Teorie literatury

1. Teorie literatury teze otázek ke státnicím v NMgr. studiu

2. Literatura a její vymezení • Co je literatura? • Povaha literatury • Funkce literatury • Estetická zkušenost • Fikčnost • Intertextovost • Literatura a znak • Autor, čtenář, komunikační situace v literatuře

3. Co je literatura? • Literatura = jistý segment písemnictví, který je nesnadné definovat, je snazší popsat jeho povahu. • Hranice systému literatury jsou navíc pohyblivé v čase.

4. Povaha literatury • Literární text je estetický objekt • = nemá žádný jiný praktický účel, jeho funkce je „působit jako umění“. • Literární text je specificky organizovaný („básnický“) jazyk. • Literatura je imaginativní psaní • = je to fikce. • Literatura je intertextová • = je udělána ze slov, z jiných textů.

5. Estetično • Skutečnosti mají různou funkci, např. praktickou, teoretickou, náboženskou, mj. i estetickou (poetickou) – smyslem produktu (skutečnosti) je esteticky působit. • Např. Jan Mukařovský rozlišuje dílo-věc (artefakt, např. smysly vnímatelný text, je trvalý) a estetický objekt (nehmotný výsledek působení díla, mění se v čase).

6. Literární dílo je znak • Literární artefakt má povahu symbolického (jazykového) znaku. • Literární dílo je složitý znak, jednotlivé složky mají své významy. • Částečné významy se celkově skládají ve smysl díla. Dílo sjednocuje všechny složky.

7. Básnický jazyk • Co to znamená? Existuje jiný jazyk než přirozený jazyk? • Neexistuje, ale jazyk literatury mívá specifickou organizaci (minimálně platí o poezii). • Rozdíl mezi přirozeným a básnickým jazykem vede opět k funkční teorii: básnický jazyk neexistuje jako zvláštní jazykový systém, lze jej ale chápat jako zvláštní užívání jazyka (dominuje v něm estetická funkce).

8. Literární dílo je fikce • Co je fikce? • Literární díla odkazují ke skutečnostem, které nemají reálnou existenci, jsou imaginární. • Poznáme fikci z textu? • Ne vždy a snadno, je spíše důležité, jak s textem celkově „zacházíme“.

9. Různé teorie fikce Teorie mimese – fikce napodobuje skutečnost, umělecky ztvárňuje svět (s pomocí imaginace). Teorie fikčních světů – literární texty konstruují vlastní fikční světy. Teorie předstírání – autoři fikčního díla předstírají autentické vypovídání (Doyle předstírá, že vypravuje Watson). Teorie hry na něco – čtenář se aktivně podílí na předstírání, „hraje si na skutečné vyprávění“.

10. Intertextualita Co znamená, že je literatura intertextová? Literární texty se vztahují k jiným textům, při čtení jednoho díla se vybavují i jiná díla. Literatura jiná díla přepisuje, paroduje, adaptuje, cituje, komentuje atd. Minimálně je nezpochybnitelné, že literární texty nevznikají „ve vakuu“, ale s vazbou na jiné texty, žánry a konvence.

11. Jaké má literatura funkce? • Uměleckou • Kultivační (odráží hodnoty) • Informativní (vzdělávací) • Formativní (výchovnou) • Terapeutickou • Kratochvilnou • Ideologickou • Rozvíjí individuální kompetence (představivost, paměť, slovní zásoba apod.).

12. Autor • Auctor = původce díla, ten, kdo je za dílo zodpovědný. • V historickém vyprávění platí rovnice autor = vypravěč, autor je zodpovědný za pravdivost toho, co se vypravuje. • Ve fiktivním vyprávění se autor ≠ vypravěč, autor za pravdivost vyprávění neručí. Vypravěč je fiktivní mluvčí, který je vytvořen ve tvůrčím aktu autora. Čtenář musí vypravěči „uvěřit“, aby mohl z fikčních faktů rekonstruovat příběh.

13. Biografický autor X modelový autor • Biografický autor existuje jako faktická osobnost, která vytvořila umělecký text. • Informace o autorské osobnosti nelze získat přímo z uměleckého textu, lze si pouze vytvořit obraz („model“) autora. • Modelového autora rekonstruujeme z textu. • Modelový autor odpovídá čtenářské představě o autorských intencích; biografický a modelový autor mají volný / těsný vztah. Při naivním biografismu hrozí „intencionální blud“ (autorovi přisuzuji záměry, které při tvorbě díla neměl).

14. Modelový čtenář • Čtení díla nelze vztahovat jen k jedinečnému aktu vlastního čtení. • Text modeluje „ideálního vnímatele“, který náležitě rozumí (modelový čtenář např. rozumí, že čte fikci, tj. neklade si otázku, do jaké míry je fiktivní vyprávění pravdivé. • Literární komunikace má několik rovin: mimotextovou (biografický autor x reálný čtenář), textovou (modelový autor x modelový čtenář), tematickou (vypravěč, lyrický subjekt, postavy x jejich adresát).

15. Organizace literárního systému Rozlišujeme literární druhy: Má děj x nemá děj > Lyrika je nedějová (stavy, nálady, pocity…) Epika a drama mají děj (zápletku), která je určena k vyprávění (epika) nebo k předvádění na jevišti (drama). Dále lze lišit literární formy: Próza je souvislý text (odstavce, kapitoly); Poezie je psána veršem; Drama má formu dialogů a monologů.

16. Literární žánry • Epické (epos, román, novela, povídka, romaneto, kronika, legenda, bajka atd.); • Lyrické (elegie, óda, hymnus, píseň, epigram, pásmo, idyla, žalm, říkanka atd.); • Lyrickoepické (balada, romance, poéma); • Dramatické (tragédie, komedie, tragikomedie, činohra, opera, opereta, muzikál, absurdní drama, morality, mystéria atd.).

17. „vnitřní“ systémy literárního díla • Literární dílo má věcný obsah (= téma); • Zpracování tématu předchází látka (námět); • Základní jednotku tématu tvoří motiv; motivy se skládají ve vyšší tematické celky (postavy, děj, časoprostor, vypravěč); • V aktu čtení postupně „skládám“ témata v náročnější komplexy a schémata (postavy se zaoblují, příběh se vyvíjí, příběhový svět je stále nasycenější atd).