Úvod do politologie (KS) Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D.

1. Úvod do politologie(KS)Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D.

2. Úvod do politologie (ZS) Seminář z politologie (LS) Charita a sociální etika (LS) Seminář z etiky v pomáhajících profesích 3 (ZS)

3. Studijní materiály Skripta Úvod do politologie, Roman Míčka, dostupné na: http://www.romanmicka.net/txt_soubory/dokumenty/politologie_skripta.pdf Kromě těchto skript považujte prosím za nezbytné ke zkoušce prostudovat tyto texty, témata k otázkám 20 a 21 nejsou součástí textu: Z knihy VODIČKA, K., CABADA, L. Politický systém české republiky: historie a současnost. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-337-6. - kapitolu Ústavní instituce a jejich funkce v politickém procesu, s. 249 – 295. - kapitolu Systém politických stran a vnitrostranické rozhodovací procesy, s. 205 – 239. (celkem jde o 82 stran knihy)

4. Politologie Politologie (political science) πολισ polis πολιτεία politeia Aristotelés – člověk jako zoon politikon Hobbes – homo homini lupus

5. Politologie Politologie je průsečíkem snad všech společenských věd - historie, sociologie, ekonomie, právní vědy, filozofie… politická praxe – politické myšlení – politologie – politická filosofie – sociální etika • politologie normativní (politická filozofie, preskriptivní) • politologie pozitivní (deskriptivní, „popisná“, empirická) • vědecká politologie (scientisticko behaviorální)

6. Politologie Tři dimenze politiky (polity – politics - policy) • Polity (institucionální dimenze politiky) – konkrétní existující nebo požadovaný politický řád, má normativní charakter, vymezení hranic prostoru, ve kterém se politika odehrává a jeho struktury. Institucionální dimenze politiky je tedy dána ústavou, právním řádem, tradicí… • Politics (procesuální dimenze politiky) – postihuje dynamický aspekt vytváření politiky, označuje konfliktní proces utváření politiky, konkrétní politická a socioekonomická rozhodnutí, požadavky, plány, dohody. • Policy (obsahovou dimenzí politiky) – obsah politiky, výsledek, materiál, cíl, konkrétní politika. Z politických idejí a rozhodnutí se stávají konkrétní opatření, tj. zákony, nařízení, programy, výstupy či jen symbolická funkce nějakého výsledku politiky. Politický řád tvoří rámec (polity), v němž na základě strategie politického konflikty a konsensu (politics) vzniká materiální politika (policy).

7. Podobory politologie Na konferenci UNESCO v roce 1948 v Paříži byla politická věda rozdělena do čtyř základních kategorií: • politická teorie a politické ideologie (dějiny politických teorií, politická filozofie, dějiny a analýza politických ideologií) • politická systémová analýza (ústavní systém, formy vlády, funkce vlády, strany apod.) • komparativní systémová analýza (srovnání politických systémů, klasifikace) • mezinárodní vztahy (mezinárodní politika, mezinárodní právo, mezinárodní instituce)

8. Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

9. Povaha pojmu ideologie Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání (Behaviorismus, marxismus, neomarxismus) Ideologie je pouhá pragmatická propaganda, případně pomýlené vidění světa, falešné vědomí, mystifikace ze strany vládnoucí třídy X Ideje jsou primárním hybatelem politiky J. M. Keynes: „Lidé praxe, kteří si myslí, že je nikdo intelektuálně neovlivňuje, jsou zpravidla otroky některého z mrtvých ekonomů. Fanatikové autority, slyšící trávu růst, čerpají své šílenosti z děl nějakého akademického pisálka, který žil bůh ví kdy“ Weaver (Ideas Have Consequences, 1948): Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem, došlo k odříznutí od hodnot a pravdy

10. Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

12. Politické ideologie

13. Politické ideologie

14. Politické ideologie

15. Systemizace politických ideologií levice x pravicehierarchie a reakce x rovnost a revolucepokrokáři x konzervativciliknavci x mravokárciextremisté x umírněníbudoucnost x minulostateismus x náboženská inspiraceinovace x tradicerovnost x hierarchie komunismus – socialismus – liberalismus – konzervatismus – fašismus

16. Systemizace politických ideologií Liberalismus Neoliberalismus Neokonzervatismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

17. Příklady z naší realityk úvaze a debatě ODS – Neoliberalismus s konzervativními prvky, inspirace Novou pravicí ČSSD – Socialismus silně ovlivněný moderním liberalismem, inspirace New Labour TOP 09 – Klasický liberalismus s konzervativními prvky, europeismus KDU-ČSL – Mix prvků moderního a klasického liberalismu, „křesťanská demokracie“ SZ – Moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu SSO – Libertarianismus SPOZ? Ano? Hlavu vzhůru? Úsvit?

18. Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) Za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

19. Paroubkova rovnost Jdou Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had.Topolánek hned přiskočí a hada zabije. Paroubek na to : "Co jsi to udělal?Nemůžeš zničit každého, kdo se nám postaví do cesty. Je demokracie a každýmáprávo jít svojí vlastní cestou.„ Jdou dál a najednou začne před nimiposkakovat žába. Paroubek zrychlí a jediným šlápnutím ji rozmáčkne nakaši. Topolánek nechápavě kroutí hlavou: "Ale před chvílí jsi povídal, že každýmůže jít svou vlastní cestou, ne...?„ Paroubek: " To ano, ale mají se plazita nesi vyskakovat!!!"

21. Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády

22. Liberalismus Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

23. POPPER, K. R.Otevřená společnost a její nepřátelé • Tíha modernity • Tíha svobody • Tíha odpovědnosti • Neodbytný sentiment po kmenové uzavřené společnosti, která skrývala individuum pod křídla kolektivismu • Odvěký útok na svobodu a rozum, vzpoura proti civilizaci

24. Konec dějin? (Fukuyama) Podle Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk, 1993) znamenal zánik komunismu definitivní vítězství osvícensko-liberálního projektu společnosti založené na trhu, lidských právech a zastupitelské demokracii. „...jsme svědky konce historie jako takové: tj. konce ideologického vývoje lidstva a univerzalizace západní liberální demokracie jako definitivní formy politického uspořádání“. „Konec historie pak neznamená konec světových událostí, ale konec vývoje lidského myšlení o těchto prvních principech“.

25. Liberalismus • John Gray, Liberalismus (1986) • Liberalismus je : • individualistický • egalitářský • univerzalistický • melioristický

26. Kořeny klasického liberalismu • John Locke (1632 – 1704) • ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu • moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní • Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) • Charles Montesquieu (1689 – 1755) • O duchu zákonů (1748) • Dělba moci: • zákonodárná (legislativa) • výkonná (exekutiva) • soudní (justice) • Realizováno v ústavě USA

27. Základní lidská práva John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

28. Klasický liberalismus • - individualismus • - svoboda • - rovnost

29. Svoboda svoboda negativní – formální V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše prostou absencí nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) svoboda pozitivní – účinná V sociálně liberálním a socialistickém pojetí je ambice svobodu jednotlivce naplnit nějakým konkrétním obsahem. (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy)

30. Kořeny moderního liberalismu Jeremy Bentham (1748 –1832) Přirozená práva – hloupost, kritérium štěstí – užitek John Stuart Mill (1806 – 1873) On Liberty (1859) Úvahy o vládě ústavní (1861) Ideál „liberální demokracie“, utilitarismus

31. Sociální práva • Jsou (oproti negativním právům) nároková, tedy že někdo jiný (stát, společnost, zaměstnavatel) musí obsah tohoto práva zajistit – práci, bydlení, bezplatnou zdravotní péči apod, • zakládají povinnost státu (nebo někoho) nějak konat v můj prospěch (oproti negativním právům) • Jde o práva, která vznikají přetlumočením ideálu

32. slabší individualismus • morálka není důležitá • pozitivní svoboda • rovnost příležitostí • odpovědnost státu • silný individualismus • důraz na morálku • negativní svoboda • formální rovnost • důraz na slabý stát

33. Moderní (sociální) liberalismus - Zatímco klasický liberalismus považoval výraznou sociální nerovnost ve společnosti za přirozenou, žádoucí a morální, moderní liberalismus usiluje o vyrovnání sociálních nerovností, za tímto účelem začal usilovat o spojení se státní mocí - klasický liberalismus stavěl na individualismu a meritokracii, moderní liberalismus se vyznačuje příklonem ke kolektivismu, pragmatismu a socialismu.

34. Utilitarismus a pragmatismus 1.Princip následků 2.Princip užitečnosti 3.Princip hédonismu 4.Princip sociální (nejde jen o štěstí samotného jednajícího, ale o štěstí všech, jichž se jednání dotýká, o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí a vposledku o sociální prospěch všech lidí vůbec) John Dewey – Rekonstrukce liberalismu (slovensky 2001) Blahobyt pro všechny, co nejširší demokratizace, silní role státu, kontrola ekonomiky

35. Ideje klasického a moderního liberalismu ve střetu aliance KL a konzervatismu x aliance ML a socialismu rovná daň x progresivní daň (DPH, daň z převodu nemovitosti, daňové slevy) základní práva x sociální a emancipační práva (kouření v restauracích, registrované svazky, adopce homosexuály) Zastupitelská demokracie x přímá demokracie (otázka referend, přímá volba prezidenta, poměrný volební systém, „odvolatelnost politiků“)

36. Neoliberalismus • zdůrazňuje liberální hodnoty zejména v ekonomické sféře • čerpá z tradice klasického liberalismu • je antietatistický - obhajuje minimální stát, považuje svobodný trh za samoregulující (reakce na Keynesianismus, „laissez faire“) • omezuje sociální stát • Ideálem je libertarianismus až anarchokapitalismus

37. Současná debata o spravedlnosti John Rawls (A Theory of Justice, 1971) „kolektivistický liberalismus“ ((levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů) X Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974)„anarcholibertarianismus“ (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých

38. Krajní pozice AYN RANDová "Každý státní zásah do ekonomiky spočívá v dávání nezasloužených výhod některým lidem na úkor jiných pomocí násilí.„ Capitalism: The Unknown Ideal "Lidská spodina, která by ve své hlouposti umřela hlady, nepřispívá těm nad sebou zhola ničím, získává však výdobytky všech jejich mozků. Taková je povaha soutěže mezi silným a slabým intelektem. V tom spočívá 'vykořisťování' kvůli kterému odsuzujete silné...„ John Galt, hlavní hrdina románu Atlas Shrugged (1957)

39. Krajní pozice Paleolibertarianismus (např. Hans-Hermann Hoppe, Democracy: The God that Failed: The Economics and Politics of Monarchy, Democracy, and Natural Order, 2001) Secese - obnova přirozeného řádu před vznikem organizovaného státu rovných individualizovaných občanů (patriarchální rodina, přirozená aristokracie, na státu nezávislé politické entity) Libertarianismus (např. Robert Nozick, Anarchy, State and Utopia, 1974) Zcela minimální stát zajišťující vnitřní a vnější bezpečnost, žádné redistributivní zdanění

40. Kritikové liberalismu • Socialismus (kapitalismus) • Konzervatismus (absence morálky) • Komunitarismus (individualismus) • Anarchismus (panství)

42. Konzervatismus Principy konzervatismu: - tradice - nedokonalost člověka - pragmatismus - organické pojetí společnosti - hierarchie, autorita - majetek Konzervatismus je „filosofií lidské nedokonalosti“ Tradice je „demokracie mrtvých“ (Chesterton)

43. Konzervatismus Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii (1790) • kritikaFrancouzské revoluce (1789) • Obhajoba tradičních institucí a morálky • Proti abstraktním osvícenským principům staví „předsudek“ • Stát má bránit zlu, nikoli „prosazovat dobro“ Nebyl Tory, ale Whig, v době Americké revoluce vyjadřoval americkým koloniím podporu, uznával ideje Adama Smitha V tomto předjímal alianci konzervatismu a klasického liberalismu

44. Konzervatismus Russel Kirk, The Conservative Mind (1953) (Česky Konzervativní smýšlení) má zato, že lze konzervatismus lze shrnout do celkem šesti zásad : • víra v transcendentní řád či přirozený zákon • rozmanitost, tajuplnost a nedokonalost lidské existence • strukturovanost, organicita a řád ve společnosti • svoboda a majetek jsou úzce svázány • víra ve zvyklosti, konvence • společenské změny musí být uvážené X radikalita, hledání dokonalosti člověka i společnosti, pohrdání tradicí a důraz na rozum, důraz na ekonomické a politické rovnostářství

45. - ancient regime - tradice minulosti - monarchie - nedůvěra ke svobodě - konstitucionalismus - elitářská demokracie - klasický liberalismus - respekt ke svobodě - důraz na hodnoty a morálku - respekt k lidské svobodě - podpora tržní ekonomiky - podpora demokracie

46. Impulsy k rozvoji konzervatismu ve 20. století Enormní síla socialismu a moderního liberalismu ve 20. století – reakce a impulsy: Obnova klasického liberalismu a libertarianismu F. A. Hayek Road to Serfdom (1944) Ludwig von Mises Human Action (1949) Tradicionalismus Richard M. Weaver Ideas Have Consequences (1948) Eric Voegelin New Science of Politics (1952) Russel Kirk Conservative Mind (1953) Antikomunismus James Burnham The Struggle for the World (1947) Whittaker Chambers Witness (1952)

47. Nová pravice (New Right) • Vzestup od 70. let 20. století • - Margaret Thatcherová (UK) • Ronald Reagan (USA) • Kombinuje morální konzervativní hodnoty s liberální ideologií svobodné ekonomiky

48. Nová pravice (New Right) Frank S. Meyer – „fusionismus“ (konvergence libertarianismu a tradicionalismu) přesvědčení, že tyto dvě velké tradice nestojí v rozporu – cílem politického řádu je podle něj svoboda, zatímco cílem morálního řádu je ctnost. Nutit lidi ke ctnosti, jak by mohli považovat za žádoucí někteří tradicionalisté a autoritáři, nepovažoval Meyer za správný cíl politického řádu

49. Neokonzervatismus • Vychází z některých idejí klasického konzervatismu • Zdůrazňuje význam politické autority, z obavy před oslabením morálních standardů a rozkladu společnosti. Klade proto důraz na právo, pořádek a morálku a to jak v soukromé, tak ve veřejné sféře, tradiční rodinné hodnoty a instituce • Aktivistická zahraniční politika, vývoz demokracie • Má v sobě i výrazný náboženský prvek, zejména v USA, dokonce se dá hovořit o „křesťanské Nové pravici“ (New Christian Right)

50. Paleokonzervatismus • Patrick J. Buchanan • Tradicionalismus • Vlastenectví • Rodinné a křesťanské hodnoty • Protekcionismus • Izolacionismus