130 likes | 309 Views
Teorie státu - úvod. Charakter moci – skeptické poznámky. Moc. Pesimistické pojetí: Moc je možnost (schopnost) prosadit svou vůli navzdory vůli jiných Optimistické pojetí: Moc je svoboda člověka intervenovat do běhu událostí
E N D
Teorie státu - úvod Charakter moci – skeptické poznámky
Moc • Pesimistické pojetí: Moc je možnost (schopnost) prosadit svou vůli navzdory vůli jiných • Optimistické pojetí: Moc je svoboda člověka intervenovat do běhu událostí • Moc může být legitimní nebo nelegitimní. Legitimní moc = autorita.
Ambivalentní charakter moci • Ambivalentní charakter je patrně nejnápadnějším rysem každé moci • Moc může mít charakter emancipační stejně tak jako donucující a omezující • Mít moc něco učinit rozšiřuje oblast svobody člověka • Příliš často jsou však lidé schopni něco učinit právě proto, že mají moc nad jinými lidmi, jejichž svobodu omezují.
Pravidlo funkční autonomie: vše, co je užitečné v instrumentálním smyslu, může se lehce stát hodnotou samo pro sebe. • Moc se pravidelně mění z nástroje realizace kolektivních cílů v hodnotu samu o sobě pro ty, kdo byli touto mocí pověřeni. • Ideálem demokracie není vláda lidu. Ideálem demokracie je, aby ti, kdo budou lidu vládnout, mohli poškozovat ovládané co nejméně.
Typy sociálně politického prostoru: • Skupina • Kmen • Kmenový svaz • Stát
Nejautoritativnější formou organizace moci v lidských dějinách je stát • Stát není univerzální institucí, mnohé kultury ho vůbec nevytvořily. • Moderní forma národního státu, kterou jsme zpravidla zvyklí ztotožňovat se státem vůbec, se v západní Evropě rozvíjí zhruba od 16. století.
Od opice k člověku je už jenom krůček, najednou jsme v pravěku: Homo peče bůček! Homo se nám rozmnoží - základ pro starověk, potom sáhne po noži - a je z něho člověk, ach jó. Člověk ruce přiloží k společnému dílu, z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů, i pak, kteří prohrají, rezignují k pivu, pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó. Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry, kdo nechceš být "přivtělen", musíš vlastnit kvéry, k zabránění panice roztáhnou se dráty, vyznačí se hranice - a zas máme státy, ach jó... (Karel Kryl, Darwin, 1979)
Termín „stát“ (stato) začal používat Machiavelli. • „Polis“ (Řecko), „Civitas“, „Impérium“ (Řím) • Prvky nutné pro existenci státu: • Území • Obyvatelstvo • Státní organizace (vláda, státní moc, právní řád)
Teorie vzniku státu • 1) Filosofické: • Náboženské • řecká filosofie • Teorie společenské smlouvy • 2) Politologické: • Hydraulická teorie: stát vzniká za účelem organizace zavlažování • Státy vznikají kolem komerčních prostor za účelem jejich vykořisťování • Stát vzniká kvůli růstu populace a nedostatku zdrojů na určitém území
Moderní evropské státy vznikají na národním principu. • V období vzniku národních států v Evropě se objevuje i nacionalismus. • „...je to nacionalismus, který plodí národy, a nikoli naopak.“ (E. Gellner)
Etnická skupina je předmětem vědeckého zájmu Josef Dobrovský (1752 – 1829) Fáze „tvorby“ národa (Miroslav Hroch)
2) Fáze „národní agitace“ – tj. používání vědy k politickým účelům Josef Jungmann (1773 - 1847) Fáze „tvorby“ národa (Miroslav Hroch)
3) Masové ztotožnění se s národními ideály František Palacký (1798 - 1876) Fáze „tvorby“ národa (Miroslav Hroch)