Protivirová imunita a očkování

1. Protivirová imunita a očkování Eva Žampachová zampach@volny.cz

2. Typy imunity • Nespecifická • nezávislá na antigenu • vývojově starší • Specifická • cílená na antigen

3. Úloha imunitního sytému • Hlavní úlohou je nejen rozeznat „vlastní“ a „cizí“, ale hlavně odhadnout „nebezpečné“ a „neškodné“ • K tomu slouží řada signálních molekul • exogenní - bakteriální a virové struktury, lektiny… • endogenní - cytoplazmatické stresové proteiny

4. Přirozená imunita • Chybí receptory nebo koreceptory pro daný virus • Virus nemá kudy vstoupit do buňky • Hostitel nemůže onemocnět

5. Mechanismy nespecifické imunity • Slizniční imunita • Komplement • Proteiny akutní fáze • Interferony • Fagocytóza • Přirozeně cytotoxické buňky (NK)

6. Slizniční imunita • Rychlá obměna buněk • Hlen a jeho součásti • Sekreční imunoglobuliny • Intraepitelové lymfocyty

7. Proteiny akutní fáze Skupina sérových proteinů s velice rozmanitou funkcí • opsonizace • funkce podobná protilátkám • snížení dostupnosti volného Fe • imunomodulace

8. Interferony Významná složka protivirové imunity • I. typ - protivirové účinky (alfa, beta) • II. typ - imunomodulační účinky (gama)

9. Nespecifická protibakteriální imunita • Slizniční imunita • Proteiny akutní fáze • Komplement • Fagocytóza

10. Nespecifická protivirová imunita • Slizniční imunita • Interferony • Přirozeně cytotoxické buňky (NK)

11. Diagnostika nespecifické imunitní reakce • Diagnostika subpopulací lymfocytů • Vyšetření proteinů akutní fáze

12. Významná část infekcí je zlikvidovaná mechanismy nespecifické imunity a neindukuje specifickou imunitní odpověď

13. Schéma imunity

14. Antigen prezentující buňka • Prezentace antigenu rozhoduje o dalším průběhu imunitní reakce • APC - hlavně dendritické buňky, prezentace probíhá ve spolupráci s MHC • Prezentace antigenu rozhoduje o výběru typu imunitní odpovědi (Th1 nebo Th2)

15. Th1 a Th2 imunita • V dětství převažuje Th 1 - protilátková • V dospělosti více Th 2 - zánětlivá • Ve stáří se vrací převaha Th 1 • Nejde o konkurenční, spíše převažující typ imunitní odpovědi • Na správném přesmyku závisí náchylnost k alergiím

16. Th 1 a Th 2 imunitní odpověď • Imunitní systém volí jeden z typů odpovědi • Každý typ je vhodný pro likvidaci jiného druhu infekce • Již spuštěný typ imunitní reakce nelze změnit • Jakým způsobem se volí typ imunitní reakce není jasné

17. Schéma protilátkové imunitní odpovědi Antigen APC Th2 Cytokiny Stimulace B lymfocytu Plasmatická b. Paměťová b. Produkce protilátek

18. Typy protilátek • IgM -tvoří se na začátku infekce • mají nízkou afinitu k antigenu • mají krátký poločas (10 dní) • IgG -tvoří se v průběhu i po likvidaci infekce a přetrvávají • mají různě vysokou afinitu, podle fáze infekce • poločas asi 30 dní • IgA - vyskytují se ve formě sérové a slizniční • IgE - mají význam v protiparazitární imunitě (a alergiích)

19. Protilátky • Významnou část sérových protilátek tvoří nízkospecifické, nízkoafinní protilátky, které jsou schopny reagovat rychle • Protilátky s vyšší specificitou se tvoří až v průběhu infekce • Celková hladina sérových protilátek kolísá málo

20. Specifická protivirová imunita • Cytotoxické Tc (CD 8+) lymfocyty • Protilátky • virus neutralizační • protilátkami indukovaná cytotoxická imunita • komplementová • aktivace Tc lymfocytů

21. Diagnostika specifické imunitní reakce • Vyšetření protilátek • běžné vyšetřovací metody • Vyšetření specifických Tc lymfocytů • zatím jen experimentálně

22. Interleukiny • mediátory zánětu • signalizační molekuly, které regulují imunitní mechanismy • zajišťují kooperaci imunokompetentních buněk

23. Souhrn • Imunitní odpověď je složitá a komplexní • Často stačí nespecifické imunitní mechanismy • Většinu příznaků infekčních chorob způsobuje imunitní reakce • Imunitní odpověď na viry, bakterie a parazity se liší • Imunitní odpověď je individuální - závisí na makro i mikroorganismu

24. Pro diagnostiku vyplývá • Protilátková imunitní odpověď nemá „normy“ • Nález falešně „pozitivních“ i „negativních“ reakcí je do určité míry normální • Závěry z výsledku jednoho vyšetření mohou být zavádějící • Pro interpretaci výsledku je nutná alespoň základní znalost patogeneze infekce a imunitních mechanizmů

25. Vakcinace • Nejstarší a nejúčinnější metoda obrany proti závažným infekcím • První účinná metoda, která zabránila epidemiím • Omezila výskyt těžkých infekcí (polio, difterie) • Podařila se eradikace varioly

26. Aktivní imunizace • Empirický medicínský zásah • Nepřirozená kombinace a časování podnětů pro imunitní systém • Nepřirozený „kontext rozpoznávání“ a jeho opakování • Nevzniká doživotní imunita, chrání proti omezenému spektru bakteriálních a virových agens (ale ne proti parazitům, TBC,HIV) • Ochrana je dána omezením cirkulace agens v populaci

27. Aktivní imunizace • Nezvratně moduluje individuální imunitní reaktivitu • vlastním působením • omezením přirozených podnětů

29. Regulace imunitního systému • Přirozená imunita („nebezpečné vzory“) • endogenní • exogenní • Specifická imunita • vlastní X cizí

30. Očkování • Povinné (hrazené z veřejných prostř.) • pravidelné • mimořádné • při úrazech • Kromě ochrany jedince zaručuje při vysoké kolektivní imunitě kolektivní ochranu • Individuální (na vyžádání, nehrazené) • Zajišťuje ochranu jednotlivce

31. Typy vakcín • Živé - živý atenuovaný virus, příp. bakterie • Usmrcené - usmrcená bakterie nebo virus • Toxoidy - upravený toxin • Subjednotkové a split - upravené štěpením a purifikací • Chemovakcíny - purifikované antigenní komponenty • Rekombinantní vakcíny - získané metodou genového inženýrství

32. Živé (atenuované) Výhody lepší imunogenita delší „imunitní paměť Nevýhody méně bezpečné méně odolné k prostředí Mrtvé Výhody bezpečnější odolnější Nevýhody méně imunogenní nutné opakované dávky Vakcíny

33. Pravidelná vakcinace • Tuberkulóza • Difterie, tetanus, pertusse • Poliomyelitis (dětská obrna) • Parotitis, morbilli, rubeola • Hepatitis B • Haemophillus influenzae typ b

34. Tuberkulóza • Očkuje se živou atenuovanou vakcínou BCG kmenem • Primární vakcinace děti ve věku 4 dny až 6 týdnů • Vakcinace osob v riziku s negativní tuberkulinovou reakcí • Nejdiskutovanější očkování • Nízká imunogenita a vysoké procento komplikací, oddálení základního očkování

35. Difterie, tetanus, pertusse • Difterie a tetanus je toxoid • Pertusse je buď celobuněčná mrtvá, nebo acelulární subjednotková • Základní očkování od 13 týdnů ve schématu 0 -1měs.-1.měs.-6 měs. • Booster ve věku 5 let • Difterie a tetanus - velmi dobrá imunita, pertusse imunita 3-5 let po poslední dávce • Tetanus přeočkování v 14-15 letech a dále každých 10 let

36. Haemophillus influenzae B (HiB) • Očkuje se kombinovanou vakcínou spolu s DiTePe • Mrtvá bakteriální vakcína • Zkušenosti ze světa jsou dobré - zabrání většině kojeneckých a dětských infekcí způsobených invazivním HiB

37. Hepatitis B (HBV) • Rekombinantní vakcína obsahuje jen povrchový antigen • Není jednotný názor na trvání imunity • U nás se nepřeočkovává • Základní očkování u dětí ve věku 12 let, nyní je v hexavakcíně u kojenců • Dříve očkování rizikových skupin

38. Poliomyelitis • Dosud se očkovalo živou vakcínou děti od 2-14 měsíců ve dvou termínech (většinou březen až květen) a přeočkování po roce a v 13 letech. Živý kmen boostroval i kontakty s očkovaným dítětem • Od 2007 se přechází na mrtvou vakcínu obsaženou v hexavakcíně. Trvání imunity je nejisté (v západních zemích dop. přeočkovat každých 10 let)

39. Hexavakcína • Obsahuje toxoid difterie a tetanu, acelulární vakcínu proti pertussi, vakcínu proti HiB, povrchový antigen HBV a mrtvou vakcínu proti Polio. • Dávkování 1. dávka od 13 týdne věku, 2. dávka za měsíc, 3. dávka za měsíc po 2. a 4. dávka za 6 měsíců • Výhody: méně injekcí, méně komplikací • Nevýhody: některé složky méně imunogenní, cena

40. Morbilli, parotitida, rubeola • Živá atenuovaná vakcína • První dávka po 15 měs. Věku, další za 6-10 měsíců • Imunogenita některých složek je slabší (parotitis) • Je možné použít trivakcínu (i pokud chybí imunita jen proti jednomu agens) jako postexpoziční nebo u neimunních dospělých

41. Mimořádná vakcinace • Vakcinace při mimořádných událostech (povodně, epidemie) • Vyhlašuje obvykle hlavní hygienik nebo krajský hygienik • Je hrazena státem

42. Vakcinace proti chřipce (Influenza A a B) • Split nebo subjednotková vakcína, každoročně se mění její složení, aby odpovídala očekávanému sezónnímu typu viru • Řádné očkování u chronicky nemocných a osob nad 65 let • U ostatních na vyžádání (hradí pacient)

43. Při úrazech • Tetanus • preventivní podání toxoidu po zranění hlavně v terénu (kontaminace hlínou) • Vzteklina • postexpoziční - po kousnutí neznámým savcem (příp. infikovaným savcem)

44. Vakcinace na vyžádání(hradí pacient) • Klíšťová encefalitida • Meningokok A,C • Hepatitida A • Pneumokok (7-23 typů) • Varicella • Papillomaviry (vybrané HR typy) • Očkování při cestách do ciziny (žlutá zimnice, tyfus, Japonská B encefalitida, cholera, vzteklina)

45. Podmínky úspěšnosti vakcinace • Dobře ošetřovaná a správně podaná vakcína • chyby v uchovávání snižují účinnost • chyby v podání (nevhodné místo, podání při akutní infekci) snižují imunogenitu • Pro úspěšnost plošné vakcinace je třeba alespoň 95% proočkovanost • menší množství očkovaných nezabrání cirkulaci agens v populaci a neúplně imunní onemocní

46. Vakcíny, které omezily výskyt onemocnění • Neštovice (variola) - eradikovaná na celém světě • Poliomyelitida (dětská obrna) - virus cirkuluje, možnost zavlečení • Spalničky - virus cirkuluje, možnost zavlečení • Proti řadě infekcí není tak vysoká proočkovanost, vznikají malé epidemie - (zarděnky, parotitida)

47. Terapeutické vakcíny • Postexpoziční profylaxe • lze použít u infekcí s jasnou expozicí a dlouhou inkubační dobou (vzteklina, částečně klíšťová encefalitida…) • používají se stejné vakcíny, jako v prevenci • Léčba již rozvinuté infekce (ve vývoji) • infekce již propukla, je snaha ji eliminovat vakcinací (aktivací imunity pacienta) • vyvíjejí se speciální vakcíny

48. Po přirozené infekci optimální odpověď velký stimul dlouhé trvání Po vakcinaci variabilita odpovědi kratší trvání Imunita