120 likes | 549 Views
Rozbor uměleckého textu. Osnova. NADPIS NÁZEV DÍLA JMÉNO AUTORA ROK A MÍSTO VYDÁNÍ KNIHY. 1, ZÁKLADNÍ ŽIVOTOPISNÉ ÚDAJE O AUTOROVI JEHO NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SOUČASNÍCI ZDROJ: SLOVNÍK SPISOVATELŮ, ÚDAJE V KNIZE, INTERNET /WIKIPEDIE/. 2 , ROK VZNIKU NEBO PRVNÍHO VYDÁNÍ DÍLA
E N D
Rozbor uměleckého textu Osnova
NADPIS NÁZEV DÍLA JMÉNO AUTORA ROK A MÍSTO VYDÁNÍ KNIHY
1, ZÁKLADNÍ ŽIVOTOPISNÉ ÚDAJE O AUTOROVI • JEHO NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SOUČASNÍCI • ZDROJ: SLOVNÍK SPISOVATELŮ, ÚDAJE V KNIZE, INTERNET /WIKIPEDIE/
2, ROK VZNIKU NEBO PRVNÍHO VYDÁNÍ DÍLA • UMĚLECKÝ SMĚR DÍLA (NAPŘ. ROMANTISMUS, REALISMUS, MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA APOD.) • STRUČNÁ KULTURNĚHISTORICKÁ CHARAKTERISTIKA DOBY • ZDROJ: DĚJINY LITERATURY, ÚDAJE V KNIZE, INTERNET
3, ŽÁNR DÍLA • STRUČNÁ DEFINICE ŽÁNRU • NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DÍLA ŽÁNRU
PRÓZA – souvislý text, je členěn odstavci (např. román, povídka, pověst …) • POEZIE – členění na sloky, verše, často obsahuje rým • DRAMA – divadelní hra, obsahuje repliky postav • EPIKA – má děj • LYRIKA – nemá děj, vyjadřuje pocity nálady atd.
4, STRUČNÝ OBSAH DÍLA (V PŘÍPADĚ BÁSNICKÉ SBÍRKY JEJÍ CELKOVÁ KONCEPCE A ROZBOR JEDNÉ BÁSNĚ, V PŘÍPADĚ SBÍRKY POVÍDEK ROZBOR JEDNÉ POVÍDKY) • Snažte se opravdu o STRUČNÝ obsah! • Obsah díla není zdaleka to nejdůležitější!
5, ROZBOR DÍLA • TÉMA - souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek • - tématem - může být kterýkoliv jev skutečnosti, který má vztah k člověku. (minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti ) - důležité společenské události (válka, osvobození...) • hlavní myšlenka díla, to, co řeší autor • může být hlavní (ústřední, nosné) nebo vedlejší • MOTIVY - základní jednotka lit. díla, kterou již není možno dále rozložit. • Může jím být prakticky cokoliv (postava, zvíře, událost, situace apod.) • JAZYKOVÁ CHARAKTERISTIKA – odchylky od běžné jazykové normy (spisovnost x nespisovnost, řeč přímá x nepřímá, monolog, dialog, krátké věty x dlouhá souvětí …) Vždy uvádějte PŘÍKLADY!
KOMPOZIČNÍ POSTUP - v epických dílech především kompozice chronologická (postupná, od minulosti k přítomnosti, dále např. retrospektivní (zpětná, nejprve známe konec děje, později se dozvídáme, co mu předcházelo), paralelní (prolínavá, několik dějových linií). V lyrických dílech se uplatňuje zpravidla kontrast, paralelismus, či pointa. POSTAVY – hlavní, vedlejší, jejich charakteristika VYPRAVĚČ – ich-forma, er-forma. Do jaké míry se autor účastní děje? Kdo je vypravěč? Je jím sám autor? POSTOJ AUTORA KE SKUTEČNOSTI – reálný x fikční svět, úhel pohledu, z něhož autor vypráví, kontroverzní x obecně přijatelné názory apod.) ČASOPROSTOR – kdy a kde se dílo odehrává
6, VÝZNAM DÍLA PRO DALŠÍ VÝVOJ LITERATURY zdroje: internet, dějiny literatury, konzultace
7, OBLÍBENÝ ÚRYVEK Z DÍLA Ne příliš dlouhý, může být zkrácen pomocí „ … „
8, VLASTNÍ NÁZOR NA PŘEČTENÉ DÍLO • Podloženo argumenty (proč se mi dílo líbilo x nelíbilo, srovnání s jiným dílem, špatně x dobře se mi to četlo /Proč?/, srovnání s filmem apod.)