Složení tělních tekutin

1. Složení tělních tekutin Jana Novotná

2. Tělní tekutiny • sekrety trávicího traktu (sliny, žaludeční šťáva, pankreatická šťáva, žluč, sekret střeva) • plazma • mozkomíšní mok • moč • pot • slzy • plodová voda

3. Složení plasmy, intracelulární a extracelulární tekutiny

4. Typická koncentrace elektrolytů v některých tělních tekutinách (v mmol/l)

5. Sliny • Funkce: zahájení zpracování potravy; exkrece některých léků (morfin) a anorg. látek (I, Hg, Pb); • pH = 5.7 – 6.4 • 99,5% voda(rozpouštědlo); zbytek: • 1/3 anorg. látky (chloridy, fosfáty, bikarbonát, sodík, draslík) • 2/3 – org. látky: hlavně glykoproteiny (muciny) fungující jako lubrikanty usnadňující žvýkání a polykání; mají vysoký obsah O-glykosidicky vázaných (na Ser, Thr) oligosacharidů, obsahujících často NeuAc, GalNAc

6. Sliny • Enzymy: -amylasa: částečná hydrolýza škrobu a glykogenu na maltosu, maltotriosu na (1-6)-oligosacharidy – dextriny (neboť enzym štěpí (1-4)-vazbu); ve slinách malý význam (krátká doba působení) lysozym – štěpí glykosidické vazby v peptidoglykanu buněčné stěny bakterií (antibakteriální účinek)

7. Žaludeční šťáva • Voda – 99,4%. anorg. soli (chloridy) • HCl – vytváří kyselé prostředí (pH = 1.9 - 2.5 u dospělých), denaturuje proteiny (usnadňuje přístup proteasam) a zabíjí bakterie; • muciny – vytvářejí hlen, který kryje a chrání povrch žaludku; • proteiny: albumin, IgA, slinná amylasa (denaturované, prokazatelné při achlorhydrii)), vnitřní faktor (váže B12 a chrání ho před degradací), proenzymy (zymogeny). Konc. proteinů – nízká (<50mg/ml); zvýšené množství albuminu – při gastropatiích, prokazatelné u rakoviny žaludku.

8. Enzymy žaludeční šťávy • Pepsin – vzniká ze zymogenu pepsinogenu působením kyselého prostředí a autokatalytickou aktivací; pH optimum ~1 - 3; • endopeptidasa, štěpí proteiny na polypeptidové fragmenty – nejčastěji mezi Tyr/Phe a Glu/Asp…hlavní trávicí pochod v žaludku; • chymosin (rennin)* – mění protein kasein na parakasein, a tak sráží mléko; uplatňuje se u malých dětí (pH optimum ~ 5); • lipasa– štěpí triacylglyceroly na mastné kyseliny a 1,2-diacylglyceroly *neplést s renin – hormon produkovaný ledvinami

9. Pankreatická šťáva • Alkalická (pH = 7,5 - 8,8), HCO3- neutralizuje kyselý obsah přicházející z žaludku. • Obsahuje četné enzymy podílejících se na štěpení vysokomolekulárních složek potravy; mnohé jsou sekretovány jako zymogeny: trypsinogen – aktivován odštěpením peptidu působením enterokinasy; trypsin pak sám aktivuje jiné zymogeny: chymotrypsinogen,proelastasu,prokarboxypeptidasu.

10. Enzymy pankreatické šťávy • Endopeptidasy: trypsin, chymotrypsin, elastasa; štěpí proteiny / polypeptidy na poly/oligopeptidy – peptony (Mr 600-3000); • exopeptidasy – karboxypeptidasy: odštěpují aminokyseliny z C-konce poly/oligopeptidu vzniklého působením endopeptidas; • endoglykosidasy: -amylasa; • RNAsa (ribonukleasa), DNAsa (deoxyribonukleasa); • pankreatická lipasa – hydrolýza triacylglycerolů v přítomnosti solí žlučových kyselin, fosfolipidů (emulgace), kolipasy a fosfolipasy A2 (usnadňují interakci lipasy se substrátem). Vzniká směs 2-monoacylglycerolů, FA a glycerolu; • cholesterolesterasa – hydrolýza esterů cholesterolu

11. Žluč • 96-98% vody, pH = 6.2 – 8.5 • anorg. soli • žlučové kyseliny (např. kys. cholová, deoxycholová) konjugované s glycinem či taurinem • žlučová barviva – bilirubin a produkty jeho přeměny: urobilin(ogen), sterkobilin(ogen) • cholesterol • fosfolipidy • Funkce žluči: emulgace tuků a mastných kyselin (důl. nejen pro trávení tuků, ale i látek rozpustných v tucích, např. vit. A, E, D, K); neutralizace kyselého obsahu ze žaludku (HCO3-); exkrece cholesterolu, žlučových barviv, léčiv, toxinů a anorg. látek (Cu, Zn, Hg).

12. Glykocholát, jako sodná sůl se nejčastěji vyskytuje u člověka

13. Sekret tenkého střeva • Voda, anorg. látky (NaCl, NaHCO3), hlen • pH = 6.3 – 7.6 • Enzymy: • glykosidasy – štěpí oligosacharidy (maltasa, sacharasa, laktasa) • aminopeptidasy a dipeptidasy – štěpí poly/oligopeptidy vzniklé působením pepsinu a trypsinu • lipasa a fosfolipasa A1, A2 – hydrolyzuje fosfolipidy • fosfatasy – odštěpují fosfát z org. fosfátů (např. glycerolfosfátu) a nukleotidů • nukleosidasy – fosforolýza nukleosidů za uvolnění báze a pentosafosfátu

14. Plodová voda • V raném těhotenství jde o ultrafiltrát mateřské plasmy, do něhož plod přispívá pronikáním fetální plasmy kůží. • S růstem plodu se zvětšuje objem plodové vody (až na cca 1000 ml v 38. týdnu); složení se mění s tím, jak plod začíná polykat (začátek 2. trimestru) a vylučovat moč (18. týden). • Obsahuje ionty (Na+, K+, Cl-), glukosu, aminokyseliny, lipidy, bílkoviny, hormony a plyny; • s metab. aktivitou plodu stoupá konc. močoviny, kreatininu a kys. močové, během těhotenství stoupá i konc. lipidů a bílkovin (ta jen do 30. týdne, poté mírně klesá). Z mateřské plasmy přestupují do plodové vody nejlépe nízkomolekulární proteiny.

15. Proteiny plodové vody • Hlavní složka – albumin(42 – 66 %), prealbumin, a-fetoprotein, a1-antitrypsin, antithrombin, antichymotrypsin, transferin, a1-kyselý glykoprotein, b2mikroglobulin, a2makroglobulin, b-lipoprotein, ceruloplasmin, serinové proteasy (plasminogen, prothrombin), fibronektin a specifické bílkoviny placenty; • specifickou bílkovinou, kterou syntetizuje plod, je -fetoprotein (AFP); jeho konc. strmě stoupá do 13.-14. týdne, pak klesá až na velmi nízké hodnoty. Hladina AFP stoupá u rozštěpových vad neurální trubice a přední stěny břišní (využití při detekci). AFP je snížen u cca 12% plodů s Downovým syndromem;

16. Proteiny plodové vody • imunoglobuliny (IgA, IgG, IgM); • surfaktantové bílkoviny(SP-A, SP-B, SP-C,SP-D) • deficit SP-B syntézy vede k neonatálnímu RDS (respiratory distress syndrom), syndrom dechové tísně; • enzymy (acetylcholinesterasa, cholinesterasa, -glutamyltransferasa) – stanovení aktivity v plodové vodě se využívá k diagnostice vývojových vad • acetylcholinesterasa je zvýšená při defektech uzávěru neurální trubice plodu a hydropsu plodu • cholinesterasa je zvýšená u rozštěpů přední části břišní dutiny; • aktivita GGT s postupujícím těhotenstvím klesá.

17. Hormony plodové vody • Katecholaminy – zvýšené jsou při stresu; • k prenatální diagnostice vrozené hypofunkce fetálních nadledvin se používá dehydroepiandrosterona17-a-hydroxyprogesteron; • k prenatální diagnostice vrozené hyperplasie nadledvin se požívá též 17-a-hydroxyprogesteron; • prostaglandiny PGE2 a PGE2a a jejich prekurzory – k. arachidonová a dihomo-g-linolenová prudce stoupají při začátku porodu; • insulin – hladina koreluje s váhou plodu; • prolaktin – 8x vyšší než v séru matky.

18. Mozkomíšní mok • Isoosmolální, ale zastoupení iontů jiné než v plasmě (nižší konc. Na+,K+, Ca2+, HCO3- a anorg. fosfátů a naopak vyšší konc. Mg2+ a Cl-); 200x méně proteinů než v plasmě • pH = 7.35-7.40 • Glukosa – nižší než v plasmě, laktát, cholesterol; • bílkoviny: albumin, globuliny, enzymy (laktátdehydrogenasa). • Hladina uvedených org. látek se mění za patologických stavů (využití v diagnostice – celková bílkovina, Glc, Lac). • Funkce: mechanická ochrana mozku a míchy, ochrana před patogeny, odsun odpadních produktů, přísun živin, hormonů.

19. pH krve, krevní pufry • pH krve: 7.36-7.44; nejdůležitější krevní pufry: • hydrogenuhličitanový: CO2 + H2O  H2CO3  HCO3- + H+ • postranní řetězce aminokyselin krevních proteinů, zvláště hemoglobinu: Hb•H+ Hb + H+ • fosfátový: HPO42- + H+ H2PO4-(minoritní)