ŠPUNDOVÁ MARTINA 1.ročník PR – RV 2007

1. ŠPUNDOVÁ MARTINA1.ročník PR – RV 2007 Téma: VLK (Canis lupus)

2. VLK (Canis lupus) Říše: Živočichové (Animalia) Podříše: Mnohobuněční (Metazoa) Kmen: Strunatci (Chordata) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) Nadtřída: Čelistnatí (Gnathostomata) Třída: Savci (Mammalia) Řád: Carnivora (Šelmy) Čeleď: Psovití (Canidae) Rod: Canis Druh: Vlk obecný (Canis lupus)

3. STAVBA TĚLA VLKA • délka těla – 1,1 – 1,4 m • délka ocasu – 300 – 459 mm • výška v kohoutku – 0,6 – 0,8 m • hmotnost – 25 – 50 kg, v severních oblastech až 80 kg • barva srsti – podléhá individuální a geografické variabilitě • struktura srsti – velmi hustá, umožňuje značné zadržení tepla • nohy jsou dlouhé, uzpůsobené k vytrvalému běhu, tlapy velké • samci jsou vždy větší než samice

4. VÝSKYT VLKA • Na třech kontinentech • Původní areál zahrnuje – Severní Ameriku, Evropu a Asii, mimo jižní Indie, Kambodže, Laosu, Vietnamu a jihoasijských ostrovů • Dnes území obývaná vlky nesouvislá • Na většině území Spojených států vyhuben, též ve velké části Evropy • Největší areály výskytu – severní Skandinávie, Rusko, hory balkánských států, Mongolsko, Tibet, Čína, Korea, jižní oblasti Asie od Arabského poloostrova do Indie • Mnoho typů prostředí, pokud není pronásledován, žije i tam, kde území pozměnil člověk

5. VÝSKYT VLKA V ČESKÉ REPUBLICE

6. ZPŮSOB LOVU • často štvaní zvěře ve smečce • obvykle výběr nemocných, poraněných, mladých nebo přestárlých kusů • zvíře krátkým během „otestují“ zda mají šanci ho ulovit • lov ve smečce umožňuje získat různou potravu, včetně losa a soba, kteří mnohonásobně převyšují hmotnost jednoho vlka, dále jeleny, srnce, divoké ovce a prasata, příležitostně zajíc i domácí zvíře

7. ROZMNOŽOVÁNÍ • smečky mají 5- 15 členů, v letních měsících jsou menší, tvořené jednou rodinou, v zimě se spojuje víc rodin dohromady • ve smečce je přísná hierarchie • obvykle se páří jen alfa pár = dominantní samec a dominantní samice • vlci se páří od března do dubna, březost trvá 9 týdnů • počet vlčat ve vrhu je 4 – 7 a samice rodí v noře • po měsíci kojení vycházejí mláďata z nory a živí se i vyvrženou potravou od matky a smečky • za ideálních podmínek = dostatek potravy, mohou vlčata smečku následovat již ve 3 – 5 měsících a do následujícího období rozmnožování se někteří jedinci i osamostatní

8. VYTÍ- vlci vytím ohlašují svou přítomnost - vymezují a obhajují svá teritoria- vytí je slyšet až na vzdálenost 10 km- umožňuje oddělení konkurenčních smeček aniž by muselo dojít ke konfliktu

9. PODDRUHY VLKA OBECNÉHO

10. VYHYNULÉ PODDRUHY VLKA OBECNÉHO

12. OCHRANA VLKŮ Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny resp. prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. je vlk kriticky ohroženým druhem. Zákonem je též chráněn jeho biotop, není povoleno škodlivě zasahovat do jeho vývoje, rušit ho, usmrcovat či zraňovat. Zák. č. 449/2001 Sb. O myslivosti řadí vlka mezi druhy zvěře, které nelze lovit. Zák č. 115/2000 zajišťuje náhradu škody způsobenou vlkem na domestikovaných zvířatech, příp. objektech jimi obývaných.

13. Historie výskytu vlka na našem území - v českých zemích došlo k úbytku vlka v 18. století. - na konci 19. století docházelo k ojedinělým zástřelům v oblasti Šumavy, nejdéle se patrně udržel ve východní části Moravy hlavně v Beskydech. - zde byl vlk zaznamenán i na počátku 20. století, pravděpodobně se však už jednalo o migranty ze Slovenska. - epizodně se vlci objevovali i na jiných místech ČR, většinou šlo o jedince uprchlé ze zajetí, kteří se mohli v některých případech i množit (Šumava – 70. léta). - v polovině 90. let se objevila asi pětičlenná smečka v odlehlé části Beskyd, projevující znaky stálého usídlení. Ta byla pravděpodobně nelegálně likvidována, až došlo kolem roku 1997 k jejímu zániku

14. - část vlků se mohla také vrátit zpět na Slovensko - v zimě 1998/99 se vlk objevoval vzácně pouze v pohraniční části na Jablunkovsku i v jižní části Beskyd. V roce 2000 bylo zastřeleno nejméně 7 vlků na slovenské straně Beskyd - na různých místech Beskyd je i v současnosti pravidelně prokazován výskyt vlka. V posledních letech byl zjištěn výskyt minimálně dvou vlků také na Šumavě

15. LITERATURA Anděra, M., Brtek, L., aj. Velká kniha živočichů. 3. vyd. Bratislava : Vydavateľstvo príroda, 2001, s. 344. ISBN 80-07-00863-2 Gaisler, J., Zejda, J., aj. Savci. 1. vyd. Praha : Aventinum nakladatelství, 1997, s. 496. ISBN 80-85277-92-1. Kol. autorů., Zvíře. 1. vyd. Praha : 2002, s. 624. ISBN 80-242-0862-8