Centr ální banky, bankovní systém, regulace a dohled v USA, Japonsku, Kanadě, Švýcarsku

1. Centrální banky, bankovní systém, regulace a dohled v USA, Japonsku, Kanadě, Švýcarsku Ing.Dalibor Páneke-mail: panek@econ.muni.cz Tento studijní materil byl vytvořen jako výstup z projektu č. CZ.1.07/2.2.00/15.0189.

2. Spojené státy americké První centrální banka First bank of United States /1791-1811/, kapitál 10 mil. USD, 20% akcií stát, zbytek soukromý kapitál. Další centrální banka Second Bank of United States /1816-1836/, stejná skladba kapitálu. Zákon o systému centrálního bankovnictví /1913/, vzniká Federal Reserve Systém /Fed/, trvá do současnosti. Federální rezervní systém: • Výbor guvernérů ve Washingtonu – 7 členů, jmenuje prezident, schvaluje Kongres • Regionální Federální rezervní banky /12/ New York, Atlanta, Boston, Chicago, Cleveland, Dallas, Kansas City, Minneapolis, Philadelphia, Richmond, San Francisco, St.Louis - 25 poboček Federálních rezervních bank a členské banky Fed

3. Výbor guvernérů ve Washingtonu určuje měnovou politiku, diskontní sazby, PMR, pravidla regulace a dohledu, pravidla ochrany klientů. Federální rezervní bankyjsou centrální banky v příslušných měnových distriktech /oblastech/. Jsou akciovými společnostmi ve vlastnictví členských bank Fed, mají právo stanovit rozdílné diskontní sazby, v praxi jsou jednotné. Přijímají vklady od bank, poskytují jim úvěry, emitují bankovky, provádějí část mezibankovního clearingu, spravují státní dluh. V čele Výbor ředitelů má 9 členů, 3 z bankovní sféry, 6 zástupců veřejnosti /3 jmenují členské banky a 3 jmenuje Výbor guvernérů/. V čele jejich poboček stojí Výbor ředitelů, má 5-7 členů. Členské banky Federálního rezervního systému jsou všechny národní banky /federální působnost/, mohou být i státní banky /působí v příslušném americkém státě/. Mohou čerpat diskontní úvěry, povinné pojištění vkladů u Federální korporace pojištění vkladů /1934/.

4. Druhý stupeň bankovního systému – znaky: Dualita –existence národních bank /national banks/, státních bank /state banks/ Unitární bankovnictví – existence obchodních bank s malým počtem poboček vlivem dlouhodobého právního omezení otevírání poboček ve státech mimo vydanou licenci /do roku 1997/, nyní omezeno pouze vlivem tendencí snižování nákladů a elektronického bankovnictví. Oddělené bankovnictví – specializace bank, důsledek krize 1929-1933, od roku 1934 odděleno obchodní a investiční bankovnictví /Glass-Steagall Act/ s cílem omezení rizik bank. Omezuje konkurenční schopnost obchodních amerických bank se zahraničím, omezuje výnosy /z cenných papírů/, omezuje snahu o deregulaci bank. V 90 letech jisté uvolnění, banky mohou obchodovat s cennými papíry prostřednictvím dceřiných společností do 25 % svých příjmů, tendenci podporuje Federální rezervní systém.

5. Regulace a dohled obchodních bank Nejvýznamnější je činnost Federálního rezervního systému a Federální korporace pojištění vkladů /dohled na místě/. Fed dohlíží na bankovní holdingové společnosti, obě instituce společně na státní banky členy Fed a zahraniční banky. Státní banky nečleny Fed dohlíží Federální korporace pojištění vkladů samostatně. State Banking Authorities působí v každém americkém státě, podílí se na dohledu státních bank. National Credit Union Administration dohlíží speciálně na úvěrová družstva. Fed nese odpovědnost za integritu mezibankovního zúčtování, provádí Fed a další tři soukromé systémy. Úvěrovou pomoc bankám /věřitel poslední instance/ provádí Federální korporace pojištění vkladů, nedostatek zdrojů řeší půjčkou od MF ne od Fed. Struktura bankovního dohledu je složitá a nejednotná, snahy o zjednodušení zatím nebyly realizovány.

6. Základní struktura dohledu finančních institucí v USA: - Národní komerční banky a pobočky zahraničních bank dohlíží Office of Comptroller of the Currency /OCC/ - Finanční a bankovní holdingové společnosti dohlíží samostatně Federál Reserve Systém /FED/ - Národní a státní komerční banky dohlíží FED spolu s  Federal Deposit Insurance Corporation / pokud jsou zapojeny do systému pojištění depozit/ - Národní a státní spořitelny jsou pod dohledem Office of Thrift Supervision /OTS/ - Národní a státní úvěrová družstva dohlíží National Credit Union Administration /NCUA/ - Trh cenných papírů je v kompetenci dohledu Securities and Exchange Commission /SEC/ - Pojišťovny jsou koordinovaně regulovány a dohlíženy National Association of Insurance Commissioners / NAIC/

7. Reforma systému dohledu finančního sektoru v USA v září 2010, rozšíření o prvky funkcionálního uspořádání. Vytvořeny speciální instituce s tímto posláním: - National Bank Supervisor /NBS/ je součástí organizačního upořádání Ministerstva financí • Consumer Financial Protection Agency jako samostatný úřad přebírající pravomoc v oblasti ochrany klientů - Financial Services Oversight Council s cílem snížení systémového rizika a koordinace ostatních dohledových autorit finančního trhu • Office of National Insurance /ONI/ jako součást organizační struktury Ministerstva financí USA, instituce určená pro koordinaci dohledu sektoru pojišťovnictví Nová legislativní a související organizační struktura dohledu v USA posiluje funkcionální prvky systému, ponechává sektorové uspořádání. Nejsou tendence integrace systému dohledu, jsou nadále využívány tradiční autority státních institucí.

8. Japonsko – dohled bankovního sektoru Centrální banka Nippon Ginko /Bank of Japan/, akciová společnost /1882/, pod vlivem MF od založení banky císařem /55 % stát, 45 % právnické osoby/. Centrální banka reaguje na nutné požadavky vlády, v čele guvernér a Bankovní rada /9 členů/. Samostatná měnová politika, hlavní cíl cenová stabilita, ekonomický růst, zaměstnanost, rovnováha platební bilance. Postupně ustoupeno od přímých nástrojů, limitů úvěrů a úroků, PMR do 1,2%. Regulace a dohled je převážně v kompetenci MF, prostřednictvím FSA (Financial services agency). FSA dohlíží rovněž na centrální banku (posilující tendence její role ve finančním sektoru). Druhý stupeň bankovnictví Charakterizován oddělením obchodního a investičního bankovnictví, vliv USA po porážce Japonska ve II. Světové válce. Obchodní banky – městské banky, regionální, zahraniční, specializované úvěrové a spořitelní.

9. Největší banky Bank of Tokyo /24 mld.USD/, Sumitomo Bank /16 mld.USD/, Fuji Bank /16 mld.USD/, Sanwa Bank /15 mld.USD/. Investují do cenných papírů prostřednictvím jiných společností /oddělené bankovnictví/. 90 léta bankovní krize, úpadky Hyogo Bank, Hokkaido Takushoku Bank, Tokai Bank i investičních společností, vlivem špatných úvěrů do asijských zemí a propadu cenných papírů. Od roku 1998 snahy o bankovní reformy, postupnou deregulaci bankovního sektoru, snižování bariér mezi obchodním a investičním bankovnictvím.

10. Kanada Centrální banka Bank of Canada /1935/, od roku 1938 znárodněna. /Guvernér a Výbor ředitelů – 15 členů/. Centrální banka Bank of Canada: - odpovědná za výkon měnové politiky • stanovuje klíčové úrokové sazby • předkládá pravidelné zprávy Ministerstvu financí • je věřitelem poslední instance bank a poskytuje úvěry pro posílení likvidity i nebankovním finančním institucím Konzultuje kroky s MF, má silnou podřízenost vládě, měnová politika prováděna cílováním inflace (od 90-tých let minulého století). Druhý stupeň bankovnictví – univerzální banky bez bariér mezi obchodním a investičním bankovnictvím. Bankovní systém je stabilní bez krizí, největší banky Royal Bank of Canada /7 mld.USD/, Bank of Montreal /5 mld. USD/, Canadian Imperial Bank of Commerce /7 mld. USD/. Ve federální vládě působí Dozorčí výbor jako koordinační orgán pro finanční instituce (FISC-Financial Institution Supervision Committee),

11. Zahrnuje činnosti Ministerstva financí odpovědného za finanční dohled a čtyři nezávislé agentury: • OSFI (Office of the Superintendent of Financial Institutions), • Centrální banku Bank of Canada, • CDIC (Canada Deposit Insurance Cooperation), • FCAS (Financial Consumer Agency of Canada). Vrchním úřadem dohledu nad finančními institucemi je nezávislá integrovaná egentura OSFI – Office of the Superintendent of Financial Institutions /1987/. - posuzuje podmínky pro činnost finančních institucí • vyhodnocuje informace získané z finančního sektoru a kontroluje dodržování informačních povinností finančními institucemi - vyhodnocuje rizika finančních institucí - působí jako poradní orgán při uplatnění nápravných opatření dohledu - vyhotovuje roční zprávu o stavu finančního sektoru pro Ministerstvo financí.

12. Švýcarsko – dohled bankovního sektoru Centrální banka Schweizerische Nationalbank /1907/ v Bernu, akcionáři jsou kantonální banky, průmyslové korporace a soukromé osoby /37%/. /Prezident a Bankovní rada, 40 členů, výkonný orgán Výbor Guvernérů / 3 členný/. Centrální banka nezávislá na vládě a parlamentu, cílem měnové politiky je nízká míra inflace a nezaměstnanosti. Měnová politika využívá měnové báze, hlavní nástroje jsou diskontní nástroje a devizové operace /nákupy a prodeje za domácí měnu/. Regulaci a dohled bank vykonává Federální bankovní komise nezávislá na vládě, úloha centrální banky je minimální. Systém „autoregulace“ bank vykonává Kartel švýcarských bank /1837/, chrání zájmy bank, členy jsou velké univerzální banky na které dohlíží. Union Bank of Switzerland /16 mld. USD/, Credit Suisse Group /12 mld.USD/, Swiss Bank Corporation / 10 mld.USD/. Kantonální,regionální,spořitelní banky, 150 zahraničních bank, největší hustota bank na světě.