Politologie

1. Politologie & Mezinárodní organizace Autoři: Petr Loučka a Martin Hargaš

2. Politologie Politologie je vědecká disciplína zabývající se studiem politiky. Pochází z řeckého polis a logos, má počátky v antickém Řecku, jako samostatná věda byla uznána 1949. Moc je nástrojem k prosazování politických zájmů.

3. Tři směry: • Normativní(od obecného ke konkrétnímu, stanovuje, co by mělo být) • Deskriptivní(popisuje jevy, procesy, struktury a události) • Prognostická(umožňuje předpokládat a ovlivňovat vývoj politické reality)

4. Předměty politologie: Politické teorie(dějiny) Politické instituce(ústavy, formy vlády, veřejná správa) Politické skupiny(politické strany a skupiny, asociace, veřejné mínění) Mezinárodní vztahy(zahraniční politika)

5. Dějiny politologie: Sokrates– „Vím,že nic nevím“Platón– spis „Ústava“,pokusil se systematicky vyložit politickou teorii. Ideální formou pro něj byla monarchie nebo aristokracie. Teorie ideálního státu byla založena na striktním oddělení společenských tříd.Aristoteles – „Politika“ – odmítá teorii ideálního státu a staví stát na zákonech a ústavě, uznával demokracii (otrokářskou). Shromáždil fakta o většině tehdy známých státu.TomášAkvinský– prosazoval Aristotelovy myšlenky ve středověkuNiccolo Machiavelli – „Vladař“ – politika by se neměla omezovat morálkou, ospravedlňuje mocThomas Campanello– soukromé vlastnictví je zdrojem společenských konfliktuThomas Hobbes a John Locke– smluvní teorie státuCharles de Montesquieu– Duch zákonů – zabývá se dělením moci Jean Jacques Rousseau– O společenské smlouvě – definuje demokracii jako přímou účast lidu na zákonodárné i výkonné moci. Karl Marx– materialistické pojetí – beztřídní společnost, diktatura proletariátu Max Weber– protiklad marxismu – kapitalismus

6. Stát Stát je forma politické organice lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek. Státní moc je nezávislá (suverénní).

7. Znaky státu: Organizace Právo– stanovuje závazná pravidla chování lidí důležitá pro politické, hospodářské a kulturní úkoly státu Území a obyvatelstvo Státní suverenita

8. Vnitřní funkce státu: Bezpečnostní (zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku a fungování státu a jeho orgánů a institucí na státním území) Právní (zajištění respektování právního řádu ve všech oblastech činnosti společnosti, respektování práv a svobod občanů Ekonomická (stanovení a garance podmínek pro chod ekonomiky) Sociální (zajištění občanů ve stáří a v nemoci, při ztrátě prostředků obživy) Kulturní (péče o kulturní dědictví, vytváření podmínek pro rozvoj kultury, školství, vědy)

9. Vnější funkce státu: Diplomacie(zajištění vztahů s dalšími státy) Zahraniční obchod Obrana území(před napadením, zapojení do boje za světový mír a mezinárodní bezpečnost, proti terorismu)

10. Teorie vniku státu: Okolnosti a podmínky vzniku různých státu byly různé – násilné podmanění, růst počtu obyvatel a soustřeďování do větších sídel… Smluvní – stát vzniká na základě smlouvy, kterou se každý občan zřekl části své suverenity ve prospěch celku Náboženská – vychází z božského původu státu, stát vznikl a existuje jako boží vůle Patriarchální – rozšiřování rodiny Mocenská – chápe stát jako vládu silnějších nad slabšími Násilí – stát je produktem uplatnění síly

11. Typy a formy státu: Forma státu je dána formou vlády, politickým režimem a státním zřízením. Demokracie - na řízení státu se podílejí všichni občané. Autokracie - vládne jen úzký okruh osob nebo i jedinec (aristokracie , plutokracie (bohatí), oligarchie, monokracie). Diktátorskýrežim - potlačována lidská práva a svobody, opoziční názory jsou likvidovány. Monarchie – absolutní, konstituční Republika – parlamentní, prezidentská, kancléřská

12. Územní struktura: Unitární stát – jednotný stát – jediná vláda, zákony a občanství, jednomu centru jsou podřízeny nižší správní jednotky (ČR, SR) Federace – je složený stát. Vedle jednotného federálního zákonodárství mohou mít jednotlivé státy vlastní ústavu a zákony, více nejvyšších státních orgánů i občanství. Mají společnou zahraniční politiku a měnu (USA, SRN) Konfederace – je volné smluvní společenství států – při zachování vlastních ústav i občanství vytvářejí státy společné orgány pro zajištění obrany, zahraniční politiky a obchodu (Commonwealth)

13. Druhy státu: Totalitní stát (nedemokratický, ovládá vše, odmítá politickou pluralitu) Sociální stát (zajišťuje sociální dávky starým, nemocným,nezaměstnaným,, vysoké vydaje – dávky a příspěvky, rekvalifikace a vytváření pracovních příležitostí) Právní stát (vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva, které stanovuje pravidla chování státních orgánů i občanů ve státě. PS má zákony, ústavu, nezávislé soudy a dodržuje demokratické principy)

14. Ideologie: I je soustava idejí, teorií a názorů vyjadřujících postoje a cíle určité skupiny. Zabývá se problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politikou, problematikou hospodářského a sociálního vývoje. Ideologie mají 4 základní funkce: • vysvětlují příčiny politických jevů a událostí • poskytují hodnotový systém • poskytují vědomí identity a sounáležitosti k určité skupině • nabízejí základní rysy politického programu a cíle činnosti

15. Liberalismus – svoboda jednotlivce, důraz na individualitu, stát by měl plnit pouze funkce ochrany svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu. Vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie. Konzervatismus – preferuje tradiční hodnoty a osvědčené principy, odmítá překotný vývoj Sociální demokracie – důraz na sociální politiku a péči o občany Komunismus – je vizí sociálně rovné beztřídní společnosti, ideál spravedlnosti a bratrství, podřizuje jednotlivce společnosti, vítězství obecného dobra, odmítá volnou konkurenci a soukromé vlastnictví Nacionalismus – vychází z přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa, vede k netoleranci, nepřátelství a agresivitě vůči ostatním národům, podporován rasismem Fašismus – nacionálně rasistické hnutí – agresivní politika, terorismus a útočné války Rasismus – společensky i právně zvýhodňuje jednu rasu nad ostatní na základě biologické nerovnosti – nerovnost před zákonem, bez hlasovacího práva, nižší mzdy za stejnou práci… Anarchismus – odmítá jakoukoli formu politické autority, hlásá neomezenou svobodu jednotlivce, může využívat i násilné prostředky (terorismus).

16. Politické subjekty: Politické strany jsou organizovaná dobrovolná sdružení občanů se stejnými politickými názory. Vzájemnou konkurencí se snaží získat politickou moc a prosadit svou vůli. Mají svůj politický program, účastní se voleb a působí na veřejnost. Dělí se na pravici (podpora podnikání, minimalizace kompetencí státu, rovnost příležitosti, jednotlivec, oddělenost společnosti) a levici (sociální politika a jistoty, kolektiv, rovnost výsledků, ochranářství a regulace).

17. Mezinárodní organizace - vyšší forma spolupráce mezi státy, ta jejich vnikem nabývá institucionální podobu. Státy postupují část svých pravomocí společným orgánům, nebo se v nich snaží prosadit svůj vliv. Spolupráce států v rámci MezO je trvalá a na rozdíl od smluv a dohod se neustále rozvíjí.

18. dělí se podlevelikosti: • regionální • globální oblasti zájmů: • politické • hospodářské • oborové pro výměnu informací a zajištění společných norem a pravidel

19. - každá mezinárodní smlouva nebo členství musí být schváleny příslušnými orgány daného státu v souladu s jeho právní úpravou. V některých státech je třeba schválení vládou a následná ratifikace zákonodárným sborem a hlavou státu. ratifikace – potvrzení, schválení, podepsání; konečný souhlas s mezinárodní dohodou mezinárodní kooperace – prostřednictvím MezO doplňuje roli státu tam, kde je nezbytná, ale i výhodná. Státy, které se nechtějí na činnosti MezO podílet, se mohou dostat do mezinárodní izolace.

20. Organizace spojených národů – OSN

21. - nejznámější a nejuznávanější mezinárodní instituce. Posláním OSN je udržování světového míru a spravedlivých vztahů mezi státy. Snaží se zajistit členským státům jejich suverenitu. Poskytuje však svým členským státům také rozsáhlou a trvalou humanitární a rozvojovou pomoc. - zastřešuje desítky jiných organizací na světě (např. Mezinárodní měnový fond, Světovou banku, UNESCO, ECOSOC, FAO, WHO…) - byla založena 26.6.1945 na konferenci v San Francisku na základě přijetí charty OSN 50 státy vč. Československa. Chce navázat na činnost meziválečné Společnosti národů, založené v roce 1919, která skončila svoji činnost na začátku 2. sv. války a formálně byla zrušena 1946, protože neobstála jako garant kolektivní bezpečnosti a světového míru. Hlavní sídlo OSN je v New Yorku.

22. orgány OSN: • Rada bezpečnosti • Valné shromáždění • Mezinárodní soudní dvůr • Hospodářská a sociální rada OSN • Poručenská rada • Sekretariát OSN

23. mezinárodní trestní tribunály: • zločiny proti míru • zločiny proti lidskosti • válečné zločiny mírové síly OSN: - vojenské jednotky, které členské státy na základě příslušné rezoluce poskytnou OSN k udržení míru. (např. UNPROFOR, KFOR, SFOR, IFOR)

24. Mezinárodní organizace začleněné do systému OSN • Mezinárodní měnový fond– 1944; Washington; podpora stability měnových systémů ve světě, poskytuje za tímto účelem státům úvěry • Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj / Světová banka– 1944; Washington; úzce spolupracuje s MMF, dlouhodobé úvěry určené ke změně struktury jejich ekonomiky a zvýšení hospodářského potenciálu. • Organizace spoj. národů pro výchovu, vědu a kulturu – UNESCO– 1946; Paříž; finanční příspěvky a odborná pomoc při rozvoji vzdělanosti a péče o děti v chudších zemích. Rovněž pečuje o kulturní hodnoty v členských zemích. • Dětský fond – Unicef- 1946; pomáhá zlepšovat život dětí • …

25. opatření při ohrožení míru • rezoluce– rozhodnutí; může jej přijímat jen Valné shromáždění nebo Rada bezpečnosti. • embargo– zábrana; nejmírnější donucovací prostředek OSN vůči státu. • sankce– příkaz; většinou hospodářské a plošné • bojkot– politický nástroj, jímž je postiženému státu dočasně zastaveno členství v MezO = pol. izolace od zbytku světa. vojenské zásahy vedené OSN • vojenský zásah • mírové mise • pozorovatelské mise

26. Severoatlantická aliance (NATO) - nejvýznamnější vojensko-politická organizace na světě. Její členové plánují společně obrannou politiku a armády členských států podléhají společnému vedení.

27. NATO - hlavní funkce • Základním posláním NATO je ochrana svobody a bezpečnosti všech jeho členů politickými i vojenskými prostředky v souladu se zásadami Charty OSN. Od samého počátku své existence pracuje Aliance pro vytvoření spravedlivého a trvalého mírového pořádku v Evropě, založeného na společných hodnotách demokracie, lidských práv a právního státu. Tento ústřední cíl Aliance znovu nabyl na významu po skončení studené války, nebot' vyhlídka na jeho dosažení se poprvé v poválečných dějinách Evropy jeví reálnou.

28. Základním funkčním principem Aliance je zásada společného závazku ke vzájemné spolupráci mezi svrchovanými státy, založená na nedělitelnosti bezpečnosti jejích členů. Solidarita v rámci Aliance zaručuje, že žádný členský stát nebude nucen spolehnout se pouze na své vlastní úsilí při řešení základních bezpečnostních úkolů. Aniž by zbavovala členské státy jejich práva a povinnosti zhostit se svých svrchovaných závazků v oblasti obrany, umožňuje jim Aliance uskutečnění jejich hlavních bezpečnostních cílů cestou kolektivního úsilí. Krátce řečeno je Aliance sdružením svobodných států, jednotných ve svém odhodlání chránit svou bezpečnost cestou vzájemných záruk a stabilních vztahů s jinými zeměmi.

29. Severoatlantická smlouva z dubna 1949, která je právním a smluvním základem Aliance, vznikla na základě článku 51 Charty OSN, který potvrzuje přirozené právo nezávislého státu na individuální nebo kolektivní obranu. Jak praví preambule smlouvy, cílem spojenců je "podporovat mírové a přátelské vztahy v celém severoatlantickém prostoru". V době podpisu této smlouvy však bezprostředním účelem NATO byla obrana jeho členů proti možnému ohrožení vyplývajícímu z politiky a rostoucí vojenské síly tehdejšího Sovětského svazu.

30. Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) skýtá strukturu, jež umožňuje uskutečnění cílů Aliance. Je to mezivládní organizace, jejíž členské státy si ponechávají plnou svrchovanost a nezávislost. Organizace jim skýtá fórum, na němž mohou společně konzultovat jakékoli otázky podle vlastní volby a přijímat rozhodnutí o politických a vojenských záležitostech ovlivňujících jejich bezpečnost. Skýtá struktury umožňující vzájemné konzultace a spolupráci v politické, vojenské a hospodářské oblasti, jakož i ve vědě, technice a jiných nevojenských oborech.

31. K dosažení svého hlavního cíle plní Aliance tyto základní bezpečnostní úkoly: • Poskytuje nezbytný základ stabilního bezpečnostního prostředí v Evropě, spočívajícího na růstu demokratických institucí a závazku k mírovému řešení sporů. Usiluje vytvářet prostředí, v němž žádná země nebude s to zastrašovat nebo vydírat žádný jiný evropský stát s cílem vynutit si hegemonii hrozbou použití • V souladu s článkem 4 Severoatlantické smlouvy slouží jako transatlantické fórum pro spojenecké konzultace v jakýchkoli otázkách týkajících se životních zájmů jejích členů včetně tendencí, které by mohly ohrožovat jejich bezpečnost. Umožňuje koordinaci jejich snah v oblastech společného zájmu.

32. Zajišťuje odstrašení a obranu proti všem formám agrese vůči území kteréhokoli členského státu NATO. • Podporuje bezpečnost a stabilitu cestou rozvíjení trvalé aktivní spolupráce se všemi svými partnery prostřednictvím Partnerství pro mír a Euroatlantické rady partnerství, jakož i cestou konzultací, spolupráce a partnerství s Ruskem a Ukrajinou • Formou aktivních informačních programů v Alianci a v partnerských státech, jakož i prostřednictvím iniciativ, jako je Středomořský dialog, přispívá k pochopení faktorů ovlivňujících mezinárodní bezpečnost a cílů spolupráce na tomto poli.

33. orgány NATO • Rada NATO • Nejvyšší pol. orgán obranného paktu; zastoupení všech členských zemí; rozhodnutí o přijetí nových členů a o společných vojenských akcích • Severoatlantické shromáždění • Přímá doporučení a usnesení, ale nemá přímé pravomoci • Generální tajemní NATO • Nejvýše postavený úředník Rady NATO s omezenými pravomocemi • Vojenský výbor a Výbor pro plánování • Rozhodují o vojenských záležitostech; podřízeny Radě NATO, vykonávají její vůli a připravují realizaci jejich rozhodnutí.

34. Historie Severoatlantické aliance • 19. srpna 1946 - Ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill vyzval v Curychu k vytvoření sjednocené Evropy podporované USA, přičemž počítal s tím, že členem bloku by mělo být i Německo. • 4. dubna 1947 - Podepsána Dunkirkská smlouva  mezi Francií a Velkou Británií (na padesát let) o spojenectví v případě nové agrese Německa a o konzultacích o společných ekonomických problémů.

35. 17. března 1948 - Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko a Velká Británie podepsali v Belgii bruselskou smlouvu (takzvaný Bruselský pakt) o vzniku Západní unie (Western Union), v níž se zavázaly k vytvoření společného obranného systému a zesilování vzájemných ekonomických a kulturních vztahů. Smlouva byla uzavřena na 50 let. Byla podepsána pod dojmem rostoucí nadvlády SSSR nad střední a východní Evropou.

36. 6. července 1948 - První oficiální rozhovory mezi americkým ministerstvem financí, kanadskými velvyslanci a zástupci ze západní Evropy zahájeny ve Washingtonu. • Září 1948 - Vznik Obranné organizace Západní unie (Western Union Defense Organization - WUDO) s hlavním velitelstvím ve Fontainbleu, Francie.

37. 4. dubna 1949 - Vznik NATO - dvanáct států (Belgie, Dánsko, Francie, Kanada, Nizozemsko, Island, Itálie, Norsko, Lucembursko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy) potvrdilo v ustanovující Washingtonské smlouvě svůj vstup do Aliance.

38. 6. ledna 1950 - Schváleny základy obranného systému později nazvaného "štít a meč". • 2. dubna 1951 - Zahájení operační činnosti Vrchního velení evropských spojeneckých sil v Evropě (Supreme Headquarters Allied Powers Europe - SHAPE) ve francouzském Roquencourtu. Po vystoupení Francie z integrované vojenské struktury NATO bylo velitelstvíi přemístěno do Casteau u Mons v Belgii.

39. Leden a únor 1952 -  Vojenská struktura rozšířena založením dvou nových velitelství: Vrchního velitelství spojeneckých sil v Atlantiku (ACLANT) v Norfolku v americkém  státě Virginie a Vrchního velitelství spojeneckých sil v Lamanšském průlivu (ACCHAN) v Portsmouthu ve Velké Británii (nyní je ACCHAN situováno v Northwoodu, Británie).

40. 18. února 1952 - Řecko a Turecko formálně potvrdily svůj vstup do NATO. Protokol o jejich připojení • 5. května 1955 - SRN se stala členem NATO. • 9.-10. března 1966 - Francouzská vláda (prezident de Gaulle) odevzdala 14 představitelům NATO čtyřbodové memorandum, ve kterém ohlásila své setrvání v Alianci, ale opuštění integrovaných vojenských sil NATO. Udržování vojenských základen na francouzském území označila za neslučitelné se svrchovaností Francie.

41. 1. dubna 1967 - Vojenské orgány NATO přemístěny z Francie do Casteau u Monsu v Belgii. • 16. října 1967 - Otevření nového velitelství NATO v Bruselu. • 29.-30. září 1994 - Schůzka ministrů obrany v Seville. Po 28 letech se jednání účastní Francie.

42. 12. března 1999 - Česká republika, Maďarsko a Polsko se staly členy NATO, když jejich ministři zahraničí předali v americkém Independence své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny. • 11. prosince 2004 - přijetí dalších pěti zemí - Slovenska, Slovinska, Litvy, Lotyšska a Estonska.

43. Evropská unie – EU

44. Evropskáunie – EU - mezinárodní organizace, která sdružuje evropské státy a jejímž cílem je politická a hospodářská integrace členských států. - v rámci společné zahraniční politiky se EU snaží vystupovat jako jeden subjekt mezinárodního práva, kterému Členské země dobrovolně postoupili část svých pravomocí a omezily v její prospěch svoji státní suverenitu. Buduje také vztahy k jiným mezinárodním organizacím, zejména pak OSN.

45. Historie EU • 1946 Sir Winston Churchill vyzývá k založení Spojených států evropských • 1947 Vyhlášen Marschallův plán jako pomoc zničenému hospodářství Evropy • 9.5.1950 Schumanova deklarace • 1951/1952 Pařížská smlouva - Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO)

46. 1957/1958 Římské smlouvy - Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouva o založení Evropského společenství atomové energie (Euratom) • 1958 Položení základů Společné zemědělské politiky • 1963 de Gaulle poprvé odmítá Británii (druhé odmítnutí 1967)

47. 1965 „Krize prázdné židle“ - Francie bojkotuje jednání o financování Společné zemědělské politiky • 1965/1967 Slučovací smlouva • 1968 Celní unie EHS • 1973 První rozšíření o Dánsko, Irsko a Velkou Británii • 1979 Zaveden Evropský měnový systém (EMS) • 1981 Druhé rozšíření o Řecko

48. 1985 Podepsání Schengenské dohody o odstranění hraničních kontrol mezi členskými státy • 1986 Třetí rozšíření o Španělsko a Portugalsko • 1986/1987 Jednotný evropský akt • 1991 Podepsání smluv o přidružení s Polskem, Maďarskem a Československem • 1992/1993 Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva)

49. 1994 Dohoda o zavedení Evropského hospodářského prostoru vstupuje v platnost • 1995 Čtvrté rozšíření o Finsko, Rakousko a Švédsko • 1997/1999 Novela Smlouvy o Evropské unii (Amsterdamská smlouva) • 1998 Založena Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem • 2000 Smlouva z Nice

50. 2004 Páté rozšíření o ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Maltu, Kypr, Slovinsko