Meditace

1. Meditace Postoje Sv. Dominika při modlitbě

2. Dominik je uchvácen Bohem. Různými pozdravnými polohami vyjadřuje vztah stvořené bytosti vůči svému Tvůrci a vyznává svou závislost na něm. Hluboce se sklání a pokořuje se v údivu nad Boží láskou a Boží nekonečností. Pod vlivem této lásky se vzdává sebe sama, aby se zcela odevzdal Bohu. Tak objevuje důvěrný vnitřní kontakt s Bohem, svým Tvůrcem, v hloubce bytí, stává se zcela poddajným pro Boha a dává se zcela k disposici pro Boží plány spásy. První způsob modlitby

3. Dominik leží na zemi (prostratio), poněvadž ze země byl utvořen a zemi náleží. Ví, že je prach, ale prach Bohem milovaný, aby jej mohl prach oslavovat. Odevzdává se Bohu a neptá se na účel. To ho činí vnímavým a poddajným pro působení Ducha Svatého, který jej přivádí k pravdě. Dominik je pokorný, proto může být realistický, bez iluzí, schopný odevzdanosti. Nehledá měřítko sám v sobě, ale v Absolutnu, kterému zcela svěřuje svou slabost. V důvěře v Absolutno hlasitě volá, pláče a prosí za své bratry, za nemocnou církev a za nezdravý svět. Druhý způsob modlitby

4. Dominik se stejným smýšlením a na závěr modlitby předešlé vstal ze země, bičoval se železným řetězem a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v celém řádu dáno nařízení, aby se všichni bratří k uctění a k vzpomínce na příklad svatého Dominika bičovali na obnažená ramena důtkami s dřevěnými kuličkami o feriálních dnech po kompletáři za modlitby žalmu „Miserere mei Deus" (Smiluj se nade mnou, Bože) nebo „De profundis" (Z hloubi volám k tobě). To dělali za hříchy své nebo za hříchy svých dobrodinců. Žádný bratr se nesměl vyhýbat tomuto svatému příkladu, i kdyby byl zcela nevinný. Třetí způsob modlitby

5. Dominik stojí před Bohem a tento postoj střídá s pokleky. Stojí s úctou před Hospodinem, připraven naslouchat a jednat. Má pevnou půdu pod nohama, je nesen. To mu dodává důvěru a nové podněty k novým činům. Při pokleknutí se noří do vnitřního stavu odevzdanosti, naslouchání se mění v poslušnost. Dominikův pohled je pevně upřen na Ukřižovaného. Odtud získává útěchu a vnitřní mír. V kontemplaci pak Dominik vyjadřuje podstatné pohledem, nepotřebuje k tomu množství slov. Čtvrtý způsob modlitby

6. Dominik se často modlí pouze rukama, ne celým tělem. Ruce jsou zrcadlem jeho duše, nástrojem jeho ducha a přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná své ruce, vzdává se svých skutků a oddává se zcela Absolutnu. Svůj život přijímá jako dar, proto se může zříci sebe, může se nechat uchopit; své sepjaté ruce vkládá do rukou Božích a tak vyznává svou závislost na něm. Spíná ruce a děkuje. Pak může jeho rukama působit Bůh, může podpírat slabé, rozdávat chléb, uzdravovat a žehnat. Pátý způsob modlitby

7. Dominik se modlí s rozpjatýma rukama před křížem. Uvažuje, jak se v kříži projevila Boží láska k němu a vyvozuje z toho důsledky pro svůj život. Stojí tu otevřený, bezbranný a potřebný, připravený jako Kristus na kříži rozdávat svou lásku, aby ji probudil i v ostatních. Ze spojení s Ukřižovaným se v něm rodí touha pomoci prodloužit ramena kříže, aby mohla obejmout a uzdravit celý svět. Pod křížem nastává spojení mezi svatým Dominikem a Bohem; Dominik se stává mostem, na němž se uskutečňují setkání Boha s ostatními. Šestý způsob modlitby

8. Dominik se vztyčuje v celé své velikostí k nebi. Jeho ruce jsou vztažené nad hlavou, pevně sepnuté nebo lehce otevřené, jako by chtěl něco přijmout z nebe. Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu, nepokouší se stáhnout Boha k sobě dolů. Natahuje se po Božích darech, po nabízeném Božím království, které nekonečně převyšuje jeho dílo, ale zpřítomňuje se v něm a dává mu smysl. Dominik ví, že Boží království nespočívá v úspěchu či neúspěchu, ale že vykvétá v lásce. Proto prosí, aby mu Bůh dal pravou lásku, aby mohl pracovat pro spásu lidí. Sedmý způsob modlitby

9. Dominik sedí před Bohem a mlčí. Bůh naslouchá jeho mlčení, úsměvu i slzám. To lidé neumějí. V mlčení slyší Dominik Boží slovo, a tak mlčení živí jeho slova. Mlčení a slova jsou bratři, kteří spolu nesou své břímě. Dominik naslouchá a mlčí, aby se jeho slova zjemnila a mohla uzdravovat. V naslouchání a mlčení přichází ke světlu, aby jím prosvítil temnotu lidského bloudění. V mlčení snáší Boží mlčení a poznává tichost lásky, která nese jeho slova i jeho mlčení. Osmý způsob modlitby

10. Po opuštění kanovnického kláštera v Osmě je Dominik stále na cestách. Jeho nespočetná putování jsou pohybem v čase a prostoru, jsou znamením, že není připoután a svázán, ale že je na cestě k Ježíši Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i Dominikova cesta spojená s odříkáním a odpoutáváním. Jeho víra a horlivost pro spásu lidí ho vedou na cestu, kterou je Kristus. Cestou prožívá společenství bratří, ale opět se od nich odděluje, aby v modlitbě prožil větší intimitu s Bohem. Tak může lidem ukazovat správnou cestu, dávat jim směr a být s nimi ještě intenzívněji spojen. Devátý způsob modlitby