břehu Ohře • mezi Sokolovskou a Mosteckou pánví Kadaň Dubina

27. aktivita - hlavní vulkanická fáze v rámci riftogenního stádia (svrchní eocén - spodní miocén) počátek: měl explozivní ráz (až 50 metrů mocné akumulace vulkanoklastik) vyšší části komplexu: až 500 m mocné; tvoří je: lávové proudy + mocné akumulace vulkanoklastik • v centru vulkánu: kaldera (u Doupova)

28. selektivní eroze lávové příkrovy - vyvýšeniny Pyroklastika (omezeně) - měkčí morfologie morfologie SZ. svahů Doupovských hor (masív Stoličná)

29. S - mírně zvlněný reliéf nejvyšší: Velká Jehličná (828 m) J - členitější - strukturní plošiny nejvyšší vrcholy: Pustý zámek (928) Hradiště (934) Mlýnský vrch (814) Dubina (729) vrcholová část Doupovských hor půlkruhovitě seskupeny kolem doupovské sníženiny = zbytek kaldery (kolem 600 metrů) uprostřed sníženiny: o 60 m (relativně vrch Niva)

30. zdvihem pohoří byla Ohře zatlačena k SZ + poklesy v Mostecké pánvi  řeka se antecedentně zařezala do okraje Doupovských hor  průlomové údolí zdvih pokračuje  oživování hloubkové eroze + zpětná eroze do nitra pohoří výchozy granulitů údolí Ohře mezi Stráží nad Ohří a Pernštejnem

31. ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ • plocha: 1 265 km2 • CHKO P = 1 063 km2 • Milešovka (837 m n.m.) • JZ - Milešovské středohoří SV - Verneřické středohoří Lipská hora Lhota Milešovka Ostrý

32. České středohoří • podloží: krušnohorské krystalinikum (metamorfované a hlubinné vyvřeliny starohory/1H) - vystupuje na povrch izolovaně př. Oparenské údolí, Česká brána povrch krystalinika: v hloubce velmi členitý, velké výškové rozdíly (až 1 700 m) křída: vznikl až 1 km mocný pokryv sedimentů - tvoří podklad vulkanosedimentálního komplexu * po skončení sedimentace: rozlámání na kry + eroze při průniku vulkanických těles - vyzdviženy křídové sedimenty

33. třetihory • předvulkanická činnost - odnos křídových hornin - zvětrávací procesy (prokřemenění původního povrchu - krusta tvrdých křemenců, sluňáky) sopečná činnost - vázána na ohárecký rift trvala 20 milionů let (eocén - miocén) etapy. 1. maary 2. výlevy lávy v depresích 3.intruzivní činnost

34. 4H - erozní činnost Labe (100 metrů) - mrazové zvětrávání - výrony minerálních vod (Teplice - teplická terma v ryolitu, Bílina)

35. Milešovka (837 m n.m.) NPR „Hromová hora“ vypreparovaný + vyzdvižený lakolit J. úpatí (kóta 486 m - Šibeník) - nejvýše situovaný výskyt krystalinika

36. Lovoš (570 m n.m.) • nad Lovosicemi • přívodní dráha • intruze do křídových sedimentů + vyzdvižená kra • NPR • J.úpatí: poruchové pásmo litoměřického zlomu

37. Milá (510 m n.m.) čedičový suk PR

38. Oblík (509 m n.m.) NPR vypreparovaná intruze čediče sloupcovitá odlučnost nejvyšší Chožovského středohoří

39. Krušné hory • kerné pohoří • délka = 130 km • šířka ( 6 - 19 km) • kra: výrazně ukloněná k SZ • plochá rozvodí • ojedinělé sopečné vrchy • vrcholový zarovnaný povrch • zlomové svahy vrcholový zarovnaný povrch zlomový svah pánve

40. horniny krušnohorského krystalinika • - do kterých pronikl krušnohorský pluton • (soubor intruzivních těles) • - tvoří řadu elevací • + 3H vulkanity Ryžovna Božídarský Špičák 1115 Boží Dar 1050

41. Lužické hory • plocha 180 km2 • jsou sz. pokračováním ještědsko-kozákovského pásma • od Ještědského hřbetu odděleny Jitravským sedlem • nejvyšší vrchol: Luž (Lausche)-793 m n.m. • nad relativně plochý reliéf se zvedá řada vysokých znělcových a čedičových kup • vulkanismus byl podmíněn tektonickými pohyby, které rozlámaly původně souvislý povrch (paleogenní zarovnaný povrch) a mírně vyzdvihly pruh Lužických hor nad Žitavskou pánev

42. Pěnkavčí vrch Luž (793) fonolit Trachyt Suchý vrch Velký Buk

43. Luž (793 m n.m.) • Fonolitová kupa vypreparovaná erozí z křídových pískovců • Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák) • místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne.

44. Ledová jeskyně • malá puklinová jeskyně na severním svahu Suchého vrchu (641 m) nedaleko přehrady Naděje • vznikla mrazovým zvětráváním hornin • znělcové skála rozpukala a byla překryta rozsáhlým suťovým polem • jeskyni tvoří svislá puklina na povrchu utěsněná sutí a hlínou, v níž je znemožněna cirkulace vzduchu • jediným otvorem v horní části jeskyně vniká v zimě dovnitř těžší chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu • z par v ovzduší i z prosakující vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost v nejnižším místě jeskyně někdy dosahuje až 2 m • ledová výzdoba je nejbohatší v předjaří, v létě se většinou udržuje jen podlahový led

45. Ledová jeskyně • v roce 1966 byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou • jeskyně je hluboká 6 m, až 30 m dlouhá a 2 - 4 m široká • vchod je asi 6 m nad dnem zhruba uprostřed jeskyně • vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami • levá část: hůře dostupná PP Naděje 0,30 ha

46. Severočeská tabule • severní část České tabule • plocha = 2 600 km2 • strukturní plošiny, vyzdvižené okraje - soustava kuest • skalní města • neovulkanické suky – nejvyšší v České tabuli • nejvyšší vrchol: Ralsko (696 m n.m.)

47. Ralsko (696 m n.m.) • V Cvikovské pahorkatině • u Mimoně • relativní výška 400 metrů nad dnem Ploučnice • vrchol: výrazný úzký hřbítek na vypreparované žíle nefelinitu směru SV-JZ • dolní část: kvádrové pískovce středního turonu • PR (1992, 18 ha)

48. Ralská pahorkatina • plocha 1 356 km2 • specifikum v rámci České tabule: do povodí horního toku Panenského potoka pronikl přes Jitravské sedlo v době halštrovského zalednění pevninský ledovec • četná neovulkanická tělesa: Ralsko (696 m ), Bezděz (604 m), Tlustec (591 m), Vlhošť (614 m) • pískovcová skalní města: Kokořínsko, Polomené hory, Hradčanské stěny • kotliny - erozně denudační, tektonické • významná údolí: Ploučnice a přítoků, Pšovky • významné rybníky • CHKO Kokořínsko

49. Kokořínsko - neovulkanity - mladotřetihorní neovulkanická tělesa - zejména čediče a trachyty • Ronov • Vlhošť (614 m) • Vrátenská hora Ronov-čediče

50. Nízký Jeseník • sopečná činnost se soustředila do okolí Bruntálu • velmi mladé sopky (aktivní i na počátku pleistocénu) • stratovulkány • Postvulkanické jevy: minerální prameny • Nejmohutnější Velký Roudný (780 m n.m.) sedlem spojen s Malým Roudným (775 m n.m.)