Škola: SŠ Oselce, Oselce 1, 335 01 Nepomuk, stredniskolaoselce.cz Projekt:

1. Škola:SŠ Oselce, Oselce 1, 335 01 Nepomuk, www.stredniskolaoselce.cz Projekt: Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0801 Název: Modernizace výuky všeobecných a odborných předmětů Název sady: Kovářství Číslo DUMu:VY_32_INOVACE_17_09 Název DUMu: Kovací teploty ocelí, nedostatky při ohřevu Pro obor vzdělávání: 82-51-L/01 Uměleckořemeslné zpracování kovů Předmět: Technologie Ročník: 1. Autor: Bc. Miroslav Lávička Datum: 17.11.2012

2. Kovací teploty ocelí • správným ohřevem dosáhneme kvalitních výrobků • každý druh oceli má určitý rozsah kovacích teplot (nejvyšší x nejnižší) • největší rozsah kovacích teplot je u ocelí s nižším obsahem uhlíku • nejmenší rozsah kovacích teplot je u legovaných ocelí • kove se při nejvyšších kovacích teplotách • čím je teplota vyšší, tím je ocel tvárnější a materiál klade menší odpor při kování

3. Kovací teploty ocelí • u měkkých ocelí je větší rozsah kovacích teplot a můžeme kovat delší dobu viz. tabulka Kovací teploty ocelí • struktura oceli ohřevem na vyšší teplotu hrubne • hrubá struktura je nežádoucí, má špatné mechanické vlastnosti, odstraní se intenzivním prokováním a normalizačním žíháním • kovář pozná kovací teplotu podle barev povrchu viz. tabulka Barvy a teploty povrchu při ohřevu a popouštění

4. Kovací teploty ocelí - 1.část

5. Kovací teploty ocelí - 2.část Kovací teploty dalších materiálů

7. Kovací teploty ocelí Kvalitní výkovky získáme: • a) Správným ohřevem s žádanou nebo nepatrnou prodlevou po dosažení kovací teploty • b) Intenzivním prokováním se značnou změnou průřezu materiálu • c) Rychlými údery na materiál vzniká tepelná energie, tím pomaleji chladne materiál a nemusí se ohřívat - ocel se zhušťuje, je pevnější a hůře se obrábí

8. Kovací teploty ocelí - pojmy Propal - zmenšení objemu materiálu, které vzniká po každém ohřevu materiálu - za jeden ohřev se ztrácí 2-3 % hmotnosti materiálu Oduhličení materiálu - ocel přijímá prvky z paliva, a tím se znehodnocuje - při teplotě nad 900°C vzniká oduhličení, které se odstraňuje třískovým obráběním

9. Nedostatky při ohřevu Nedohřátá ocel • vzniká při rychlém ohřevu • ocel je ohřátá na povrchu, jádro je studenější • vzniká napětí mezi povrchem a jádrem - ohřev na nižší teplotu než je stanovená kovací teplota

10. Nedostatky při ohřevu Přehřátá ocel • vzniká při překročení nejvyšší kovací teploty • při delší době na nejvyšší kovací teplotě • dá se to napravit prokováním nebo normalizačním žíháním

11. Nedostatky při ohřevu Spálená ocel • vzniká při vysoké teplotě nad přehřátou ocel(cca nad 1500°C) • nastává prudké okysličování (hoření) • porušuje se vzájemná vazba zrn struktury materiálu • po úderech se ocel rozpadá na drobné kousky • ocel je pro další zpracování nepoužitelná

12. Doba ohřevu oceli z 15°C na 1100°C

13. Zdroj materiálů: DRASTÍK, F. Kovářství. 1. vydání Praha: SNTL, 1960. JÍCHA, A. Volné ruční kování. 1. vydání Praha: SNTL, 1986. ČERMÁK, M. Technologie kovářských prací. 1. vydání Praha: Institut vzdělávání a výchovy Mze v ČR, 1994. FROLEC, I. Kovářství. 1. vydání Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0611-3. RÉVAY P., VONDRUŠKA Š. Umělecké kovářství. 2. přepracované vydání Praha: Grada, 2010. ISBN 987-80-247-3273-2. HERBOCZEK, J. Základní běh pro kováře. Praha: Státní ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1948 GSCHEIDLE, R. a kol. Příručka pro automechanika. Praha: Sobotáles, 2001. ISBN 80-85920-76-X. GOŇA, K., RÉVAY P., VONDRUŠKA Š. Umělecké kovářství. 1. vydání Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0918-X. VÁVRA , P., LEINVEBER, J., Strojnické tabulky. Praha: SNTL, 1984. ISBN 04-232-84. Není –li uvedeno jinak, je autorem tohoto materiálu a všech jeho částí, autor uvedený na titulním snímku.