BUŇKA

1. BUŇKA Tamara Komárová, Kristýna Hajíčková

2. Definice buňky: Buňka(=cellula) je základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů. Je to nejmenší útvar schopný samostatné existence a reprodukce. Obecné znaky buňky: • má vlastní genetický a proteosyntetický aparát • má vlastní energetický metabolismus • je ohraničena membránou

3. Rozdělení:

4. Prokaryota (Procaryotae) Prokaryota je jednodušší než eukaryota. Obsahuje minimální množství biomembrán. Nikdy nevytváří mnohobuněčný organismus, nanejvýš kolonie. Jsou haploidní, množí se příčným dělením.

5. Struktura prokaryotické buňky: • Buněčná stěna - tuhý obal buňky, uděluje tvar, mechanicky chrání. Je složena z peptidoglykanu (=dusíkatý polysacharid typický pro baktérie) • Cytoplazmatická membrána – odděluje vnitřní prostředí od vnějšího, je polopropustná (=semipermeabilní), podílí se na replikaci chromozómu • Cytoplazma – je viskózní, koncentrovaný roztok obsahující převážně bílkoviny • Jádro(=nukleoid) – je tvořené dvouvláknovou kružnicovou molekulou DNA • Ribozómy – drobná tělíska v cytoplazmě, skládají se z RNA a bílkovin

6. Eukaryota (Eucaryotae) Buňky mají typické individualizované a oblaněné jádro. Organely jsou diferencované a mají jednoduchou nebo dvojitou membránu.

7. Struktura rostlinné buňky: Rostlinná buňka má stejně jako živočišná buňka jádro, plazmatickou membránu a cytoplazmu. Liší se tím, že má narozdíl od živočišné vakuolu a plastidy. • stavba rostlinné buňky

8. Stavba rostlinné buňky bs - buněčná stěna, cm - cytomplazmatická membrána, cy - cytomplazma, dr - drsné endoplazmatické retikulum, g - Golgiho komplex, hr - hladké endoplazmatické retikulum, ch - chloroplast, j - jádro, ja - jadérko, m - mitochondrie, p - póry v jaderné membráně, v - vakuola

9. Plazmatická membrána (biomembrána) - jedná se o plošný útvar, jehož základem je dvojvrstva z molekul fosfolipidů a bílkovin. • funkce: odděluje buňku od okolí, umožňuje transport látek a vznikají z ní organely (vakuola) • má charakter fluidní mozaiky. Fluidní znamená, že se složky neustále pohybují a mozaika proto, že bílkoviny jsou rozmístěny nepravidelně. • Glykokalyx(buněčný plášť, povlak) je tenká vrstva glykoproteinů na vnější straně membrány. Jeho funkce: ochranná a přijímá informace z okolí (receptory). • některé membrány jsou ohraničeny dvojitou biomembránou- dvojmembránové organely (chloroplasty, mitochondrie a jádro).

10. Jádro (nucleus, karyon) • tvar kulovitý, oválný, méně často podkovovitý, segmentovaný • od cytoplazmy je odděleno dvojitou biomembránou: jaderná membrána = karyolema. Ta je opatřena otvůrky – jadernými póry, které slouží k výměně makromolekulárních látek- RNA, bílkovin- mezi karyoplazmou a cytoplazmou • Karyoplazma= polotekutá jaderná hmota uvnitř jádra • nejcharakterističtější složkou jaderné hmoty je chromatin, složený z DNA a histonů(=zásaditých bílkovin) • molekuly DNA jsou uspořádány do vláknitých útvarů – chromozomů. • funkce jádra: • genetická – přenos genetické informace z mateřské buňky na dceřinou tzv. replikací • metabolická – probíhají zde některé syntézy (DNA, RNA, některých bílkovin, ATP aj.)

11. Cytoplazma • tekutá složka buňky skládající se z koloidních roztoků • má slabě kyselou až neutrální povahu, chemické složení je mírně proměnlivé, udržuje se stav dynamické rovnováhy • dříve byla považována za bezstrukturní, pak byly objeveny elementy cytoskeletu a síť mikrotrabekulů, která spojuje všechny struktury a tvoří kostru buňky. Mezi trabekuly je tekutá fáze. • funkce: je prostředím pro organely, probíhají v ní biochemické pochody.

12. Vakuola • membránový váček většinou kulovitého tvaru, od cytoplazmy oddělena jednoduchou membránou - tonoplast • Vakuom – soubor vakuol v buňce • funkce: v buněčné šťávě uloženy zásobní látky(cukry, bílkoviny), meziprodukty metabolismu(krystaly šťavelanu vápenatého), látky toxické a odpadní(alkaloidy, třísloviny, glykozidy, barviva),enzymy, zásobárna vody.

13. Plastidy • semiautonomní oranely charakteristické pro buňky rostlin. Mají dvojitou membránu. • rozdělení: • Leukoplasty – jsou bezbarvé a nacházejí se v neosvětlených částech rostlin(kořenky, oddenky, hlízy,…), na světle zelenají - funkce: hromadění zásobních látek - typy: - amyloplasty – škrob - proteoplasty – bílkoviny - oleoplasty – olej • Chromoplasty – obsahují žlutá až červená barviva – karoteny a xantofyly. - výskyt: květy, plody i kořeny (např. mrkev) • Chloroplasty – fotosynteticky aktivní plastidy s dvojitou biomembránou – semiautonomní organely. Uvnitř je složitý systém tylakoidů a grán, v nichž se nachází chlorofyl (zeleň listová) a ß – karoten - funkce: fotosyntéza

14. Struktura živočišné buňky: • jádro • biomembrána • cytoplazma aj. • stavba živočišné buňky

15. Stavba živočišné buňky ce - centriola, cm - cytomplazmatická membrána, cy - cytomplazma, dr - drsné endoplazmatické retikulum, g - Golgiho komplex, hr - hladké endoplazmatické retikulum, j - jádro, ja - jadérko, l - lysozóm, m - mitochondrie, p - póry v jaderné membráně

16. Jadérko • uloženo uvnitř jádra, bývá jedno nebo dvě • tvořeno RNA a bílkovinami • není ohraničeno membránou • funkce:produkce rRNA a následná tvorba podjednotek ribozómů z rRNA a bílkovin importovaných z cytoplazmy.

17. Endoplazmatické retikulum (ER) • systém kanálků a váčků, které jsou navzájem propojeny. Navazují na jadernou membránu. • rozlišujeme: - drsné (granulární) ER – na povrchu váčků jsou vázány ribozomy, syntéza bílkovin - hladké ER – bez ribozomů, syntéza lipidů a polysacharidů. - funkce:syntetické centrum buňky, přeprava látek v buňce, skladovací prostor produktů, regulační zařízení (řídí uvolňování látek ze svých váčků).

18. Golgiho komplex (GK) • soustava oploštělých měchýřků, které jsou uloženy vedle sebe. • podobá se ER, ale nikdy nenese ribozomy • funkce:úprava produktů vyrobených v ER, jejich uvolňování do cytoplazmy nebo ven z buňky – exocytóza. Odškrcováním váčků z GA vznikají lysozómy.

19. Lysozómy • kulovité váčky s jednotkovou biomemránou • obsahují trávicí enzymy na štěpení bílkovin, lipidů, sacharidů • funkce:vnitrobuněčné trávení

20. Mitochondrie • většinou oválné až vláknité útvary • velikost a počet jsou proměnlivé • na povrchu jsou dvě biomembrány - vnější je hladká - vnitřní vytváří vychlípeniny dovnitř mitochondrie – kristy. Uvnitř krist je základní hmota – matrix s vlastní DNA, RNA, ribozomy a enzymy. • řadíme je mezi semiautonomní organely • funkce:oxidace živin

21. Cytoskelet • hustá síť bílkovinných vláken a trubiček, která prostupuje cytoplazmu buňky. • 2 základní typy: - Mikrotubuly – duté trubičky, tvořené bílkovinou tubulinem schopné rychlé přestavby - funkce: opěrná a pohybová, tvoří dělící vřeténko při mitóze - Mikrofilamenta – dvojité řetízky, tvořené bílkovinou aktinem, popř.myozinem - funkce: pohyb

22. Centriola • jedná se o dvojici kolmo na sobě ležících válečků poblíž jádra • každý váleček je složen z devíti trojic mikrotubulů uspořádaných v kruhu.

23. Buněčná inkluze (paraplazma) • rezervní nebo odpadní látky, které se hromadí ve vakuolách nebo jsou volně v cytoplazmě. - zásobní látky – zrna glykogenu, kapénky tuků, krystalky bílkovin, roztoky cukrů, škrobová zrna - odpadní látky – krystalky minerálních solí, různé pigmenty (např. melanin v živočišných buňkách).