Čeština jako ideální flexivní extrém?

Čeština jako ideální flexivní extrém? Jana Miřátská Denisa Jensenová

Obsah • Připomenutí + zásady • Diferenciace, terminologie • Základní kritéria pro vydělení typů • Opozice slovníku a gramatiky • Stručně k jednotlivým typům • Čeština jako flexivní jazyk • Čeština jako neflexivní jazyk • Shrnutí a odpověď na otázku

Pro připomenutí I • Typologie – nauka o podobnostech a rozdílech mluvnic jazyků, hledání souvislostí mezi jednotlivými rysy mluvnice • Typ jazyka • ideální extrém (konstrukt) sestávající z navzájem si příznivých vlastností • není v plné míře uskutečněn v žádném jazyce -> v jednotlivých jazycích se vždy kombinují vlastnosti různých typů

Pro připomenutí II • Typologický konstrukt • Typ je konstrukt, model, ideální extrém • Typ stojí mimo universum existujících jazyků, není dosažitelný žádným reálným/realizovaným jazykem • Některé konstrukty (zvl. aglutinace, izolace) realizovány do větší míry než jiné (introflexe, polysynteze)

Pro připomenutí III • Kombinace typů • Míšení jazykových typů umožňuje výstavbu vlastního jazykového systému • Každý jazyk je specifickou kombinací různých typů – typologický popis je připsání dominantního a ostatních přítomných typů • Některé kombinace typů pravděpodobnější než jiné

Zásady • Jednotlivé typy se liší jen některými vlastnostmi, jiné společné • Jazyková struktura není typologicky neměnná – vyvíjí se

Diferenciace, terminologie

Základní kritéria pro vydělení typů • Ne/existence sémantém : formém • Morfém vyjadřuje 1/více funkcí • Diferenciace morfém : slovo, slovo: věta

Základní kritéria pro vydělení typů

Základní kritéria pro vydělení typů • Ne/existence sémantém : formém • Morfém vyjadřuje 1/více funkcí • Diferenciace morfém : slovo, slovo: věta

Sgall: Opozice slovníku a gramatiky • Mluvnické hodnoty mají být vyjádřeny: • Morfy (aa) Grafickými morfy v podobě (pomocných) slov, tj. svou vnější podobou blízkými lexikálním jednotkám (ab) grafickými morfy připojenými k lexikálním, tj. afixy • Obměnami (alternacemi) lexikálních morfů (ba) na konci lexikálních kmenů (bb) uvnitř lexikálních morfů • Pořadím lexikálních jednotek

Analýza • Mluvnické hodnoty: pomocná slova --- velké množství předložek, spojek, pomocných slov, pravděpodobnost existence členu • Pomocná slova + chybějící koncovky nenahrazují rekci a kongruenci --- gramatikalizace slovosledu • Množství jednoslabičných slov --- potřeba samohlásek odlišujících slovní tvary

Aglutinace • Mluvnické hodnoty: afixy (slouží také k odvozování slov) • Málo pravděpodobná kongruence a volný slovosled • Značná délka slovních tvarů ---- počet samohlásek a jejich rozlišovací schopnosti nejsou zvlášť důležité

Flexe • Pravidlo jediné koncovky u slovního tvaru --- kumulace fcí v koncovkách (vysoký stupeň homonymie) • Alternace různě zakončených kmenů --- mnoho různých tvaroslovných vzorů a tedy i vysoký stupeň gramatické synonymie • Koncovku má i adj --- kongruence --- volný slovosled --- vysoká citlivost jazyka na aktuální členění

Introflexe • Souvislost jednotlivých vlastností se vcelku podobá situaci ve flexi

Polysyntéza • Mluvnické hodnoty: pořadím autosémantických slov ---- gramatikalizace slovosledu, četné složeniny ve tvoření slov • Nedostatek pomocných slov --- fungování některých autosémantik i v gramatické fci • Slovní tvary mohou být monosylabické --- důležitá rozlišovací fce samohlásek či intonace

Čeština jako flexivní jazyk • Byla to dívka jak se patří. • rod, číslo, pád • Ve své pýše si neuvědomoval, že může některým lidem ublížit. • rod, číslo, pád + fúze mezi morfy • chudý bratr, chudého bratra, chudá sestra • dobrý –dobře, lepší-lépe • tři domy • pro mě X kvůli mně

Čeština jako neflexivní jazyk • budu nosit, dělal jsem • orám,vy-orám, do-vy-orám, ne-do-vy-orám • vojáci-vojáky, přítel-přátel, střelím-střílím • lidojed, maloměsto, modrobílý • uč-i-tel-k-a • známý (herec) – (můj) známý • vylovit – výlov • červený - červenat

Shrnutí • Nejdůležitější v č. gram. flexivní typ (zejména v deklinaci): téměř každé slovo má koncovku (2-3 fce naráz) • množství deklinací a konjugací • gramatická synonymie a homonymie • typ izolační (nutný důsledek t. flex): vyjadřování přivlastňování, časů a způsobů • aglutinační typ: deklinace a konjugace, pokud není flexivní; stupňování, derivace (jmen i sloves) • vnitřní flexe: sporadické: deklinace vlci-vlky, konjugace ved – veď, derivace hon – hoň • polysynteze: není tolik hojná, např. maloměsto, okamžik (kompozice)

Seznam literatury SKALIČKA, V. (1951): Typ češtiny. Praha. POPELA, J. (2006): Skaličkova jazyková typologie. Brno: Masarykova univerzita. SGALL, P. (1993): Typy jazyků a jejich základní vlastnosti. Slovo a slovesnost 45, 271-277.

Čeština jako ideální flexivní extrém?