Jaroslav Seifert (od počátků do roku 1945)

1. Jaroslav Seifert(od počátků do roku 1945)

2. http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://vera-tydlitatova.eblog.cz/wp-content/uploads/eblog.cz/vera-tydlitatova/241.jpg&imgrefurl=http://vera-tydlitatova.eblog.cz/vzpominka-na-jaroslava-seifertahttp://www.google.cz/imgres?imgurl=http://vera-tydlitatova.eblog.cz/wp-content/uploads/eblog.cz/vera-tydlitatova/241.jpg&imgrefurl=http://vera-tydlitatova.eblog.cz/vzpominka-na-jaroslava-seiferta

3. Střípky ze života - narodil se roku 1901 v Praze -zemřel roku 1986 tamtéž - v roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu - studoval gymnázium, které před maturitou opustil, a začal se živit jako novinář - byl členem sdružení Devětsil (zejm. v době poetismu) - hodně cestoval (Francie, Švýcarsko, SSSR) - po 2. sv.v. jeho tvorba nebyla v souladu s ideologií státu, tudíž byl zakazován - podepsal Chartu 77

4. Tvorba • Proletářská poezie Město v slzách (1921) - verše záměrně prosté, plné citovosti, něhy a smutku - objevuje se fantazie i naivní úžas - chlapecky upřímný a romantický pohled na revoluci - velkoměsto vnímá jako vězení proletáře - touží po přírodě

5. Báseň nejpokornější Na hoře vysoké a klonící se k městu, stoje s rukama rozpjatýma, jsem jako prorok, který ukazuje cestu a chudým věští slavný zítřek jejich, jsem mudrc, který radí v beznadějích, v své ruce drže květ, jenž nikdy neuvadne, jsem ten, jenž v revoluci střelí první, jsem ale také ten, jenž první padne a který první přiklekne, by zavázal raněným rány, zázračný jako bůh a mocný jako bůh, jsem víc, jsem ještě mnohem víc, a přece nejsem nic než milosti zástupů pokorně odevzdaný básník Jaroslav Seifert. Úkoly: • Identifikujte formu básně. • Najděte znaky proletářské poezie. • Do koho se autor stylizuje? • Z jakého důvodu? • O který literární druh se jedná? • Zdůvodněte. • Najděte: - přirovnání - kontrast - symbol - metaforu

6. Děti z předměstí (úryvek) V nemocničním sále, kde opatrovnice tancují jako tanečnice mezi lahvičkami s lebkou a meči a mezi plameny bolesti, stáli jsme dopola nazí a bledí jako křída, my chlapci z předměstí, vždyť všecky nás přemohla a všem nám na prsou klečí předměstská bída. … Hoši, vy všichni musíte být zase zdrávi, aby až na ulicích světa ten veliký koncert bude, mohli jste všichni hráti z partitury rudé revoluční symfonii! Úkoly: • Najděte znaky proletářské poezie. • Jak autor vnímá město? • Proč se autor stylizuje do jednoho z chlapců? • Vysvětlete závěrečnou část celé básně. • Pojmenujte podtržené figury a tropy.

7. Samá láska (1923) - změna vztahu k městu – stává se zdrojem smyslových senzací - básně psány volným veršem→ přechod k poetismu - Seifert zde upíná naděje nejen k revoluci, ale i k síle lásky - optimismus, sen o spravedlivější společnosti - jazyk: hovorový lidové výrazy i vulgarismy

8. Poetismus Na vlnách TSF (1925) - TSF = télégraphiesansfil (bezdrátová telegrafie) - stejně jako vlny rádia prostupují vším, tak autorovy verše prostupují skrze země, kontinenty (Francie, Itálie, Amerika, Japonsko, Afrika, …) - lyrické obrazy z cesty do Francie („lyrický deník“) Znaky poetismu: - verše jsou radostné, hravé; objevuje se i obrazová poezie (chce působit nejen slovně, ale i vizuálně) - metoda psaní pomocí asociací, volný verš (vliv Apollinaira) - fantazie, slovní hříčky, vtipné pointy -opojení světem, obdiv k technice

9. http://www.ceskaliteratura.cz/texty/tsf.htm

10. Jaroslav Seifert: Rébus (Na vlnách TSF) ČTVERÁK ŠTĚSTÍ ČTVERÁK ŠTĚSTÍ ČTVERÁK ŠTĚSTÍ ČTVERÁK ŠTĚSTÍ řešení: Čím větší čtverák – tím větší štěstí Otázka: V čem tkví hravost básní?

11. Filosofie vzpomeňte moudrých filosofů život není nic než okamžik a přece když čekávali jsme na své milenky byla to věčnost „Slečno, slečno, vy se mračíte, že po celý den vám pršelo? Co by měla říkat tamhleta malá jepice, které pršelo po celý život?“ Otázka: Co je základem těchto básní?

12. Moře Když se nám stýská po dálce říkáme si: VLNY MOŘE VLNY MOŘE svou lásku vyznáváme v růžové obálce a líbajíce potom měkké dívčí vlasy říkáme si: VLNY VLASŮ VLNY VLASŮ Dívky se koupaly v moři v neděli dopoledne moře a jejich vlasy v jedinou vlnu splynou námořník rozhlížející se v lodním koši začne si zpívat jinou Vlny a vlny se vlní a vlní a na pobřeží zhynou Úkoly: • Najděte poetistické znaky (forma, princip výstavby, tématika, …). • Vysledujte tok autorových myšlenek. • Zkuste vysvětlit poslední dvojverší. • Jaké je celkové ladění básně?

13. Přechod poetismus – postpoetismus Slavík zpívá špatně (1926) - v poezii se objevuje smutek - znovu téma sociálních problémů - od okouzlení dálkami se vrací k domovu - Seifert navštívil bojiště 1. světové války a bojí se, že nebyla poslední „Evropa je hřbitov, kde se tančí.“

14. Verše S kým osamět, s kým zůstat sám a civět nad propastí? A plakat? Zaplakal jednou starý Abraham a anděl vzlétl v hermelínovém plášti. Já nevím, kde je sever, kompas lže a všecky dívky lžou. Běž na rozcestí, sloup ti ukáže tři cesty najednou. Z účesu židovek vlá silný pach, to léčí komety. Mé oči krouží v samých elipsách, jež nejsou viděti. Zapomněli jsme na musy, ty křídel nemají. Mít za milenky medusy, ach medusy, jež žhavě líbají. Z korálů berli a pak jít, kde vládnou sepie, velrybí mléko okusit, až ti je někdo nalije. Adieu, adieu, adieu!

15. Postpoetismus Poštovní holub (1929) - smutný poetismus - hravost se mísí s rozčarováním, beznadějí - milostné motivy se mísí s motivy smrti a nicoty - výrazný motiv uplývajícího času

16. Píseň Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí.  Poštovní holub křídly o vzduch bije, vraceje se domů; s nadějí i bez naděje věčně se vracíme domů.  Setři slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná. Úkoly: • Vysvětlete název básně. • V čem se projevuje její hudebnost? • Co je hlavním tématem (viz poslední 2verší 1. a 3. sloky)? • Vysvětlete motiv poštovního holuba.

17. 3. 30. léta – období čisté lyriky - opět se objevuje motiv plynoucího času - převažuje milostná lyrika, jen občas se objeví sociální motivy - hlubší intimita (jako zpověď) - láska k ženě (matce, Praze), opěvování její krásy - vzpomínky na matku, domov, dětství - strofy jsou pravidelné, verš písňový, melodický (blíží se Verlainovi) - stále postpoetistické ladění

18. Jablko z klína (1933) - intimní poezie - zachycuje lidské vztahy, domov, milostné okouzlení - stesk nad uplynulým časem - melancholické vzpomínky na dětství, maminku, nenaplněné lásky - krása v obyčejných věcech - zážitek zhuštěný na malou plochu

19. Jaroslav Seifert: Rozhovor Líbal jsi mne na čelo či ústa, nevím - zaslechla jsem jenom sladký hlas a tma hustá obklopila úžas polekaných řas. Na čelo jsem políbil tě v spěchu, neboť omámila mě vůně tvého proudícího dechu, ale nevím - zaslechl jsem jenom sladký hlas a tma hustá obklopila úžas polekaných řas, líbalas mne na čelo či ústa? Úkoly: • Jaké je hlavní téma básně? • Vysvětlete název. • Jakou funkci plní opakující se verše? • Jakou atmosféru báseň navozuje?

20. Pohřeb pod okny Žaluji větru, život je krátký, vraťte se, koně, kdyby se koně mohli vrátit, kdyby se čas mohl vrátit zpátky! Kdyby nazpět hodiny bily ty chvíle, jež jsme promarnili, kdyby stroj, nazpět otáčev se, rozmotal provaz sebevrahu a měsíc, který včera zapad, kdyby se vrátil na oblohu, kdybychom mohli znovu plakat pro bolesti malicherné! Žaluji větru, který letí, kdyby se vítr mohl vrátit a vrátit masku mrtvé pleti, posmrtnou masku, která s čela ve chvíli smrti odletěla a kterou vítr s sebou nese, bychom ji mohli zlíbat ještě, dřív, nežli rozbije se v korunách stromů, v kapkách deště. Úkoly: - Určete téma básně. - Vysvětlete název. - Pojmenujte podtržené figury a tropy. - Slovesný tvar otáčev se je …………………. .

21. Střevíce Můj hořký podzime, tvé ocúny jsem dýchal, když jsem pil tvé deště zdlouhavé a nebe, plné těžkých krůpějí, mi splachovalo s očí sůl marnosti, v níž tuhly smutky mé. Přes třicet sněhů jíti nazpátek a jako dítě bezzubé nad křtitelnicí plakat potichu, nepoznat ani žalů, ani radostí a ani vášně, které prokousává pleť, úst, která pospíchal jsem líbati - ó proč ten spěch, ubohé střevíce? Tvých ocúnů, můj hořký podzime, i dešťů bez konce, jaro, tvých cukrových písniček, jež slýchával jsem na tvém rahnové! Neděle je den Páně, neděle je den Páně, ty dny však nejsou mé. Úkoly: • Jaká jsou hlavní témata básně? • Které motivy to dokazují? • Rozveďte motiv ocúnů. • Srovnejte život dítěte a dospělého muže. • Vysvětlete poslední dvojverší.

22. Ruce Venušiny (1936) - výrazná melancholie - opěvování domova a varování před nebezpečím, které hrozí rodné zemi - časté odkazy na Karla Hynka Máchu

23. Ruce Venušiny Dobrodruh liknavý usedl na břehu a vlně vypráví marnost svých příběhů; vždyť je to jedině hrst větru na dlani, zmar perel ve víně, strach z neumírání. Ale to není pravé jeho poslání. Když kohout kokrhá a rosa zazebe, květ růže otrhá, hovoře pro sebe: jak je to surové, rvát růži ubohou, plátky jsou růžové jak nehty u nohou. Ale to není pravé jeho poslání. Však vidět krásy zrod, oplakat její zmar a u tekoucích vod vyčkat květ nových jar, jež znovu ohluší to věčné váhání, Miloské Venuši dát hlavu do dlaní. Ach běda, to je pravé jeho poslání.

24. Jaro, sbohem (1937) - verše původně napsané pro denní tisk - součástí sbírky jsou: • příležitostné básně (podnět z určitých událostí doby) • verše konfrontující romantické vize s všední každodenností • vzpomínky na dětství, milostné motivy • téma rodné země, které hrozí nebezpečí fašismu - jazyk je hovorový, forma se blíží písni

25. Píseň o lásce Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struny nechví se. Prchávaje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí. Lásku, která oblékla se v smích, skrývajíc se v řasách na očích. Když má ještě vločky v kadeři, vidím kvésti růži na keři. Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret. Kdo mé naději však zabrání - ani strach, že přijde zklamání, abych nekles pod tvá kolena. Nejkrásnější bývá šílená. • Úkoly: • Popište vztah nadpisu a vlastní básně. • Na kterém prostředku jsou založeny první dvě sloky? • Kterými smysly vnímá lyrický subjekt? • Odlište sloky s konkrétní a abstraktní náplní. • Vysvětlete obsah zarámované strofy. • Jaký má závěrečné 4verší vztah ke zbytku básně?

26. Píseň o včelách Když zazněl slavný zvon, na pouti z bud zavlála vůně exoticky smělá, tu žalovával chlapec na osud, že nemá křídla jako drobná včela. A v kase zvonilo pár krejcarů, co za ně dřív, když kov ten málo platí? A zatím včela pila z nektaru závratně dlouho, ale bez závrati. O dětství teskně rozvažuji teď, je konec všemu, už si hlavu nelam. Jen ještě jednou včelám závidět, jen ještě jednou záviděti včelám! Úkoly: • Jaké je téma básně? • Vysvětlete poslední dvojverší. • Vysvětlete podtržený verš. • V básni najděte anaforu kontrast epiteton ornans přirovnání. (báseň byla do sbírky přidána ve 2. vydání roku 1942)

27. Konec 30. let – vědomí ohrožení národa Zhasněte světla (1938) - přibývá aktuálních témat - v 1. části sbírky je ještě patrný postpoetismus - do 2. části sbírky zasáhla historie – Mnichov; převládají vlastenecké verše ve spojení s verši intimními, emotivními - důraz na české symboly (Praha, Říp. Hrobky českých králů, …) - během dvou let vyšla devětkrát

28. Píseň o rodné zemi Krásná jako kvítka na modranském džbánkuje ta země, která vlastí je ti,krásná jako kvítka na modranském džbánku,sladká jako střída dalamánku,do nějž nůž jsi vložil k rukojeti. Stokrát zklamán, rady nevěda si,znovu vždycky navracíš se domů,stokrát zklamán, rady nevěda si,k zemi bohaté a plné krásy,k chudé jako jaro v čerstvém lomu. Krásná jako kvítka na modranském džbánku,těžká, těžká jako vlastní vina- není z těch, na něž se zapomíná.Naposledy kolem tvého spánkupadne prudce její hořká hlína. Úkoly: • Co je hlavním tématem básně? • Který motiv symbolizuje českou zem? • Jakou funkci plní opakování veršů? • Které smysly autor využívá? • Střída = ………………. • Komu jsou verše adresovány? • Je báseň obsahově složitá? Proč? • Vyložte význam posledního dvojverší.

29. Zhasněte světla Jen potichu, tak abych nestřás rosu, jež zachvěla se na konečcích řas, jen potichu, jen tiše, bez patosu té noci říkám: Nebylas z těch nejstrašnějších. Do perutí strážných tvé tmy nás prudce zahalil, ty noci vážná po těch lehkovážných, anděl, jenž s námi byl. A pokřik, jenž se válelpo tvém plyši, když hrůzu tvou jsme mnuli ve dlani, ten strašný křik, jejž podnes kdekdo slyší, ten zní mi dnes jak sladké volání. Zhasněte světla! Abych nestřás rosu, jež zachvěla se na konečcích řas, jsem potichu, jen tiše bez patosu si říkám: Jaký, jaký to byl jas v té noci, když se všechno zatemnilo a každý jako stín se schoulil ke kmeni! já vím, já vím, že líp by tenkrát bylo zaslechnout dunění. • Úkoly: • Jak na vás báseň působí? • Vysvětlete poslední strofu. • Odpovídá volba slov situaci? Proč? • Pojmenujte podtržené figury a tropy. • Čím je docíleno zvukomalebného efektu? • Jaký je vztah 1. a 4. strofy?

30. Poezie doby okupace a války - tvorba se upíná k národním jistotám a trvalým hodnotám Vějíř Boženy Němcové (1940) - zvolil velkou postavu národa, představu statečné spisovatelky ztotožňuje s obrazem vlasti - vějíř je symbolem intimity; osobní předmět B.N. - podnětem k napsání se stalo 120. výročí narození B.N. - roku 1950 se Seifert znovu vrátil k B.N. a napsal Píseň o Viktorce

31. Světlem oděná (1940) - cyklus 3 básní o Praze - vzpomínky na pražské dětství, památná místa; připomíná slávy i tragédie - Praha je symbolem státnosti - Seifert líčí Prahu ve všech ročních obdobích, prochází se po ní, po místech, která má rád - ukazuje Prahu jako magické místo, které stejně jako národ přečká dobu nacistické okupace

32. Světlem oděná –úryvky Jak by mu ret žízní neokoral – bez ustání spával na meči – od věků už zaznívá tu chorál, vroucí píseň jeho bezpečí. Svatý, který zacloněn je křídly andělů a štítem modliteb, chudým země lámal bílý chléb, drtil hrozny vína pod chodidly. Úkoly: • Jak vypadala historie českého národa? • Které období nejspíš úryvek zobrazuje? • Kdo je ON ( s okoralým rtem)?

33. Jednoho dne šel jsem pozdě k šeru, Praha byla krásnější než Řím, měl jsem strach, že už se neproberu z toho snu a že už neuzřím hvězdy, které ve dne schovávali chrliči pod křídly v podpaží trčící tam jako na stráži pod římsami staré katedrály. (…) Zmaten stojím blízko majestátu, k žebrákům se tisknu do rohu, nepřišel jsem plakat do achátů, neboť dávno plakat nemohu. Kdosi roztrh na oltáři krajky, spadl stojan se stránkami not, lodí ozvaly se kroky bot cvakajících temně do mozaiky. Úkoly: • Pomocí kterých atributů je líčena Praha? • Jak se liší atmosféra 1. a 2. strofy? • Kam je situována 2. strofa? • Jak se změnilo postavení lyrického subjektu? • Na co ukazují poslední dva verše?

34. Avšak dračí blána neprůhledná bez hvězd, bez lásky a bez tepla nezacloní město, které ze dna upírá sem okna osleplá jarním sluncem. Ach, kdo vzpomene šťastných dětí, které v průvodu smějíce se běží se schodů, krásou věcí ještě opojené. (…) Květy vadnou, větře, nešetři jich, jaro při svém spěchu nemá kdy, chtěl bych vidět perly na liliích, chtěl bych ještě spatřit smaragdy. Až zaskřípe zámek plný rezu, voda pohne kolem lopatek, pak se vrátí děti nazpátek, v rukách větve kvetoucího bezu. (…) Úkoly: • Které emoce vyjadřují tyto dvě strofy? • Jmenujte základní motivy. • Co zde symbolizuje jaro? • Co vyjadřují podtržené verše? • Jaká situace je metaforicky popsána v zarámovaných verších? • Na kterém prostředku je založena většina veršů?

35. Dnes už vím, proč vlaštovka se vrací; kdyby doma rostl jenom vřes, jenom rezekvítek v navigaci, radši dal bych ruku do želez. V světě nikde žízeň neuhasíš, jenom doma, tam ti jedině chutná v studni voda po víně, silnější než opium a hašiš. (…) Luna, sestra tmy a fantazie, ukrývající se do houslí prchajících mračen, luna zmije, jejíž zuby s jedem prokously kůži noci, půjde bezpochyby s náměsíčným srdcem do snění proti toku řeky, k prameni, všude tam, kam se jen srdci zlíbí. (…) Úkoly: • Jaký je vztah lyrického subjektu k rodné zemi? • Jak vypadají vřes a rezekvítek? • Proč autor zvolil tyto květiny? • Pojmenujte podtržené figury a tropy. • Pokuste se objasnit význam druhé strofy.

36. Ale vím, že ti jsou jenom šťastni, kteří jsou a kteří chtějí být, dokud smrt si stín jich nepřivlastní, aby mohla v tmu je proměnit. Víc než být – je milovat, můj milý, třeba bys jen přelud miloval, není lásky, s níž by nešel žal, umíráme, aby jiní žili. (…) Úkoly: • Jací lidé jsou šťastní? • Co je v životě životně důležité? • Které charakteristiky jsou přisuzovány lásce?

37. Kamenný most (1944) - 5 romancí a legend zasazených do májové Prahy - podobnost s Nerudovými romancemi - připomenutí nezničitelných národních hodnot

38. Pod srdcem matky (…) Když jednou klesneš v náruč hlíny a když se zhroutíš do útrob, když mlčky rozsápou tě stíny a vítr rozmetá tvůj hrob, zas matky křičí při porodech a život, který nezná oddech, bouřlivě vrůstá do všech spár. Když mlčky rozsápou tě stíny, čas hněte rychle nový tvar. (…) Jen prach a prach jak pel, jejž z kvítí nadnáší vítr ve svůj let, by mohl mrtvý oplodniti i živé za tisíce let. Čas ve svém věčném koloběhu vrací své mrtvé na kraj břehu a větrům dává na pospas, by mohl mrtví oplodniti sen, který věčně hoří v nás. Už orloj zašel a jen z hloubi zní tikot, když jdeš blíž a blíž. Noc schoulila se do podloubí, spi sladce každý, kdo už spíš! Jen mrtví bdí tu, mrtví střehou tmu času širou, bezebřehou dvě pěsti k nebi zdvíhá Týn. Noc schoulila se do podloubí a sláva v žalost rozvalin.

39. Přilba hlíny (1945) - je složená ze 3 částí: Osm dní (1937) – cyklus 10 elegií zasazených do doby mezi smrtí a pohřbem T.G.Masaryka; vyjadřuje smutek nad ztrátou jeho osobnosti Říp v okně (1937 – 1945) S otevřenou náručí (1945) – zobrazuje osvobození a pražské květnové povstání; mísí se motivy osobní s motivy národa, bojů, umírání a smrti (viz Seifertova poválečná tvorba)

40. To kalné ráno Za sto let možná děti našich dětí svým dětem budou teskně vyprávěti o šedém ránu čtrnáctého září, na věky označeném v kalendáři. To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. Až ze všech nás už budou jenom stíny či prach, jejž čas bude klást na hodiny života příštích, v ranním šeru chvíle se ozve bez úderu. To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. Tu chvíli před půl čtvrtou ranní, ten okamžik a konec umírání, když smrt se dotkla vrásek čela a ranní mlhou odcházela. To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. Evropo, Evropo, až zvony rozhoupají, měla bys být první mezi těmi, kdož lkají. Evropo hrozná nad meči a děly, ve světle svící, jež se rozhořely. To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. (14.9. 1937) Úkoly: - Které výrazové prostředky užil autor k vyjádření velikosti T.G.M.? - Co způsobuje naléhavost veršů To kalné ráno …? - Co znamená / mělo by znamenat úmrtí T.G.M. pro Evropu?