930 likes | 1.07k Views
HISTORICKÝ VÝVOJ INTEGRAČNÍHO PROCESU. Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 1. Rané poválečné období. Lidé připraveni k radikálním změnám Velký rozsah devastace ekonomik evropských států Uprchlíci, hlad, politická nestabilita Klíčová otázka: Jak zabránit další válce?
E N D
HISTORICKÝ VÝVOJ INTEGRAČNÍHO PROCESU Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 1.
Rané poválečné období • Lidé připraveni k radikálním změnám • Velký rozsah devastace ekonomik evropských států • Uprchlíci, hlad, politická nestabilita • Klíčová otázka: • Jak zabránit další válce? • 3 teorie vzniku války + možné řešení: • Vina Německa => přeměna v agrární stát + ztráta teritoria + reparace • Vina kapitalismu => obrat ke komunismu • Vina nacionalismu => integrace národních států • 3. teorie vyhrála, 2. velmi rozšířená (Francie, Německo, Itálie) = rivalita Z vs. V
Názory na integraci • Federalismus • Národní státy = válečnické tendence, boj o moc => měly by být ukotveny ve federalistické vazbě • Potřeba nadnárodních organizací • Ohlas: • Státy se zkušeností selhání vlastní vlády během WWII = kolaborace, hodně obětí • Mezivládní spolupráce • Národní stát = nejefektivnější způsob uspořádání a organizace systému • Ohlas: • Státy bez okupace a s malým počtem obětí během WWII
Otázka Německa • Představa ekonomicky a vojensky silného Německa = nepohodlná (hlavně pro Francii) .........ALE....... • Sovětské rozpínavé tendence • Sféry vlivu (CEECs), boj pro-komunistických jednotek v Řecku, blokáda Berlína (1948) => strach z expanze komunismu => 1949 – Spolková republika Německo (SRN) • I přes námitky Francie • Německá ekonomika závratně roste => nutnost jeho vyzbrojení na ochranu proti bezpečnostní hrozbě z Východu => 1955 – Německo členem NATO • SSSR – Varšavská smlouva na vyrovnání sil s NATO
Německo • Proč rychle rostoucí Německo podpořilo integrační proces: • Znovuvytvoření identity „normálního“ státu • Udělat ze Spolkovérepubliky Německo (SRN) legitimního nástupce Německa • Snaha o obnovení mezinárodní vztahy a reputaci • Bezpečnostní hrozba šíření komunismu (část státu již pod vlivem) • Snaha silně sepnout Německo s kapitalistickým Západem (sousedí s Německá demokratická republika (NDR) • Ukončení nadvlády okupačních sil nad těžbou uhlí
Francie • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Eliminace dalšího možného konfliku s Německem • Francouzsko-německá integrace = protiváha americko-britskému vlivu • Zajištění dodávek německého uhlí pro fr. ocelářský průmysl (po odstranění okupačních zón) • Zastánci integrace: • Robert Schuman, Jean Monnet, Jacques Delors • Odpůrci integrace: • Charles de Gaulle (francouzský president 1959-1969) • Římské smlouvy schváleny těsně před jeho nástupem
Velká Británie • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Potlačení vlivu a šíření komunismu ve VB • Integrace spojována s Winstonem Churchillem (slavná řeč o „železné oponě“) • Opoziční strana • Převládající důvody k poněkud pesimistickému přístupu k integraci: • Neporažena, neokupována => • Národní stát nebyl zdiskreditován = nebyla nutnost přetrhávat vazby s minulostí • Stálý pocit světové velmoci = svázání s evropskými ekonomikami podřadné a nebezpečné • Právě proběhlo dlouho připravované znárodnění uhelného a ocelářského průmyslu • Neochota pro novou změnu • Vlastní dost svého uhlí (není nutnost ho sdílet s ostatními)
Itálie • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Ideologická protiváha komunismu ve státě • Hranice s komunistickou Jugoslávií • Silné pro-komunistické tendence (šance vyhrát v dem. volbách) • Zavření dveří za fašistickou minulostí • Normalizace vztahů s evropskými sousedy • Vytvoření nové identity • Vytvoření většího trhu pro rychlejší obnovu hospodářství • Přístup na trh = ekonomický růst • Geograficky odlehlejší stát
BeNeLux • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Snaha zabránit další válce mezi Francií a Německem • Velmi zranitelné státy při konfliktech mocných sousedů • Nemožnost zůstat mimo dohodu o produkci uhlí a oceli mezi dvěma nejsilnějšími ekonomikami • Přílišná provázanost ekonomik • Možnost alespoň částečně ovlivňovat větší sousedy • Nadnárodní aspekty integrace • Malé státy jinou možnost než MOs nemají • Aktivní zkušenost s integrací mezi sebou • Vlastní zkušenost s pozitivními externalitami procesu
USA Očekávané pozitivní efekty z integrace Evropy: • Potlačení vlivu a šíření komunismu • 1947 – VB si dál nemůže dovolit finančně a vojensky podporovat Řecko + Turecko (vzdorují komunistickému vlivu) => Trumanova doktrína finanční pomoci státům bojujícím za svobodu (finanční pomoc) • Marshallův plán celkové rekonstrukce Evropy pod podmínkou integrace na „kapitalistických“ pilířích • USA velký vliv i při přípravě OEEC, ECSC => USA = hlavní faktor v počáteční evropské integraci
Maršalův plán (1948-1951) • USA dalo 13 miliard USD na ekonomickou obnovu Evropy • Podmínka vytvoření centrální mezinárodní organizace řídící proces distribuce peněz • 1948 - Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organization for European Economic Cooperation - OEEC) • 1961 – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development – OECD) • Sovětský blok – 1949 - Rada vzájemné hospodářské pomoci (Council of Mutual Economic Assistance - COMECON) • Rámec pro vyjednávání evropské zóny volného obchodu a dalších integračních kroků (odstraňování bariér obchodu) • Dopad: masivní ekonomický růst • Motivace USA • Nešlo o altruismum – vlastní ekonomický zájem • Evropa bez základní infrastruktury a obchodovatelné měny = ztráta významného trhu pro USA
Evropská platební unie (EPU) • Po roce 1945 - evropské státy na pokraji bankrotu • Neobchodovatelné měny (platby jen v USD) + ohromné vzájemné nesplatitelné dluhy => obchod omezen na barter • OEEC vytvořila EPU (1950-1958) • Sečteny deficity a přebytky jednotlivých států, vzájmně započteny, každý stát zůstal v jednom deficitu či přebytku vůči EPU • Odstranilo to problém vyrovnání vzájemných dluhů • Odstraněna diskriminace v obchodu mezi státy • Celková liberalizace obchodu • 1958 – Obnovena obchodovatelnost s národními měnami • Dopad: • Vnitroevropský růst obchodu o 200% (USA jen o 50%)
1960s – Liberalizace získává popularitu • 1930s – Ekonomický růst vnímán jako soutěž mezi státy => Každý stát usiloval o udržení vlastního trhu pro své výrobce • Maršalův plán + Evropská platební unie = liberalizace spojená s bezprecedentním ekonomickým růstem => Změna názoru na liberalizaci
FÁZE POVÁLEČNÉHO EURO-OPTIMISMU 1950-1972
Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO(European Coal and Steel Community - ECSC) • 1951 (1952*) • Schumanův plán • Účastnické státy: • Francie, Německo, Itálie, BeNeLux • Integrace průmyslu uhlí a oceli • Klíčové pro ekonomiku + vedení války • Kontrola ceny, obchodu a produkce • Výsledky: • Válka mezi těmito státy materiálně nemožná • Důkaz o schopnosti efektivní spolupráce států v nadnárodní organizaci
Několik případů počátečních neúspěchů • Integrační nadšení vedlo k revolučním projektům: • Zablokovány Francií (v letech 1952 a 1954): • 1950 – Evropské obranné společenství (European Defence Community – EDC) • „Plevenův plán“ společné obrany = „pan-evropská armáda“ • Rozdělení do národních složek (každá složka by podléhala velení národní vlády, jen německá by podléhala přímo EDC => konec německému militantsví, protože by Německo ztratilo kontrolu nad vlastní armádou • Reakce na tlaky USA na znovuvyzbrojení Německa + zapojení do NATO • 1952 - Evropské politické společenství (European Political Community – EPC) • Kombinace existujícího ECSC + EDC pod institucemi s nadnárodními pravomocemi
Římské smlouvy - obsah • 1957 (1958*) • Účastnické státy: • Francie, Německo, Itálie, BeNeLux • Vytvoření 2 institucí: • Evropské společenství pro atomovou energii (European Atomic Energy Community – EUROATOM) • Regulace trhu s jadernou energií v Evropě • Evropské hospodářské společenství (European Economic Community – EEC) • Bezprecedentně hluboká ekonomická integrace • Vytvoření jednotného trhu do 1969 • Eliminace vnitřních cel během 15ti let • Vytvoření společného vnějšího celního tarifu (Common External Tariff – CET) průměrem • Vytvoření institucí: • Evropské shromáždění (European Parliamentary Assembly) • Evropská komise (European Commission) • Rada ministrů (Council of Ministers) • Evropský soudní dvůr (European Court of Justice)
Římské smlouvy - dopady • Dopady: • Vytvoření celní unie • Implementace celní unie korespondovala s hospodářskou prosperitou + růstem obchodu mezi EEC6 = „zlatý věk“ (1950-72) • Dokončeno před termínem • Vnitřní trh nevytvořen • Vnitřní bariéry obchodu stále existují • Tlaky na vnější státy • Liberalizace diskriminuje vůči nečlenům => 1960 - nečlenové vytvořili Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade Association – EFTA) • Vzájemné smlouvy nečlenů o přístupu na EEC trh • Žádný společný vnější celní tarif • Vytvořen funkční institucionální rámec • 1967 - ESCS + EUROATOM + EEC = Spojeny v Evropské společenství (European Community - EC) • Implicitně naznačuje integraci i mimo ekonomické oblasti
Domino efekt (fáze 1) • 1960s - Dvě neprolínající se ekonomická uskupení • EC6 – Francie, Německo, Itálie, BeNeLux vs. • EFTA7 – VB, Norsko, Švédsko, Dánsko, Švýcarsko, Portugalsko, Rakousko • Nevyrovnaná ekonomická váha uskupení • Nominální HDP států EC = 2x větší • Růst HDP států EC = 2x větší • EC státy atraktivnější pro exportéry • Nižší konkurenceschopnost EFTA států = tlak na členství v EEC • 1. vlna žádostí: • 1961 – VB žádá o členství (Irsko, Dánsko, Norsko logicky následují) • Proč ostatní státy nenásledují: • Nedostatek demokracie (Portugalsko, Španělsko, Řecko) • Neutralita (Rakousko, Finsko, Švédsko, Švýcarsko) • Nezávislý trh (Island) • Francie blokuje členství VB (1961, 1967) • 1973 – členství: VB, Dánska, Irska (Norsko – zamítlo v referendu) • 1970s – Dvě soustředná ekonomická uskupení • Zóna volného obchodu pro všechno průmyslové zboží • Vnitřní kruh (EC) integrován hlouběji
FÁZE EURO-PESIMISMU 1973-1985
Politické & ekonomické šoky i • Konec 1960s – začátek 1970s • Občané díky prosperitě znovu získali důvěru ve schopnosti vlastních vlád • Litují odevzdané suverenity • Poslední fáze implementace Římských smluv = přechod k QMV v Radě ministrů • Krize „prázdné židle“ => Lucemburský kompromis (1966) • Rozhodování jednohlasně (v otázkách „velmi důležitých národních zájmů“) • Snížila funkčnost EC (problém prohlubován rozšiřováním) • Zastavila další integraci
Politické & ekonomické šoky ii • Ropná krize (1973) • 1960s – USA inflační monetární politika • Kolaps Brettonwoodského systému fixovaného kurzu • Yom Kippurská válka => ropný bojkot arabskými státy • Následná ekonomická krize = velmi negativní dopady na integraci: • 1971 - Wernerův plán na vytvoření monetární unie ke stabilizaci měn byl pozastaven • Technické bariéry obchodu („Technical Barriers to Trade“ – TBT) ....“to protect consumers“...
I několik drobných úspěchů • Rozšíření E C • 1981 – Řecko • 1986 – Španělsko a Portugalsko • 1979 – 1. volby do EP • 1979 – začátek fungování Evropského monetárního systému • Stabilizace kurzů • 1981-1983 = boj s inflací => velká nezaměstnanost • 1984 = ekonomické zotavení EC
NOVÁ FÁZE EURO-OPTIMISMU 1986-1995
Jednotný evropský akt Single European Act (SEA) • Jacques Delors (předseda Evropské komise – 1985-1995) + období ekonomického růstu => nová pro-integrační vlna • 1986 (*1987) – SEA • 1. zásadní revize Římských smluv • Cíl = vytvoření Jednotného vnitřního trhu do roku 1992 • Posílil 4 základní svobody volného trhu • Nový přístup k řešení liberalizace TBT • Rozhodnutí v Radě ministrů ohledně Jednotného trhu na základě QMV
Domino efekt (fáze II) • Prohlubování integrace = další diskriminační tlaky proti nečlenským EFTA státům => hledají řešení • 1992 (*1994) - Evropský hospodářský prostor (European Economic Area – EEA) - Delors • Rozšiřuje jednotný trh na státy EFTA • S vyjímkou CET a zemědělství • Neobvyklé uspořádání • EFTA státy vázány zákony, které nevytváří • Podléhá nadnárodním vlivům, kterým se nečlenstvím snažily vyhnout • 1995 – další rozšíření: • Rakousko, Finsko, Švédsko • Odolávají: • Norsko (zamítlo členství v referendu), Švýcarsko (nepřijalo EEA), Island, Lichtenštejnsko • Výsledek: • EEA30 = EU27 + EFTA3 (EFTA mimo Švýcarska)
Pád komunismu • Odpadá hlavní bezpečnostní hrozba = sovětská ideologická expanze • 1990 – znovusjednocení Německa • 80 mil. lidí + 30% evropského HDP = nová bezpečnostní hrozba? • Jacques Delors – uchopil historický moment svobody => navrhl radikální krok k další integraci: • Monetární unie do 1999 • Jednotná měna do 2002
Maastrichtská smlouva • 1992 (*1993) – Smlouva o Evropské unii (Treaty on European Union - TEU) • Největší prohloubení integrace od Římských smluv • Hlavní body: • Jednotná měnová politika • Vytvoření Evropské unie (EU) + občanství EU • Vytvoření pilířové struktury • Nově zahrnuté oblasti = spolupráce v otázkách bezpečnosti, obrany, trestního práva, imigrační politiky, atd. • Posílení role EP • Sociální charta • Ratifikace: • VB – odmítla jednotnou měnovou politiku a sociální chartu => vyjmutí = TEU schválena • Dánsko – zamítlo v referendu => vyjmutí ze společné měny + obrany = TEU schválena
Velké rozšíření - CEECs • Počátek 1990s – Přistupovací dohody (Association Agreements) • Málo nadšení ze strany stávajících členů EU • CEECs - chudé, lidnaté, zemědělské státy • EU – 80% rozpočtu vydáváno na chudé regiony a zemědělství => ohromné výdaje • Ochranářské opatření vůči kandidátům zůstávají jen pro „citlivá“ odvětví • CEECs přejímají zákony EU + tržní praktiky • 1993 – Rozhodnutí o přijetí • Copenhagská kritéria: • Politická - demokracie, vymahatelnost zákona, lidká práva a ochrana menšin • Ekonomická - tržní ekonomika • Právní - přijetí zákonů Společenství („acquis“) • Nutnost zreformovat instituce • Navrhnuty pro EEC6 a ne pro EU25/EU27
STAGNACE INTEGRAČNÍHO PROCESU (1996-......)
Snaha o reformu institucí i • 1997 (*1999) - Amsterdamská smlouva • Velké ambice ale jen vyčištění a upřesnění nedostatků Maastrichtské smlouvy • Malé navýšení pravomocí EP • 2001 (*2003) - Smlouva z Nice • Reforma institucí opět nedořešena (její uspořádání platné dodnes) • Přesto se dotkla citlivé otázky distribuce hlasů v institucích EU • Nutnost reformy kvůli rozšíření umožnilo alespoň částečnou shodu • Jen Irsko vetovalo (2. referendum = souhlas)
Snaha o reformu institucí ii • 2002-2003 – Evropský konvent (European Convention) • Institucionální reforma pojata šířeji = snaha o předložení psané Evropské ústavy • Inspirováno Filadelfským konventem = přijetí Americké ústavy • Obrovská politická reakce • Okamžitý zájem politiků a médií • Politicky složité dělat kompromisy • Problémy s ratifikací • 2004 – Podepsán těžko vybojovaný kompromisní návrh • Největší opozice: Španělso + Polsko (ztratily hlasy) • Státy jinak ratifikující smlouvy v parlamentu zvolily referenda • Francie + Nizození (tradiční euro-optimisti) = odmítly Ústavu => ratifikační proces zastaven • Problém chybějící reformy institucí trvá
Snaha o reformu institucí iii • 2007 (2009*) – Lisabonská smlouva (Treaty of Lisbon) • Odstranila sporná slova (ústava, symboly EU, náboženství atd.) + koncipována jako technický dodatek existujících smluv (ale s podobným obsahem jako původní Ústava) • Ratifikace v parlamentech • Jen Irsko muselo vyhlásit referendum – 1. NE, 2. ANO • 2009 - Vstoupila v platnost • Ruší pilířovou strukturu (tzv. maastrichtský chrám) • Rozděluje pravomoce na: • Výlučné = EU • Celní unie, hosp. soutěž, měnová politika, obchodní politika, rybářská politika • Sdílené = EU + státy • Podpůrné/koordinační = hlavně státy
Snaha o reformu institucí iv • 2007 (2009*) – Lisabonská smlouva – pokr. • Reformy institucí: • Zvýšení hlasování QMV v Radě ministrů + změna poměru hlasování • Státy ztratily právo veta v mnoha oblastech • Zřízení funkce Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (High Representative for Foreign Affairs and Security Policy) • Zastupuje EU na mezinárodní scéně • Evropská rada - dlouhodobý prezident místo rotujícího předsednictví • Předsednictví Rady ztratilo význam • Posílení role EP • Hodnotová přestavba EU • Listina základních práv EU • Umocnila pojem občanství EU • Právně závazná • Nově např.: lidová iniciativa (1 mil. občanů + ¼ států)
Postupné rozšiřování EU - přehled • 1973 – Dánsko (+ Grónsko), Irsko, VB • 1981 – Řecko • 1985 – Grónsko odchází • 1986 – Portugalsko, Španělsko • 1990 – Sjednocení Německa (rozšíření členského státu) • 1995 – Rakousko, Finsko, Švédsko • 2004 – ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko • 2007 – Bulharsko, Rumunsko
INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC EUAlokace kompetencí & instituce EU Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 2.
Mocenská rovnováha mezi zájmy institucí • Evropská komise • Zájmy EU • Rada ministrů (+ Evropská rada) • Zájmy členských států EU • Nejmocnější instituce (více než bylo zamýšleno) • Evropský parlament • Zájmy občanů EU • Evropský soudní dvůr • Nezávislé řešení sporů týkajících se EU • Více nakolněna zájmům EU
Zjednodušený přehled • Bezprecedentní MO do rozsahu spolupráce členských států • Přesun všech složek moci: • Exekutivní, legislativní, soudní • Zjednodušený model rozdělení kompetencí: • Evropská komise • Návrhy legislativy + řídí fungování vnitřního trhu • Rada ministrů + Evropský parlament • Schvalování legislativy • Evropský soudní dvůr • Soudní dohled nad dodržováním legislativy • Vzájemné prolínání kompetencí • Kompetence Společenství vs. národní kompetence • Nejasné hranice (kompetence Společenství pořád rostou) • Popsány ve smlouvách funkčním omezením = kompetence by měly být převedeny tak, jak bude nutné k dosažení cílů stanovených ve smlouvách Společenství • Případné konflikty interpretuje ESD • Jednou alokovaná pravomoc = těžké vrátit
Uspořádaní kompetencí v 3. ex-pilíři • 3 pilíře EU (Maastricht – Lisabon = 1993-2009) • Evropské společenství • Kompetence Společenství • Jediný pilíř s právní identitou = může schvalovat právně závazné normy • Jednotný trh (kromě sociální politiky), zemědělství, živ. prostř., hosp. soutěž, obchodní politika • Nadnárodní pilíř • Většinové hlasování (QMV) • Stěžejní role EK + EP • Pravomoc ESD • Společná zahraniční a bezpečnostní politika • Národní kompetence (i přes ohromné výhody sloučení) • Jednohlasnost • Mezivládní pilíř • Jednohlasnost • Stěžejní role Rady ministrů (EK + EP v roli konzultantů) • Bez pravomoci ESD • Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice • Národní kompetence (s prvky kompetencí Společenství) • Většinou jednohlasnost • Mezivládní pilíř • Stěžejní role Rady ministrů (EK + EP v roli konzultantů) • Bez pravomoci ESD
Platné principy alokace kompetencí • Současný stav = kompromis • Princip subsidiarity • Jednotný evropský akt (1987*) • Centralizační tendence: • Společenství má přednost v pravomoci, pokud cíle opatření lze lépe docílit na úrovni Společenství než-li čleského státu • Maastrichtská smlouva (1993*) • Decentralizační tendence: • Společenství má přednost jen v případě, že navrhované opatření nemůže být dostatečně realizováno členskými státy a bylo by lépe realizovatelné na úrovni Společenství => Rozhodnutí by měla být dělána co nejblíže k občanovi • Princip proporcionality • Římská smlouva (1958*) • Pokud se dá cíle dosáhnout lépe na úrovni Společenství, EU by se měla zhostit pouze minima nejnutněších opatření k dosažení cíle • Zbytek by měl zůstat v komeptenci členských států
Rozhodovací procedury • Procedura konzultace (consultation procedure) • Nejpůvodnější • EK návrh, EP stanovisko (nezávazné pro Radu), Rada rozhodne • Procedura spolupráce (co-operation procedure) • Posílení moci EP • EK návrh, EP stanovisko + změny, Rada může zamítnout rozhodnutí EP jen jednohlasně • Procedura spolurozhodování (co-decision procedure) • Další posílení EP • EK návrh, EP stanovisko + možné návrhy změn • Rada přijme nárhy změn EP = zákon vstoupí v platnost • Rade neřijme nárhy změn EP = 2. čtení v EP • EP stanovisko + možné návrhy změn • Rada přijme nárhy změn EP = zákon vstoupí v platnost / neřijme = dohadovací (smírčí) výbor • Dohadovaní výbor – kompromisní text přijatý EP + Radou • Procedura souhlasu (assent procedure) • Nejsilnější účast EP • Opatření vstoupí v platnost jedině se souhlasem EP
Jednotlivé instituce EU Evropská komise Rada ministrů Evropská rada Evropský parlament Evropský soudní dvůr
1. Evropská komise (EK) European Commission (EC)
EK - shrnutí • Hlavní role: • Navrhuje legislativu + tvoří pravidla 1. ex-pilíře • „Motor integrace“ • Dohlíží na implementaci legislativy v 1. ex-pilíři • Při neplnění států se odkazuje na ESD = možnost udělit pokuty • Závislá na poskytnutých informacích od států = problém • Manažer financí Společenství • Navrhuje rozpočet (bez schodků) • Řídí financování Strukturálních fondů + zem. pol. • Externí tvář EU • Předseda komise = veřejná tvář EU • Známější oproti předsedům rotující chpředsednictví Evropské rady • E.g.: Delors = předseda EK (1985-1994)
EK - podrobnosti • Sídlo = Brusel, Lucemburk • Administrativa = cca 24.000 úředníků • 15% tlumočníci • Profesionálové, velká konkurence • Komisaři • Jednají v zájmu EU • Nezávislost na členských státech, ale nominováni čleskými státy • Obnovitelný mandát na 5 let • Rozšířeno ze 4 – srovnáno s EP (EP schvaluje složení EK) • Každý = vlastní generální ředitelství/rosort (Directorates General -D-G) • Rozhodnutí = konsensus • EU15 – 20 komisařů (5 největších států = 2) • EU25 – 30/později 25 komisařů (každý stát = 1) • EU27 – 27 komisařů (každý stát = 1) • Lisabonská sml.: 2/3 států = 1 komisař (rotující zastoupení) • Předseda = José Barroso (2004-2014) • Eurokomisař ČR – Stefan Fülle