ZEMĚPIS PRO 6. ROČNÍK Učebnice FRAUS

2. ZEMĚPIS PRO 6. ROČNÍK Učebnice FRAUS Země . Fraus str. 32 – 35 . Po čem šlapeme . Litosféra . Litosférické desky . Prakontinent . Kontinenty . Opakování .

3. PO ČEM ŠLAPEME Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země. Jedná se o velice slabou vrstvu (v porovnání se zbytkem Země). Pod oceány je to 6 km, pod kontinenty 40 km. Je tvořena horninami. Zemský plášťje jedna z vrstev Země, shora vymezená zemskou kůrou a zespodu zemským jádrem. Skládá se ze dvou částí. Vrchní je pevná a spodní polotekutá. Nakreslit do sešitu Zemská kůra Zemský plášť Vnější tekutí jádro Vnitřní pevné jádro Zemské jádrose nachází ve středu Země. Začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země, nejvyšší podíl v něm asi mají železo a nikl. Dělí se na polotekuté vnější jádro a pevné vnitřní jádro (též jadérko). Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%. S přibývající hloubkou stoupá teplota a tlak Země. V hloubce 1000 km je teplota 1800 °C. Ve středu Země je 3000 °C

4. Litosféraje pevný obal Země tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště. Její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 70 -100 km, extrémní hodnoty představují zhruba 2 km, kterých dosahuje na oceánské kůře, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev. Litosféra nepředstavuje kompaktní obal, je rozčleněna na mohutné bloky – litosférické desky , které „plavou“ na plastické vrstvě zemského pláště. Rozlišujeme litosférické desky oceánské a pevninské, které se navzájem k sobě neustále pohybují a tak přeměňují tvář planety Země. Velké litosférické desky Pevninská kůra Oceánská kůra PACIFICKÁ, NAZCA, JIHOAMERICKÁ, SEVEROAMERICKÁ, AFRICKÁ EURASIJSKÁ, ANTARKTICKÁ, INDOAUSTRALSKÁ Dále jsou ještě litosférické desky malé.

5. Litosférické desky se k sobě buď: přibližují– dvě litosférické desky se pohybují proti sobě, což má za následek jejich srážku. Můžou nastat následující možnosti, jedna deska se začne podsouvat pod druhou. Nebo se oceánská deska se začne nasouvat na pevninskou desku a nebo se dvě desky zapříčí a nastane horotvorný proces. Příkladem je se zasunující Indická deska pod Euroasijskou, což vyúsťuje ve vznik Himalájí. oddalují– typický je pro středooceánské hřbety, kde vzniká nová oceánská kůra. Příkladem je Středoatlantský hřbet. transformní rozhraní – jedná se o pohyb dvou desek vedle sebe. Ani jedna se nezasouvá pod druhou, jenom o sebe třou rozhraním, což má za následek uvolňovaní obrovských hodnot energie v podobě zemětřesení. Příkladem je zlom San Andreas v Kalifornii v USA. Litosférické desky Zemětřesení a San Franciscu FR. STR. 34

6. Prakontinent Pangea(řecky všechny země) je jméno běžně používané pro superkontinent, který existoval předtím, než se přibližně před 200 miliony let důsledkem deskové tektoniky rozdělil na menší kontinenty. Když se kontinenty poprvé spojily v Pangeu, vytvořilo se mnoho hor, z nichž některé existují dodnes, např. Ural nebo Atlas. Pangea měla tvar písmene C. Kvůli její obrovské velikosti nedocházelo ve vnitrozemí k dešťovým srážkám, tudíž bylo extrémně suché. Jednolitost území umožnila suchozemské zvěři migrovat od jižního pólu k severnímu. Plášť pod původním umístěním Pangey byl více rozpálen než zbytek země a tudíž se snažil vyvyšovat. Jako důsledek je dnešní Afrika o několik desítek metrů výše než ostatní kontinenty. Pangea pravděpodobně nebyla prvni superkontinent. Předpokládá se, že Pannotia se zformovala před 600 miliony let a rozpadla se před 550 miliony let, Rodinie se pak zformovala přibližně před 1 100 miliony let a rozdělila před 750 miliony let. Poloha kontinentů se neustále mění. Pangea

7. Kontinenty Středooceánský hřbetje místo v oceánské kůře, kde dochází k výlevu magmatu a roztahování litosférické desky . Celková délka všech středooceánských hřbetů dosahuje na Zemi okolo 60 000 km. Středooceánský zlom vytváří na mořském dně typickou vnitřní charakteristiku členění dna, kde se vždy vyzdvyhuje nad okolí do výšek okolo 3 km. V krajním případě se může stát, že hřbet vystupuje i nad hladinu oceánu jako například na Islandu. Šířka zlomu dosahuje řádově stovky km. Zlomy jsou místy vzniku podmořských zemětřesení, během kterých může dojít k sesuvům a vzniku vln tsunami. Středooceánské hřbety se rozlišují na dvě skupiny: rychlé - u nichž rychlost rozpínání dosahuje až 10 cm/rok . pomalé - u nich rychlost rozpínání se řádově pohybuje v několika cm/rok. Příkladem je středoatlantický hřbet, který se pohybuje 2 cm/rok. Zlom v Kalifornii Podmořské (hlubokooceánské) příkopy oceánská kůra se noří pod pevninu nebo ostrovní oblouk a je pohlcována do pláště. Jedna litosférická deska se podsouvá pod druhou. Při sestupu do hlubin Země se horniny ohřívají, až se z ní stává tekutá hžavá hmota. Někdy vystupuje na povrch a vytváří sopky. Nejhlubší příkopy v jednotlivých oceánech:Tichý oceán – Mariánský příkop (11 034 m), Atlantský oceán – Portorický příkop (8648 m), Indický oceán – Jávský příkop (7725 m), Severní ledový oceán – Litkeho příkop (5450 m).

8. OPAKOVÁNÍ Stoupá Pevný obal Země 3. PACIFICKÁ, NAZCA,JIHOAMERICKÁ SEVEROAMERICKÁ, AFRICKÁ EURASIJSKÁ, ANTARKTICKÁ INDOAUSTRALSKÁ 4. Třením zemských desek 5. Pangea 6. Severní a Jižní Amerika, Antarktida, Evropa, Austrálie, Asie • Ve větší hloubce tlak klesá nebo stoupá? • Co je litosféra? • Jmenuj alespoň tři litosférické desky. • Jak vzniká zemětřesení? • Jak se jmenuje prakontinent (suprkontinent)? • Vyjmenuj všechny kontinenty.