Úloha a význam rozhodování

1. Úloha a význam rozhodování • Intuitivní (laické) rozhodování • nedostatek potřebných informací • neznalost cílů a kritérii • nedostatek času • opomíjení systematických metod • neznalost podstaty problému • Vědecké (profesionální) rozhodování založené na ověřených teoriích rozhodování- procedurální, formálně logická a instrumentální stránka rozhodovacích procesů

2. Sekvenční a paralelní manažerské funkce SEKVENČNÍ FUNKCE PARALELNÍ FUNKCE plánování plánování analyzování řešených problémů organizování organizování výběr a rozmístění pracovníků výběr a rozmístění pracovníků rozhodování vedení lidí realizace, implementace vedení lidí kontrola kontrola

3. Rozhodování • rozhodování je jádrem řízení a jako nedílná složka manažerské práce se uplatňuje při jakýchkoli manažerských činnostech, • je procesem výběru mezi alespoň dvěma možnými variantami jednání, • při manažerském rozhodování jde o kombinaci vědy a umění rozhodovat, • dobré, kvalitní rozhodování je podmínkou pro efektivnost fungování a prosperitu organizace.

4. Rozhodování • Jednání lidí je výsledkem rozhodovacích procesů jejich myšlení. • Je to rozhodování, které je někdy více a někdy méně „racionální“ či podvědomé, ale vždy myšlenkově ovlivněné setrvačností zvyků a poznatků platných v minulostí. • Ale pozor- dříve platné a uznávané názory se mohou stát pro jejich nositele „železnou košili“ obtížně překonatelných zvyků, tradic a způsobu uvažování. Může se stát, že informace a znalosti, které v určitých podmínkách vznikly jako inovační myšlenky, vyzrály a úspěšně se po desetiletí uplatňovaly, začnou v jiných podmínkách ztrácet význam, přežívají se, a pak mohou být i brzdou činnosti jejich nositelů. Z tohoto důvodu může nastat, a často i nastává, střet zájmů starší a mladší generace manažerů.

5. Rozhodování a jeho význam • Rozhodování bez alternativ je zoufalým tahem hazardního hráče (P. F. Drucker) • Význam rozhodování spočívá zejména v tom, že kvalita a výsledky tohoto procesu ovlivňuje zásadním způsobem efektivnost fungování a prosperitu organizace. • V celosvětovém měřítku neexistuje jediná vteřina, která by nebyla využitá k rozhodování. • Záběr (sortiment oborů) rozhodování pokrývá veškerou činnost lidstva.

6. Manažerské rozhodovánídvě stránky rozhodování • Rozhodovací proces – proces řešení rozhodovacích problémů s více variantami řešení (minimálně dvě varianty) • Meritorní stránka rozhodování(věcná, obsahová) – spočívá v rozdílnosti rozhodovacích procesů z hlediska jejich problémového zaměření a věcné náplně (výrobní program, marketingová strategie, výběr pracovníků, atd.) • Formálně-logická stránka rozhodování(procedurální) – daná obecně platnými rámcovými postupy rozhodovacího procesu (analytický nebo intuitivní přístup) a využívání metod a nástrojů rozhodování(influenční diagramy, kognitivní mapy, metody operační analýzy, rozhodovací matice, rozhodovací stromy)

7. Dvě stránky rozhodování • Procedurální (formálnělogická) • odrážíspolečné rysy (procedury) rozhodovacích procesů (bez ohledu na odlišný obsah), • to, co rozhodovací procesy spojuje je postup, procedura řešení (algoritmus rozhodovacího procesu), • uplatňování určitých konceptů (např. utilita variant rozhodování a jeho měření) a metod i modelových nástrojů podporujících řešení rozhodovacích problémů • Věcná, obsahová (meritorní) • odráží odlišnosti jednotlivých rozhodovacích procesů, • každý typ rozhodovacího procesu má své specifické rysy, které ho dělají jedinečným, které jsou zdrojem odlišnosti těchto procesů, např. rozhodování strategii podniku, o investicích, o lidských zdrojích apod. , • jednotlivé procesy jsou pak předmětem studia různých vědním oborů a disciplín

8. Teorie rozhodování - 1 • různé teorie užitku – předmětem jejichž zájmů je stanovení celkového ohodnocení variant v případě většího počtu kritérií hodnocení – hodnocení variant podle kritérií ; • sociálně psychologické teorie rozhodování –zaměřené na subjekt a jeho chování - jakožto jeden ze základních prvků rozhodovacích procesů; • kvantitativně orientované teorie rozhodování – operační analýza, teorie her, rozhodovací analýza - založené na aplikaci matematických modelů a metod při řešení rozhodovacích problémů (např. operační analýza – pro řešení dobře strukturovaných problémů či teorie her – studující konfliktní rozhodovací procesy, atd);

9. Teorie rozhodování - 2 • teorie rozhodování v organizacích respektující omezené schopnosti subjektu rozhodování i omezení racionality v organizacích • teorie rozhodování idealizující subjekt rozhodování (např. koncepce tzv. ekonomického člověka apod.); • teorie rozhodování respektující omezené schopnosti reálného subjektu rozhodování i omezené racionality v organizačních jednotkách

10. Manažerské rozhodování- teorie rozhodování - Předmětem teorie rozhodování je formálně-logická stránka rozhodování, včetně metod a modelových nástrojů podporujících řešení rozhodovacích problémů. Odlišnost teorií spočívá: • v přístupu k možnostem rozhodujícího (znalosti, schopnosti) • ve využívání a uplatňování metod a nástrojů, • v uplatňování pojmového aparátu atd. • Normativní teorie rozhodování – snaha vytvořit standardní normy postupů (návodů) řešení rozhodovacích problémů a způsoby použití modelů s cílem dosažení požadované úrovně, analytický model rozhodování • Deskriptivní teorie rozhodování– je zaměřena na zpětnou analýzu a vyhodnocení (deskripci) již proběhlých rozhodovacích procesů za účelem zjištění předností a nedostatků

11. Teorie rozhodování • Deskriptivní teorie • předmětem jejích zájmu jsou již proběhlérozhodovací procesy. Jde o deskripci, analýzu a hodnocení rozhodovacích procesů, jejích průběhu, základních prvků, přednosti a nedostatků, chování rozhodovatele a ostatních subjektů v průběhu rozhodovacího procesu. • Normativní teorie • zaměřuje se na poskytnutí návodů, jak řešit rozhodovací problémy, jaké modely a jakým způsobem používat. Jde tedy o tvorbu určitých norem řešení rozhodovacích problémů, jejichž aplikace by umožnila dosažení žádoucí kvality rozhodování.

12. Základní pojmy teorie rozhodování - 1 • 1. Stavy světa • S1, S2, …, Sm – faktory okolí, které ovlivňují výsledek volby jednotlivých alternativ během určité doby • 2. Výsledek volby alternativy • Ai při stavu světa Sj, je určitým zobrazením důsledku volby alternativy Aj • 3. Výsledková funkce • Vij=f(Ai,Sj), vyjadřuje požadavek, že ke každé libovolné alternativě Ai a libovolném stavu Sj, přísluší právě jeden výsledek zobrazený veličinou Vij. • 4. Kritéria rozhodování • směrnice, kterými se řídí rozhodující subjekt při výběru nejvýhodnější alternativy jednání • 5. Zásady rozhodování • rozumí se jimi taková kritéria, podle nichž lze stanovit pro každou situaci jednoznačně nejvýhodnější alternativu a její výběr

13. Základní pojmy teorie rozhodování - 2 • 6. Funkce užitku Uij • funkce, kterou dostaneme, když přiřadíme každému výsledku Vij volbu alternativy Ai za stavu světa Sj určitou míru užitku, který tomuto výsledku přikládáme. Základní model rozhodování je založen na principu racionálnosti v rozhodování. Podstatou racionálnosti je maximalizace užitku. Pro výběr optimální alternativy pak záleží na tom, v jaké stupnici jsou užitky měřeny. Konstrukce základního modelu předpokládá, že užitky i pravděpodobnosti jsou měřeny v kardinální stupnici. Za racionální volbu se pak považuje alternativa, které odpovídá nejvyšší hodnota užitku. • 7. Očekávaná užitnost • na rozdíl od pojmu „užitnosti“ v rozhodování za jistoty je třeba v rozhodování za rizika pracovat s pojmem „očekávaná užitnost“, který označuje kombinaci výsledku a pravděpodobnost jeho výskytu. Vypočteme ji jako součin obou těchto hodnot. Očekávaná užitnost každé alternativy Ai je váženým průměrem všech výsledků, kterých můžeme nabýt a každá z těchto hodnot je vážená pravděpodobnost jejich nabytí. Určením užitné hodnoty každé alternativy se původní matice užitnosti provede do 1 sloupce očekávané užitnosti. Vlastní rozhodování pak v souladu s principem racionálnosti spočívá ve volbě alternativy s maximální střední hodnotou užitku – nejvyšší očekávanou užitností.

14. Základní pojmy teorie rozhodování - 3 • 8. Rozhodovací matice • slouží k poměření užitku a zhodnocení jednotlivých alternativ a obsahuje: • S – množina alternativních stavů světa • A – množina alternativních akcí • V – množina alternativních důsledků • Rozhodovací matici pak v obecném tvaru zobrazíme: • sloupce rozhodovací matice nám představují každou možnou alternativní akci Ai, řádky představují každý možný stav určitého významného jevu pro rozhodovací situaci. Každé políčko označuje důsledek volby alternativy Ai při možném stavu světa Sj.

15. Stupnice měření • Nominální stupnice (jmenné)– kvalitativní, varianty zařazené do určité třídy jsou rovnocenné; • Nejjednodušší nominální stupnice má formu „ano-ne“ , „vyhovuje -nevyhovuje“. Tento způsob hodnocení lze bez zkreslení využít pouze tam, kde jde o jednoznačné posouzení, zda výsledek z určitého hlediska (kritéria) vyhovuje nebo nevyhovuje. • Ordinální stupnice (pořadové) – kvalitativní, stanovení pořadí, aniž můžeme říci, o kolik nebo kolikrát je jedna varianta lepší než druhá • Posuzování výsledků pomocí ordinální stupnice odpovídá teorii rozhodování, neboť pro výběr optimální (nejvhodnější) varianty není třeba znát absolutní velikost užitnosti ani vzájemný poměr užitnosti nabídek, nýbrž jen jejich pořadí užitnosti (priority). • Ordinální stupnice jsou nejčastěji konstruovány jako klasifikační (známkovací) nebo bodovací.

16. Stupnice měření • Kardinální – kvantitativní (jednotka a počátek měření) • Podstatou kardinální stupnice je číselné vyjádření vzájemného poměru užitnosti nabídek (variant), tj. kolikrát nebo o kolik je preference výsledku hodnocení jedné nabídky větší nebo menší než druhé. Míra preference může spočívat buď na subjektivním odborném posouzení nebo na objektivních hodnotových parametrech. • Intervalová – umožňuje měřit, o kolik je jedna varianta větší či menší než jiná • Poměrová - umožňuje měřit, kolikrát je jedna varianta větší či menší než jiná

17. ROZHODOVACÍ PROCESY ROZHODOVACÍ PROBLÉMY • Rozhodovací proces: proces řešení rozhodovacích problémů (problémů s více variantami řešení) – posuzování variant a výběr optimální varianty • Rozhodovací proces = proces volby, tj. posuzování jednotlivých variant a výběr optimální varianty, resp. varianty určené k realizaci • Rozhodovací problém: existuje odchylka mezi žádoucím stavem (standardem, normou, plánem) a skutečným stavem. • Odchylky skutečnosti od žádoucího stavu (zjištěné kontrolou, kritickými ohlasy apod.) identifikuji problémy, které by měla organizace řešit. • reálné problémy – odlišuje je stupeň naléhavosti řešení potenciální problémy – nutno připravit reakce na možné hrozby ale i plány využití příležitosti (ob,

18. Struktura rozhodovacích problémů Vzájemně závislé a návazné činnosti, jež tvoří náplň rozhodovacích procesů, lze dekomponovat do určitých složek (etap), Dekompozice rozhodovacího procesu (tzv. Simonův přístup): - analýza okolí (intelligenceactivity), - návrh řešení (design activity), - volba řešení (choiceactivity), - kontrola výsledků (reviewactivity). Podrobnější členění rozhodovacího procesu (rozhodovací algoritmus): - identifikace rozhodovacího problému, - analýza a formulace problému, - tvorba variant rozhodování, - stanovení kritérií hodnocení, - určení důsledku variant, - hodnocení a výběr varianty určené k realizaci, - realizace zvolené varianty, - kontrola výsledků Podrobněji – viz učebnice: Veber a kol . s. 35 - 39

19. Algoritmus normativní teorie rozhodování Identifikace problémů a cílů Návrh alternativních řešení,informační analýza a syntéza Pro správné rozhodování musíme znát ovlivňující faktory v budoucnosti; resp. pravděpodobnost jejich nastoupení. Hodnocení a srovnávání alternativ Jistota Rizika Nejistota • Znalost pravděpodobnosti rozhodnutí na podmínky jistoty, rizika a nejistoty. • Hodnocení pravděpodobnosti výskytu jevu: • subjektivní způsob • objektivní způsob Výběr alternativy Implementace rozhodnutí Vyhodnocení a kontrola rozhodnutí

20. Struktura rozhodovacího procesu - analytický model rozhodování Příprava rozhodnutí Identifikace a specifikace rozhodovacích problémů Příprava rozhodnutí Analýza a formulace rozhodovacích problémů Kritérium výnosové Kritérium kvalitativní Stanovení kritérií hodnocení variant Kritérium nákladové Kritérium kvantitativní Tvorba variant, stanovení alternativních řešení Podmínky určitosti Podmínky rizika Podmínky neurčitosti Hodnocení důsledků Alternativních řešení Vlastní rozhodnutí Vlastní rozhodnutí Výběr vhodné varianty, alternativy Realizace zvolené varianty Kontrola výsledků

21. Struktura rozhodovacích procesů - 1 1. Identifikace – sběr, analýza a vyhodnocování informací, identifikace situací, které vyžadují řešení- Uvědomění si (ujasnění, pochopení) problému;- Dekompozice problému (rozdělení problému na dílčí části),- Stanovení priorit řešení 2. Analýza a formulace problému – stanovení základních prvků, určení příčin vzniku problému a cílů jeho řešení- Bližší poznání problémové situace - Vyjasnění příčin problému - Stanovení cílů řešení problému 3. Stanovení kritérií hodnocení – pro posuzování a hodnocení variant řešení- Hledání optimální varianty řešení (varianty určené k realizaci); 4. Tvorba variant řešení– nalezení a formulace činností vedoucích k řešení - Formulace kvantitativních a kvalitativních kritérií hodnocení

22. Struktura rozhodovacích procesů - 2 Stanovení důsledků variant z hlediska vybraných kritérií- Výpočet kritérií za pomoci modelové a výpočetní techniky nebo uplatněním tzv. expertních odhadů či výpovědí Hodnocení variant má několik fázi: a) vyloučení nepřípustné varianty, b) posouzení celkové výhodnosti přípustných variant nebo stanovení tzv. preferenčního uspořádání variant Hodnocení variant, výběr varianty určené k realizaci (optimální) nebo preferenční uspořádání variant- Smyslem je stanovení takové varianty řešení, která je nejlepší z hlediska celého souboru kritérií Realizace, implementace vybrané varianty- Jde o fyzickou realizaci (implementaci) zvoleného řešení Monitorování a kontrola stanoveným cílům, příprava a realizace nápravných opatření, korekce cílů, pokud nebyly stanoveny realisticky.

23. Uplatnění individuálního a skupinového rozhodování • Přiurčování cílů – obvykle je lepší skupinový přístup (umožňuje uplatnění většího množství znalostí) • Prostanovení alternativních řešení je nutné použít skupinový přístup (širší pojetí řešení z hlediska různých funkčních oblastí dané organizace) • Přihodnocení alternativních řešení je lepší je skupinové hodnocení (zahrnuje více hledisek, než názor jednotlivce) • Přivýběru vhodné alternativy vede skupinová interakce a dosažení konsenzu k akceptaci podstoupení většího rizika, v případě skupinového výběru je lepší, aby účastníky byli ti, kterých se bude rozhodnutí nejvíce týkat, tudíž je lepší skupinový přístup • Implementace rozhodnutíje obvykle záležitostí jednotlivce (manažera) s jeho pravomocí a zodpovědností

24. Techniky stimulování kreativitypři tvorbě variant Jedná se o metody skupinového rozhodování • Brainstorming– základní pravidla: • Nevysmívejte se žádné myšlence, ať kdokoliv přichází jakýmikoliv nápady • Každá myšlenka musí být prezentována celé skupině, aby vznikaly další nápady a myšlenky • Žádná myšlenka nesmí být kritizována, cílem brainstormingu je vytváření nápadů a ne jejich hodnocení • Metoda Delphi – založená na skupině odborníků, kteří vzájemně izolováni předkládají návrhy, které se kompilují, znovu předkládají k posouzení (zpětná vazba je písemná) a tak se v několika krocích sbližují navrhované varianty • Nominální skupinová technika (NST)– je v podstatě strukturovanou týmovou poradou. oproti Delphi se účastníci znají, zpětná vazba je dána diskuzí v přímé komunikaci

25. Typy rozhodovacích procesů • Dobře a špatně strukturované problémy • Rozhodování za: • jistoty • rizika • nejistoty • za krizové situace (v době krize)

26. Dobře strukturované problémy • Algoritmizované, programované: • zpravidla opakovaně řešené, existují rutinní postupy řešení • Obvykle kvantifikovatelné proměnné, jediné kvantitativní kritérium hodnocení • Příklady: • vytížení výrobní linky • obsazení jednotlivých strojů pracovníky • stanovení velikosti objednávky materiálu (dávky)

27. Špatně strukturované problémy • Zpravidla nové, neopakovatelné; typické na vyšších stupních řízení. Řešení vyžaduje tvůrčí přístup, rozsáhlých znalostí, zkušenosti a intuice, neexistují standardní procedury • Charakteristiky: • existence více faktorů ovlivňujících řešení, některé z nich nejsou známy, pouze část je kvantifikovatelná, existují mezi nimi složité a proměnlivé vazby • Náhodnost změn (technologické, ekonomické, sociální okolí) • Existence většího počtu kritérií, některá jsou kvalitativní • Obtížná interpretace informací potřebných pro rozhodnutí • Příklady: vytvoření společného podniku, organizační struktura, inovace

28. Rozhodovací problémy podle úrovní řízení Špatně strukturované problémy Složité, nestrukturované problémy za rizika a nejistoty Vrcholové řízení Strukturované i nestrukturované problémy Úroveňřízení Typ problému Střední úroveň Dobře strukturované problémy Operativní řízení Dobře strukturované problémy

29. Typy rozhodovacích problémů podle úrovně managementu Nestrukturované, málo četné, složité problémy za rizika a nejistoty TOP manag. Úroveň managementu Strukturované i nestrukturované problémy Typ rozhodovacího problému Střední management Dobře strukturované, často se vyskytující, determinované, rutinní Základní (operační) management míra strukturalizace velká malá

30. Postupy a nástroje rozhodování • Postupy a nástroje rozhodování závisí na: • subjektu rozhodování (jednotlivec, skupina) • času (statické - dynamické, spojité - diskrétní) • kritériích (jedno-, více kriteriální) • míře určitosti (za jistoty, rizika, neurčitosti) • úrovni a závažnosti (strategické, taktické, operativní) • důsledcích variant řešení • systémové struktuře problému (dobře - špatně strukturovaný) • možnosti algoritmizace

31. Prvky rozhodovacího procesu • Cíl rozhodování • Kritéria hodnocení • Subjekt rozhodování • Objekt rozhodování • Varianty a jejich důsledky • Stavy světa

32. Cíl rozhodování • Stav, kterého má být řešením rozhodovacího problému dosaženo: např. • zvýšení výrobní kapacity • zvýšení kvality • získání nové technologie • proniknutí na nové trhy a/nebo zvýšení podílu na existujících trzích • zvýšení spokojenosti zaměstnanců / zákazníků snížení nákladů • zvýšení rentability investic • Cíle rozhodování : kvantitativní kvalitativní

33. Kritéria hodnocení • Slouží k posouzení výhodnosti jednotlivých variant z hlediska dosažení (stupně plnění) dílčích cílů • Typy kritérií: • výnosová: preferují vyšší hodnoty, „čím více, tím lépe“:zisk • nákladová, „čím více, tím hůře“: náklady • kvantitativní – ukazatele, výhoda:jednoznačnost, měřitelnost • kvalitativní– agregovanější, širší náplň

34. Subjekt rozhodování • Rozhodovatel • Jednotlivec – individuální rozhodování; • autoritativní, konzultativní • Skupina – kolektivní rozhodování; hlasování, konsensus • Statutární (formální) vs. skutečný (neformální) rozhodovatel • př.: skutečný výběr technologie proběhne na štábní úrovni, • ředitel rozhodne pouze o tom, • zda tuto variantu realizovat či zamítnout

35. Objekt rozhodování • Část organizace, v níž byl problém formulován, stanovil se cíl řešení a jíž se rozhodování týká: • Výrobní program • Tržní orientace • Organizační uspořádání • Inovace • Financování rozvoje firmy

36. Varianty rozhodování • Varianta: možná akce, která má vést k řešení problému (splnění stanovených cílů) • Tržní orientace: domácí nebo zahraniční trh • Organizační struktura: teritoriální, divizionální, pružná • Důsledky: předpokládané dopady vzhledem ke kritériím hodnocení • kvantitativní kritéria: lze stanovit hodnotu

37. Stavy světa • Budoucí vzájemně se vylučující situace, které mohou nastat po realizaci varianty a ovlivňují její důsledky • Efektivnost investice (vybudování výrobní jednotky) závisí na jejím využití, budoucí poptávka není známa s jistotou  její hodnoty (nízká, střední, vysoká) představují možné stavy světa • Větší počet takových faktorů (faktory rizika, nejistoty) – stavy světa jsou dány jejich možnými kombinacemi • Hraji významnou úlohu při rozhodování za rizika a nejistoty

38. Rozhodování za jistoty, rizika a nejistoty • za jistoty: víme s jistotou, který stav světa nastane a jaké budou výsledky variant • za rizika: známe pravděpodobnosti stavů světa • za nejistoty: neznáme ani pravděpodobnosti stavů světa • za neurčitosti: neznáme možné stavy světa důsledky variant • za krizové situace: nedostatek informací, nedostatek času, nedostatečné kompetence pro rozhodování, nedostatek zdrojů pro řešení krizové situace, legislativní nedostatečnost, nemožnost odložení rozhodnutí na pozdější dobu, velká pravděpodobnost konfliktu ze zákony.

39. Rozhodování za jistoty • úplné informace – víme s jistotou, který stav světa nastane, jaké budou důsledky variant • jedno kritérium • soubor kritérii • Metody stanovení vah kriterií

40. Rozhodování za jistoty Grafické nástroje (influenční diagramy, kognitivní mapy) • tvorba variant • známe varianty • neznáme varianty • neexistují postupy • existují postupy – analogie, modifikace • dobře a špatně strukturované problémy • brainstorming, morfologická analýza, experti

41. Rozhodování za rizika • Pokud rozhodovatel zná možné budoucí stavy světa (které mohou nastat), a tím i důsledky variant při těchto stavech a současně zná i pravděpodobnosti jednotlivých stavů světa – pak jde o rozhodovací proces za rizika • Riziko – veličina, která vyjadřuje pravděpodobnost, že daný jev nastane nebo nenastane. Je to kvantifikovaná nejistota. • Nástroje podpory rozhodování- nástroje stanovení dopadů rizikových variant,- nástroje redukce souboru rizikových variant,- nástroje podporující hodnocení a volbu rizikových variant,- modelové procesní normativní přístupy

42. Nástroje stanovení dopadů rizikových variant Mezi základní nástroje stanovení kvantitativních dopadů variant patří: • Rozhodovací matice • - Pravděpodobnostní stromy • - Strategické scénáře • - Simulace Monte Carlo • - Reálné opce

43. Rozhodovací matice Představuje maticové zobrazení důsledků rizikových variant vzhledem ke zvolenému kriteriu hodnocení, kde -řádky představují: varianty rozhodování (rizikové varianty) - sloupce představují: stavy světa, scénáře - prvky matice tvoří :hodnoty zvoleného kritéria hodnocení kvantitativního charakteru pro každou rizikovou variantu a stav světa

44. Rozhodovací matice

45. Pravděpodobnostní stromy • Představují grafický nástroj zobrazení důsledků rizikových variant v závislosti na podmíněném vývoji rizikových faktorů v čase. Faktory rizika ovlivňující zvolené kritérium hodnocení rizikové varianty jsou zobrazeny jako:- uzly: pravděpodobnostního stromu- hrany :vycházející z těchto uzlů zobrazují jednotlivé možné hodnoty rizikových faktorů, hrany jsou ohodnoceny pravděpodobnostmi, se kterými se rizikové faktory, resp. jejich určité hodnoty nastanou

46. PRAVDĚPODOBNOSTNÍ STROMY Činnost (operace) Výzkum a vývoj Poloprovozní ověření Zavedení do hromadné výroby Uvedení na trh Úspěch Neúspěch Odhadové náklady(mil. Kč) 5 3 30*) 2 2 Čisté výnosy (mil. Kč) -- -- -- 100 10 Subjektivní pravděpodobnosti spěchu 0,7 0,9 0,98 0,8 0,2 *)Tento údaj je včetně nákladů na nákup a instalaci výrobní aparatury Odhady nákladů,výnosů a jejích pravděpodobností Situace Zisk ( ztráta) Pravděpodobnost Neúspěch A - 5 0,30 N=5 Neúspěch 0,3 1 Úspěch B - 8 0,07 N=3 0,1 0,7 Neúspěch 2 Úspěch C - 38 0,01 1 Výzkum a vývoj N=30 0,02 0,9 Neúspěch 2 Poloprovoz 3 Úspěch N= 2 D - 30 0,12 3 Zavedení do hromadné výroby 0,2 V = 10 0,98 4 4 Uvedení na trh Úspěch V Výnosy 0,8 E 60 0,50 NNáklady Ohodnocený pravděpodobnostní strom V = 100

47. Strategické scénáře • Slouží pro stanovení dopadů strategických variant, používá se jich při tvorbě těchto variant, jejich hodnocení a výběru. • Požadavky na scénáře: • - za nejdůležitější požadavek se považuje vnitřní konzistence a věrohodnost scénářů, - při tvorbě scénáře je nutno rozlišit co je známé (tzn. dostatečně jisté věci a trendy) a co je neznámé, tj. klíčové nejistoty. • Mezi přednosti strategických scénářů patří především to, že poskytují možné obrazy budoucnosti a umožňují neformalizované ohodnocení důsledků variant

48. Simulace MonteCarlo • Této metody se využívá pro řešení pravděpodobnostních modelů, kde jsou analytická řešení velice obtížná, resp. nemožná. • modeluje pravděpodobnostní distribuci náhodných procesů, • náhodně vybrané vzorky s danou pravděpodobnostní distribucí jsou analogické s pozorováními na samotném systému, • čím je počet vzorků větší, tím více se výsledky simulace přibližují pravděpodobnostnímu chování skutečného systému.

49. Reálné opce • Mají původ ve finančním managementu a metody se využívá zejména při rozhodování v oblasti investic a firemního oceňování. • Hlavním přínosem metody je stanovení hodnotyjednotlivých druhů flexibility, jejichž nositelem je investiční projekt. Tato hodnota je tím větší, čím větší je flexibilita investiční varianty a čím vyšší je nejistota podnikatelského okolí. • Hodnota reálné opce pak představuje veličinu, která zvyšuje čistou současnou hodnotu investiční varianty

50. Nástroje redukce souboru rizikových variant • Mezi základní nástroje redukce souboru variant (zmenšení počtu možných variant patří:- pravidlo očekávané hodnoty a rozptylu • - pravidlo stochastické dominance