Témata přednášky

1. Témata přednášky • Systematika pohybových her, dělení her,terminologie, • Vztahy kooperace a kompetice ve sportovních hrách, dimenzionální vztahy ve sportovních hrách, • Obsah sportovních her (herní dovednost, činnost jednotlivce, kombinace, systémy). • Herní výkon, týmový herní výkon, • Determinanty týmového herního výkonu. • Metodicko organizační formy.

2. Pohybová hra • Pohybová hra je současná činnost dvou soupeřících stran používajících jeden společný předmět. • Cílem soupeřících stran je získat podle pravidel lepším ovládáním společného předmětu větší počet branek nebo bodů. (Tomajko, Dobrý, 2004)

3. Atributy pohybové hry • Pohybová hra je výjimečná svou vztahovou a komunikační dimenzí, které jsou důsledkem nestandardně se měnících podmínek herní situace, vztahů mezi soupeřícími stranami a uvnitř těchto stran (jsou-li aspoň dvoučlenné) a vztahů k jednomu společnému předmětu. • Má – na rozdíl od všech ostatních pohybových aktivit – sociomotorický (vztahově pohybový) charakter. • Interakční chování hráčů v této pohybové aktivitě je nositelem taktického smyslu v přímé shodě s úkolem definovaným pravidly pohybové hry. Tento smysl musí ostatní účastníci interpretovat, aby mohli sami jednat. • Sociomotorická činnost, v níž se realizují vztahy kooperace a kompetice, je řízena pravidly, která vymezují status každého hráče a vyvolávají různé role (role brankáře, obránce, útočníka, smečaře, křídla atd.)

4. Z toho vyplývá, že ….. Každou pohybovou aktivitu, v níž se dají identifikovat dvě soupeřící strany a jeden společný předmět, můžeme označit jako pohybovou hru.

5. „Hrová činnost“ – důsledek nejasností ve vymezení termínu „hra“ • Hrovou činností se tedy může stát každá činnost (zdůrazňujeme – nejenom pohybová), je-li například • - radostná a zábavná, • - nevážná a volná, • - bezúčelná a neproduktivní, • - dobrovolná a radostná, • - spontánní a svobodná, • - vyjádřením osobnosti, individuality a autonomie, • - otevřená ve svobodné volbě hry a tvořivosti a v uskutečňování účelu hrou stanoveného, • - lidským fenoménem, v němž člověk uplatňuje svobodně a podle vlastní volby činnostní aktivity, • - vázaná na herní pravidla, která jsou otevřena herní fantazii, • - zaměřená jen k hrovému účelu, • - na rozdíl od práce neutilitární aktivitou, • - založena na dobrovolném vstupu do činnosti. • Hrovou se také může stát každá činnost, která • - umožňuje lidem nalézat a prokazovat svou způsobilost, • - připravuje člověka na vítězství a neúspěchy, • - uspokojuje potřeby člověka soutěžit a spolupracovat, • - učí člověka respektovat pravidla a dodržovat je vnitřně bez vnější kontroly, • - učí člověka nakládat se svobodou, která je podstatou herního prožitku, • - vyžaduje dobrovolný vstup do činnosti.

6. Východiskem pro „naši“ hru jsou pokusy o klasifikaci pohybových aktivit • Minulost - tělesná cvičení. • 1982 Stibitz uspořádání sportovních činností do tří kategorií: sportovní závody, sportovní hry, sportovní úpoly. Slabinou této klasifikace je však její omezení pouze na "sportovní činnosti". • Nahradíme–li adjektivum „sportovní“ adjektivem „pohybový“, získáme nadřazený pojem „pohybové činnosti“ a klasifikace pohybových činností se změní na • pohybové závody (závodivé pohybové činnosti) • pohybové hry (herní pohybové činnosti) • pohybové úpoly (úpolové pohybové činnosti).

7. Předpokladem zařazení pohybových činností (aktivit) do jednotlivých taxonomických kategorií je určení jejích charakteristických znaků a vlastností, které je jednoznačně odlišují od jiných druhů pohybových činností Příkladem jsou další pohybové činnosti, např. estetické (taneční, hromadné podiové sklady), sociálně pohybové činnosti (nejde o výkon nebo soutěž, nýbrž o prožitek spojený se záměrným posílením sociálních vztahů pohybovou činností) atd.

8. Charakteristické znaky pohybových her

9. Pohybová hra je současná, soutěživá činnost dvou soupeřících stran používajících jeden společný předmět • v nestandardně se měnících podmínkách herní situace, • v nestandardně se proměňujících vztazích mezi těmito stranami a uvnitř těchto stran (jsou-li aspoň dvoučlenné), • v nestandardně se proměňujícím vztahu ke společnému předmětu.

10. Cílem soupeřících stran je prokázat svou převahu lepším ovládáním společného předmětu získáním většího počtu branek nebo bodů.

11. Pohybová hra má charakter sociomotorické (vztahově pohybové) činnosti dvou soupeřících jednotlivců nebo skupin. dimenze všech herních činností. vztahová komunikační

12. Vztahová dimenze A podoba výlučné kompetice, tj. vztahu proti sobě B podoba současné kompetice a kooperace („proti sobě“ a „spolu“) Cíl - prokázat převahu nad soupeřem lepším ovládáním společného předmětu

13. Otázka kooperace a kompetice ve školní tělesné výchově s ohledem na formální pravidla hry? • Míra spolupráce se v různých hrách jeví „různě nutná“ • A) upřednostnění kooperačního jednání nad rámec takticky vedeného soupeření (goalball) • B) kooperační jednání je důkazem principu hry (nohejbal, beachvolejbal aj.) • C) neformální využití kooperačního jednání k zkvalitnění výkonu,

14. Formální pravidla mohou podpořit kooperační jednání • Omezení doby držení hracího předmětu – míče, disku aj. • Omezením možnosti přesunu hráče (korfbal, frisbee-ultimate, tchoukball, ringo, interkross) x Oblíbené invazní hry (kopaná, floorbal, hokej, basketbal)

15. Doporučení pro praxi • Sociální prostředí ve třídě je možné ovlivnit hrami, které nabízejí kooperační jednání i určitou míru svobody k realizaci vlastní činnosti. • Využitím her, při kterých nedochází k osobním soubojům, je možné podpořit neprůbojné žáky. • Rovnoměrný podíl na herním výkonu a spolupráci družstva pozitivně ovlivní sociální prostředí třídy. • Dobrý kantor také výběrem her nenápadně potírá neochotu ke spolupráci… …………………………………a o tom to je…….

16. Komunikační dimenze herních pohybových činností je výsledkem vnímání „zpráv“, obsažených ve vnějších pozorovatelných projevech spoluhráčů a soupeřů.

17. Pravidla pohybových her určují status hráče a vymezují jeho vztah • k ostatním účastníkům, tj. spoluhráčům, soupeřům, ke způsobu jejich kontaktu, k rozhodčím ap., • k prostoru, tj. k označení hřiště a jeho různých prostorů čárami, k cíli a k dalším objektům na hřišti. • ke společnému předmětu (k míči, kotouči apod.)

18. Pravidly jsou rozlišeny pohybové hry na • invazní (brankové) • neinvazní (síťové, s odrážením míčku o stěnu, pálkovací).

19. Invazní brankové hry • přímý tělesný kontakt soupeřů • vzájemné intervence jedné strany do činnosti druhé strany • utkání je limitováno časem • o výsledku rozhoduje větší množství bodů za regulérní dopravení míče do branky soupeře

20. Neinvazní síťové pohybové hry • činnost soupeřících stran oddělena sítí • utkání je limitované dřívějším dosažením stanoveného počtu bodů, sad nebo her

21. Neinvazní pálkovací pohybové hry a/nebo pohybové hry s odrážením míče o stěnu • obě strany jsou odděleny úderem pálkou (raketou) do míče • utkání je limitováno počtem vyautovaných hráčů nebo ziskem bodů

22. SPORTOVNÍ (Velké pohybové hry) pravidla jsou schvalována a účast v soutěžích řízena mezinárodní nebo celostátní institucí DROBNÉ POHYBOVÉ HRY všechny ostatní pohybové hry, které nejsou takto institucionálně řízeny Pohybové hry

23. Pohybová hra nemusí mít z různých příčin hrový charakter, (stejně tak pohybový závod nebo úpol. Učitel by měl permanentně usilovat o dosažení hrového charakteru aspoň některých pohybových činností !!!

24. Odkazy pro pilné: • STIBITZ, F. Informace o méně známých sportovních hrách. Praha : Univerzita Karlova, 1982. 201 s. • TOMAJKO, D., DOBRÝ, L. Pojmoslovné a terminologické vádemékum: Pohybová hra.Těl. Vých. Sport Mlád., č. 8, roč. 65, 1999. ISSN 1210-7689. •  terminologie, pojmy DPH – stránky předmětu • stránky České kinantropologické společnosti • Bláha, L. Pohybová hra a vztah dominantního a submisivního jedince ve třídě. 1. a 2. část, Těl. Vých. Sport. Mlád., č. 6 a 7, roč. 69, 2003. ISSN 1210-7689.

25. Obsah sportovních her Jsou to specifické pohybové aktivity. Ty se skládají z různých pohybových aktů, které se odlišují vnější formou, intenzitou a objemem (doba trvání, frekvence).

26. Každý pohybový akt řešení specifického herního úkolu Herní činnost jednotlivce (HČJ)

27. Herní činnost jednotlivce (HČJ) Herní dovednost Pohybová dovednost Jakýkoli pohybový akt nebo složitější pohybový celek, který • se váže k řešení specifického konkrétního úkolu, • je výsledkem učení, praxe a získaných zkušeností, • představuje relativně trvalou změnu chování a jednání.

28. Herní dovednost se osvojuje a kultivuje na základu, do něhož vstupují různé skladby schopností

29. Utkání Realizovaná odpověď hráče na požadavky a proměnlivý děj utkání je forma existence každé sportovní hry a představuje zhodnocení výkonu družstev. Herní výkon

30. Herní výkon suma herních dovedností Jeho předpoklady jsou determinanty • bioenergetické • biomechanické • psychické

31. Týmový herní výkon je založen na individuálních herních výkonech, které podléhají vzájemnému regulačnímu působení. HČJ, jimiž se jednotlivci – hráči podílejí na týmovém HV má kooperační a kompetitivní charakter

32. Úroveň týmového herního výkonu je odrazem uplatňovaných HČJ, herních kombinací a herních systémů.

33. Herní kombinace Účelně časově a prostorově zkoordinované HČJ dvou nebo více spoluhráčů Záměrná spolupráce dvou nebo více hráčů za účelem řešení herní situace

34. Herní systémy Organizace individuálních a skupinových HČ, zaměřená na plnění herních úkolů v jednotlivých úsecích utkání.

35. Didaktické formy jsou způsoby uspořádání vnějších podmínek umožňující efektivní řízení vyučovacího procesu • Metodicko organizační • Sociálně interakční • Organizační

36. Metodicko organizační formy Jejich úkolem je tvořit paralelně podmínky, ve kterých: • by se pohyb transformovaný v HČJ blížil modelovému (optimálnímu) chování • by záměrně byly navozovány deformační (rušivé) faktory, na které by hráč musel reagovat a učil se odolávat těmto vlivům. Způsob uspořádání vnějších situačních podmínek a obsahu tvořeného herními činnostmi s cílem umožnit realizaci požadavků, formulovaných jako konkrétní herní úkoly.

37. Metodicko organizační formy jsou určenyvnějšími herně situačními podmínkami a obsahem tvořeným herními činnostmi Přítomnost x nepřítomnost soupeře Stupeň proměnlivosti situačně herních podmínek

38. Inventář situačně herních podmínek

39. PC 1. typu Předem určené relativně neměnné podmínky PC 2. typu Náhodně proměnlivé, avšak limitované podmínky Průpravná cvičení Oba typy PC umožňují záměrné opakování dané dovednostní úlohy bez rušivých zásahů soupeře s různě akcentovaným působením na vybrané determinanty individuálního a týmového výkonu

40. HC 1. typu Vytvářejí podmínky pro opakování jednoho řešení dané herní situace HC 2. typu Modelují herní situace s náhodně se proměňujícími podmínkami a s různě vyjádřeným vlivem soupeře Herní cvičení HC jsou metodicko-organizační formy charakterizované přítomností soupeře. Umožňují rozvíjet a zdokonalovat situačně adekvátní použití herních činností.

41. Herní cvičení 1. typu • Pohybové vykonání herní činnosti situačně adekvátním způsobem • Vnímání herní situace a identifikace klíčových situačních faktorů • Poznávání vztahů ke spoluhráčům a soupeřům • Hráč není nucen rozhodovat o volbě řešení, ta je dána – instrukce k pohybu i chování soupeře

42. Herní cvičení 2. typu • Situační neočekávanost • Příležitost k postupné adaptaci na vlivy soupeře • Umožňují opakovaně řešit složité herní úkoly

43. Vybraná doporučení pro aplikaci HC • Přesně stanovit činnost útočníků i obránců a organizaci celého cvičení. • Stanovit počet opakování a dobu trvání (souvisí s intenzitou, výkonovou úrovní). • Činnost opakovat v roli Ú i O • Vyžadovat „uvážené“ ukončení akce (typ střelby – ne za každou cenu). • Na první místo úspěšnost, důležitá je kontrola nad míčem…

44. Sledujeme úspěšnost jedince i skupiny. • Vedeme hráče k využívání většího prostoru, únikům bez míče, trvalé aktivitě s míčem i bez něho. • Připomínat individuální chyby soupeře ve vztahu k možnostem zlepšení vlastního výkonu. • Jednoduchá formulace úkolů • Motivace • Kvalitní hra obránců nutí útočníky zkvalitňovat svůj výkon.

45. Průpravné hry …jsou metodicko-organizační formy charakterizované přítomností soupeře, situační neočekávaností a souvislým herním dějem, v němž dochází k časově nečekaným změnám rolí jednotlivých hráčů. • Může být řízená nebo soutěživá • Musí si uchovat rysy sportovní hry – vztahový a komunikační charakter

46. Průpravné hry vznikají • Úpravami pravidel sportovní hry • Úpravami drobných pohybových her a přibližováním jejich obsahu a pravidel • Úpravami herních cvičení Průpravné hry jsou mezičlánkem mezi metodicko-org. formami a utkáním

47. Některé odkazy • DOBRÝ, L., SEMIGINOVSKÝ, B. Sportovní hry. Výkon a trénink. Praha : Olympia, 1988. 197s. • Didaktiky jednotlivých sportovních her • BLÁHA, L. Tchoukball (skriptum). Ústí nad Labem : PF UJEP, 2001, 116s. ISBN 80-7044-385-5.