Psychologie II Vnější a vnitřní kontext komunikace Vnímání druhé osoby

1. Psychologie IIVnější a vnitřní kontext komunikaceVnímání druhé osoby Přednáška 3

2. Obsah přednášky • 1. Komunikace v situačním kontextu • 2. Vztahový kontext • 3. Role a její vliv na komunikaci • 4. Kontext významu • 5. Vnímání druhé osoby • první dojem • centrální rysy • 6. Interpersonální přitažlivost • 7. Stereotypy • Příklady různých stereotypů • fyzická atraktivnost • 8. Osobní konstrukty

3. Komunikační kontext • Kontext - všechny podněty pocházející z minulosti i přítomnosti, které nám zprostředkovávají naše informace o světě.

4. Způsob vlivu kontextových modalit • Všechny kontextové modality se vytvářejí v našem podvědomí. • Většinou zcela automaticky.

5. 1. Komunikace v situačním kontextu • Různé komunikační situace. • Lidé komunikují rozdílně na pracovišti, doma, v obchodě, za přítomnosti známých lidí, neznámých, dětí atd.

6. Hlavní komunikační situace • Intimní komunikace mezi dvěma lidmi v soukromí. • Jednostranně řízená komunikace mezi dvěma lidmi mimo soukromí (interview, výslech, přijímací pohovor). • Komunikace v malé primární skupině (rodina, příbuzenstvo). • Komunikace v malé sekundární skupině (pracoviště). • Komunikace na veřejném prostranství, když je člověk součástí davu.

7. Hlavní komunikační situace(pokračování) • Komunikace s veřejností. • Komunikace v organizaci (instituci, firmě). • Komunikace při obchodování. • Komunikace prostřednictvím masmédií. • Interkulturální komunikace. • Aranžovaná komunikace (hraní ve filmu, na divadle).

8. 2. Vztahový kontext • Dvě roviny komunikace – vztahová a obsahová. • Obsahová rovina • – konkrétní náplň rozhovoru, jednání, vyjednávání • např. cíl, kterého chceme dosáhnout. Vztahová rovina – ke komunikujícímu partnerovi máme zpravidla nějaký vztah – pozitivní nebo negativní.

9. Vliv narušeného vztahu na obsahovou rovinu komunikace • Narušený vztah znemožní dohodu i na nesporných a banálních obsazích. • Zdánlivě snadný souhlas na obsahové úrovni je negován rozporem či skrytým konfliktem ve vztahu. • Někteří lidé - nesouhlasit ze zásady.

10. 3. Role • Řada situací vyžaduje po člověku, aby vystupoval v jiné roliči pozici • Nejde jen o „společenskou konvenci“, chování podle určité role napomáhá ostatním se rychle a jednoznačně orientovat v konkrétní situaci. Role je soubor očekávání, jež má většina společnosti spojena s chováním v určité pozici, profesi, situaci.

11. Příklad: • Role daná pracovní směrnicí: • Úsměv, vlídné a přátelské chování • Jak rychle může změnit přijatá sociální role osobnostní rysy člověka?

12. Role a sebepojetí člověka • Prestižní role může člověka posilovat. • Podřadná role poškozovat. • „Vpravení“ do role • Silná identifikace s rolí přijetí nové identity • Extrémní případy: člověk přestává rozlišovat, kde začíná a končí jeho role.

13. Vězeňský experimenthttp://www.prisonexp.org/ • Zimbardo (1971) - experiment prováděný na Stanfordské univerzitě (USA).

14. Průběh experimentu: • Některým studentům před započetím experimentu přidělena role „vězňů“, jiným „dozorců“. • Role dozorců udělala ze studentů po několika dnech surové bachaře. • Když si mysleli, že nejsou sledováni, dopouštěli se krutostí na „vězních“. • Ne všichni se chovali sadisticky, ale ti „slušní“ nikdy nevystoupili proti chování „zlých“. • Za kruté chování nenesly vinu osobní predispozice, ale svůdnost moci, která je v některých prostředí s rolí spojená.

15. 4. Kontext významu (závažnosti) • Některá sdělení míní určitá osoba zcela vážně, jiná jsou pro ní téměř bezvýznamná. • Pro adresáta je důležité si uvědomit, jaký význam má sdělení pro mluvčího. • Při odhadování významu sdělení pro mluvčího může dojít • k nedocenění významu, který mluvčí promluvě přikládá • adresát vkládá do sdělení svůj vlastní význam • Nerovné kontextové atributy (zasvěcenost, přístup k informacím).

16. 5. Vnímání druhé osoby • (1) Vytváříme si dojem o druhé osobě (čím je, odkud pochází, co může chtít). • (2) Podle tohoto dojmu subjektivně interpretujeme to, co osoba říká. • (3) Modifikujeme svoji komunikaci. • Vnímání druhé osoby ovlivňuje především: • První dojem • Centrální rysy

17. 5.1 První dojem První dojem – hodnocení osoby a předvídání jejího chování na základě velmi rychlého zpracování informací, které jsou nám v prvních okamžicích kontaktu s danou osobou dostupné. • První dojem – evoluční základy • První dojem formuje naše vnímání další komunikace. • Někdy proces zpracování informací i jeho výsledek - vlastní hodnocení - není uvědomovaný. • máme jen určitý „pocit“

18. První dojem - pokračování • První podaná informace je při formování názoru důležitější než následující informace. • První minuty při prvním setkání jsou klíčově důležité. • Mnoho lidí věří svým úsudkům založeným na prvním dojmu. • Přestože víme, že první dojem může být někdy i velmi matoucí.

19. Efekt primárnosti • Experimentální psychologie popsala tzv. efekt primárnosti: • podněty, které jsou prezentovány pokusné osobě na počátku experimentu, ovlivňují vnímání i interpretaci následujících podnětů.

20. Efekt primárnosti - experiment • Luchins (in Hovland et al., 1957) • Experiment: • Procedura: • Pokusné osoby četly 2 odstavce textu o jistém Jimovi. • První odstavec popisoval jeho chování tak, aby odpovídalo introverzi. • Druhý odstavec pak popisoval jeho chování tak, aby odpovídalo extraverzi.

21. Pořadí prezentace odstavců (2 skupiny): • Úkol: popište osobnostní rysy Jima popsaného v textu, který jste dostali: • Výsledek: • První skupina p.o. popsala Jima jako introvertního. • Druhá skupina p.o. popsala jako extravertního. 1. pokusná skupina: Jim je introvert. Jim je extravert. 2. pokusná skupina: Jim je extravert. Jim je introvert.

22. Efekt primárnosti -další experiment • Pennigton (1982) • Experiment s fingovaným soudem. • Participující měli za úkol si přečíst shrnutí případu znásilnění a pak vynést rozsudek. • Když byly důkazy žaloby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „vinen“. • Když byly důkazy obhajoby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „nevinen“.

23. Jak omezit vliv prvního dojmu - experiment • Experiment: Luchins (in Hovland et al., 1957) • Když byly pokusné osoby varovány, aby nedělaly ukvapené závěry, účinek prvního dojmu vymizel, nebo se zcela obrátil.

24. První dojem a adaptivní nevědomí • Adaptivní nevědomí - rozhodovací aparát, který je schopný na základě velmi mála informací činit velmi rychlá rozhodnutí. • „Počítač“ který rychle zpracovává množství dat, které dodávají v každém okamžiku naše smyslové orgány. • Mysl pracuje nejefektivněji tak, že značné množství sofistikovaného myšlení vysoké úrovně svěřuje nevědomí. Příklad: Přecházíme ulici. Najednou se na nás řítí auto. Nemáme čas na promýšlení všech možností. Rychle reagujeme – uskočíme. Proto náš živočišný druh přežil – adaptivní nevědomí.

25. Ambady, Rosenthal (1993): experiment na ověření správnosti prvního dojmu • Ambady, N.,Rosenthal, R. (1993):Half a minute:Predicting teacher evaluation from thin slices of nonverbal behavior and physical attractiveness. Journal of Personality and Social Psychology, 64,3,432-441. • Jak dlouho se studentům podaří poznat, jak je určitý přednášející dobrý učitel? • Tři 10-sekundové videonahrávky s vypnutým zvukem – pro studenty nebyl problém provést hodnocení. • Tři 5-sekundové videonahrávky - – pro studenty nebyl problém provést hodnocení. • Tři 2-sekundové videonahrávky – pro studenty nebyl problém provést hodnocení. • Porovnání s hodnocením, které studenti prováděli po uplynutí celého semestru – v postatě stejná. • Závěr: Člověk, který uvidí němý 2 sekundový klip učitele, dojde k podobnému závěru, jak je učitel dobrý, jako student, který chodil celý semestr na hodiny tohoto učitele.

26. Nevědomí však není neomylné. • Naše insntiktivní reakce často musí soutěžit s různými jinými zájmy, emocemi, postoji.

27. 5.2.1 „Haló efekt“ • Thorndike (1920) – seznámil pokusné osoby s popisem jistého člověka. Když popis obsahoval jeden či dva pozitivní osobnostní rysy (např. vlídnost a šlechetnost), p.o. o tomto člověku soudily, že má také další pozitivní osobností charakteristiky. • Jinými slovy, viděly tohoto člověka jako celkově dobrého. • Haló efekt - tendence přenášet pozitivní nebo negativní dojmy vniklé pozorováním jednoho osobnostního rysu na všechny další osobnostní rysy. • Například: Když někoho považujete za inteligentního, myslíte si o něm také, že je je čestný a zdvořilý.

28. 5.2.2 Centrální rysy • Pro první, ale i celkový dojem, jsou podstatné „centrální charakteristické rysy.“ • Všimneme, že se někdo vyznačuje určitým centrálním rysem, máme tendenci k tomuto rysu automaticky přidávat další osobní vlastnosti, které jsou s centrálním rysem konsistentní (podle našich představ). Asch: určité rysy jsou pro posuzování daného člověka důležitější než jiné rysy.

29. Aschovy experimenty • Asch (1946) - pokusným osobám byl čten soubor osobnostních rysů určitého člověka. • Řada vlastností • Inteligentní, zručný, pracovitý, vřelý, rozhodný, praktický • Postupně měněny jednotlivé vlastnosti na svůj opak • inteligentní - neinteligentní, zručný - neobratný, vřelý - chladný… • Úkol: Pokusné osoby si měly přečíst danou řadu vlastností a pak dotvářet charakteristiku osoby.

30. Aschovy experimenty - pokračování • Výsledky: P.o. skutečně uváděly celou řadu dalších charakteristik. • Objevily se rozdíly v takových vlastnostech jako je šlechetnost, vychytralost, vzrušivost, humor, popularita, bezcitnost, koncentrovanost na sebe, představivost ... • Některé vlastnosti s uvedené řady měly pro charakteristiku osoby větší význam něž jiné vlastnosti – centrální rysy.

31. Aschovy experimenty - pokračování • Čím centrálnější charakteristiku změníme, tím více nastane změn v celkovém dojmu. • Dvě řady vlastností: • Inteligentní, zručný, pracovitý, vřelý, rozhodný, praktický NEBO • Inteligentní, zručný, pracovitý, chladný, rozhodný, praktický. • V tomto případě měly největší vliv charakteristiky vřelý –chladný.

32. Typy centrálních rysů • Několik nejběžnějších centrálních rysů: • introverze • energičnost • upovídanost • ironičnost • chlad • vřelost • nejistota • zvědavost … • nebo podle příslušnosti k určitým sociálním skupinám: věřící, ekologický aktivista, feministka, komunista ….

33. Centrální rysyH. Kelley (1950) -experiment • Studenti dostali nového učitele. Před tím, než začal školní rok,byli seznámeni s jeho krátkým životopisem. • První polovina studentů v životopisu učitele obdržela informaci, že je “spíše chladný člověk • druhá polovina informaci, že je “spíše vřelý člověk“. • Po skončení kurzu měli studenti tohoto učitele písemně zhodnotit. • Studenti, kteří byli informováni, že je učitel „vřelý“, jej hodnotili jako více společenského, ohleduplného a celkově dobrého než druhá skupina studentů. • Z této první skupiny se také 56% studentů aktivně účastnilo různých diskusí, zatím co z druhé skupiny tak činilo pouze 32% studentů. • Informace o tomto jednom rysu změnilo vnímání a hodnocení učitele.

34. 6. Interpersonální přitažlivostProč jsou si lidé navzájem sympatičtí? • Hlavní faktory ovlivňující, zda jsou nám jiní lidé sympatičtí nebo nesympatičtí: • Fyzická atraktivita (fyzická přitažlivost) • Vzájemná obeznámenost • Podobnost názorů • Blízkost • Častost styku • Reciproční sympatie (sympatie na oplátku)

35. 6.1 Fyzická atraktivita • Fyzická atraktivita je hodnota, kterou si cení všechny kultury, ačkoliv představy o kráse se v kulturách různí. • Více viz stereotypy …

36. 6.2 Vzájemná obeznámenost • Výzkum: • Zajonc (1968) v řadě svých experimentů ukázal, jak si pokusné osoby postupně vytvořily velmi negativní postoje ke zcela imaginární skupině lidí nazvaných „Valoni“. • I když pokusné osoby neměly žádné přímé zkušenosti s „Valony“, přisoudily jim různé negativní vlastnosti jen na základě toho, že jim byly zcela neznámí. • Vzájemná obeznámenost vytváří důležitý základ pro vzájemnou sympatii a přitažlivost: • lidé, které vídáme často, nám jsou sympatičtí (jen z toho prostého důvodu, že je vídáme často) • Má tendenci mít rádi lidi, kterým můžeme věřit a jejichž chování můžeme předvídat: • způsob chování neznámých lidí můžeme těžko předvídat.

37. 6.3 Podobnost názorů • Výzkum: Newcomb (1961), výzkum prováděný s univerzitními studenty. • Nejprve shromáždil údaje o tom co mají rádi a jaké mají názory. • Pak umístil do pokojů na koleji buď (1) dvojice, které sdílely stejné názory nebo (2) takové páry, které měly odlišná názory. • z první skupiny (=stejné názory) 58% studentů se navzájem spřátelilo • z druhé skupiny (=různé názory) se spřátelilo jen 25%. • Lidé, kteří mají stejné názory jako my, jsou nám sympatičtí. • Schachter (1951) – lidé, kteří souhlasí se všemi ve skupině, jsou oblíbenější. V jejich společnosti se cítíme uvolněněji, s menšími obavami.

38. 6.4 Blízkost • Výzkum: Opakování studie Newcomba (1961). • Zjišťovalo se, jaké je trvalé bydliště studentů bydlících na koleji. • Pokud studenti pocházeli ze stejného místa či oblasti, byla velká pravděpodobnost, že se spřátelí. • Tendence: ti, kteří žijí v naší blízkosti, jsou nám sympatičtí.

39. 6.5 Častost styku • Častost styku souvisí s předchozím faktorem. • Lidé, s kterými jsme v častém styku, jsou nám sympatičtí.

40. 6.6 Reciproční sympatie • Reciproční sympatie vzniká tehdy, když je nám sympatický ten, o kterém víme, že jsme mu sympatičtí. • Dodatek: Na tom, jak hodnotíme sami sebe také závisí to, jak je nám sympatický ten, který vůči nám projevuje náklonnost. • Experiment - Walster (1965): • Studentka čekala v místnosti na „experiment“. Vstoupil atraktivní student, začal si s ní povídat a případně ji pozval na schůzku. • Pak začal „experiment“ - studentka měla vyplnit dva písemné testy. • Polovině pokusné osob (studentek) řekl experimentátor, že jejich výkon byl velmi špatný (aby se cítily deprimované), druhé polovině pak, že jejich výkon byl dobrý. • Pokusné osoby pak měly za úkol hodnotit pět lidí podle jejich fyzické přitažlivosti. Jedna z osob byl student z čekárny. • Ty studentky, které se cítily deprimované, hodnotily svého obdivovatele jako atraktivnějšího než ty, které se po testu cítily dobře.

41. Implicitní (skryté) asociace • Implicitní (skryté) asociace - na základě prvního dojmu v okamžiku víme o druhém „vše“. • Velmi rychlé vnímání a zpracování informací. Není pod vědomou kontrolou. • Úloha implicitních asociací při vytváření našeho přesvědčení a chování.

42. Test implicitních asociací (IAT) • B.Nosek, M. Banaji, T. Greenwald • https://implicit.harvard.edu/implicit/

43. Jak se vyhnout trestu smrti?(Jak vystupování obžalovaného ovlivňuje vynesený rozsudek) • Michael E. Antonio (2006): Arbitrariness and the death penalty: how the defendant's appearance during trial influences capital jurors' punishment decision. Behavioral Sciences and Law, 24,2, 215-234. • Když se obžalovaný chová emocionálně a působí tak, že prožívá lítost, porota jej spíše neodsoudí k trestu smrti. • Když obžalovaný se nechová emocionálně (působí třeba znuděně), porota jej spíše odsoudí k trestu smrti.

44. 7. Stereotypy a osobnostní generalizace • Stereotyp je zobecnění vlastností určité třídy lidí. • Zkratka ve vnímání. • Všichni zaujímáme nějaké stereotypní postoje vůči národním, rasovým, náboženským skupinám, mužům, ženám, úředníkům, učitelům, důstojníkům, policistům … • Úloha stereotypizace: • Všechny stereotypy nejsou špatné. • Některé jsou dostatečně přesné, takže poskytují základ pro rozhodování o lidech, které neznáme.

45. Účinek stereotypů • Předpokládáme, že vnímaná osoba má ty atributy, které jsou připisovány skupině, jejímž je členem. • Jedinec není vnímán jako jedinečná lidská bytost, ale jako typický člen určité kategorií lidských bytostí (Cikán, blondýnka, profesor…) • Některé generalizace vlastností příslušníků určité kategorie jsou užitečné pro každodenní rozhodování a chování. • Generalizace - zejména, co si někteří lidé musí myslet a jak se budou chovat, vadí naší schopnosti přijímat správné úsudky.

46. Problémy stereotypů • Pokud stereotypy vztahujeme na konkrétní jednotlivce, dosti často jsou nepřesné, až zcela zavádějící. • Spoléhání na stereotypy místo na přímého vnímání dané osoby může vést k trapným sociálním situacím a problémům v komunikaci.

47. 7.1 Věkové stereotypy • V Západní kultuře kladen velký důraz na mládí. • Věková diskriminace - zaměstnání. • Stereotypizace v médiích. • Výzkumy z USA: • Obsahová analýza - staří lidé jsou představování jen v 1,5 -3 % rolí, přestože v USA je 15% populace nad 65 let). • Staří lidé jsou většinou představováni jako nešťastní, bezmocní, neschopní řešit problémy.

48. 7.2 Stereotypy národnostní • Američané jsou bohatí, úspěšní a pracovití. • Každý cizinec (turista) je bohatý. • Černoši mají smysl pro rytmus. • Židé mají smysl pro obchod. • Němci mají rádi pořádek. • Rusové jsou emocionální. • Co Čech, to muzikant.

49. 7.3 Fyzické atributy • V mnoha kulturách je výhoda mít blond vlasy a modré oči. • na druhé straně stereotyp – hloupé blondýnky • Brýle - inteligence, serióznost. • Platí i opačně: informace, které lidé o dané osobě mají, může ovlivnit vnímání jejích fyzických atributů. • např. ženy aktivní ve feministickém hnutí jsou hodnoceny muži jako fyzicky méně atraktivní (Goldberg et al., 1975).

50. Informace o společenském postavení ovlivňuje vnímání fyzických atributů • Wilson (1968) • Experiment: totožná osoba byla jednou představena pokusným osobám jako student X. z Cambridge …. až profesor X. z Cambridge. • Pokusné osoby pak měly odhadnout výšku této osoby. • Čím byl společenský vyšší status hodnocené osoby, tím jí p.o. považovaly také za fyzicky vyšší. • Existuje mnoho dalších důkazu pro toto pozorování.