Rozmach česky psané literatury

1. Rozmach česky psané literatury Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

2. Historické souvislosti: • konec vlády Přemyslovců - zavražděn Václav III. (1306) • nástup Lucemburků (1310) - Jan Lucemburský, • Karel IV. (nejvýznamnější český panovník - 1346-1378; římský císař - 1355) • 1348 - založení Karlovy univerzity (první vysoké učení ve střední Evropě) • 4 fakulty - artistická (filozofická), lékařská, právnická a teologická • Čechy a Praha - středem evropského kulturního a politického dění (Praha - 40 000 obyvatel, vedle Říma nejlidnatějším městem Evropy) • Václav IV. (1378-1419) • gotický sloh - chrám sv. Víta, sv. Barbory (Kutná Hora), Prašná brána, Karlštejn

3. Jan Lucemburský Karel IV.

4. Historická budova Karolina s arkýřem Velké auly Pečeť Univerzity Karlovy (kolem 1360)

5. Staroměstská mostecká věž Chrám sv. Víta Karlštejn

6. Literatura: • rozvoj česky psané literatury Dělení: • epika - světská (epos, kronika, drama) a duchovní (legendy - spíše zábavná četba) • lyrika - duchovní (viz 13. stol. - Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba) a světská (milostné písně - svítáníčka) • naučná literatura - většinou latinsky (právní spisy, slovníky, dějepisná literatura - kroniky), podporoval ji Karel IV. • sociální satira (mravokárné a satirické skladby) • zábavná próza (Trojanská kronika - první tištěná kniha u nás - 1468 v Plzni)

7. Česká světská epika Alexandreida • veršovaný rytířský epos o řeckém králi Alexandru Makedonském • v jeho postavě je zobrazen ideál středověkého panovníka podle představ vysoké šlechty (Alexandr v mnohém připomíná poslední Přemyslovce – Přemysla Otakara II., • Václava II., Václava III.) • autor neznámý (vycházel z francouzské Alexandreidy, ale vytvořil osobité dílo zasazené do českého prostředí) • původně asi 9 000 veršů, dochovala se jen třetina Přemysl Otakar II.

8. Ukázka z rukopisu české Alexandreidy

9. Dalimilova kronika(Kronika tak řečeného Dalimila) • nejstarší česky psaná veršovaná kronika • zachycuje dějiny od stavby babylonské věže přes počátky českých dějin (Libuše, Přemysl Oráč) až po období vlády Jana Lucemburského (1314) • čerpá z Kosmovy Kroniky české (ale pravdu mísí s fantazií), z legend (o sv. Václavu a sv. Ludmile), z místních a erbovních pověstí • vlastenectví - O selské kněžně Boženě • autor neznámý (asi nižší šlechtic) • dochovala se celá (přes 4 500 veršů)

10. První stránka Dalimilovy kroniky • označení „Dalimilova“ vzniklo omylem v 17. stol., • historik Tomáš Pešina z Čechorodu vycházel z kroniky Václava Hájka z Libočan, který za autora označil boleslavského kněze Dalimila Meziříčského - později bylo prokázáno, že není autorem, ale označení kronice už zůstalo

11. Latinský překlad Dalimilovy kroniky - pařížský zlomek Dne 17. března 2005 na aukci v Paříži získala česká Národní knihovna cenný fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky za 339 000 eur. Zakoupený spisek je podle odborníků nejvzácnějším bohemikem, jaké se na trhu objevilo v posledních nejméně osmdesáti letech. Obsahuje 24 bohatě ilustrovaných stránek o formátu přibližně A5. Pochází zřejmě ze 30. nebo 40. let 14. století.

12. Zavraždění svaté Ludmily Drahomíra dává Tunnovi a Gomonovi koně a stříbro, aby zabil Ludmilu; Tunna a Gomon před svatou Ludmilou a svatým Václavem; svatá Ludmila se zpovídá a připravuje na smrt. Tunna a Gomon vyrážejí dveře komnaty a rdousí svatou Ludmilu. Ilustrace z Dalimilovy kroniky

13. Místo pro Václava Saský král Jindřich I. na sněmu očekává příchod knížete Václava a přikazuje knížatům neuvolnit mu místo při jeho příchodu; Jindřich I. vidí, že opozdivší se Václav se svatozáří je doprovázen anděly a sám mu uvolňuje místo. Ilustrace z Dalimilovy kroniky

14. Oldřich a Božena Oldřich na lovu potkává Boženu, kněz je oddává; Oldřich po návratu z lovu přivádí Boženu do svého hradu. Ilustrace z Dalimilovy kroniky

15. Násilný únos Jitky ze Svinibrodu Břetislavem I. z kláštera Břetislav se svou družinou přijíždí do kláštera ve Schweinfurtu, aby unesl Jitku; Břetislav unáší Jitku a bojuje spolu se svou družinou s klášterními konvrši (mnichy) Ilustrace z Dalimilovy kroniky

16. Mastičkář • veršované drama • zlomek původně velikonoční hry • satirický výjev ze středověkého trhu, mastičkář Severin se svými sluhy (Pustrpalk, Rubín) prodávají „zázračné“ léky a masti, přicházejí k nim tři Marie, které chtějí nakoupit vonné masti k nabalzamování Kristova těla • zachycen lidový jazyk, i vulgarismy • autor neznámý

17. Česká duchovní epika • vycházela z latinských legend • neomezovala se jen na líčení života světců, ale snažila se zaujmout a pobavit (nahromaděním zázraků, mučednických scén, milostných obrazů) • obrací se k současnosti, světci zobrazováni jako obyčejní lidé • ukazuje dvě vývojové tendence české literatury: • a) úsilí o aktuálnost (pokračuje v literatuře doby husitské) • b) úsilí o exkluzivnost, exotičnost

18. Legenda o sv. Prokopu • o zakladateli Sázavského kláštera • líčí život sv. Prokopa od narození do smrti (985-1053) • zdůrazňuje světcův český původ a jeho vztah k chudině • vlastenecké dílo - obrana proti rozpínavosti Němců • autor neznámý

19. Oldřich a Prokop

20. Život sv. Kateřiny • zpracován exotický námět - vypráví o krásné a učené pohanské princezně Kateřině Alexandrijské (žila ve 4. stol. v Alexandrii) • ve snu se zamilovala do Krista - přijala křest, zasnoubila se Kristu, proto pohrdla rukou pohanského císaře, • pro křesťanství získala dalších 50 pohanských učenců • později byla za svou víru mučena a nakonec sťata (její mučení a smrt provázely zázraky) • legenda zobrazuje hloubku milostného citu - největší láska přináší i největší utrpení (ale člověk to pro ni dokáže vydržet)

21. Kateřina je patronkou učenců, studentů a učitelů, kolářů a několika dalších řemeslných profesí, námořníků a tiskařů, dále ochraňuje úrodu, pomáhá při migréně a nemocech jazyka a také při hledání utonulých. Caravaggio: Sv. Kateřina Alexandrijská (1595 – 1596)

22. Česká světská lyrika • navazuje na dvorskou milostnou lyriku 12. stol. v západoevropských literaturách (trubadúři, minnesängři) • Závišova píseň – nejvyspělejší milostná píseň dvorského typu - nářek nad nepřístupností milované ženy Jižť mne všě radost ostává, *(opouští) jižť mé vše útěchy stanú, *(přestanou) srdce v túžebné krvi plavá:to vše pro mú milú žádnú. *(žádoucí) Svýma zraky skrzě očko sílněť střielé v mé srdéčko, bydlímť u plamenné túze. Muoj život v túhách nemáhá: *(chřadne) to vše jejie krása drahá sílněť mě k tomu připúzie… *(nutí)

23. Dřěvo se listem odievá - milostné téma uvedeno přírodním motivem - vyjádřena láska k ženě, jejíž jméno musí zůstat utajeno Dřěvo sě listem odievá,slavíček v keřku spievá. Máji, žaluji tobě a mécě srdce ve mdlobě. Zvolil sem sobě milú, ta tře mé sdrce pilú. Pila hřěže, ach bolí, a tvójť budu, kdeť sem koli. Srdéčko, divím sě tobě, že nechceš dbáci o sobě. Tvá radost, veselé hyne pro tu beze jmene…

24. Natrhajme z ruože květ, milejší milý než vešken svět! Jmějsědobřě, srdečko! Ach muoj milý, mocný pane Bože, jinak to býtinemuože. Jmějsědobřě, srdečko! Když mi o tobě co propovie, srdečko mé velmi mútí. Jmějsědobřě, srdečko! Ach muoj milý převelmizúfalý, ne taks mi sliboval před múmilúmatkú! Jmějsědobřě, srdečko! Ktož mezi námi to manželstvo zruší, nesmiluj sě, pane Bože, nad tú duší! Jmějsědobřě, srdečko! Bóh tě žehnaj, má panno milá! V mém srdci si sama jediná. Jmějsědobřě, srdečko! Čím se liší tato píseň od klasických písní minnesängrů? Stratilať jsem milého Stratilať jsem milého, v tom srdci jediného. Jmějsědobřě, srdečko! Stratila-lis milého, pohledajž sobě jiného. Jmějsědobřě, srdečko! Když tomu nelze jinak zdieti, musíme sědobřějmieti. Jmějsědobřě, srdečko! Jať se, milý, dobře jmám, na tě srdečkem zpomínám. Jmějsědobřě, srdečko! Bieláruože prokvítá, mně náděje nesvítá. Jmějsědobřě, srdečko!

25. Rozmach česky psané literatury Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí • Seznam použitých pramenů: • Bláhová, Renata a kol.: Literatura pro 1. ročník středních škol. DIDAKTIS, Brno 2008 • Černíková, J.; Martinková, V.: Čítanka 1. TRIZONIA, Praha 1991 • Prokop, Vladimír: Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století. O.K.-Soft, Sokolov 2002 • Sárközi, Radek: Elektronická učebnice literatury. Abeceda, o. s., Most • Soukal, Josef: Přehled dějin literatury 1. SPN, Praha 2006 • Tichá, Zdeňka: Cesta starší české literatury. Pyramida Praha 1984 • Černíková, J.; Martinková, V.: Čítanka 1. TRIZONIA, Praha 1991 • http://www.obrazky.cz/ • http://malotridka.ic.cz/galleries/historie-v-obrazech/