Evropská integrace 1958-1969

1. Evropská integrace 1958-1969 Dějiny EU

2. Rozvoj Společenství • Vytvoření celní unie (1968) • Rychlá liberalizace obchodu – zájem všech zemí • Realizace ve 3. etapách (tzv. Hallsteinův plán) • 1. k 1. 1. 1960 – snížení cel průmyslových výrobků o 10 % a cel zemědělských produktů o 5 % • 2. k 1. 1. 1962 – snížení cel průmyslových výrobků o 40 %, u části zemědělských o 30 %, ustavení společného vnějšího tarifu • Francie usilovala o co nejrychlejší stanovení společného vnějšího tarifu (x Německo, Nizozemsko – nižší tarif) • Společný vnější tarif = aritmetický průměr národních tarifů • K 1. 1. 1970 – odbourat všechna vnitřní cla • Dokončeno v r. 1968 – finalizace celní unie

3. Rozvoj Společenství • Společná zemědělská politika • Francie, Benelux, Komise • Francie chce, aby obchodní liberalizace byla vykompenzována SZP • Německo si nepřálo rychlou realizaci – levně nakupovalo v zahraničí • Dopady • 1958-1970 • 6x zvýšení vzájemného obchodu • 3x zvýšení obchodu se zeměmi mimo EHS • Významný vzestup EHS ve světovém hospodářství, naopak pokles VB a USA

4. Rozvoj Společenství • Další dopady: • Modernizace výroby • Zvýšení HDP a kupní síly obyvatel • Zvýšení zemědělské a průmyslové produkce • Od r. 1968 – volný pohyb osob (Itálie), omezen u svobodných povolání • Částečná liberalizace volného pohybu kapitálu (národní vlády chtěly bránit odlivu kapitálu ze svých zemí) • Vnější vztahy – ustaveny vztahy se zeměmi ACP (Dohoda z Yaoundé, 1964) • Neúspěchy • Nerozvinula se dopravní politika, sociální politika ani hospodářská a měnová politika

5. Vývoj ESUO • Od konce 50. let problémy • Strukturální krize – vzestup užívání ropy • Konjukturální krize – dovoz levnějšího amerického uhlí, ztrátovost u evropského uhlí, nadvýroba, zvýšení nezaměstnanosti v sektoru • Střety mezi národními vládami a Vysokým úřadem • 60. léta – ESUO se věnuje utlumování těžby uhlí a výroby oceli

6. Vývoj Euroatomu • Nerozvíjí se • Také konkurence ropy • Jaderný výzkum – placený z národních příspěvků • Francie se nechce dělit, ostatní více chtějí spolupracovat s Euroatom • Francie prosazuje, aby role Euroatomu byla doplňující k národním programům • Francie usiluje o posílení mezivládního charakteru organizace • Společná energetická politika nevznikla

7. Návrhy politické unie • Návrhy gen. de Gaulla – Evropa států, omezení nadnárodních institucí, Evropa má být mostem mezi USA a SSSR, mimo má zůstat VB (spojenec USA) • Proti přímým volbám do EP • Střety s Komisí o politické vedení EHS • De Gaulle usiluje o max. sblížení s Německem (tandem s Konrádem Adenaurem) • 1963 – Elysejská smlouva (francouzsko-německá smlouva o spolupráci) • Potvrzuje francouzsko-německé usmíření • Zavádí schůzky mezi představiteli Francie a Německa – zahr. politika, obrana • Konzultace před významnými rozhodnutími • Ostatní mají obavy z francouzsko-německé dominance

8. Návrhy politické unie • 1959 – Francie navrhuje Společenství konzultace zahraniční politiky x ostatní (NATO) • 1961 – První návrh Fouchetova plánu • Francie chce vytvořit „unii států“ a vytvořit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku • Mezivládní báze, Rada by rozhodovala jednomyslně • 3 výhrady vůči plánu: • Nadnárodnost – EP – federalizace, nezpochybnění EHS • NATO (obrana) - Nizozemsko nechce oslabit NATO • Vstup Velké Británie • Nizozemsko a Belgie podmiňují vznik politické unie přijetím Velké Británie do Společenství • Francie chce politickou unii před vstupem Británie • Německo, Itálie a Lucembursko jsou ochotné uzavřít kompromis

9. Návrhy politické unie • 1962 – Druhý návrh Fouchetova plánu • Kompetence politické unie i ve sféře hospodářské • Francie chce více, vyloučení zmínek o NATO v otázce evropské obrany • Ostatní – Francie chce transformovat Společenství a oslabit NATO, odmítnutí druhého návrhu • Navrhují – Vyloučit hospodářství, respektovat NATO, zavést většinové hlasování v Radě, konzultovat Parlament, funkce nezávislého generálního tajemníka • 4/1962 – Jednání v Paříži • Německo, Itálie a Francie ochotni uzavřít dohodu • X malí – obavy z dominance velkých, podmínění vstupem Velké Británie

10. Francouzská politika „prázdné židle“ • Rozpor mezi Francií a ostatními členy o podobě Společenství a roli institucí • Francie prosazuje mezivládní charakter Společenství • Proti přímým volbách do EP • Proti růstu legislativních pravomocí EP, legislativní pravomoci měly zůstat v rukou Rady • Parlament usiloval o podstatnější pravomoci při sestavování Komise, v rozpočtu, přímé volby • Sloučení institucí v r. 1965 • Sídla institucí • Brusel-Komise, Rada, EP • Lucembursko – ESD, sekretariát EP, EIB, Statistický úřad • Štrasburk – EP

11. Francouzská politika „prázdné židle“ • Institucionální krize 1965-1966 • Francie: • proti posílení nadnárodních institucí (EP a Komise – technický orgán nápomocný vládám) • zároveň gen. De Gaulle brzdil rozvoj některých politik (zejména obchodní politiky) a podporoval rozvoj zemědělské politiky • Obava z přechodu na většinové hlasování v Radě, která měla být zavedena v r. 1966 x realita – Rada jednala konsensuálně • Ostatní chtěli většinové hlasování, neboť plnilo odstrašující efekt bránící obstrukcím jednoho státu • Komise chtěla přimět Francii, aby výměnou za financování SZP akceptovala vyšší nezávislost institucí (Komise a EP)

12. Francouzská politika „prázdné židle“ • Němci s návrhem Komise souhlasili, ale Francouzi ne • Francouzský návrh: • SZP se bude financovat z národních příspěvků na léta 1965-1970 (nemusela by souhlasit s posílením institucí) • Ostatní – It., Niz. chtěly kratší rámec • Němci Francouze nepodpořili • Reakce Francie: • Odvolání stálého zástupce u Společenství, zákaz účasti francouzských úředníků na jednání pracovních skupin a výborů = politika „prázdné židle“ (7 měsíců)

13. Francouzská politika „prázdné židle“ • Komise chtěla smír • Návrh, který vyhovoval Francii – financování SZP, ale mimo institucionální otázky • Francie chtěla víc – omezit pravomoci Komise a zabránit většinovému hlasování v Radě • Nezavedení většinového hlasování v Radě • Stanovení jednomyslnosti v oblasti, kterou daná vláda bude považovat za svůj národní zájem • Omezení role Komise – posílit kontrolu Rady nad Komisí • V samotné Francii nepanoval na věc stejný názor – proti hospodářské kruhy, zemědělci i opozice (socialisté)

14. Lucemburský kompromis • Dohoda mezi Francií a ostatními o institucionálních otázkách • Formálně nebylo většinové hlasování eliminováno, ale fakticky ano • Vpřípadě, že stát považoval danou věc za svůj národní zájem, muselo být dosaženo jednomyslnosti v Radě • Francie se ale musela zříci některých omezení role Komise x ostatní chtěli, aby byla Komise nezávislým orgánem

15. Lucemburský kompromis • Dopady Lucemburského kompromisu: • Faktická stagnace rozvoje Společenství v 70. letech • Uplatňoval se i mimo „citlivé“ otázky • Vliv i na roli Komise • Musela brát ohled na všechny, ne na většinu • Realizace odvážných návrhů ustoupila • Oslabení jednoty ES - nedůvěra • Přiblížení mezivládní organizaci

16. Haagská konference (1969) • Klíčové setkání po rozkolu v ES • De Gaulle nahrazen Georgesem Pompidouem • Rozvoj ES, ale postupný, proti federalizaci ES a posilování nadnárodních orgánů • Umožnění vstupu VB • Témata: • (1) Zemědělství • Vytvoření zemědělského tržního řádu • Financování – národní příspěvky se nahrazují vlastními zdroji ES (zisky z cel, 1% odvod z DPH do společného rozpočtu) • Finanční nezávislost ES na členských státech

17. Haagská konference (1969) • (2) Hospodářská a měnová unie • Francie a Německo • Vznik výboru pod vedením Pierra Wernera – plán HMU • (3) Rozšíření • Dohoda o zahájení jednání s VB, Irskem, Dánskem a Norskem • Francie ale chce před tím vytvořit společný postoj Šestky • (4) Instituce • Jednání o rozšíření pravomocí EP v oblasti rozpočtu ES a přímých volbách x Francie (toto se musí řešit po rozšíření) • 1970 – dohoda o rozpočtu a posílení pravomocí EP v rozpočtu

18. Haagská konference (1969) • (5) Politická unie • Jednání o koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky • Francie chce schůzky ministrů zahraničí x ostatní (obavy z dalšího Fouchetova plánu) • Výsledkem jsou Davignonovy zprávy • První z r. 1969 – doporučeny konzultace na mezivládní bázi • Druhá z r. 1973 – posílení spolupráce v ZP, doporučeno, aby členské státy nepřijímaly konečný postoj bez konzultace s ostatními • Důsledkem je vznik Evropské politické spolupráce • Neformální konzultace zahraničně politických a bezpečnostních otázek • ZP zůstává plně v kompetenci národních států