ŘEČ

2. ŘEČ

3. ŘEČ • Řeč je proces, který slouží lidem k vzájemnému dorozumívání – ke komunikaci, myšlení, působení na druhé lidi i na sebe sama • Řečí si sdělujeme své poznatky, city, vyjadřujeme radost, bolest

4. Myšlenky napadají člověka zpravidla rychleji, než je stačí vyjádřit slovy • Řečí upravujeme a formulujeme myšlenky do té podoby, která je okolí srozumitelná • Někdy můžeme něco jiného říkat a něco jiného si myslet

5. Druhy řeči • Řeč vnitřní – promlouváme sami k sobě, plánujeme, povzbuzujeme, řešíme problém… • Řeč vnější – obracíme se k lidem, k okolí • Řeč vnější je mluvená a psaná

6. Vnitřní řeč • Řeč pro sebe • Vnitřní řeč je zkrácená a zjednodušená • Často v ní něco chybí, protože člověk si nemusí vyslovit všechno sám pro sebe • Člověk si vnitřní řečí ujasňuje své záměry, řešení problémů

7. Mluvená řeč • Je nejčastější formou komunikace • Má stránku obsahovou a formální • Obsah – to co chceme sdělit, má být výstižný a srozumitelný • Forma řeči – vyjádřena hlasitostí, výslovností, zabarvením hlasu, rychlostí a plynulostí řeči • Obsah je stejný, ale forma je různá

8. Každý člověk má jinak utvářené orgány řeči, a proto má také jinou barvu hlasu. Podle barvy hlasu poznáme, kdo z našich přátel mluví • Zabarvení a sílu hlasu můžeme měnit

9. Dětská řeč • Dětská řeč se rozvíjí při hře, při kontaktu s dětmi a rodinou • Než si dítě osvojí slovník dospělých, přizpůsobuje si řeč po svém • Mluvní vzor – rodiče • „Au, já jsem si zadveřil ruku!“ • „Odskořápkuj mi vajíčko!“ • „Maminka sýkorka a tatínek je sýkor.“

10. Psaná řeč • Učíme se ji později než psanou, užíváme ji méně • Klade na nás větší požadavky než mluvená (pravopis, písmo, stylizace)

11. Mimoslovní sdělení • Výraz tváře – mimika • Pohyb rukou – gestika • Držení těla, držení hlavy • Vzdálenost jednoho člověka od druhého

12. Řeč symbolů a obrázkových znaků • Piktogramy – dopravní značky, turistické mapy

13. Cvičení • Pokuste se vyjádřit pouze mimoslovním sdělením: • Neplač, maminka brzy přijde. • To nesmíš dělat! • Neslyším vás dobře! • Vezměte si tento lék a zapijte jej čajem.

14. PORUCHY ŘEČI • Logopedie – zabývá se poruchami řeči • Odchylky v řečovém projevu – vedou k omezené komunikaci, pocitu méněcennosti, překážka ve volbě povolání apod.

15. Vady řeči u dětí • Opožděný vývoj řeči – až ve 3 letech nebo i později • Omezený vývoj – u lidí s mentálním postižením • Mluvní negativismus – nechce komunikovat, ale umí mluvit, většinou má psychický blok • Breptavost – mluví strašně rychle a přitom polyká slabiky

16. Huhňavost = nosová řeč. Příčinou bývá deformace nosní přepážky • Dětská patlavost – ráčkování, sykavky • Koktavost – např. přecvičený levák • Mutismus – dítě, které umí mluvit, mluvit přestává • U všech vad – péče logopeda, někde psychologa

17. Vady řeči u dospělých • = poruchy fatické • Vznikají při poruše CNS • Afázie – úplná nebo částečná ztráta schopnosti rozumět řeči nebo artikulovat • Afázie může být provázena poruchami psaní, čtení, počítání

18. Zdroj • PAULÍKOVÁ, Phdr. Lea. Psychologie pro tebe. Praha: Informatorium Praha, 1998, ISBN 80-85427-30-0. • ČECHOVÁ, Phdr.věra; ROZSYPALOVÁ, Phdr. Marie. Obecná psychologie pro střední zdravotnické školy. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1992, ISBN 80-862-92. • ROZSYPALOVÁ, Phdr. Marie; ČECHOVÁ, Phdr. Věra; MELLANOVÁ CSC., Phdr. Alena.Psychologie a pedagogika 1. Praha: Informatorium Praha, 2003, ISBN 80-7333-014-8. • VENGLÁŘOVÁ, Phdr. Martina; MAHROVÁ, Mgr. Gabriela. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: GradaPublishing, 2006, ISBN 80-247-1262-8. • KUČEROVÁ, Mgr.hana; ČECHOVÁ, Phdr. Věra; MELLANOVÁ CSC., Phdr. Alena.Psychologie a pedagogika 2. Praha: Informatorium Praha, 2004, ISBN 80-7333-028-8.