VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta) a MECHOROSTY (Bryophyta)

1. VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta)aMECHOROSTY (Bryophyta) ŠVAŘÍČKOVÁ Lenka,2010

2. VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta) • Mezi vyšší rostliny patří mnohobuněčné, převážně autotrofní rostlinné organismy • Přizpůsobené životu na souši, některé druhy však žijí (druhotně) ve vodním prostředí • Tělo vyšších rostlin (kormus) je rozlišeno na kořen, stonek, list; pouze u primitivnějších mechorostů je ještě zachována organizační úroveň stélkyVyšší rostliny se odvozují od zelených řas na základě celé řady shodných znaků, vykazují však mnohem vyšší přizpůsobení k suchozemskému způsobu života • Zvlášť významná tvorba kutikuly a průduchů, postupné zdokonalování soustavy vodivých pletiv • Mezi klíčové vlastnosti prvních rostlin při jejich přechodu na souš i mykorhiza • Vývojem zygoty vzniká zárodek (embryo)

3. Pro současně žijící (=recentní) vyšší rostliny je charakteristická různotvárná (heteromorfní) rodozměna • V průběhu evoluce se v suchozemských podmínkách stále více prosazovala mnohem přizpůsobivější nepohlavní generace (sporofyt), za současného potlačování pohlavní generace, gametofytu • U vývojově méně dokonalých výtrusných vyšších rostlin (mechorostů a kapraďorostů) je úspěšný průběh oplození vázán na přítomnost atmosférické vody (déšť, rosa); jen v té je možný aktivní pohyb spermatozoidů • U výše organizovaných (semenných rostlin), je oplození na přítomnosti vody nezávislé • V současných systémech bývají vyšší rostliny členěny na 3 hlavní vývojové proudy, klasifikované na úrovni oddělení – mechorosty, kapraďorosty a semenné rostliny

4. MECHOROSTY (Bryophyta) • Zahrnují zpravidla suchozemské výtrusné rostliny, u nichž v životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem • Nejprimitivnější skupina vyšších rostlin bez pravých cévních svazků (cévní svazek je zachován jen ve sporofytu některých zástupců) • Jejich gametofyt je buď lupenitý (má povahu stélky), neboje rozlišen na lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy); k podkladu je připevněn příchytnými vlákénky (rhizoidy) • Na povrchu je mechová rostlinka kryta kutikulou • Absence dokonalejších vodivých pletiv je hlavní příčinou malých rozměrů mechorostů; nejčastěji dosahují výšky několika centimetrů, vzácněji i přes 30cm (ploník obecný)

5. Typická výrazná rodozměna • Z jednobuněčného haploidního výtrusu vyklíčí zelený, vláknitý nebo lupenitý prvoklíček (protonema), z něhož vyrůstá vlastní mechová rostlinka • Ta tvoří podstatnou část gametofytu a nese pohlavní orgány (gametangia): samčí pelatky (antheridia) a samičí zárodečníky (archegonia) • Pelatky mají nečastěji kyjovitý nebo vejčitý tvar a produkují velký počet dvoubičíkatých spermatozoidů • Zárodečníky mají charakteristický lahvicovitý tvar a uzavírají jedinou buňku vaječnou, oosféru • K oplození dochází ve vodním prostředí (za deště, rosy…), přičemž z oplozené vaječné buňky, zygoty, vyrůstá diploidní sporofytní generace tvořená nohou, štětem a výtrusnicí (tobolkou) • Ve výtrusnici (=sporangium) vznikají redukčním dělením spory a po jejich dozrání sporofyt odumírá • Po celou dobu své existence je sporofyt vázán na gametofytní rostlinku a je na ní zcela závislý • Mechorosty se vegetativně rozmnožují hlavně úlomky mechové rostlinky, rozkladem prvoklíčků, apod.

6. U některých druhů vegetativní rozmnožování zcela převažuje a vznikají tak často rozsáhlé mechové koberce • Ekologicky patří mezi rostliny vlhkobytné, méně jsou mezi nimi zastoupeny druhy vodní a suchobytné • Mechorosty představují důležitou složku vegetačního krytu zemského povrchu, včetně území s extrémními klimatickými a stanovištními podmínkami (severské oblasti, vysoká pohoří, rašeliniště) • Mechorosty osídlují nejrůznější podklady: rostou na holé zemi, na skalách, na borce stromů apod. • Nejstarší nálezy pocházejí ze svrchního devonu (straší prvohory) • Nejvýznamnější jsou játrovky a mechy

8. Rozmnožování mechorostů

9. Třída: JÁTROVKY • (Marchantiopsida, Hepaticae) • Nejníže organizovaná třída mechorostů se silně redukovaným prvoklíčkem • Jejich gametofyt je buď lupenitý, nebo je rozlišen na lodyžku a lístky • Na rozdíl od většiny mechů nemají fyloidy játrovek vyvinuté střední žebro; nejčastěji bývají uspořádány ve dvou řadách • Stélky játrovky Marchantia

10. Třída: MECHY • (Bryopsida) • Představují nejdokonalejší a druhově nejbohatší třídu mechorostů (asi 15 000 druhů) • Charakteristickým znakem je dobře vyvinutý lupenitý nebo vláknitý prvoklíček • Z něho vyrůstá mechová rostlinka, jejíž spirálně uspořádané lístky mají většinou střední žebro • U nejdokonalejších typů mechů (ploník) se středem lodyžky táhne pruh vodivého pletiva, tvořený specializovanými buňkami protáhlého tvaru • Tobolka mechů se zpravidla otevírá víčkem a je kryta čepičkou • V jejím ústí je řada hygroskopických zubů, které reagují na změny vzdušné vlhkosti; umožňují uvolňování a rozšiřování výtrusů větrem

11. Za vývojově nejpůvodnější mechy jsou považovány rašeliníky (Sphagnum) • Vyznačují se absencí rhizoidů, lupenitým prvoklíčkem a lístky bez středního žebra; buňky lístků jsou rozlišeny ve velké bezbarvé hyalocysty (ty umožňují poutat velké množství vody) a v menší zelené chlorocysty obsahující plastidy • Rašeliníky rostou na vlhkých stanovištích a na kyselých podkladech, zpravidla ve vyšších polohách • Jejich rostliny v horní části dorůstají, v dolní postupně odumírají, a tak dávají – spolu s některými jinými druhy rostlin – vznik rašelině • Pro lesní půdy s příznivými vlastnostmi jsou typické měříky (Mnium) • V jehličnatých porostech na kyselých půdách roste bělomech sivý, jehož kompaktní bochníkové polštáře ukazují na zhoršené půdě poměry a hromadění kyselého surového humusu • Velmi hojným druhem spálenišť a starých zdí je zkrutek vláhojevný, zpravidla bohatě plodný, s výtrusnicemi hruškovitého tvaru na dlouhých, pokroucených štětech

12. Mezi hojné zástupce chudších lesních půd patří ploník ztenčený a dvouhrotec chvostnatý • Vodní mechy reprezentuje např. pramenička obecná, vyskytující se v čistých tekoucích i stojatých vodách • Rašeliník:

13. Ploník obecný

14. Bělomech sivý

15. Zdroj: Biologie rostlin, L.Kincl,M.Kincl,J.Jakrlová www.google.cz