Praktická teologie pro sociální pracovníky

1. Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok / ETF 2013

2. 3. Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím

3. Petrův nástupce přijal kněze, který se postavil narkomafii • Svatý otec se o uplynulém víkendu setkal s venezuelským knězem, který se kvůli své odvážné pastorační práci s mládeží ulice stal obětí drogové mafie. O. Horacio Nelson Zuniga de la Parra vystudoval na Papežské univerzitě SantaCroce a byl vyslán do venezuelské diecéze La Guaira. Z potenciálních dealerů drog se mu postupně podařilo zformovat silnou mládežnickou skupinu, čímž si vysloužil nelibost místních drogových kartelů. Obchodníci s drogami se rozhodli zasáhnout, když O. Horacio zahájil protidrogovou osvětovou kampaň. V roce 2009 nepohodlného kněze za bílého dne před městským nákupním centrem v La Guaira přepadli násilníci ozbrojení baseballovými pálkami. Probral se po čtyřicetidenním bezvědomí a zůstal na půl těla ochrnutý. Po rehabilitaci v Římě se navrátil do pastorace, a přestože je dodnes odkázán na pomoc, vyučuje bývalou mládež z ulice v diecézení škole. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

4. Úřad diakonátu – jáhenství Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

5. Období pronásledování Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

6. Mučedník Justin: První apologie (kol. 155) Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

7. Jáhen Vavřinec (230 – 258) • Vavřinec zůstal v paměti církve zapsán jako velký představitel církevní charity (DCE 23). • Svatý Vavřinec byl dle legendy umučen na železném roštu nad horkým uhlím. Během této tortury sv. Vavřinec křičí: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ • Dnes se většina odborníků domnívá, že byl sťat. • Bernini • Jakožto člověku odpovědnému za římské chudé mu byl po zajetí jeho spolubratří a papeže ponechán určitý čas, aby shromáždil církevní majetek, který měl odevzdat do rukou státních autorit. Vavřinec však rozdělil příslušný majetek chudým, které pak představil zmíněným autoritám jako skutečný poklad církve. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

8. Raný středověk • Po roce 313 (císař Konstantin – svoboda církve) se charitní angažovanost církve zvyšuje, neboť stát jí předává některé ze svých úkolů. Odpovědnost se koncentruje především v osobě biskupa. • Chudé u soudu zastupovali tzv. procuratorespauperum (obhájci chudých), biskupové byli jejich úředně pověřenými ochránci. • Právo azylu, podle nějž (až na výjimky nejtěžších zločinů) byl pronásledovaný v prostoru kostela nedotknutelný (r. 466 rozšířeno i na prostory špitálů a ostatních církevních budov). • Apoštolské konstituce (soupis církevních pravidel z konce 4. století) - diakonické úkoly biskupa: • rozdělovat spravedlivě almužny mezi sirotky, vdovy, postižené a cizince bez prostředků; • pečovat o opuštěné a nemocné bez rozdílu; • zajišťovat výchovu sirotků, jejich adopci, sňatky a uplatnění v životě; • hledat práci pro ty, kteří o ni přišli; • sytit hladové a šatit nahé; podporovat uvězněné; • poskytovat pohostinství cizincům; • zajistit řádný pohřeb křesťanů do země; • organizovat sbírky na pomoc pronásledovaným a na podporu ostatních církevních obcí v nouzi. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

9. Nové typy rezidenčních sociálních zařízení Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

10. Nápis na bývalém dívčím sirotčinci – Bologna, Itálie Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

11. Basil Veliký (329-379) • 370-379 arcibiskup v Cesareji, založil postupně ještě jako kněz před branami města rozsáhlý špitální komplex, který jeho současníci pojmenovali po něm - „basileias“. V tomto „městě milosrdenství“ seskupil kolem kostela řadu budov, určených k péči o cizince, sirotky, chudé, staré a nemocné (včetně malomocných), i řemeslné dílny a budovy pro ošetřující personál. • Do díla, které také financoval převážně z vlastních zdrojů, promítl Basil svou teorii, že člověk je svým založením sociální bytost a křesťanství musí být prožíváno v darování a službě. Péče o chudé a trpící proto představuje základní povinnost křesťanského a církevního života. • Basil tímto počinem udal nový směr, který až dodnes určuje charitně diakonickou praxi východních pravoslavných křesťanů: Probíhá v zařízeních poskytujících sociálně-materiální pomoc, léčbu a poradenství a je zajišťovaná mnichy, kněžími a laickými bratrstvy. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

12. Jan Zlatoústý (řec. Chrysostomos) • 398-404 patriarcha konstantinopolský. V tomto městě, kde podle jeho vlastních údajů žilo kolem roku 400 na 50 tisíc chudých, vytvořil velkolepý systém trvalé podpory pro více než 5000 chudých, zřizoval xenodochia a nosokomia pro cizince, nemocné a jiné potřebné a ustanovoval jejich obslužný personál. • Své věřící vyzýval, aby skromné xenodochium pro potřebné zřídil každý ve své domácnosti. Pro pomoc chudým neváhal ani rozprodat drahokamy z církevní pokladnice a ve svých proslavených kázáních upřednostňoval službu Kristu přítomnému v chudém a trpícím před liturgickou okázalostí. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

13. Svatý Martin z Tours (317-397) • Jako důstojník římské armády před branami města Amiens ve Francii neoblečeného žebráka, spontánně rozťal svůj vojenský plášť mečem na dvě části a jednu z nich žebrákovi daroval. V noci se mu pak údajně zjevil Kristus, přikrytý polovinou jeho pláště. Jakmile Martin pochopil tajemství svého setkání s Kristem v osobě chudého, opustil řady vojska, dal se pokřtít, stal se mnichem a zůstal jím i jako biskup. • Vyprávění je plné symboliky. Vyzývá všechny, kdo disponují bohatstvím (kůň) a mocí (meč), k dobročinnosti, neboť v chudých a potřebných se setkáváme s Kristem samotným. Místem následování Krista bez kompromisu se stává mnišský život a klášter. • Karel Škréta (1610 – 1674): Sv. Martin se dělí o plášť se žebrákem Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

14. Středověk: karolinské zákonodárství Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

15. Rytířské řády Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

16. Maltézská pomoc, o.p.s. • Řád maltézských rytířů vznikl jako mnišská komunita po vzoru Sv. Jana Křtitele vytvořená kolem roku 1050 amalfitánskými kupci. Členové této komunity provozovali špitál a poskytovali ubytování pro poutníky do Svaté země. Jako náboženský řád byl oficiálně uznán papežem Paschalem II. v r. 1113. Až do ztráty Malty v r. 1798 většina rytířů žila zasvěceným životem s řeholními sliby chudoby, čistoty a poslušnosti.V dnešní době většinu desetitisícové členské základny tvoří laici. • Maltézská pomoc, o.p.s. je obecně prospěšná společnost, založená Řádem pro naplňování cílů Řádu. Jejím posláním je poskytovat obecně prospěšné služby všem potřebným, bez rozdílu rasy, vyznání či postavení. Je řízena správní radou. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

17. Hnutí chudoby • Nové pojetí chudoby a charity profilují postavy jako sv. František z Assisi (1182-1226) nebo sv. Dominik (1170-1221). Jejich působení nevyústilo jenom v založení různých řeholních společenství (dominikáni 1216, františkáni 1209), ale např. formou františkánského laického „třetího řádu“ (1218) dokázalo s velkou atraktivitou zasáhnout až do vysokých vrstev šlechty. Do tohoto proudu náleží vzorové charitní postavy sv. Hedviky Slezské (1174-1243), její neteře sv. Alžběty Durynské (1207-1231) a sv. Anežky Přemyslovny. Znovu ožívá biblický étos pomoci chudým, který neznamená jen program zmírnění chudoby, ale také radikální blízkost chudým a trpícím. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

18. Svatá Anežka česká • 1211 – 1282, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie • 1233 Vstoupila do řádu klarisek (založen sv. Františkem z Assisi) • Vybudovala hospic pro chudé a založila špitální bratrstvo. • Vystavěla tři chrámy, s nimiž byly spojeny mužský františkánský klášter, klášter klarisek a rozsáhlý špitál. • Komplex těchto staveb vytvořil první gotickou dominantu Prahy, která na Vltavském břehu soupeřila s protilehlým sídelním palácem na Hradčanech. • 1874 prohlášena za blahoslavenou, 12. 11. 1989 za svatou. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

19. KŘÍŽOVNÍCI S ČERVENOU HVĚZDOU • Hlavním posláním bratří byla špitální činnost • Největšího rozkvětu dosahuje Řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a Uhrách: Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha - Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum sv. Máří, Hradiště sv. Hypolita u Znojma, ve Slezsku např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice. • Většina z nich zanikla v době husitských válek. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

20. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

21. Zbožná bratrstva, bekyně Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

22. Bekyňský dvůr – Bruggy (Belgie) Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

23. Martin Luther • Reformační hnutí: Martin Luther (1483-1546) svou nauku staví na přesvědčení o radikální zkaženosti lidské přirozenosti po prvotním hříchu a na představě „ospravedlnění“ (uzdravení duše), které působí Bůh pouze svou milostí a člověk na něm získává podíl pouze svou vírou. Cesta spásy je nyní radikálně oddělena od představy záslužnosti lidských „dobrých skutků“. Pomáhající služba chudým a trpícím pro Luthera nesmí být chápána jako způsob, jakým si lze zasloužit věčnou spásu. Tato teologická koncepce má pro sociální práci církve dvojí účinek: • 1. Pomáhající angažmá je nahlíženo jako důsledek osvobození Bohem (z pout hříchu a sobectví) a je zdůrazněna rovnost všech. Takové pojetí může fungovat jako prevence před instrumentalizací chudých a trpících pro získání vlastní spásy. • 2. Stejná koncepce ale může vést k podceňování přirozeného potenciálu člověka v nouzi i podceňování nástrojů a poznatků, jaké přinášejí humanitní obory. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

24. Reformace a Tridentský koncil Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

25. Charismatické osobnosti a nová hnutí Sv. Ignác z Loyoly (1491-1556) se po příchodu do Říma ujal organizace sociální péče, zřídil sirotčince, útulek sv. Marty pro prostitutky, a vedl své spolubratry (Jezuity) k tomu, aby navštěvovali nemocnice a sloužili nemocným. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

26. Karel Boromejský • Milánský arcibiskup sv. Karel Boromejský (†1584) ve svém městě proslul obětavostí, s jakou se ujímal hladových a umírajících při epidemiích 1570 a 1576 • Karel ŠKRÉTA (1610 – 1674): sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

27. Juan Ciudad (1495-1550) • Současníci ho nazývali pro jeho lásku k nemocným Jan z Boha. Ve španělské Granadě založil roku 1538 reformovaný špitál, první příklad moderní, komplexní ošetřovatelské péče. Kolegium jeho pomocníků vytvořilo po jeho smrti bratrstvo a 1586 získalo papežské schválení pod názvem Řád milosrdných bratří. • Generace jeho následovníků pak během 400 let vytvořily síť nemocnic, které jsou rozsety ve 47 zemích světa. O nemocné v nich pečuje 1500 řádových bratří a téměř 35 tisíc spolupracovníků. Poskytují pomoc všem potřebným bez jakýchkoliv rozdílů. V Čechách působí řád od roku 1605 v nemocnici ve Valticích. Další nemocnice byly založeny v Brně, Praze, Vizovicích, Prostějově, Letovicích a Novém Městě nad Metují. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

28. Sv. Vincent de Paul (1581-1660) • Zdůrazňoval starokřesťanské přesvědčení, že charitní angažmá je úkolem každého pokřtěného. Proto vytvářel skupiny charitních dobrovolníků ve farních komunitách. Pro účely péče o chudé a osamělé nemocné ustavil nejprve skupinu žen a 1620 i skupinu mužů. S přesvědčením, že mezi duchovní a sociální nouzí existuje příčinná souvislost, zřídil r. 1625 společenství misionářských kněží Lazaristů. Ti měli dbát na povznesení duchovního života chudých a zároveň během svých venkovských misií ustavovat dobrovolnické a svépomocné charitní skupiny. Spolu se sv. Luisou de Marillac († 1660) založil také (1633) Společnost dcer křesťanské lásky, která dnes čítá na 21.000 sester, věnujících se chudým a nemocným v 91 zemích světa. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

29. Boromejky • V Nancy vzniká r. 1679 kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského („Boromejky“), jejichž úkolem bylo ošetřování nemocných chudých a opuštěných dětí. Česká větev této kongregace provozuje mimo jiné Nemocnici pod Petřínem v Praze. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

30. Církevní nemocnice v ČR • Nemocnice Milosrdných sester (dále jen NMS) v Kroměříži je nestátní zdravotnické zařízení pro dlouhodobě nemocné pacienty. Jeho zřizovatelem je Česká provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul se sídlem v Kroměříži. • Nemocnice Milosrdných bratří (dále jen NMB) ve Vizovicích je nestátní zdravotnické zařízení sloužící především pacientům s chronickým onemocněním. Zřizovatelem nemocnice je Českomoravská provincie Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – řádu Milosrdných bratří se sídlem v Brně. • Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, Zřizovatel: Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Jediná církevní nemocnice s akutní péčí. Kapacita nemocnice je v současné době 214 lůžek na pěti odděleních: interna, chirurgie, anesteziologicko-resuscitační oddělení, dětské a dorostové detoxikační centrum a lůžkové i ambulantní rehabilitační oddělení. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

31. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

32. Vznik moderního charitního hnutí • Antoine-Frédéric Ozanam (1813-1853), profesor Sorbonny, 1997 prohlášený za blahoslaveného, založil v duchu sv. Vincence iniciativu dobrovolníků, jejímž cílem je aktivní práce s chudými a jinak potřebnými (např. při moru, který zasáhl Paříž v r. 1832), jako kritérium autenticity křesťanské víry. Skupina jeho přátel se v dubnu 1833 (Frédéricovi bylo teprve 20 let) rozhodla svým sociálním aktivitám dát strukturu: zakládají „charitní konferenci“, z níž se později (1834) vyvinula výhradně dobrovolnická „Společnost sv. Vincence de Paul“. • Pozoruhodným přístupem k problémové mládeži na předměstí italského Turína vynikal sv. Jan Bosco (1815-1888). V duchu jeho pedagogiky (preventivní pedagogika), spojující tři základní hodnoty rozumu, náboženství a lásky, se věnuje práci s dětmi a mládeží celosvětově na 34.000 jeho následovníků a následovnic z řádu Salesiánů Dona Bosca. V naší zemi jsou jejich častými projekty Salesiánská střediska mládeže. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

33. Rozvoj charitního hnutí • Závěr 19. stol.: koordinace roztříštěných charitně-diakonických iniciativ. Na národní úrovni vzniká např. ve Francii r. 1890 „Centrální úřad dobročinnosti“, jenž si dává za úkol zvýšit efektivitu charitní práce, přispět k hlubšímu poznání otázky chudoby, studovat a propagovat prostředky prevence chudoby a koordinovat aktivity jednotlivých charitativních subjektů. V r. 1939 je tento úřad nahrazen dodnes fungujícím ústředím „Caritas France“ (Secours catholique). V Německu se podařilo dosáhnout vzájemného propojení rozmanitých a rozdrobených charitních uskupení a ústavních zařízení Lorenzi Werthmannovi, když ve Freiburgu r. 1897 inicioval založení „Charitního svazu pro katolické Německo“. Od roku 1921 nese tato instituce jméno „Německý charitní svaz“ (Deutscher Caritasverband). „Říšský svaz katolické dobročinné organizace v Rakousku“ vzniká r. 1901. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

34. Charita v České republice • V našich zemích se moderní tradice charitní práce rodila v Olomouci, z iniciativy arcibiskupa A. C. Stojana. Nejprve byl ustaven arcidiecézní „Svaz charity“ v Olomouci (7.2. 1922), v zápětí v Brně (14.3. 1922), a oba svazy zakládají 20.9. 1928 „Zemské ústředí Svazů charity v zemi moravsko-slezské.“ • Centralizace je dokončena téhož roku v Praze vznikem „Říšského ústředí Svazů katolických charit v ČSR“. • V době komunismu mohla Charita provozovat jen několik zařízení, především pro péči o kněze a řeholní sestry v důchodovém věku. V roce 1990 plně obnovila svou činnost a stala se největším nestátním poskytovatelem sociálních služeb v ČR. • Celek nese od r. 2007 název „Charita Česká republika“, je členěn do šesti diecézních a dvou arcidiecézních středisek a v jejích zařízeních poskytuje sociální i ošetřovatelské služby potřebným téměř 4000 placených pracovníků a přibližně stejný počet dobrovolníků (stav 2005). Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

35. Evangelická Diakonie • V oblasti evangelických církví bylo srovnatelným počinem založení ‚Centrálního výboru pro vnitřní misii‘ v Německu v roce 1848, který zastřešoval a spojoval různé zemské diakonické a misijní iniciativy. Za tímto mezníkem stojí postava Heinricha Wicherna (1801-1881). Výbor v Berlíně zastupoval zájmy svých diakonických subjektů jak vůči zemským církvím, tak vůči státu. • Od roku 1976 (západní Německo) a 1979 (východní N.) nese dnešní jméno „Diakonické dílo“ (DiakonischesWerk). • Diakonie ČCE: podle vlastních údajů se v 70 diakonických zařízeních věnuje dvěma tisícům klientů asi 1000 placených pracovníků a další desetitisíce dobrovolníků v přirozeném sociálním prostředí farních sborů. • Slezská diakonie – Slezská církev evangelická augspurského vyznání;  450 zaměstnanců poskytuje 94 sociálních služeb pro více než 4500 uživatelů Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

36. Další charitativní instituce zřizované církvemi nebo oficiálně se hlásící se ke křesťanství • ADRA (Církev adventistů sedmého dne), • Communio (církev starokatolická), • Armáda spásy – samostatná církev s výrazně sociálním posláním. • Diakonie a misie Církve československé husitské • Kolpingovo dílo ČR (o.s., návaznost na katolickou církev) • YMCA (o.s.: Křesťanské sdružení mladých lidí – YoungMen´s Christian Association – nejstarší, největší a nejrozšířenější mládežnická organizace na světě). • Naděje (o.s.: „Posláním Naděje je praktické uplatňování evangelia v životě a jeho šíření“). • Podané ruce (o.s., sppolupráce s katolickou církví) • TeenChallenge – Církevní organizace založená Apoštolskou církví Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

37. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

38. Caritas Internationalis • Organizační kroky na nadnárodní úrovni začaly v roce 1924, kdy 22 zemí vytvořilo společnou charitní konferenci se sídlem ve švýcarském Lucernu. O čtyři roky později dostala konference název „Caritas Catholica“ a od roku 1957 nese jméno „Caritas Internationalis“. • Síť této konfederace dnes zahrnuje 162 národních členů a její generální sekretariát sídlí ve Vatikánu. Charitní aktivity národních členů v Evropě koordinuje a u bruselských orgánů zastupuje „Caritas Europe“. Sídlo má proto v Bruselu. • Ve Vatikánu sídlí od r. 1971 také „Papežská rada Cor Unum“, jakési vatikánské ministerstvo pro charitu církve, jehož cílem je asistovat papeži v jeho charitních projektech, koordinovat všechny pomáhající projekty konané jménem církve, nést zodpovědnost za celocírkevní motivaci katolických věřících k sociální angažovanosti a spolupracovat s mezinárodními ne-církevními organizacemi, jako je Červený kříž, Mezinárodní zdravotní organizace (WHO) atd. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

39. Benedikt XVI.: Deus caritas est • První encyklika papeže Benedikta XVI., 2005 • Biblický a teologický rozbor pojmu „láska“ • . Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

40. Encyklika Deus caritas est Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

41. Souhrn • Duchovní i sociálně-charitní otřesy, které reformace zpočátku v charitní oblasti působila, se zanedlouho proměnily v novou, úrodnou půdu, z níž vyrostlo bezpočet nových pomáhajících iniciativ a charitních aktérů. • Vznikají první pokusy systematického přístupu k problému chudoby, nejprve na komunálně politické úrovni (v 18. a 19. století i na celostátní úrovni). Od počátku se tyto snahy musí vyrovnávat s nebezpečím byrokratizace a odosobnění pomoci. • Od konce 19. století se mezi charitními aktéry stále více prosazuje potřeba vzájemné koordinace a propojení, což vyústilo v ustavení mnoha regionálních (diecézních) a národních centrál Charity. • Trendům, které určují povahu moderní sociální práce v mimocírkevní sféře (profesionalizace, sekularizace, ekonomizace atd.) je vystavena i charitní práce církví, což přináší řadu nových výzev i problémů. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

42. Základní literatura • D´ELVERT, CH. Geschichte der Heils- und Humanitäts-Anstalten in Mähren und Oesterr. Schlesien. Brünn, 1858. • FRÖHLICH, R. Dva tisíce let dějin církve. Praha: Vyšehrad, 1999. • LIESE, W. Geschichte der Caritas I-II. Freiburg i. Br.: Caritasverlag, 1922. • MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. • MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. • OPATRNÝ, M. Zapomenutý drahokam: Teologie a sociální práce. Teologie & Společnost, 2004, č.5., s. 9-10. • VAŠEK, B. Dějiny křesťanské charity. Olomouc: Velehrad, 1941. Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013