MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ

1. MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ KIP/MR Katedra managementu, inovací a projektů doc. Ing. Jiří Vacek, Ph.D.

2. 3. Skupinové rozhodování

3. Osnova • Míra participace a styl rozhodování • Organizační aspekty • Přednosti a nevýhody skupinového rozhodování • Kvalita skupinového rozhodování • Model Vrooma a Yettona KIP/MR-3

4. MÍRA PARTICIPACE A STYL ROZHODOVÁNÍ • míra participace: vliv subjektu na rozhodování vyplývající z aktivní účasti v procesu rozhodování • styl rozhodování: • autokratický • týmová příprava, vlastní rozhodování provádí jedinec • skupinové rozhodování: členové skupiny se podílejí na vlastní volbě rozhodnutí KIP/MR-3

5. Faktory ovlivňující míru participace • osobnostní charakteristiky manažera • vžitý styl, tradice řízení v organizaci (organizační kultura, existence či neexistence norem) • ochota k participaci ostatních členů skupiny • sladění cílů a zájmů členů a skupiny • povaha řešených problémů: vyšší míra participace vhodná pro řešení špatně strukturovaných problémů KIP/MR-3

6. ORGANIZAČNÍ ASPEKTY PARTICIPACE • míra participace na řízení a rozhodování ovlivňuje následující aspekty organizace: • kvalita rozhodovacích procesů • rozvoj lidského potenciálu • sladění cílů a uspokojení členů organizace (motivace) • doba trvání rozhodovacích procesů KIP/MR-3

7. Kvalita rozhodovacích procesů • závisí na rozsahu a kvalitě disponibilních informací a znalostí • skupina přináší více informací, znalostí, pohledů  výhody při řešení rozsáhlých a složitých problémů • důležitý správný výběr členů skupiny a její velikosti (+ více informací a znalostí, - koordinace) KIP/MR-3

8. Cíle a zájmy členů skupiny • mohou být zčásti konfliktní • vertikálně: odlišnosti zájmů a cílů na různých hierarchických úrovních • horizontálně: konfliktní zájmy mezi útvary na stejné úrovni hierarchie • absence společného cíle a/nebo nesoulad mezi cíli organizace s cíly jednotlivců ohrožuje dosažení dobrých výsledků KIP/MR-3

9. Míra shody • rozdílné názory, konfrontace, zpochybňování: • mohou pomoci při hledání správného řešení • mohou vést k disharmonii, polarizaci, hněvu • maximalizovat přínosy, minimalizovat negativa • je-li soulad v cílech a rozpory se týkají způsobu jejich dosažení, lze diference úspěšně odstranit • nebezpečí skupinového myšlení – pokud je shoda úplná, nerozhodovat KIP/MR-3

10. Rozvoj a motivace • rozhodovací proces je procesem učení (se)  • vyšší míra participace přispívá k rozvoji znalostí a dovedností lidí • vytváří zkušenosti a návyky vzájemného chování • podporuje kooperaci a kolegiální vztahy • pozitivně ovlivňuje vztah skupiny k organizaci (integrace cílů jednotlivců a organizace, růst loajality) • zvýšení pracovního uspokojení, motivace, morálky • lepší vztah k nadřízeným KIP/MR-3

11. Čas • vyšší míra participace prodlužuje řešení rozhodovacích problémů • je náročná i na čas členů skupiny KIP/MR-3

12. PŘEDNOSTI SKUPINOVÉHO ROZHODOVÁNÍ • více informací a znalostí • kombinace různých přístupů a dovedností • širší spektrum přístupů k řešení problému • lepší pochopení problému • vyšší přijatelnost řešení • stimulace myšlení podmínka: kooperativní atmosféra KIP/MR-3

13. NEVÝHODY SKUPINOVÉHO ROZHODOVÁNÍ • vyšší časová náročnost • dominance některých členů skupiny, podřízenost jiných • prosazování preferované varianty • zamlčování nesouhlasu, preference konsensu; místo hledání nejlepší varianty snaha dosáhnout shody • skupinové myšlení (nadměrná loajalita, cenzorování) • možnost „nákazy“ chybami jiných členů skupiny • možnost vyloučení inovativních řešení hlasováním • zvýšený sklon k riziku KIP/MR-3

14. KVALITA SKUPINOVÉHO ROZHODOVÁNÍ • faktory ovlivňující kvalitu práce skupiny: • vedoucí skupiny • složení skupiny • metody práce a řízení skupiny • vedení diskuse • dosažení rozhodnutí KIP/MR-3

15. Vedoucí skupiny • požadavky: • stimulovat, rozvíjet a usměrňovat diskusi • převzít odpovědnost za nerušenou komunikaci • být citlivý na nevyjádřené názory • hájit minoritní názory a postoje • udržovat chod diskuse • mít schopnost sumarizovat a činit závěry • podněcovat odlišnost pohledů, názorů, přístupů • dbát, aby rozpory a konflikty neznemožňovaly dosažení shody KIP/MR-3

16. Složení skupiny • výběr členů podle dvou hledisek: • informační a znalostní: kompetence, heterogenita profesní orientace a pozic v organizaci  synergické efekty při řešení špatně strukturovaných problémů • přijatelnosti a realizace řešení: členové, jejichž podpora a kooperace je důležitá nebo nezbytná pro implementaci rozhodnutí • velikost skupiny: s velikostí roste čas, náklady a nároky na koordinaci (transakční náklady) KIP/MR-3

17. Metody práce a řízení • identifikovat společné zájmy • stanovit cíle řešení tak, aby si je celá skupiny přála dosáhnout • formulace problému nesmí implikovat jediné řešení (preferované vedoucím skupiny) • neformulovat problém jako volbu mezi variantami • vyhnout se personalizaci KIP/MR-3

18. Vedení diskuse • vytvořit atmosféru stimulující tvůrčí řešení • podněcovat spontánní diskusi, zapojit všechny účastníky, neuzavírat diskusi předčasně, chránit minoritní názory • volná diskuse (řešení interpersonálních konfliktů) vs. řízená diskuse (rozčlenění problému do částí, zpracování informací) • oddělit fáze formulace problému, generování variant a hodnocení a volby varianty • vedoucí nesmí osobně preferovat určité řešení, nápady i rozhodnutí by měly být považovány za vlastnictví skupiny • vítězi a poraženými musí být varianty řešení, ne lidé KIP/MR-3

19. Dosažení rozhodnutí • periodické sumarizace, sledování dosaženého pokroku • snižování diference názorů, konvergence k vzájemné shodě • zpracování přehledu výhod a nevýhod variant řešení • podpora finálního rozhodnutí • při nedostatku konsensu hlasování, rozhodnutí vedoucího apod. KIP/MR-3

20. Charakteristiky skupin KIP/MR-3

21. VOLBA STYLU ROZHODOVÁNÍ

22. Modely pro volbu stylu rozhodování • podle vlastností manažera: • autokratický (autoritativní) • demokratický • liberální • podle chování manažera: • podle orientace na pracovníky a na úkoly • manažerská mřížka KIP/MR-3

23. Situační modely • Styl rozhodování nezávisí pouze na manažerovi, ale na řadě dalších faktorů: • Typ rozhodovacího problému • Podmínky pro rozhodování • Styl řízení v organizaci • Osobní a odborné charakteristiky rozhodovatelů KIP/MR-3

24. Situační modely - koncepce • Koncepce 1: rozhodovací situace jsou specifické a je jim třeba přizpůsobit styl rozhodování • volba stylu rozhodování podle orientace na vedoucího a podřízené • Model VDL • Model zralosti (životního cyklu) • Model Vrooma-Yettona • Koncepce 2: situace jsou specifické, nepřizpůsobujeme styl, ale pro vybraný styl musíme vybrat vhodné osoby • Fiedlerův kontingenční model KIP/MR-3

25. Orientace na pracovníky a úkoly • Orientace na úkoly: rozdělení práce, určení pracovního postupu, stanovení termínů, kontrola • Orientace na pracovníky: rozvoj týmu i jednotlivců, rozvoj tvořivosti, vytváření vhodného pracovního prostředí a atmosféry • Likert: efektivnější jsou rozhodovatelé, kteří se orientují na pracovníky KIP/MR-3

26. Manažerská mřížka • Míra orientace na pracovníka a/nebo výkon 1-9 9 Zájem o lidi 1 1 Zájem o výkon 9 KIP/MR-3

27. Manažerská mřížka – krajní pozice 1:1 – chudý, improvizační management 1:9 – klubový, sousedský management 9:1 – administrativní management 9:9 – týmový management 5:5 – střední cesta Poměrné rozšířená kolem 1950 Westinghouse, P&G, Polaroid, Texas Instruments KIP/MR-3

28. Orientace na vedoucího a podřízené • Autoritativní styl – manažer rozhodne a oznámí rozhodnutí • Manažer popularizuje své rozhodnutí • Manažer předloží svůj návrh a očekává dotazy a připomínky • Manažer předloží návrh rozhodnutí, které se může změnit • Manažer předloží problém, podává návrhy a nakonec rozhodne • Manažer definuje omezení a požádá o rozhodnutí skupinu • Manažer stanoví rámec, rozhoduje skupina KIP/MR-3

29. Orientace na vedoucího a podřízené - faktory • Uvedené styly rozhodování jsou ovlivněny třemi skupinami faktorů: • Faktory manažera: hodnotový systém, důvěra v podřízené, osobní sklony k určitému stylu, pocit jistoty • Faktory podřízených: potřeba nezávislosti, ochota přijmout zodpovědnost, tolerance nejednoznačnosti, zájem o problém, pochopení cílů organizace a jejich sdílení, znalosti a zkušenosti, očekávání (motivace) • Situační faktory: typ organizace, efektivnost skupiny, typ rozhodovacího problému, tlak času • Nedostatek: nejednoznačné vymezení stylů KIP/MR-3

30. Model VDL • VDL = Vertical Dyad Linkage • Manažer se obklopí vnitřní skupinou, která ovlivňuje rozhodování, nepřizve vnější skupinu • Vnitřní skupina (in-group): spolehliví, mají důvěru, ale i takoví, jimž je manažer zavázán nebo které je dobré ve skupině spolurozhodovatelů mít z taktických důvodů • Vnější skupina (out-group): nevyhovující nasazení či výkon, ale i takoví, kteří se nedokážou prosadit a nepřinášejí manažerovi „přidanou hodnotu“ KIP/MR-3

31. Model zralosti • Styly rozhodování • S1 – nařizování • S2 – vedení • S3 – participace na rozhodování • S4 – delegování rozhodování • Zralost podřízených: • Pracovní – kompetence a zkušenosti • Psychologická – motivace, ochota k rozhodování • Nedostatky: skupina není homogenní, manažer nemusí správně určit úrovně zralosti, sám nemusí být ochoten flexibilně měnit svůj zažitý styl KIP/MR-3

32. Model zralosti – volba stylu KIP/MR-3

33. Fiedlerův kontingenční model • Pro vybraný styl musíme vybrat vhodné osoby • Styl: • direktivní • permisivní • Situační faktory: • vztahy podřízených k vedoucímu (důvěra, oblíbenost, loajalita) • strukturovanost problému • váha pozice vedoucího (pravomoc, míra vlivu) • Výhody: zvažuje schopnost flexibilně měnit styl rozhodování • Nevýhody: měření proměnných, z nichž vychází křivka modelu KIP/MR-3

34. Permisivní styl Míra uplatnění stylu Direktivní styl KIP/MR-3

35. MODEL VROOMA A YETTONA • návod, jak úspěšně a rychle analyzovat problém a zvolit vhodný styl rozhodování • dvě dimenze rozhodování • kvalita – objektivní faktory • akceptovatelnost – přijatelnost pro členy skupiny řešení efektivní  kvalitní & akceptovatelné KIP/MR-3

36. Styly rozhodování KIP/MR-3

37. KIP/MR-3

38. Náplň situační analýzy KIP/MR-3

39. Rozhodovací strom KIP/MR-3

40. KIP/MR-3

41. A – Požadavek kvality • Do jako míry je důležitá kvalita rozhodnutí? • Jak se od sebe liší jednotlivé varianty z hlediska kvality? • kvalita důležitá, řešení různě kvalitní  ANO • kvalita hraje malou roli nebo varianty jsou z hlediska kvality srovnatelné  NE KIP/MR-3

42. B – Dostatek informací • Má vedoucí dostatek informací k tomu, aby mohl sám dospět k dostatečně kvalitnímu rozhodnutí? KIP/MR-3

43. C - Strukturovanost • Je problém strukturován, tj. jsou vedoucímu jasné cíle, varianty řešení a kritéria, podle kterých se budou varianty hodnotit? • nestrukturované problémy: vedoucí • neví, kde informace získat • nedostane údaje včas • ví, kdo informace má, ale též ví, že mu nebudou poskytnuty KIP/MR-3

44. D - Význam akceptovatelnosti • Je pro efektivní realizaci rozhodnutí důležité, aby je podřízení akceptovali? • ANO: • je nutný víc než věcný souhlas • vedoucí nemá možnost kontrolovat plnění požadavků • pokus o dosažení jednomyslnosti až po učiněném rozhodnutí může mít nepříjemné následky • dívat se dále, až realizace rozhoduje o úspěchu KIP/MR-3

45. E - Akceptovatelnost pro spolupracovníky • Jestliže vedoucí rozhodne sám, budou podřízení toto autoritativní rozhodnutí akceptovat? • důvody pro: • kulturní: autorita a hierarchie přirozené, nepochybuje se o nich • podnikové klima: vedoucí v roli otce; požadavek účasti podřízených na rozhodování považován za slabost KIP/MR-3

46. F - Cílová orientace spolupracovníků • Jsou cíle podřízených v souladu s cíli organizace? • jsou podřízení motivováni, aby řešili stanovený problém v souladu s cíli organizace? • budou podřízení sledovat spíše vlastní zájmy nebo zájmy organizace? • všichni jsme na jedné lodi  ANO • podřízení navrhují řešení prospěšnější vlastním cílům než cílům organizace  NE KIP/MR-3

47. G – Pravděpodobnost konfliktu • Myslíte si jako vedoucí, že by mezi spolupracovníky mohlo dojít ke konfliktu, týkajícího se správného výběru prostředku řešení problému? • pozor – nesměšovat s F, zde jsou všichni jednotní v názoru o cíl, jde o prostředky jeho dosažení KIP/MR-3

48. VOLBA VHODNÉHO STYLU • rozhodovací strom: 1 – 5 doporučených stylů • 2 alternativy výběru: • model A: časově efektivní, s preferencí času – preferuje nejvíce autokratický styl (vlevo) • model B: časově náročný, preferuje nejvíce participativní styl (vpravo) • A: klade váhu na čas, neklade důraz na rozvoj • B: neklade váhu na čas, klade důraz na rozvoj KIP/MR-3

49. Časově efektivní KIP/MR-3

50. PRAVIDLA PRO VOLBU STYLU KIP/MR-3