http://uia.fnplzen.cz/

1. http://uia.fnplzen.cz/

2. Literatura • Hořejší V., Bartůňková J.: Základy imunologie. Praha, Triton, 4. vydání, 2009. • Špičák V., Panzner P. a kol.: Alergologie. Praha, Galén, 2004. • Krejsek J., Kopecký O.: Klinická imunologie. Hradec Králové, Nukleus HK, 2004. • Liška, M.; Ochotná, J.; Panzner, P. Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - II. část[elektronická skripta]. [cit. 2013-10-01]. Po registraci a přihlášení je plný text dostupný z: http://mefanet.lfp.cuni.cz • Ochotná, J.; Liška, M.; Panzner, P. Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - I.část [elektronická skripta]. [cit. 2013-10-01]. Po registraci a přihlášení je plný text dostupný z: http://mefanet.lfp.cuni.cz

3. Imunitní systémJ. Ochotná

4. Hlavní funkce imunitního systémuobranyschopnost autotoleranceimunitní dohled

5. Antigen (imunogen)= látka, kterou imunitní systém rozpoznává a reaguje na niProteiny nebo polysacharidy >5 kDa (optimální velikost je cca 40 kDa)autoantigenexoantigenalergen

6. Hapten = malá molekula, která je schopna vyvolat specifickou imunitní odpověď pouze po navázání na makromolekulový nosič Typicky léky (např.penicilinová ATB, hydralazin)

7. Epitop= část antigenu, která je rozpoznávána imunitním systémem (lymfocyty- BCR, TCR; Ig)Zkříženě reagující antigeny – sdílí jeden a více stejných nebo podobných epitopů

8. Interakce antigen – protilátkaVazebná místa protilátek (paratop) tvoří nekovalentní komplexy s odpovídajícími místy na molekulách antigenů (epitop)Komplex antigen-protilátka je reverzibilní

9. Typy antigenů z hlediska prezentace antigenů 1) thymus dependentní antigenyČastější, jde o většinu proteinových AgSpecifická humorální imunitní odpověď na antigen vyžaduje spolupráci s  TH lymfocytyPomoc realizována ve formě cytokinů secernovaných TH lymfocyty

10. Typy antigenů z hlediska prezentace antigenů 2) thymus independentní antigenyU malého počtu antigenů může být tvorba protilátek indukována přímo bez spoluúčasti T-lymfocytůJedná se zvláště o bakteriální polysacharidy, lipopolysacharidy a polymerní formy proteinů (např.Haemophilus, Str.pneumoniae)

11. Superantigeny= proteiny (mikrobiální produkty)* stimulují polyklonálně a masivně* masivní aktivací T lymfocytů mohou způsobit šokové stavy * např.bakteriální toxiny (Staph.aureus, Str.pyogenes, Pseud.aeruginosa)

12. Rozdíl mezi vazbou antigenu a superantigenu

13. Sekvestrované antigeny= autoantigeny, které jsou za normálních okolností před imunitním systémem ukryty a tudíž je nezná (např.oční čočka, testes)Jsou-li při poškození „odkryty“, může na ně imunitní systém zareagovat (jedna z teorií vzniku autoimunitních procesů)

14. Komponenty imunitního systému

15. Komponenty imunitního systémulymfatické tkáně a orgánybuňky imunitního systémumolekuly imunitního systému

16. Lymfatické tkáně a orgányPrimární lymfatické tkáně a orgány*kostní dřěň, thymus, (Fabriciova burza u ptáků)* místo vzniku, zrání a diferenciace imunokompetentních buněk* nezralé lymfocyty zde získávají svou antigenní specifitu

17. Kostní dřeň

18. Thymus

19. Sekundární lymfatické tkáně a orgány* místo setkání imunokompetentních bb. s Ag*slezina - na rozdíl od lymfatických uzlin filtruje krev a zachycuje přítomné antigeny*lymfatické uzlinya jejich organizované shluky (tonsily, apendix, Peyerovy plaky ve střevě) - filtrují lymfu a zachycují přítomné antigeny*MALT (mucous associated lymphoid tissue) – rozptýlená lymfatická tkáň, zachytává antigeny, které proniknou přes sliznice

20. Sekundární lymfatické tkáně a orgány

21. Lymfatické tkáně a orgány

22. Buňky imunitního systému (imunocyty)Vývoj červených a bílých krvinek začíná ve žloutkovém vaku, pak se hematopoéza přemisťuje do fetálních jater a sleziny (3.-7. měsíc gestace).Hlavní krvetvornou funkci má kostní dřeň.Všechny krevní buňky vznikají z jednépluripotentní kmenové buňky (CD 34).Kmenové buňky s obměňují a udržují po celý život. Hematopoesa je regulována pomocí cytokinů, které jsou sekretovány buňkami stromatu kostní dřeně, aktivovanými TH buňkami a makrofágy.

24. Imunitní mechanismy

25. Imunitní mechanismyNespecifické a specifické imunitní mechanismy spolu vzájemně spolupracují.toleranceredundance

26. Nespecifické imunitní mechanismy*neadaptivní, vrozené* evolučně starší* nemají imunologickou paměť* na přítomnost škodlivin reagují rychle* složka buněčná – fagocytující bb.(některé jsou APC), NK bb., mastocyty humorální – komplement, interferony, lektiny a další sérové proteiny

27. Specifické imunitní mechanismy*adaptivní, antigenně specifické* evolučně mladší* mají imunologickou paměť* rozvoj úplné specifické imunitní reakce trvá několik dní až týdnů* složka buněčná - T lymfocyty (TCR) humorální - protilátky

28. Fagocytóza

29. Fagocytóza= schopnost pohlcovat částice z okolíProfesionální fagocyty* buňky, které zajišťují obranyschopnost organismu mechanismem fagocytózy* neutrofilní a eosinofilní granulocyty, monocyty a makrofágy

30. Profesionální fagocyty granulocyty - obrana proti extracelulárním patogenům - schopny vykonávat efektorové funkce ihned - neutrofilyneexprimujíMHCgpII (nejsou APC)makrofágy - odstraňování vlastních apoptotickýchbb., obrana proti některým intracelulárním parazitům - plně funkční až po aktivaci cytokiny (IFNg, TNF) Makrofág

31. Průnik fagocytů do poškozenýcha infikovaných tkání7% periferních neutrofilů a fagocytů, 93% neutrofilů a fagocytů v kostní dřeni* tento poměr se mění vlivem zánětlivých cytokinů a bakteriálních produktů* fagocyty se zachytí na cévním endotelu v místě poškození * nejprve jde o interakci se sacharidovými strukturami na povrchu neutrofilů →tzv. roling

32. *po té dochází k pevnější vazbě mezi fagocytem a endotelem a následnému prostoupení mezi endoteliálními bb. do tkáně - diapedéza, extravazace*do místa zánětu fagocyty směřují chemotakticky aktivní látky (IL-8, MIP-1a a b, MCP-1, RANTES, C3a, C5a, bakteriální produkty...)* ve tkáni se fagocyty pohybují tak, že sekretují hydrolytické enzymy, které štěpí složky mezibuněčné hmoty

33. Průnik fagocytů do poškozenýcha infikovaných tkání

34. Receptory fagocytůReceptory rozpoznávající patogenní vzory (PRR, Pattern Recognition Receptors)PAMP (Pathogen Associated Molecular Patterns) - struktury, které se nacházejí na povrchu mikroorganismů, ale ne na vlastních nepoškozených bb.*manosový receptor*galaktosový receptor*CD14 (váže bakteriální LPS) *receptory skupiny TLR (váží bakteriální lipoproteiny, lipopolysacharidy, bakteriální DNA)*scavengerové receptory (váží fosfolipidy na povrchu apoptotických bb.)

35. Opsonizace = navázání opsoninu na cizorodou částici, tím se zvyšuje účinnost fagocytózy Opsoniny: IgG, IgA, C3b, MBL, fibronectin, fibrinogen, CRP,SAP*Fc receptory fagocytů (rozpoznávají protilátky navázané na povrchu mikroorganismu)*komplementové receptory (pro vazbu C3b)

36. Fagocytóza:1. Chemotaktické přilákání fagocytu do místa zánětu, 2. Rozpoznání patogenu pomocí receptorů a jeho pohlcení, 3. Vytvoření fagozómu, 4. Fůze fagozómu s lysozómem, 5. Usmrcení a rozložení patogenu, 6. Vytvoření reziduálního tělíska obsahujícího nestravitelný materiál, 7. Uvolnění nestravitelného materiálu

37. Likvidace pohlceného mikroorganismu*fúze fagozómu s lysozómem lysozóm obsahuje - baktericidní látky (defensiny) - hydrolytické enzymy (katepsiny, lysozym) - tekutinu s pH 4-5*aktivace membránové NADPH-oxidázyvede k respiračnímu (oxidačnímu) vzplanutí, kdy vznikají reaktivní kyslíkové intermediáty *tvorba oxidu dusnatého (NO) , který produkuje NO syntáza makrofágů po aktivaci cytokiny (IFNg,TNF); NO likviduje intracelulární parazity makrofágů

38. Sekreční produkty fagocytů* IL-1, 6, TNF (systémová odpověď na zánět)* IL-8 (chemokin)* IL-3, GM-CSF (regulace hematopoézy)* TGFa, TGFb (napomáhají hojení tkání)* produkty metabolismu kys. arachidonové (prostaglandiny, prostacykliny, leukotrieny a tromboxany

39. Komplement

40. Funkce komplementu* opsonizace (C3b)* chemotaxe (C3a, C5a)* osmotická lýza (MAC C5b-C9)* anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)

41. Aktivace komplementu* alternativní cesta* klasická cesta* lektinová cesta

43. Regulace komplementu a ochrana vlastních bb. před jeho působenímAktivace komplementové kaskády je kontrolována plazmatickými a membránovými inhibitory.*C1 inhibitor*DAF (decay-accelerating protein) –degradace C3 konvertázy*faktor I, MCP (membrane cofactor protein), CR1, faktor H – štěpení C3b*CD 59 (protectin) – brání polymeraci C9 → vytvoření lytického póru*inaktivátor anafylatoxinů - inaktivuje anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)

44. Komplementové receptory* váží fragmenty složek komplementu CR1 - na různých bb. - odstraňování IKCR2 - na B lymfocytech a FDC - aktivace B lymfocytůCR3, CR4 - na fagocytech - účast v opsonizaci, adheze

45. NK buňkyInterferony

46. NK buňky (přirození zabíječi) • Podobné Tc buňkám, nemají antigenně specifické receptory • Ničí bb., které mají abnormálně málo MHCgpI (některé nádorové a virem infikované bb.) • Jsou schopny zabíjet rychle – bez předchozí stimulace, proliferace a diferenciace • Aktivátory NK bb. – IFNa, IFNb • Povrchové znaky: CD16, CD56

47. Stimulační receptory NK bb.- některé povrchové lektiny, Fc receptor CD16 • ADCC (antibody-dependent cellular cytotoxicity) cytotoxická reakce závislá na protilátkách; NK b. prostřednictvím Fc receptorů CD16 rozpozná buňku opsonizovanou protilátkami třídy IgG, to vede k aktivaci cytotoxických mechanismů (degranulaci NK bb.) • Inhibiční receptory NK bb.–rozpoznávají MHC gpI. • Imunoglobulinová skupina – tzv. KIR (killer cellimmunoglobulin like receptors) • C-lektinová skupina – např. CD94/NKG2

48. Aktivace NK buněk Aktivace NK buněk: a) převaha inhibičních signálů nevede k aktivaci NK buňky; b) převaha stimulačních signálů vede k aktivaci cytotoxických mechanismů NK buňky

49. Cytotoxické mechanismy NK buněk • Výsledná reakce NK b. po setkání s jinou buňkou závisí na tom, zda převáží stimulační nebo inhibiční signály • Cytotoxická granula - uvolněníperforinů a granzymů • Fas-ligand (FasL)– který se váže na apoptotický receptor Fas (CD95) přítomný na povrchu mnoha různých bb. • TNFa

50. Cytotoxické mechanismy NK buněk