PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

1. PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. vedoucí Centra environmentálního vzdělávání a výchovy

2. KLASIFIKACE PROBLÉMŮ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • Podle zasaženého území: lokální/globální. • Podle toho, co je znečištěno (ovzduší, voda, půda) či změněno (změny klimatu, globalizace). • Podle zdroje znečištění (znečištění průmyslové, zemědělské, automobilismem). • A další…

3. KLASIFIKACE PROBLÉMŮ podle zasaženého území LOKÁLNÍ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • Místní, řeší se na místní úrovni. • Zasahují (především) do kvality života místních obyvatel. • Příkladem je např. skládka odpadu za naší vesnicí, automobilový provoz na naší ulici. • Někdy je řešení lokálního problému v rozporu s globálním přístupem (tramvaje ve městě).

4. GLOBÁLNÍCH PROBLÉMY I Narušení globálních systémů: • narušení klimatického systému: Koncentrace skleníkových plynů stoupá > změna klimatu, • klesá koncentrace stratosférického ozónu > více UV záření > riziko pro vše živé, • změny biogeochemických cyklů prvků a molekul > celosvětové globální rozšíření toxických látek, • změny biomů, globalizace.

5. GLOBÁLNÍ PROBLÉMY II Redukce biologického bohatství: • ztráta či degradace ekosystémů a biotopů, • rychlé vymírání druhů, • redukce genetické základny: populace mnoha druhů klesají, anebo se rozdrobují, což vede ke zúžení jejich genetické základny (druhy divoké i domestikované).

6. GLOBÁLNÍ PROBLÉMY III Nedostatečné přírodní zdroje: • hrozící vyčerpání nerostných surovin, • ztráta ploch a redukce úrodnosti zemědělských půd (dezertifikace, eroze, salinace, urbanizace, těžba nerostů, skládky odpadů a jinou činností), • nedostatek vody, nedostatek zdrojů sladké vody a hygienicky zabezpečené pitné vody, • vyčerpání biotických zdrojů (rybolov).

7. GLOBÁLNÍ PROBLÉMY IV Konflikt mezi chudým a bohatým světem: • nerovnoměrné rozdělení potravin, zdravé vody a dalších zdrojů, • migrace obyvatelstva.

8. OHROŽENÍ ZDRAVÍ POPULACE • Přítomností jedovatých látek v potravinách. • Přítomnost ionizujícího záření, hluku, patogenních mikroorganismů aj. ve složkách životního prostředí. • Patogeny v pitné vodě. • Živelné a lidmi způsobené katastrofy. • Průmyslové katastrofy.

9. RŮZNÉ LOKÁLNÍ ZÁTĚŽE Oblast kolem rovníku: • 2 miliony lidí/rok umírá na malárii, • 100 milionů trpí parazitickými nákazami. Oblast Evropy a Severní Ameriky: • kardiovaskulární nemoci, • stres.

10. KLASIFIKACE PROBLÉMŮ podle toho, co je znečištěno či změněno ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ Pět nejhorších škodlivin: • oxid siřičitý, • oxidy dusíku, • oxid uhelnatý, • ozón, • poletavý prach (aerosolové částice).

11. ZDROJE ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ • Spalování fosilních paliv (jen ozón vzniká jinak). • Prachové částice se dostávají do ovzduší rovněž při mnoha dalších činnostech (zemní práce, nedokonalá výroba např. stavebních hmot) i činností větru (zachycené částice půdy). • V celosvětovém měřítku se v poslední době daří snižovat emise hlavních škodlivin. Nejobtížnější je snižování oxidů dusíku.

12. AEROSOLOVÉ ČÁSTICE • Pravděpodobně jsou nejnebezpečnější škodlivinou ve vnějším ovzduší. • Ovzduší českých měst a obcí je silně znečištěno právě těmito škodlivinami. • Pozornost se zaměřuje zejména na částice nejmenší o průměru pod 10 mikronů. Chovají se podobně jako molekuly vzduchu (při dýchání snadno vnikají až do plic).

13. ZDRAVÍ LIDÍ A OVZDUŠÍ • 2,5 miliardy lidí trpí chronickými respiračními chorobami a rakovinou ze znečištění ovzduší z otevřených ohnišť pro topení a vaření, • 100 milionů lidí trpí nemocemi dýchacích cest a jinými onemocněními způsobenými nebo znásobenými biologickými (případně chemickými) činiteli, • více než miliarda obyvatel měst je pravidelně vystavena znečištění, které překračuje doporučené meze Světové zdravotnické organizace.

14. OVZDUŠÍ VE VNITŘNÍM PROSTŘEDÍ • Dnešní lidé tráví v průměru více než 80 % svého života v uzavřených prostorách. • Pracovní: expozice dělníků aj. pracovníků různým toxickým látkám v ovzduší > choroby z povolání. • Mimopracovní: byty, veřejné prostory, dopravní prostředky apod. • Ve srovnání s vnějším ovzduším v sídelních oblastech jsou koncentrace obvyklých škodlivin ve vnitřním ovzduší v průměru asi o polovinu nižší.

15. RIZIKA VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ • Tabákový kouř: Kouření cigaret je rozhodně nejvážnějším zdrojem znečištění ovzduší vůbec (pasivní kouření, zákazy kouření). • Organické látky ze stavebních materiálů, textilií, lepidel, nátěrových hmot a podobně mají často i karcinogenní účinky (formaldehyd). • Oxidy dusíku, oxid uhelnatý (spalování). • Spory, baktérie, viry, houby nebo plísně. • Radon: Uvolňuje se ze stavebních materiálů i z podložních hornin, kde vzniká radioaktivním rozpadem různých prvků.

16. ZNEČIŠTĚNÍ VODY Nejčastější příčiny znečištění vody: • průsaky z půdy, • vypouštění odpadních vod z průmyslu, • havárie nádrží s nebezpečnými kapalinami, • biologické zdroje nákazy (tyf, cholera).

17. EUTROFIZACE • Proces nadměrného sycení vody o živiny (dusičnany a fosforečnany). • Zdroje: smyv hnojiv z polí, pastvin a kejda, splašky z lidských sídel (septiky a hnojiště, mycí a prací prostředky). • Zvýšená spotřeba O2 vede k vytvoření anaerobních podmínek > omezení života ve vodě. • Narušení až zhroucení původních ekosystémů.

18. VODA A ZDRAVÍ LIDÍ • 4 miliony dětí/rok umírá v důsledku průjmových onemocnění (kontaminovaná potrava nebo voda), • 2,5 miliardy trpí nemocemi, které jsou způsobeny špatnou vodou a špatnou hygienou.

19. ČISTÍRNY ODPADNÍCH VOD • Čistírna odpadních vod funguje jako předčištění (dočištění probíhá v recipientu, tj. v přirozeném vodním toku). • V rámci čistírny jsou zřizovány další objekty na likvidaci vzniklých kalů a látek jako jsou kalová a plynová hospodářství. • Patří sem mechanické, biochemické a chemické procesy. • Co vyčistí a co nevyčistí?

20. ZÁKONY NA OCHRANU VOD • Vypouštění odpadních vod do recipientů se řídí zákony České republiky, tj.: Zákonem o vodách a Zákonem o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. • Povolení k vypouštění vydává Vodoprávní úřad, což je speciální stavební úřad při odborech životního prostředí místně příslušných městských úřadů s rozšířenou působností.

21. ZNEČIŠTĚNÍ PŮDY Hlavní zdroje znečištění: • chemikálie, • kontaminace pozměněním přírodního prostředí půd (vzniká protržením podzemních zásobníků), • používání pesticidů, • prosakováním kontaminovaných vod, • vyluhováním odpadů ze skládek, • vypuštění průmyslových odpadů do půdy.

22. KONTAMINACE PŮDY Zdroje: • Průmysl a zemědělství: polyaromatické uhlovodíky, rozpouštědla, pesticidy, olovo, kadmium, rtuť, těžké kovy. • Přeprava ropy: ropné uhlovodíky (benzen, xylen, alkany, alkeny, MTBE). Revitalizace: • je časově i finančně náročná, • vyžaduje znalosti z geologie, hydrologie, chemie a modelování.

23. KLIMATICKÉ ZMĚNY • Změny v zemském klimatu, anebo v zemských regionálních klimatech. • Probíhají po dobu desítek až tisíců roků z pohledu průměrných teplot. • Mohou být způsobené přírodními změnami, anebo lidskou činností.

24. LIDÉ A KLIMATICKÉ ZMĚNY • Změny podnebí ovlivňují člověka po celou dobu jeho existence. • Lidé na ně reagovali přizpůsobením se nebo migrací. • Příkladem je tzv. malá doba ledová (Evropa na začátku středověku). • Současná klimatická změna je podmíněná hlavně antropogenními vlivy.

25. ZDRAVÍ LIDÍ – KLIMATICKÉ ZMĚNY • Redukce stratosférického ozónu pravděpodobně povede ke zvýšenému výskytu rakovinového onemocnění kůže a očním zánětům. Může rovněž způsobit snížení imunity. • Skleníkový efekt a následná změna klimatu by mohly způsobit nové epidemie tropických chorob v oblastech, kde se dosud nevyskytují.

26. KLASIFIKACE PROBLÉMŮ podle zdroje znečištění PRŮMYSL A ZÁTĚŽ PROSTŘEDÍ Žádoucí výstupy jednotlivých technologií: • výrobky nebo služby. Nežádoucí výstupy (vždy doprovázejí): • odpady chemické, • odpady fyzikální (hluk, vibrace, elektromagnetické záření, radioaktivní záření, ionizující záření, odpadní teplo), • odpady biologické (mutanti).

27. DOPRAVA • Doprava celkově spotřebovává obrovský podíl primární energie (50 % veškeré vytěžené ropy). Tento podíl roste. • Druhý největší negativní vliv na životní prostředí (po energetice). • Vliv dopravy na životní prostředí je dosud velmi podceňován. • Neobyčejně rychle roste všude na světě, a to jak v zemích vyspělých, tak v zemích rozvojových.

28. DOPRAVA – PŘÍMÉ ZTRÁTY • ½ milionu lidí každý rok umírá, • desítky milionů jsou zraněny v důsledku dopravních nehod.

29. AUTOMOBILISMUS • Největší zdroj znečištění životního prostředí. • Zaujímá velký životní prostor (dálnice, stavby). • Doprava nákladní – neustálý růst ve všech zemích, zejména dopravy po silnicích. • Ceny různých druhů dopravy dosud zdaleka "nemluví ekologickou pravdu".

30. TURISTIKA • Velký rozvoj v poslední době. • Nejvíce cestují Evropané a Američané. • Mnoho států je na turistice ekonomicky závislých. • Turistika má celou řadu negativních vlivů na životní prostředí a přírodní zdroje (znečištění ovzduší a vod, porušení cenných přírodních oblastí, budování různých náročných zařízení v ekologicky zranitelných místech).

31. OBCHODOVÁNÍ • Prodej a koupě zboží, finanční transakce. • Objem obchodování v absolutním i relativním vyjádření roste. V 90. letech vzrostl průměr o více než 3 % ročně. • Svobodu obchodu střeží Světová obchodní organizace OSN. • Jednou z obtížných a dosud málo řešených otázek je vztah mezinárodního obchodu a ochrany životního prostředí.

32. OBCHOD A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ • Mezinárodní dohody – omezení mezinárodního obchodu (CITIES, freony, nebezpečné odpady). • Obchod souvisí s životním stylem. Tvoří „spotřebitele“, závislost na reklamě. • Světové výdaje na reklamu rostou (za posledních 5 let téměř o 5 % ročně).

33. ZEMĚDĚLSTVÍ • Orná půda zaujímá zhruba 11 % souše (to je přibližně 14,7 milionů hektarů). • Pastviny zaujímají 24 % souše. • Potraviny dnes poskytují průměrně 11 400 kJ na osobu a den (dostatečné). • Spotřeba potravin je na světě nerovnoměrná. • Chronicky hladoví 650 milionů lidí. Z toho 60 % žije v Asii, 25 % v subsaharské Africe a 10 % v Latinské Americe.

34. OBHOSPODAŘOVANÁ PLOCHA • Afrika – kultivováno 6 % z celkové plochy, • Jižní Amerika – 8 % z celkové plochy, • Asie – 17 % z celkové plochy, • Evropa – 30 % z celkové plochy. • Plochy ornice vzrostly celosvětově za posledních 20 let o pouhých 4,8 %; ve vyspělých státech tento vzrůst byl pouhé 0,3 %, zatímco v rozvojových zemích 9 %.

35. ÚBYTEK ORNICE NA OBYVATELE • Plocha orné půdy na jednoho obyvatele se zmenšila. V roce 1970 činila 0,38 ha, v roce 1990 0,28 ha. • Zmenšení bylo větší v rozvojových zemích (z 0,28 ha na 0,20 ha). • V rozvinutých zemích byl zaznamenán pokles z 0,64 ha na 0,56 ha. • Při nezvětšení ploch orné půdy se množství orné půdy na jednoho obyvatele bude v budoucnu prudce klesat. • V roce 2010 je asi jen 0,14 hektarů ornice na osobu.

36. FAKTORY ZVÝŠENÍ ZEMĚDĚLSKÉ PRODUKCE • Roste spotřeba umělých hnojiv. • Roste používání chemické ochrany proti škůdcům a proti plevelům. • Zavedení vysoce výnosných odrůd, které byly vypěstovány a uplatněny v rámci tzv. zelené revoluce. Všechny tyto tři faktory mají však vážné nepříznivé vlivy na prostředí.

37. ZMĚNY CHARAKTERU ZEMĚDĚLSTVÍ • Posun směrem k produkci plodin, které jsou pěstovány za účelem prodeje, na úkor potravin, které slouží jako obživa samotným rolníkům. • Zvětšení ploch zemědělských pozemků určených pro pěstování krmiv. Přibližně 38 % obilnin je ve světovém měřítku zkrmováno dobytkem. V USA spotřebují domácí zvířata 70 % úrody obilí, zatímco v Indii a v subsaharské Africe jenom 2 %.

38. VEGETARIÁNSTVÍ JAKO LÉK (?) • Na 1 kg konzumního masa se spotřebuje 16 kg konzumního obilí. • Produkce krmiv je energeticky velmi náročná. • Velkochovy – jsou týráním zvířat. • Problém likvidace kejdy a ostatních „odpadů“. • Zdravotní problémy (nadváha, cukrovka, rakovina tlustého střeva).

39. SVĚTOVÝ DEN VEGETARIÁNSTVÍ • 1. říjen. • Světový den vegetariánů byl ustaven Severoamerickou vegetariánskou společností v roce 1977 jako oslava radosti, soucitu a vegetariánství, které napomáhá zlepšit život a životní prostředí. • Vegetariánské společnosti na celém světě propagují výhody vegetariánství, pořádají festivaly, besedy a jiné oslavy (nejvíce v měsíci říjnu). • Česká vegetariánská společnost.

40. KONCEPT „EKOLOGICKÉ STOPY“ • Potřeba nástroje pro počítání přírodních zdrojů. • Koncept ES převádí různé kategorie lidské spotřeby na plochy biologicky produktivních ploch, které jsou nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. • Ekologická stopa je přesně tím, co jsme dosud postrádali - měřítkem toho, jak udržitelné jsou naše životní styly.

41. EKOLOGICKÁ STOPA • William Rees (autor): "Kolik plochy (země a vodních ekosystémů) je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů, které potřebuji ke svému současnému životnímu stylu a k zneškodnění všech odpadů, které přitom produkuji?" • Uměle vytvořená jednotka. • Získání potravin, dopravy až po odpad. • Někdy se pro přehlednost čísel používají též hektary.

42. EKONOMIKA JAKO ZVÍŘE • William Reeds uvádí působivou metaforu k přiblížení podstaty ekologické stopy: "Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Otázka, kterou si musíme položit, zní, jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom uživili toto zvíře?"

43. SPOČÍTEJ SI SVOU „EKOSTOPU“ • http://www.hraozemi.cz/

44. MEZ ÚNOSNOSTI • Je nebo není překročena mez únosnosti? • Kolik lidí může žít na Zemi? • Faktor „Jak umíme zdroje využívat“.