150 likes | 270 Views
Výuka dějin 20. století. Jaký výsledek výuky dějin 20. století bychom rádi viděli u žáků 10 – 15 let po ukončení školní docházky?. Pokračující zájem o historii. Široký interpretační přehled o dějinách 20. století,který je částečně chronologický, částečně tematický.
E N D
Jaký výsledek výuky dějin 20. století bychom rádi viděli u žáků 10 – 15 let po ukončení školní docházky? • Pokračující zájem o historii. • Široký interpretační přehled o dějinách 20. století,který je částečně chronologický, částečně tematický. • Smysl pro opakující se modely a dynamiku změn, které utvářely 20. století. • Chápání hlavních tendencí a procesů společných většině Evropy a procesů, odrážejících národní a regionální rozdíly. • Způsob pohledu na svět, který bere v úvahu jeho dočasnou dimenzi a je schopen si uvědomit, že současné události mají kořeny v minulosti. • Převoditelné analytické a interpretační dovednosti, které lze použít pro pochopení současného světa i změn , které probíhají
Jak toho dosáhnout? Dle R. Stradlinga: • Pomoci žáků pochopit klíčové pojmy a naučit je tyto pojmy aplikovat. ↓ • organizování dějepisných znalostí • zobecňování • uvědomování si podobností a rozdílů • nalézání modelů • chápání souvislostí
Podstatné pojmy (pojmy prvního řádu)Evropské dějiny 20. století Válka, totální válka, kapitalismus, socialismus, nacionalismus, fašismus, komunismus, liberální demokracie, diktatura, totalitarismus, studená válka, kolonialismus, dekolonizace, spolupráce, nezávislost a závislost, terorismus.
Další klíčové pojmy (technické pojmy) Kontinuita, změna, chronologie, kauzalita, srovnání, důkaz. 2.Rozvinutí smyslu žáků pro chronologii. Žáci si sami nevytváří spojení mezi tím , co se učili před rokem, půl rokem – spojení musí být znovu vytvářeno. Musí dějepis začínat s výukou od začátku?
3. Rozvoj analytických a interpretačních dovedností žáků viz. tabulka
Další doporučené metody a postupy pro výuku dějin 20. století: • „čtení“ ikonického materiálu: • analýza a interpretace historických fotografií • analýza a interpretace historických karikatur • analýza a interpretace plakátu 2. uplatnění různých úhlů pohledu 3. simulace a hraní rolí 4. využití internetu
Informační materiály pro výuku dějin 20. století • orální historie • současné písemné prameny • auditivní a audovizuální média ( televize)
Kontroverzní a citlivé otázky Co je to kontroverzní a citlivá otázka? ↓ Většina témat vyučovaných v D je v určitém smyslu kontroverzní, někdy jde o akademické spory, jindy spor zásadně rozděluje společnost, sousední země…
Spor se vede o tom: • co se stalo • proč se to stalo • kdo to začal • kdo měl pravdu • kdo měl nejlepší argumenty • kdo měl nejselektivnější přístup k důkazům
Citlivé otázky: • kontroverzní otázky, které společnost rozvracejí, rozdělují národy a státy • mají negativní emocionální dopad • vzbuzují předsudky Proč vyučovat kontroverzní a citlivé otázky? • pomáhají Ž pochopit základní povahu historie jako interpretačně otevřené záležitosti • bez nich není možné naplnit hlavní cíl výuky D – pomoci Ž chápat současnost • při jejich prezentaci je možné Ž učit kritické analýze svědectví, kladení analytických otázek, analýze jazyka
Vyučovací strategie pro KCO: • strategie zachování si odstupu • kompenzační strategie • strategie vcítění • průzkumná strategie
Literatura a další zdroje Beneš, Z. – Gracová, B. – Průcha, J., Sondy a analýzy. Učebnice dějepisu – teorie a multikulturní aspekty edukačního média, Praha 2008. Hudecová, D. – Labischová, D., Nebojme se výuky moderních dějin. Nejnovější a soudobé dějiny v dějepisném vyučování, Praha 2007. Stradling, R., Jak učit evropské dějiny 20. století, Praha 2003. http://www.pametnaroda.cz http://www.moderni-dejiny.cz http://www.ustrcr.cz http://www.dvacatestoleti.eu
Orální historie a výuka dějepisu • Orální historie a výuka dějepisu • Literatura: • MÜCKE, Pavel, Krok za krokem. Orální historie, věda a společnost, In:Naše společnost 4, 2006, č.1, s. 25-31 • STRADLING, Robert, Jak učit evropské dějiny 20. století, MŠMT,Praha 2003 • VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel – PELIKÁNOVÁ, Hana, Naslouchat dějinám:teoretické a praktické aspekty orální historie, Praha 2007 • VANĚK, Miroslav, Orální historie ve výzkumu soudobých dějin, Praha 2004 • VANĚK, Miroslav a kolektiv, Orální historie: Metodické a „technické“ postupy (skriptum), FF UP, Olomouc 2003 • BONĚK, Jan, Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie – využití ve výuce dějepisu (1.,2., 3. část) http://www.rvp.cz/clanek/2144 • http://www.rvp.cz/clanek/2146 • http://www.rvp.cz/clanek/2151