160 likes | 379 Views
Věrný jako pes. Některá plemena. Afgánský chrt Aljašský malamut Americký astafordšírský terier Anatolský pastevecký pes Anglicko-francouský honič Anglický buldok Beagle Belgický ovčák Bílá kolie Bišonek Border kolie Čau Čau Československý vlčák. Dobrman Foxterier hladkosrstý
E N D
Některá plemena Afgánský chrt Aljašský malamut Americký astafordšírský terier Anatolský pastevecký pes Anglicko-francouský honič Anglický buldok Beagle Belgický ovčák Bílá kolie Bišonek Border kolie Čau Čau Československý vlčák Dobrman Foxterier hladkosrstý Irský červenobílí setr Irský vlkodav Knírač malý Kolie krátkosrstá Mexický naháč Německý ovčák Pražský krysařík Zlatý retriever Jezevčík Pudl
Dělení I. - plemena ovčácká, pastevecká a honácká II. - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi III. - teriéři IV. - jezevčíci V. - špicové a tzv. primitivní plemena VI. - honiči a barváři VII. - ohaři VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi IX. - plemena společenská X. - chrti N - neuznaná plemena Říše: živočichové Kmen: strunatci Třída: savci Řád: šelmy Čeleď: psovité
Nej Nejvyšší pes světa měří 109 centimetrů a váží 111 kilogramů Nejvyšší pes světa, modrá dánská doga, žije v arizonském Tucsonu. Od čumáku ke kořeni ocasu má 2,2 metru a když se postaví na zadní, je spolehlivě vyšší než naprostá většina lidí. V kohoutku měří Gigantický George (George the Giant), jak pejskovi jeho majitel David Nasser Nejmenší pes na světě (žijící) je čivava se jménem Heaven Sent Brandy. Tento mikro pejsek měří 15,2 cm. Neoficiálně již existuje i pejsek o velikosti cca 12 cm, ale čeká na zápis a oficiální změření.
Canisterapie • je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa nebo feny. Canis = latinsky pes. Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka. Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se prostě cítí opuštěně. Například v v domovech důchodců nebo v dětských domovech, kde je pes pro děti kamarádem a tvorem, o kterého se musí starat, a tak se lépe srovnají se ztrátou rodičů. • V ústavech pro mentálně a fyzicky postižené pes tvoří součást rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Velmi významnou a úspěšnou metodou je polohování.
Psí pláž v Bibione V části Lido dei Pini Zde najdete největší, ale také nejkrásnější psí pláž v Itálii. Její délka je cca 1,5 km Na psí pláž se vchází z pěkného upraveného parčíku Místo je skutečně ideální pro lidi se psy. Majitel musí být vždy vybaven lopatkou a sáčky na úklid výkalů.
Evoluční původ Kořeny psů rodiny sahají hluboko, až do druhohor. tehdy se objevili prašelmy, současníci posledních dinosaurů. Přibližně přes 40 miliony let, začali vymírat a vyhynuli ještě dříve, než předkové psů zahájili svou kariéru. Prvním předkem psů byla šelma miacis, ze které se vyvinuly šelmy psovité a šelmy kočkovité. Psi se pravděpodobně vyvinuli z pěti základních plemen: – psi molossoidní, neboli psi s vrásčitou kůži – psi, kteří se vlkům podobají nejvíce – předchůdci chrtů – předchůdci ohařů – předchůdci pasteveckých psů Z těchto pěti psů se vyvinulo dnešních přibližně 400 plemen.
První ochočení Před několika tisíci lety začali člověk a pes spolu k oboustrannému prospěchu žít a těšit se ze společnosti toho druhého. Časem se vyvinula různá plemena psů a někteří z nich pak s člověkem lovili, jiní s ním různými způsoby pracovali a další se stali jeho společníky. Ve všech oblastechseverní polokoule, kde vlk žil volně, si ho naši předkové ochočili. Inuité v Severní Americe vyšlechtili tažné psy, zvířata se silnými plecemi, která byla schopná tahat saně s těžkými náklady. Další psí plemena vznikla v Asii, počínaje válečnými psy se silnou kostrou, jako jsou například mastifové, až po jemná společenská plemena, jako jsou pekingští palácoví psíci. Psi se schopností rychle běhat byli šlechtěni ke štvaní zvěře a vytvořili základ moderních plemen, jako jsou afgánský chrt, saluka a greyhound.
Výcvik vodicích psů • Ve všech oblastech kynologie platí, že pokud se cvičiteli se psem "dobře dělá", i výsledky se většinou velmi brzy dostaví. U výcviku vodicích psů tomu tak vždy není. Vstřícní, aktivní, neúnavní psi nebývají v tomto výcviku nejúspěšnější. Cvičitel může být se svou prací spokojen, ale on si pejska nepřipravuje pro sebe. Vycvičený pes přijde do rukou člověku, který většinou nemá žádné zkušenosti se psem, potřebuje společníka a průvodce -"pomůcku", stává se na něm do určité míry závislý. Potřebuje psa, který bude ve svém výkonu stabilní, jeho výkon by se neměl změnit tím, že přejde od zkušeného cvičitele mnohdy k úplnému začátečníkovi. Pes proto musí mít ve své povaze takové vlastnosti, které toto zaručí. Často ještě slýcháme na ulici od kolemjdoucích "ten pes je ale chudák, podívejte, jak je smutný!". Skutečnost je ovšem taková, že jeho výraz odpovídá klidnému psu, bez přehnané aktivity a pokud možno bez jakýchkoli vedlejších zájmů. Tito psi milují svého pána a svojí klidnou a trpělivou prací mu jsou ochotni kdykoliv dělat průvodce tak, jak byli během výcviku připraveni.
Nemoci psů Infekční hepatitida – Smrtelné virové onemocnění všech kategorií psů, které končí úhynem jedince z důvodu selhání všech orgánů Leptospiroza – Bakteriální smrtelné onemocnění způsobující druh Leptospira přenosné na člověka, které se vyznačuje selháním vnitřních orgánů Parainfluenza – Virový infekční psincový kašel způsobující záchvatovitý silný kašel, Parvoviróza – Akutní, vysoce nakažlivé virové onemocnění, které končí jejich smrtí v důsledku dehydratace a bakteriální sepse Nemoc je nejvíc nebezpečná pro štěně. Psinka – Smrtelné virové onemocnění, Onemocnění se šíří kapénkovou infekcí i transplacentárně Vzteklina – Smrtelné akutní virové onemocnění přenosné na člověka. Majitelé psů mají ze zákona povinnost u nich provést vakcinaci, která se každoročně opakuje.
Anatomie Psovití mají štíhlé svalnaté tělo s mohutným hrudníkem. Jejich srst je většinou jednobarevná nebo kropenatá. Našlapují na prsty. Na zadních nohou mají pouze čtyři prsty, jejich palec je zakrnělý. Na předních nohou mají prstů pět. Mají silné, tupé a nezatažitelné drápy. Každý prst má na spodní straně polštářek. Nohy jsou stavěny pro vytrvalost v chůzi i běhu. Některé jejich zápěstní kosti se spojily a jejich vřetenní a loketní kosti na předních nohou jsou pevně skloubeny tak, že se mohou otáčet jen v požadovaném směru. Obličejová část lebky je protažená. Psovití mají velký počet zubů, kolem 42. Dlouhé tesákovité špičáky slouží k zakousnutí kořisti a vyvinuté trháky, k trhání a sežvýkání kořisti. Mají nejvyvinutější čich ze všech savců vůbec, v dlouhém zašpičatělém čenichu mají velké čichové orgány. I sluch je velmi dobrý, uši bývají dlouhé, vzpřímené a často zašpičatělé. Co se týče zraku ten u psovitých není tak dobře vyvinutý jako například u kočkovitých, ale přesto je dobrý. Dříve se tvrdilo, že psi nerozeznávají barvy, pokusy se však dokázalo že psi barvy rozeznávají i když v omezené míře. Jejich potní žlázy nemají vývody a proto se musí ochlazovat prudkým dýcháním a vyplazeným jazykem.
Společnost Většina psovitých šelem žije v malých skupinkách, které většinou tvoří jedna rodina, ale někdy se spojují ve smečky. Některé druhy, například šakali, však žijí v párech, oproti tomu lišky vedou většinou samotářský život. Smečky tvoří většinou větší druhy, například vlk. Smečka se skládá z vůdčího páru a jeho potomstva, obsazují a chrání teritoria, která vyznačují většinou močí. Rozmnožuje se jen vůdčí pár. Taktika lovu většinou spočívá ve stopování stáda následované taktickými manévry vedoucími k oddělení jedince od stáda. Ten je pak uštván a roztrhán členy smečky. Lovci při návratu k doupěti vyvrhnou maso mláďatům k nakrmení.