Alfred Adler ( 1870-1937)

1. Alfred Adler(1870-1937) Šárka Kašpárková Eliška Královec Černá 28. 4. 2012 Priessnitz

2. Alfred Adler • narozen v roce 1870 na předměstí Vídně • druhý ze 7 dětí • žid protestant • jeho křivice a smrt mladšího bratra rozhodnutí stát se lékařem • studoval ve Vídni

3. Alfred Adler • 1895 začíná s praxí očního lékaře • později pracuje jako praktický lékař • současně se stává psychiatrem • 1897 – sňatek s Raissou Epsteinovou • každý má různý ideologický přístup • jeho žena je mnohem radikálnější

4. Alfred Adler • 1902 – setkání s Freudem • 9 let je členem Vídeňské psychoanalytické společnosti v r. 1910 se stává jejím prezidentem • 1911 - rezignace na post prezidenta - opouští společnost

5. Alfred Adler • Freudův nesmiřitelný protivník • kritizuje Freuda za přeceňování sexuality • Freud odsuzuje Adlerův důraz na účelnost a finalitu mentálních dějů • 1912 – zakládá vlastní Společnost individuální psychologie

6. Alfred Adler • po válce ve 20. letech projevuje zájem o práci s dětmi • zakládá prvních 30 dětských poraden ve Vídni • ve 30. letech poradny uzavřeny • má 4 děti 2 synové jsou psychiatry - spolupracují s Klinikou duševní hygieny AA v NY

7. Alfred Adler • hodně píše, cestuje, pracuje • v r. 1935 se usazuje v New Yorku • stále intenzivně pracuje • v r. 1937 umírá ve věku 67 let ve Skotsku

8. Adlerova koncepce • Označována jako: • individuální psychologie • druhá škola vídeňské psychologie • adlerovská terapie Řazena do: • psychodynamické (hlubinné) psychologie

9. Alfred Adler • Stěžejní dílo: Člověk, jaký jest: základy individuální psychologie“ (český překlad 1935) • považován za předchůdce humanistické a fenomenologické psychologie

10. Adleriánské pojetí Individuální psychologie vnímá člověka jako nedělitelnou jednotu holistická psychologie důležité je vřazení jedince do společnosti způsob, jakým se vřazuje = životní styl

11. Teorie osobnosti Ústřední silou usilování o nadřazenost snaha žít dokonalejší a plnější život Dokonalost = představa, kterou si lidé vytvoří v mysli a pak podle ní žijí stanovují si fiktivní životní cíle – smysl svého života fiktivní finalismus

12. Fiktivní finalismus • události jsou určovány očekáváním (za hříchy do pekla) • každý si vytváří „ideální Já“ • mnohé cíle jsou spíš fikcí

13. Pocity méněcennosti • zdroj úsilí o nadřazenost • extrém komplex méněcennosti • vycházejí-li z objektivní skutečnosti - orgánová méněcennost fyzická slabost těla => predispozice k určitému onemocnění psychická či sociální slabost

14. Pocity méněcennosti • platí i rodově • mužská méněcennost = příliš mužské chování • mohou ovlivnit i životní styl

15. Životní styl • utvářen i na základě raných dětských zážitků • důležitá pozice dítěte v rodinné konstelaci • primární činitel při utváření – tvořivé já • tvořivé já = subjektivní síla umožňuje převádět objektivní skutečnosti na osobně smysluplné události

16. Životní styl každý je unikátní za každým stojí společnost zdravý životní styl zahrnuje sociální cit

17. Sociální cit • všichni lidé vrozený • je třeba rozvíjet ve zdravé rodinné atmosféře kooperace, respekt, důvěra, podpora, porozumění

18. Teorie psychopatologie • osobnosti z patologických rodin – pocit neschopnosti dosáhnout nadřazenosti • děti bez sociálního citu – výběr 1 ze 4 sobeckých cílů : 1. vyhledávání pozornosti 2. usilování o moc 3. mstivost 4. deklarování

19. Patologické životní styly • ústí v ně výše uvedené sobecké cíle (dle Dreikurse) Rozmazlený životní styl • rodiče řeší zvládnutelné úkoly za své děti komplex méněcennosti vyhýbání se základním životním úkolům (práce, normální partnerství, začlenění do společ.) a / nebo vyhledávání pozornosti okolí, aniž by se na něčem v dospělosti podíleli

20. Patologické životní styly • Usilující o dominanci • děti dominantních rodičů • cíl dosažení moci aktivně usilující => rebelové pasivnější => ovládání neústupným chováním

21. Patologické životní styly • Kompulzivní • sekýrování, nadávání, hledání chyb… komplex méněcennosti • děti v dospělosti úchylka k rituálům (dávají pocit bezčasovosti a slouží jako ochrana před ztrátou sebeocenění)

22. Patologické životní styly • Kompulzivní • kompulze mohou být prostředkem kompenzace • nejběžnější neurotický životní styl Agresivní • byli zneužíváni, často bývají krutí (pasivně agresivní zase bezohlední)

23. Patologické životní styly • Separující se • byli zanedbávaní a vychovaní ve lhostejnosti sklon k pocitům porážky • izolují se a tak chtějí světu ukázat svoji nadřazenost („Já vás nepotřebuju.“) • obviní z izolace ostatní

24. Patologické životní styly • Základní omyly patologických osobností • zprostředkovávají maladaptivní cíle • přílišná generalizace na základě poznání jediného malého vzorku • závěry na základě pokřivené zpětné vazby od několika málo lidí.

25. Patologické životní styly Neuróza = útěk do nemoci dává jedinci převahu nad ostatními vyžaduje ohleduplnost vyhnutí situacím při projevení nedostačivosti

26. Patologické životní styly • Odvaha rozhoduje o: • neuróze • kompenzaci - vnímaná nedostačivost je vyvážena výraznou snahou jinde • překompenzaci - příliš zdůrazňuje opak toho, v čem se cítí být sláb (př. „malý generál“)

27. Teorie terapeutických procesů Zvyšování vědomí klientova práce musí být ochoten mluvit (včetně snů, raných vzpomínek a rodinné konstelace) biblioterapie (čtení knih) = jeden z prostředků pomoci cíle v 6P (poučit se, povzbudit, posílit se, prozřít, propojit se, pozvednout se)

28. Teorie terapeutických procesů • terapeutova práce četné interpretace • minulost spojována se současností => poukaz • na kontinuitu klientova životního stylu • analýza životního stylu • interpretace základních omylů • analýza snů

29. Interpretace základních omylů • přílišná generalizace – „nikdo se o mě nestará“ • pokřivení životních nároků – „v životě nemůžeš vyhrát“ • minimalizace sebehodnoty – „jsem pouze žena v domácnosti“ • nerealistické cíle – „musím každého potěšit“

30. Teorie terapeutických procesů • Interpretace základních omylů • nesprávné hodnoty – „neohlížej se na ostatní“ • terapeutova práce • souhrn pozitivních charakteristik klienta je součástí analýzy životního stylu • na konec shrnutí životního stylu formou učitel-žák učí klienta nové životní filozofii

31. Manipulace s následky • klientova práce • přehodnotit budoucí cíle • možný experiment s chováním směřující k sociálnímu cítění

32. Manipulace s následky • terapeutova práce • vytváření představ klient, neustále usilující o bytí v centru pozornosti, si představuje sám sebe v roli klauna či císaře dobyvatele je-li schopný se své roli smát možnost zmenšení touhy získat pozornost nebo ovládat

33. Manipulace s následky • terapeutova práce • zadávání úkolů skrze které se klienti učí vyjádřit sociální cit (př. aby každý den někoho potěšil) Technika přistižení sebe sama • povzbuzuje klienta v představě, že se přistihl s rukama v krabici plné zákusků (jde o to nachytat sám sebe při destruktivním chování)

34. Manipulace s následky • terapeutova práce • učení se předvídání • vyhýbání se automatickým reakcím

35. Vybírání • klientova práce • vybral-li si pacient už jako dítě životní styl, může si i později zvolit jeho radikální změnu • uvažování o změně může narušit pocit bezpečí strach klientů

36. Vybírání • terapeutova práce • povzbudí klienty v experimentování s novými životními alternativami př. technika jako by – chová se „nanečisto“ (vyzkouší si to) možnost kroku na cestě k reálnému stavu

37. Vybírání • terapeutova práce • technika zamáčknutí knoflíku (push-button) při zavřených očích představa okamžiků ze své minulosti, kdy se cítili velmi šťastní, přitom uvědomování pocitů, které tyto události doprovázejí ,pak představa události ponižující, frustrující, pak znovu příjemné

38. Vybírání • terapeutova práce • technika zamáčknutí knoflíku (push-button) přepínáním se učí, že mohou dle libosti vytvořit jakékoliv pocity, stačí jen rozhodnutí vhodné zejména u klientů, tvrdících, že by se změnili, jen kdyby uměli ovládat své silné emoce

39. Terapeutický obsah • Intrapersonální konflikty • A/ úzkost a obrany • destruktivní životní styl přináší přinejmenším pocit bezpečí • zpochybnění životního stylu zvyšuje úzkost primárně tak slouží k vyhýbání se akci a budoucnosti

40. Intrapersonální konflikty • A/ úzkost a obrany • terapeut musí dávat pozor na tendence vyhnout se pocitové analýze nezdařeného živ. stylu • kompenzace = nejběžnější OM obrana před pocity méněcennosti Úkol PT nahradit ji účinnějšími OM směrem ke společensky užitečným hodnotám

41. Intrapersonální konflikty • B/ sebeocenění • problém se sebeoceněním paradoxně mizí v okamžiku, když klienty povzbudíme, aby zapomněli na sebe a žili pro druhé (je tedy nutný životní styl přínosný pro svět)

42. Intrapersonální konflikty • C/ zodpovědnost • člověk musí přijmout zodpovědnost za dopad vlastního živ. stylu na společnost

43. Interpersonální konflikty • intimita a sexualita lidé by rádi předstírali, že v životě lze („neoddělovat“ domov a práci) X takto to nefunguje • komunikace pokud je účinná snaha o spolupráci v terapii jde o přesměrování zájmů způsobů komunikace ke společným cílům

44. Interpersonální konflikty • hostilita agresivní instinkt je jeden z nejdůležitějších lidských pudů je to projev základní touhy po moci = 1 z nejhorších způsobů usilování o nadřazenost

45. Interpersonální konflikty • ovládání rozmazlený není ve svém despotismu tak nápadný (jako v dětství utlačovaný) používá neurotické symptomy (úzkost, „depky“, hypochondrie…), aby druzí uspokojili jeho vrtoch Úkol PT sdělit klientovi, že není ochoten podporovt jeho manévry

46. Individuo-sociální konflikty • přizpůsobení vs. transcendence neměla by stavět proti sobě jedince a společnost • ovládání impulzů tlak rodičů má posilovat sociální cítění sexuální a agresivní pudy mohou dojít naplnění v rámci vyšších soc. zájmů

47. Od konfliktu k naplnění • Smysl života • závisí na životním stylu • tvořivé já se snaží podílet na uspokojování nejšlechetnějších potřeb a aspirací lidstva Ideální člověk • sociální cit jako ideál a pragmatický cíl • nepovyšuje se ani neponižuje (rovnostáři)

48. Hlavní zásady psychoterapie v rámci individuální psychologie 1. poznat klientův nerealistický životní plán terapeut si klade otázky: „Co by se změnilo, kdyby byl zdráv?“ „Umožňuje mu jeho stav vyhýbat se něčemu?“ PT zjišťuje životní styl - základ sebepojetí, životní cíl a pohled na svět

49. Hlavní zásady psychoterapie v rámci individuální psychologie • 2. Vést klienta ke změně životního stylu • má ke svému životu zaujmout realistický postoj • vzdát se přání dosáhnout nebo znamenat víc, než je přiměřené jeho skutečným schopnostem • vzdát se sekundárních zisků 3. Dodávat odvahu

50. Individuální terapie v oblasti moderní manželské terapie destruktivní chování v manželství zpravidla sleduje 1 z následujících cílů: zastírání vlastních nedostatků připoutání pozornosti k sobě odplata