Evropská integrace 1950-1957

1. Evropská integrace 1950-1957 Dějiny evropské unie

2. Situace v Evropě na poč. 50. let • Postavení Německa • Faktické rozdělení na západní a východní část • Znovuvyzbrojení západního Německa • Obecná otázky obrany Evropy • Zastánci USA – posílení proti SSSR, plány na zapojení Německa do NATO • Obavy ale u ostatních zemí – zejména ve Francii • Klíčová byla německá průmyslová oblast Porúří (produkce uhlí a oceli) • Od r. 1949 existoval Mezinárodní úřad pro Porúří (USA, VB, Benelux, Francie, záp. Německo) • Garance, Německo nebude samo plně kontrolovat tyto zdroje, ale nespokojenost s tímto uspořádáním v Německu, které chtělo stejnou kontrolu francouzského a belgického průmyslu • Vojenský bezpečnostní úřad – kontrola demilitarizace Německa

3. Situace v Evropě na poč. 50. let • Dalším problém představovalo postavení Sárska • Francouzská okupační zóna – zájem o uhlí • V r. 1947 - referendum, které požadovalo autonomii v rámci Francie • 1950 – Francouzsko-sárská úmluva – politická autonomie, což ale vyvolalo protesty Německa • Obecná otázka evropské integrace • Existující organizace nedostatečné, aby sjednotily Evropu • Hledání účinnějších cest francouzsko-německé spolupráce

4. Počátek evropské integrace • Iniciativa Francie (vliv USA) • Velká Británie nemohla být iniciátor, protože nehodlala jít nad rámec toho, co již bylo dosaženo • Důležité osobnosti ve Francii • Robert Schuman (ministr zahraničních věcí) – pro usmíření Francie a Německa • Georges Bidault(předseda vlády) – kontrola Francie nad Německem ovšem tak, aby se necítilo poníženo

5. Počátek evropské integrace Jean Monnet • Nutná evropská spolupráce, aby Francie ekonomicky prosperovala • Bezpečnostní aspekt – sjednocená, svobodná Evropa by mohla stát mezi USA a SSSR • Základem francouzsko-německé usmíření • Sjednocení Evropy postupně, tzv. sektorová integrace, ne naráz (x federalisté) • Základními sektory spolupráce uhlí a ocel, odtud možná expanze do dalších odvětví • uhlí základní energetická suroviny • ocel klíčová surovina pro výrobu zbraní • Společné využívání těchto dvou surovin • Řízeno společným orgánem, který by byl nadřazený vládám (volná hospodářská soutěž, zákaz kartelů, diskriminace)

6. Počátek evropské integrace Robert Schuman • Přijetí Monnetova plánu • francouzsko-německé usmíření • kontrola klíčových odvětví • 3. 5. 1950 představil plán ve francouzské vládě • 7. 5. 1950 – seznámil s ním ministra ZP USA Deana Achesona, který ho podpořil • Vyhlášení 9. 5. 1950 – Den Evropy • Informování Německa, Velké Británie, Itálie, Belgie, Lucemburska, Nizozemska

7. Počátek evropské integrace • Reakce ostatních zemí • Německo – pro • Proti jen sociální demokraté – plán překáží socializaci Porúří, zárodek technokratické diktatury • Potvrzení rozdělení Německa • Belgie, Lucembursko – pro usmíření F a N, proti tlaky ocelářského a uhelného průmyslu • Nizozemsko – pro, volný obchod, mír mezi F a N • Itálie – pro, možnost „návratu do Evropy“ • Velká Británie – proti nadnárodní autoritě • USA – podpora sjednocení Evropy, stabilita, ekonomická prosperita, obavy ocelářů (vytvoření evropského kartelu) • SSSR – proti, agrese

8. Počátek evropské integrace • 20. 6. 1950 – konference v Paříži, návrh smlouvy zakládající ESUO • Jednání řízena Jeanem Monnetem • Vytvoření originálního institucionálního rámce • Vysoký úřad – nadnárodní, obavy z technokracie a despotismu úřadu • Zvláštní rada ministrů - vytvořena na žádost Beneluxu z obav před převahou Francie a Německa, zástupce vlád členských států • Shromáždění - vytvořeno na žádost členů parlamentů člen. států, demokratická kontrola Vysokého úřadu, poslanci byli delegováni z národních parlamentů • Soudní dvůr - dohlížel na dodržování smlouvy a řešil spory uvnitř společenství • 18. dubna 1951 podepsána Smlouva o ESUO • Předsedou Vysokého úřadu byl jmenován Jean Monnet • 10. února 1953 byl otevřen společný trh pro uhlí, staré železo a železnou rudu

9. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Bezpečnostní situace ve světě • Korejská válka (1950-1953), Američané vázáni v Asii • Nutnost většího příspěvku Evropanů na svoji obranu • USA chtějí, aby Evropané posílili své vlastní kapacity, aby se obnovila německá armáda, která by ale byla integrována v evropských ozbrojených silách a byla pod kontrolou mezinárodního velení, Německo se mělo integrovat do Západní unie (Bruselský pakt) • Proti Francie • znovuvyzbrojení Německa je nebezpečné, Francie vojensky vázána v Indočíně (obavy z dominance Němců) • Velká Británie • Labouristé – proti, je to nebezpečné, ale nechtěli, aby se Velká Británie více vojensky vázala v Evropě, raději pro vznik německých divizí • Na zasedání NATO podpořili všichni americký plán s výjimkou Francie (a Belgie)

10. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Bezpečnostní situace ve světě • Korejská válka (1950-1953), Američané vázáni v Asii • Nutnost většího příspěvku Evropanů na svoji obranu • USA chtějí, aby Evropané posílili své vlastní kapacity, aby se obnovila německá armáda, která by ale byla integrována v evropských ozbrojených silách a byla pod kontrolou mezinárodního velení, Německo se mělo integrovat do Západní unie (Bruselský pakt) • Proti Francie • znovuvyzbrojení Německa je nebezpečné, Francie vojensky vázána v Indočíně (obavy z dominance Němců) • Velká Británie • Labouristé – proti, je to nebezpečné, ale nechtěli, aby se Velká Británie více vojensky vázala v Evropě, raději pro vznik německých divizí • Na zasedání NATO podpořili všichni americký plán s výjimkou Francie (a Belgie)

11. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství René Pleven • Francie vlastní iniciativa (Plevenův plán) • Návrh Jeana Monneta • Vytvořit evropské divize složené z národních jednotek, velení mezinárodní, evropský ministr obrany, který by byl podřízený Shromáždění ESUO • Jednání NATO – dvě koncepce znovuvyzbrojení Německa • 1. Evropská armáda (Plevenův plán) • 2. Začlenění německých divizí do NATO (Spoffordův plán) – Německo by zůstalo bez ministra obrany, bez německé armády, podřízení kontrole Spojenců

12. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Projekt EOS v r. 1952 • Evropská armáda se společným velením, ve které by členské státy nebyly diskriminovány • 40 národních divizí • Rekrutování, kariérní postup, odborná příprava v kompetencích národních ministrů obrany • Evropská administrativa se společným rozpočtem, která by kontrolovala tyto činnosti • EOS nemělo mít vyloženě nadnárodní charakter, neboť členské státy nechtěly přenášet příliš mnoho kompetencí v této citlivé oblasti – nebyla vytvořena proto funkce evropského ministra obrany • Řídícím orgánem měla být Rada ministrů, která by rozhodovala jednomyslně

13. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Jednání v členských státech • Francie – Národní shromáždění plán schválilo, ale těsně, obavy z přesunu jednotek z Indočíny, chtěla závazek, že VB a USA zůstanou v Evropě • Německo – Budestag plán schválil, ale také rozpory – především chtěli, aby Německo získalo rovnoprávné postavení s ostatními • 5/1952 – podepsání Smlouvy o EOS v Paříži • Podepsána i smlouva, která ukončila okupační režim v Německu ( znovunabytí suverenity, zrušen zákaz německého znovuvyzbrojení) • Omezení Německa ve vojenské oblasti – méně divizí než Francie, mělo se zříci výroby jaderných, biologických a chemických zbraní

14. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Evropské politické společenství • Ve smlouvě o EOS článek, který dával za úkol Shromáždění EOS vypracovat projekt evropské politické instituce (federální nebo konfederální) • Nicméně zastánci integrace chtěli vytvořit politickou strukturu ještě před EOS (Monnet, Spaak) • Na projektu pracovalo Shromáždění ESUO • 3/1953 – projekt EPS • Stejná struktura jako ESUO, ale výrazné posílení Parlamentu, který měl získat zákonodárnou funkci • EPS by zastřešilo ESUO i EOS, došlo by ke koordinaci zahraniční politiky členských států, mělo pracovat na vybudování společného trhu a koordinovat finanční a měnovou politiku • Schválení EPS bylo ale podmíněno ratifikací Smlouvy o EOS

15. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Ratifikace od 3/1953 • Německo – pro, proti komunisté a sociální demokraté (proti znovuvyzbrojení Německa) • Nizozemsko – většinou pro • Belgie – většinou pro • Lucembursko – většinou pro • Itálie – pro, proti jen komunisté, neofašisté, monarchisté, část socialistů • Francie – zdržení, obavy, že NS projekt nepodpoří, snaha získat čas

16. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Faktory, které ovlivnily ratifikaci ve Francii • Změna mezinárodní situace – stabilizace v Koreji, smrt Stalina – otázka bezpečnosti méně naléhavá • Indočína – zhoršení situace, Francie by nemohla vyvážit vyzbrojení Německa • Vnitropolitická situace - polarizace • Argumenty pro – znovuvyzbrojení je nutné, kontrola Německa i jeho ZP – racionální důvody • Argumenty proti – hra na emoce, odmítání znovuvyzbrojení, EOS není dostatečné ke kontrole znovuvyzbrojení, odmítání nadnárodního principu, ztráta francouzské suverenity a rozložení francouzské armády • Politické strany • Proti – komunisté (agrese proti SSSR), gaullisté (ztráta suverenity, zánik francouzské armády), nezávislí a rolníci (odpor k Německu, nedůvěra v nadnárodní řešení) • Socialisté rozdělení – proti (obavy ze znovuvyzbrojení Německa) • Radikálové rozdělení • Pro jen republikáni • Krize ve francouzské vládě • Nová vláda vznikla s podporou gaullistů, Schuman jako ministr zahraničí byl odvolán, místo něj Bidault (k EOS byl zdrženlivý)

17. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Nové garance Francii • Návrh nových protokolů • možnost povolávat vojáky z evropských divizí do zámoří, úprava hlasování v Radě • Ostatní rozladěni, ale protokoly podepsali, protože neměnily základ smlouvy • Další podmínky Francie • Ratifikace EOS podmíněna vyřešením otázky Sárska • USA a VB se musí více vojensky angažovat v Evropě • VB se měla více svázat s EOS, ale to VB odmítala, nechtěla být zastoupena v institucích EOS a v Evropě se chtěla vázat dle svých potřeb

18. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Ratifikace ve Francii v 8/1954 • 6/1954 – vznik nové vlády PierreMendes-France, kde byli zastoupeni gaullisté a naopak chyběli republikáni jako zastánci smlouvy • PierreMendes-France byl proti smlouvě • Národní shromáždění rozdělené • Veřejné mínění rozdělené • M-F chce další záruky, protokol, který měl omezit nadnárodní charakter EOS, EOS vázal na existenci NATO, stop EPS • Ostatní přijali kompromisy, ale pro Francii nedostatečné • Jednání v NS – odmítnutí smlouvy (proti gaullisté, komunisté, část radikálů, část socialistů, část nezávislých a rolníků)

19. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Náhradní řešení – návrh Velké Británie (min. zahraničí Anthony Eden) • Konference o rozšíření Bruselského paktu (Západní unie) o Itálii a Německo, poté přijetí Německa do NATO • Velká Británie poskytla záruky Francii – určitý počet divizí zůstane v Evropě, stáhnutí jen se souhlasem ostatních • Konference schválila nové úmluvy • Obnovení suverenity Německa – Pařížské smlouvy z r. 1952 nevstoupily v platnost, protože nebyla ratifikována EOS (ukončení okupačního režimu) • Vytvoření Západoevropské unie – mezivládní charakter, Německo vstoupilo do ZEU i svojí armádou, omezení – zákaz výroby jaderných, biologických a chemických zbraní, i některých konvenčních zbraní, strop 12 německých divizí • Vstup SRN do NATO – na základě rovnoprávnosti, ale fakticky s omezeními druhořadý člen, nicméně Německo získalo svoji vlastní armádu

20. Znovuvyzbrojení Německa a plán Evropského obranného společenství • Ratifikace ZEU – kromě Francie bezproblémová • ZEU těsně prošla v NS (proti komunisté, část radikálů, část republikánů, někteří socialisté, část gaullistů, někteří nezávislí) • SSSR v reakci na ZEU a vstup SRN do NATO založil Varšavský pakt – včetně NDR, která byla znovuvyzbrojena • Dořešení postavení Sárska • Sársko mělo získat evropský status, ale v referendum pro něj hlasovala jen třetina obyvatel, nakonec se Sársko vrátilo Německu (1957) • ZEU nebyla funkční organizací • ZEU se stala součástí obranného systému NATO, bez vlastního velení • Strategické otázky se projednávaly na půdě NATO • Neplnila ani kontrolní funkci vůčiNěmecku • Nestala se ani organizací zabezpečující evropské vyzbrojování

21. Oživení evropské integrace • Jean Monnet, Paul Henry Spaakchtěli další pokrok v integraci • Monnet – rozšíření ESUO do dalších oblastí (doprava a energie) – pokračování sektorové integrace • Prosazování integrace v oblasti atomové energie • V r. 1953 bylo založeno Evropské středisko jaderného výzkumu (CERN) • Návrhy na další organizaci, která by se zabývala využitím atomové energie v průmyslu, i při výrobě jaderné zbraně • Monnet pro atom • Základ dalšího oživení v Evropě • Výhody – nerozvinuté odvětví, slabé národní zájmy s výjimkou Francie, kontrola Německa, mírové využití

22. Oživení evropské integrace • Od r. 1955 se objevuje další myšlenka, a to vytvoření společného trhu v mnoha oblastech • Myšlenka konkurující sektorové integraci, Monnet nebyl jejím zastáncem!!! • Monnet – společný trh je příliš komplexní, problémem by byla delegace pravomocí na nadnárodní úroveň, rizika plného hospodářského otevření pro francouzský průmysl (protekcionismus) • Monnet byl pro Euroatom(pokračování sektorové integrace), ale ne pro EHS (to jen akceptoval, společný trh se měl rozvíjet postupně, strukturovaně, neměl vzniknout naráz) • Jednání v Německu – Němci nebyli pro Euroatom, ale byli pro společný trh • Belgický ministr zahraničí Paul-HenriSpaak navrhuje rozšíření ESUO do sektoru dopravy a další formy energie (i jaderné), nezmiňuje společný trh

23. Oživení evropské integrace • Postoje zemí • Německo – v zásadě pro • Francie – zdrženlivá, ve vládě gaullisté, nechtěla přílišné rozšíření kompetencí ESUO • Itálie – projevila zájem • Benelux – pro, Nizozemci byli zastánci společného trhu • Ministr zahraničí Beyen chtěl vytvořit jednotný trh • Země Beneluxu – syntéza Monnetova a Beyenova návrhu – sektorová integrace i společný trh • 6/1955 – Messinská konference

24. Messinská konference (1955) • Státy byly pro oživení evropské integrace, ale neshoda na postupu • Francie pro sektorovou integraci (jádro, doprava, telekomunikace), ne pro společný trh • Německo, Nizozemsko – společný trh, sektorová integrace byla nedostatečná, chtěly volný pohyb služeb, kapitálu, zboží i osob • Francie obavy – firmy nebyly konkurenceschopné • V Messiněse nerozhodlo o způsobu integrace, ale byl ustaven tzv. Spaakův výbor, který studoval oba návrhy • Spaakova zpráva (1956) • Sektorová integrace je složitá s výjimkou jaderné energie • Společný trh – návrh celní unii se společnými vnějšími tarify • Návrh dvou organizací – Euroatom a EHS

25. EHS a Euroatom • Postoje zemí • Francie – pro Euroatom • Belgie – ne Euroatom(prodej uranu z Konga USA) • Němci – podmínka přijetí Euroatomu, pokud Francie přijme společný trh • Benelux – společný trh • Francie – pokud chce Euroatom, musí přijmout společný trh • Vliv občanských aktivit a veřejnosti • Evropské oživení podpořeno prací Akčního výboru pro Spojené státy evropské, který založil Monnet (1955) • Sdružení významných osobností, předsedů politických stran v národních státech, představitelů odborů, aby ve svých státech prosazovali evropskou myšlenku • Důraz především na Euroatom

26. EHS a Euroatom • Faktory ovlivňující jednání o EHS a Euroatomu • Situace ve Francii • 1956 – volby do NS, vítězství socialistů a radikálů, prohra gaullistů, vláda pro evropské oživení • Jsou vyřešeny dva zásadní problémy – znovuvyzbrojení Německa, Sársko • Pro Euroatom • Společný trh – rezervovaný postoj, tradice protekcionismu, vláda ale chápe liberalizaci jako nutnost, firmy proti společnému trhu, vláda pro • USA – podpora projektů, konsolidace Evropy proti SSSR • Suezská krize 1956 • Nutnost zajistit energetickou soběstačnost – Euroatom • Rozdělení Velké Británie a Francie – Francie se více orientuje na Evropu, aby v ní získala patřičné postavení, integrovaná Evropa by vyvážila vliv USA a Velké Británie

27. EHS a Euroatom • Jednání o Římských smlouvách (1957) • Obavy z Francie • Socialistická vláda jednala s NS s předstihem, tím si de facto zajistila ratifikaci • Výhrady: • Euroatom– nemá nebrátrozvoji vojenského potenciálu Francie – partneři museli Francii ustoupit • Společný trh – pozice zaměstnavatelů se zmírnila, ale požadovali záruky (hlavně sociální)

28. EHS a Euroatom • Záruky Francii • Harmonizace sociálních výdajů – ostatní země s ní měly sladit výši výdajů, aby nebyla v konkurenční nevýhodě • Zemědělská politika – organizovaný trh, protekcionistický (x Niz.), min. garantované ceny • Připojení zámořských území – aby nebyla separována od společných celních tarifů (+Belgie) x ostatní – nechtěli podporovat kolonialismus, ale nakonec museli souhlasit • 3/1957 – podpis obou smluv v Římě

29. EHS a Euroatom • Ratifikace • Francie – bezproblémová • Německo – CDU a SPD pro smlouvu • Itálie – většina pro • Obavy průmyslníků a zemědělců z konkurence, nicméně vysoká nezaměstnanost, společný trh by nabídl uplatnění mnoha Italů v zahraničí • Benelux – bezproblémový proces v Belgii a Lucembursku • Nizozemsko – kritika projektu, obavy z růstu cen, harmonizace sociálních výdajů, Komise nemá dostatek pravomocí, aby chránila malé země, chtěli účast VB – nakonec pro

30. EHS a Euroatom • Institucionální rámec tří Společenství • Přijetí struktury ESUO • 1 Shromáždění pro ESUO, EHS a Euroatom – Evropský parlament • 1 Soudní dvůr pro ESUO, EHS a Euroatom • Hospodářský a sociální výbor pro EHS a Euroatom • 2 Komise a 1 Vysoký úřad a 3 Rady • Jiné nastavení vztahů mezi Komisí a Radou v EHS a Euroatom • V ESUO byl Vysoký úřad nadřazený členským státům, nezávislá autorita pro uhlí a ocel • V EHS se zvýšila autorita a zásahy členských států – šlo o celou ekonomiku, národní zájmy • Komise EHS a Euroatomměly výrazně omezenější pravomoci než Vysoký úřad ESUO

31. EHS a Euroatom • Prvním předsedou Komise EHS byl Walter Hallstein • Pro Komisi Euroatom to byl Etiénne Hirsch • Bruselská smlouva (Slučovací smlouva, 1965) • Vznik jedné Rady a jedné Komise pro všechny Společenství • Euroatom– měl vytvořit společný jaderný trh s volným pohybem surovin, zařízení a pracovních sil • Tento trh byl otevřen 1. 1. 1959 • EHS – složitější, liberalizace obchodu, odstranění cel mezi členy, ustavení vnějších cel • Harmonogram liberalizace – přechodné období 12-15 let, rozdělení na tři etapy • Mělo dojít ke stanovení společné hospodářské politiky – složité, nikdo si neokázal představit, co to bude

32. http://europarltv.europa.eu/en/player.aspx?pid=ad5d6b86-4455-48b2-8620-9f2100a32163http://europarltv.europa.eu/en/player.aspx?pid=ad5d6b86-4455-48b2-8620-9f2100a32163 http://europarltv.europa.eu/en/player.aspx?pid=2f7c326a-4ce2-4a37-87ae-9f0800beac96