170 likes | 312 Views
Explantátové kultury a jejich využití k mikropropagaci rostlin. Zpracovatelé: Jana Šedlbauerová Láďa Hemer. Proboha, co to vůbec znamená?. EXPLANTÁTOVÉ KULTURY: PATŘÍ K TRADIČNÍM ZPŮSOBŮM VEGETATIVNÍHO MNOŽENÍ
E N D
Explantátové kultury a jejich využití k mikropropagaci rostlin Zpracovatelé: Jana Šedlbauerová Láďa Hemer
Proboha, co to vůbec znamená? • EXPLANTÁTOVÉ KULTURY: • PATŘÍ K TRADIČNÍM ZPŮSOBŮM VEGETATIVNÍHO MNOŽENÍ • PŘEDSTAVUJÍ PĚSTOVÁNÍ IZOLOVANÝCH ČÁSTÍ ROSTLINY V ASEPTICKÉM PROSTŘEDÍ ZA UMĚLÝCH PODMÍNEK • PŘEDSTAVÍME-LI SI BUŇKU DIFERENCIOVANÝCH PLETIV, TAK SE VE SVÉ GENETICKÉ VÝBAVĚ SE NELIŠÍ OD BUŇKY MERISTEMATICKÝCH PLETIV (=Totipotentní buňka) MIKROPROPAGACE: • JEDNA Z METOD VEGETATIVNÍHO MNOŽENÍ
Jaké metody jsou na výběr? • 1.) Množení rostlin indukcí tvorby prýtů z axiálních pupenů • a) Varianta kultivace vzrostných vrcholů • b) Kultivace jednonodálních stonkových segmentů • 2.) Množení rostlin z adventních prýtů nebo adventních somatických embrií • a) Přímá morfogeneze • b) Nepřímá organogeneze • c) Nepřímá somatická embryogeneze
Kultivace vzrostných vrcholů Apikální část stonku, složená z vrcholu a několika listových primordií je schopna při přenesení na živné médium regenerovat celou rostlinu. Vznikají nové axiální prýty, které lze odebírat a znovu zmnožovat. Jakmile je dost takto zmnožených prýtů, upraví se chemismus substrátu a segmenty se nechají zakořenit VÝHODY: jednoduchá metoda, bezpečná, často používaná, ale dost pomalá
Kultivace jednodonálních stonkových segmentů Výchozí nevětvený prýt s několika danými nodálními úseky se mezi danými pupeny rozřeže na segmenty s jedním pupenem. Tyto segmenty se za vhodných podmínek pěstují a na nich vznikají nové prýty, které se nechávají zakořenit. VÝHODY: nejjednodušší, bezpečná, nejčastěji používaná
Přímá morfogeneze Podstatou metody je vznik pupenů z předem nediferenciovaných struktur. Pupeny vznikají indukcí za vhodných podmínek z buněk listu, řapíku, stonku, oddenku, šupiny cibule atd.po jejich diferenciaci. Vzniklé indukované pupeny dávají vznik prýtům, které je možno množit např nodálními segmenty nebo pomocí axiálního větvení. Tvorba pupenů bývá stimulována cytokininy a auxiny. Metoda týkající se hlavně bylin.
Nepřímá organogeneze Metoda charakteristická tím, že nové rostliny vznikají z neorganizovaného kalusového pletiva, tzn., že rostliny nevznikají z původního pletiva mateřské rostliny-nepřímý vznik. Kalusové kultury se v poslední době začínají používat i k propagaci některých lesních dřevin. Fáze množení: 1.) získání kalusu 2.) indukce kalusu 3.) zakořeňování prýtů
Nepřímá somatická embriogeneze Proces, při ktrém vzniká embrio z jiné buňky než je oplozené vajíčko. Somatická embria často vznikají spíše než z jedné izolované buňky na povrchu explantátu Etapy: 1.) z diferenciovaného pletiva matečné rostliny odebereme embriogenní kalus 2.) na médiu se indikují somatická embria 3.) přenos som. embrií na další médium, kde vyklíčí a dál se vyvíjejí
Jaký je sled činností? 1.) získání sterilní kultury opláchnutí vodou povrchová desinfekce činidly opláchnutí desinfekce z povrchu vzorků ořezání poškozených pletiv segmentace vzorku 2.) zmnožení kultury Výběr vhodné metody a zmnožení explantátu na připraveném médiu
3.) zakořeňování – IN VITRO často ne zcela fukční kořeny - IN VIVO 4.) převod rostliny do podmínek IN VIVO postupná aklimatizace klonů na vnější podmínky hlavně faktor vzdušné vlhkosti a přechod na autotrfní výživu
Příklad: iniciace prýtu na kaktusových kulturách Na bazální části listu se tvoří kalus
Ten je odříznut a pasážován na čerstvé médium a roste a roste. V průběhu čtyř měsíců dospěl do velikosti 50x30x20 mm
Po další pasáži je již na povrchu kalusu patrná diferenciace buněk
Rozřezání části kalusu a přenesení na čerstvé médium. Tvorba prýtů je už pak velmi rychlá.
Výhody explantátových kultur: • na malém prostoru se produkuje velký počet rostlin • rychlé (možnost ovlivnit podmínky) • Produkce klonů jejichž množení tradičními metodami probíhá pomalu nebo vůbec • celoroční produkce rostlin • zkrácení šlechtitelského cyklu
Nevýhody explantátových kultur: • relativně drahé vybavení laboratoří • pracnost • drahý provoz laboratoře • náročná aklimatizace rostlin na polní podmínky
Kdo nám pomáhal: • Kováč, J.: Explantátové kultury rostlin –nakladatelství University Palackého v Olomouci 1995 • Novák, Fr.: Explantátové kultury a jejich využití ve šlechtění rostlin- Academia Praha 1990 • Chalupa, Vl.: Zachování genových zdrojů ušlechtilých listnáčů a jejich rozmnožování metodami in vitro, ON-LINE: silvarium.cz