Volba technik sběru dat

1. Volba technik sběru dat Po operacionalizaci (výběru a stanovení proměnných, tj. modelu výzkumu) – tedy další zpřesnění výzkumné problematiky a zaměření výzkumu - nastává přesné určení toho, jaké výzkumné techniky sběru empirických dat chceme použít. (tzn. zda použijeme dotazování, rozhovor, pozorování, experiment atd.). Např. smysl otázek týkajících se podmínek bydlení nám bude zcela jasný, až si zpřesníme všechny proměnné, které nás budou zajímat Je opravdu mnoho různých technik sběru dat, namátkou standardizovaný rozhovor, skupinový rozhovor, dotazník, anketa, sekundární analýzy, sociometrické techniky apod. Naštěstí lze všechny tyto techniky uspořádat do následujících skupin: (Pozn. – různí autoři používají různá členění, která se víceméně shodují) ·pozorování ·        rozhovor ·        dotazník ·        analýza dokumentů (Disman, s.123) 1.      Metody, které získávají údaje z výpovědí dotazovaného -         dotazníkové šetření (questionnaire) -         standardizovaný rozhovor (schedule) -         nestandardizovaný rozhovor (interview guide) 2.      pozorování 3.      zkoumání materiálních výtvorů (Labovitz + Hagendorn s. 71-87).

2. Volba technik sběru dat • Dotazník: • Poštovní anketa • Osobní distribuce dotazníku • Internetové dotazování • Rozhovor: • Osobní interview • Osobní interview v domácnosti, na ulici, na veřejnosti • Telefonické interview • Osobní dotazování za pomocí počítače • Skupinová diskuse • Pozorování: • Zúčastněné (výzkumník participuje na činnosti lidí, které studuje) • Nezúčastněné (výzkumník je oddělen od situace , nezúčastní se jí)

3. Volba technik sběru dat (2) Volba výzkumných technik závisí rovněž na praktických zřetelích, tj. časových dispozicích a finančních možnostech. Obtíže tohoto druhu často vedou k volbě dotazníkového šetření. Výzkum však nelze stavět pouze na dotazování, tj. pozorování hromadných jevů (to je výhodné např. u spotřebitelských zvyklostí). Budeme-li zkoumat např. kvalifikaci lékařů, vztahy ve skupinách – šikanování nepůjde o hromadný, masový jev a bude třeba volit trochu jiné metody. Doporučuje se volba více výzkumných metod a technik výzkumu, jednak proto, že se výsledky verifikují a jednak proto, že to umožňuje možnost srovnání. Při výběru metody a poté i konkrétních technik sběru empirických dat výzkumník rozhoduje, které z alternativních metod použije. Každá metoda s sebou nese určité náklady, nezbytné výdaje času, práce a peněz. Jestliže náklady použití nějaké metody jsou příliš vysoké, je třeba zvážit, zda bychom neměli použít metodu jinou, která je méně dokonalá, ale levnější a poskytne výsledky s nepříliš odlišnou poznávací hodnotou. Příklad: nejlepší by bylo „sčítání lidu“ dělat každých 5 let, nicméně ověření klíčových ukazatelů dovoluje předpovědět s určitou mírou správnosti řadu dalších charakteristik, které není potřeba zkoumat náročným způsobem v celé populaci tak často – mikrocensus. Daň za taková rozhodnutí, kdy rezignujeme na nákladnější a zároveň dokonalejší a přesnější metody ve prospěch jednodušších a snáze použitelných, přijímali jen v nejnutnějších případech a svá rozhodnutí zdůvodnili. Jde o to, že hranice přípustných rezignací na přesnost nebo stupeň zdůvodnění jsou v nemalé míře závislé na povaze zkoumaného problému a závěrů z něj plynoucích. (např. závažnost výzkumu z něhož se bude měnit sociální dávky….)

4. Organizační stránka výzkumu Reálnost projektu je třeba posoudit podle množství a kvality spolupracovníků, kteří jsou k dispozici, finančních a časových podmínek. Organizační, časová a finanční stránka výzkumuje součástí projektu a schvaluje se spolu s ním. Zahrnuje finanční rozpočet (kalkulaci) výzkumu, lidské zdroje (kdo, kdy a za co kdo nese odpovědnost), časový harmonogram (timing), kdy, jaké práce musí být hotovy. A to, jak případného předvýzkumu (pilotáže), tak též sběru dat, zpracování dat, analýzy a interpretace dat. Dá se říci, že uspořádání výzkumu, nebo jinak řečeno, organizační a časová stránka výzkumu, někdy i používaný plán výzkumu vždy zahrnuje: a, personální otázky a organizaci výzkumného týmu b, harmonogram (timing) výzkumných prací) c, finanční kalkulace (rozpočet).

5. Finanční kalkulace - rozpočet • Finanční kalkulace (rozpočet) zahrnuje: • Vlastní náklady • Externí náklady • Jedná se o tyto položky: • Kalkulované hodiny vlastní práce (vlastní + team) • Kalkulované hodiny externích spolupracovníků (např. zpracování dat) • Tazatelé (věcné náklady + odměna za práci) • Školení (briefing) • Pronájem prostor – (školení, konzultace apod) • Poštovné, telefon, tisk, • Cestovné – ubytování • Jiné náklady (kupované adresy, překlad, účast jiné firmy apod.) • + režijní náklady (+15% ke kalkulované ceně) • ? + zisk (10 – 15%)

6. Terénní sběr dat • Etapa sběru dat zaujímá v sociologickém výzkumu místo mezi fází přípravy a fází analýzy a interpretace dat. • Terénní sběr dat se zpravidla uskutečňuje prostřednictvím tazatelské sítě - tazatelů • Výběr a příprava tazatelů pro sociologický výzkum a jejich instruktáž – trénink. • Přitom je třeba řešit tyto otázky: • jaký typ tazatelů je nejvhodnější k uskutečnění terénního výzkumu, • jak bude zajištěna jejich příprava, • kolik je jich nutno vyškolit, • kde a kdy budou využiti (místo a čas). • Zároveň je třeba stanovit obsah přípravy vybraných tazatelů. Jedná se o seznámení s metodickým materiálem a praktickými návody k práci (např. k vedení rozhovoru, či k pozorování). • U výzkumů v sociálních systémech (škola, podnik, apod.) se musí výzkumník rozhodnout, v jaké z rolí vstoupí do zkoumaného sociálního systému. (mnohdy to záleží na zadavateli výzkumu). • Buď jako nezávislý výzkumník nebo jako závislý výzkumník, který je identifikovaný s určitým sociálním systémem. Být nezávislým výzkumníkem je lepší v případě, že zkoumáme formální systémy. Při výzkumu neformálních systémů se více vyplatí role závislého výzkumníka - insidera, který svou roli neprozradí.

7. Předvýzkum a pilotáž • Úvodní projekt výzkumu je několika násobnou volbou, jde do jisté míry o vstup do neznáma. a proto se doporučuje, zejména, pokud jde o výzkum nové problematiky – úvodní projekt prověřit předvýzkumem či pilotáží. Jedná se různé formy ověření připravovaného výzkumu. • Předvýzkum • Účelem předvýzkumu (minimalizované formy předpokládaného výzkumu) je odzkoušení základní metodiky a nástrojů, které jsme pro výzkum zkonstruovali. • Cílem je obvykle testovat srozumitelnost a jednoznačnost otázek. Čteme-li otázky, které zkounstruoval někdo jiný, vidíme nesrozumitelnosti, ale ve svých otázkách je nevidíme. Nejlepší je, když konzultujeme otázky mimo skupiny svých kolegů sociologů, protože ti mají stejně deformované smýšlení, jako my. Zatímco otázka se nám zdá být velice srozumitelnou a jasnou, respondent by ji mohl pochopit jinak či vůbec. Předvýzkum na vzorku cílové populace může toto riziko minimalizovat, i když ne zcela vyloučit. • Výhody předvýzkumu: • je to příležitost vyzkoušet v praxi výzkumný nástroj a provést potřebné změny • poskytuje výzkumníkovi příležitost seznámit se v úplnosti se sociálním prostředím, v němž bude provádět hlavní šetření • poskytuje výzkumníkovi příležitost předem vyzkoušet, jak bude vypadat analýza sebraných dat, odstranit řadu nepředvídaných problémů, proto by měl provést alespoň dílčí analýzu dat z předvýzkumu • výzkumník má možnost se přesvědčit, zda získaná data budou vhodná pro testování vyslovených hypotéz • výzkumník má poslední možnost zastavit výzkumné šetření a vynaložit finanční prostředky efektivněji.

8. Pilotáž Pilotáž Definice pilotní studie se liší u mnohých autorů. Účelem pilotáže je zjistit, zda je výzkum v dané populaci vůbec možný. Pilotáž je prováděna na malé skupině vybrané z populace, kterou hodláme studovat. Nebo v užším smyslu se pilotáží míní jen ověření technik pro výzkum. Cílem pilotní studie v širším smysluje zjistit, zda informace, kterou požadujeme, v naší populaci vůbec existuje a zda je dosažitelná. Pilotáž je velice důležitá právě tam, kde nemáme hlubokou znalost o cílové populaci, zejména vzhledem ke zkoumané problematice. I když se může zdát, že u nás jsou všechny populace známé, není tomu tak. Žádná společnost není kulturně homogenní, existuje řada subkultur, které sice soudíme z vlastního pohledu, ale jsou značně odlišné (např. romská komunita, mafie). To, se je v jedné skupině považováno za všeobecně dostupnou informaci, může být v jiné skupině zcela tajné. Různé profesionální subkultury mohou mít specifický systém hodnot odlišný od hodnot existujících ve společnosti obecně. Velice obtížný je např. výzkum policistů, protože neformální normy v této skupině zabraňují předávání určitých informací nečlenům této skupiny. Cílem pilotáže v užším smyslu je ověření techniky či technik pro výzkum. Tedy, jde o nejmenší rozsah ověřovaného výzkumu, který se v důsledku týká jen následně samotných úprav na technikách sběru dat.