ARPOK 20.-21.4.2009, Olomouc

1. ARPOK20.-21.4.2009, Olomouc Typologie studenta/žáka a pedagogická východiska PhDr. Martin Seitl PhDr.Klára Bendová

2. Obsah • Student z hlediska vývojové psychologie • Pedagogická komunikace • Typy žáků/studentů

3. Školní věk • Ranný školní věk (6/7 – 8 let) • Střední školní věk (8/9 – 11/12 let) • Starší školní věk (11/12 – 15 let)

4. Ranný školní věk • Charakteristický změnou životní situace (nástup do školy) a různými vývojovými změnami, které se projevují především ve vztahu ke škole

5. Střední školní věk • Přechod na druhý stupeň ZŠ • Začíná dospívat • Změny podmíněné sociálně ale i biologicky • Příprava na dobu dospívání

6. Starší školní věk • Do ukončení ZŠ • Nazýváno jako období pubescence • Hormonální změny a jejich důsledky • Výrazné rozdíly mezi žáky • Dokončuje se vývoj CNS a dochází ke změnám v myšlení • Emoční labilita, konfliktnost, uzavřenost, nepředvídatelnost reakcí, atd.

7. Adolescence • 15 – 20 let • Ukončení povinné školní docházky – dovršení přípravného profesního období • Plnoletost • Psychosociální moratorium • Vlastní tělo jako součást identity • Flexibilita a schopnost používat nové způsoby řešení • Negativizmus

8. Pedagogická komunikace • „Profesionální komunikace učitele se žákem při vyučovací hodině i mimo ni, jež má určité pedagogické funkce a je zaměřena na vytvoření příznivého psychologického klimatu“ (A.N.Leontjev, 1973) • Verbální i neverbální projevy

9. Pedagogická komunikace • Dvousměrný proces (ping-pong) • „Jde o dávání a braní. Neshrábněte míček. Střídejte se. Ať je míč v pohybu.“ (J. Andersonová, 1993)

10. Pedagogická komunikace

11. Principy pedagogické komunikace • Princip kooperace • Maxima kvantity • Maxima kvality • Maxima relevance • Maxima způsobu

12. % vyjádření přijaté informace • 7% porozumění je odvozeno z verbální komunikace • 38% vyčteme z tónu hlasu • 55% pochopíme z řeči těla (Zdroj: Vybíral, Z. Psychologie lidské komunikace: Grada, Praha 2004.

13. Komunikační dovednosti • Aktivní naslouchání • Efektivní dotazování • Neverbální komunikace • Prezentace

14. Aktivní naslouchání • poslouchat soustředěně • všímat si signálů z řeči těla a tónu hlasu • udržovat oční kontakt • ptát se a ověřovat si • dávat najevo, že sledujeme, co druhý říká • dělat si poznámky • klást doplňující otázky • Zachytíme pouze 30% toho, co slyšíme.

15. Efektivní dotazování • Zjišťovací - „Proč se domníváte, že..“ • Rozvíjející -„Co by nastalo, když ….?“ • Navrhovací - „Napadá vás, jak…?“ • Uzavřené - „Jste spokojený/á?“ Příklad neefektivních otázek: • Agresivní - „Jak to, že jste to tak udělal?“ • Sugestivní - „To nemyslíte vážně, že ne?“

16. Neverbální komunikace • tělesné pozice a postoje • výrazy tváře • tělesný kontakt • pohledy očí • gesta, pohyby hlavy • tón hlasu • oblečení, zdobnosti • proxemika

17. Prezentace „Prezentace je osobní přednesení uspořádaného sledu myšlenek – podporovaného vizuálními pomůckami – přehledné, zvládnutelné publiku.“ Prezentace by měla být: poučná, zábavná, objevná a ne moc dlouhá  Postup: 1. Vědět co říkat 2. Říci 3. Rekapitulovat

18. Prezentace • Příprava (co musíme říct a co je navíc, přizpůsobení úrovni posluchačů, časový itinerář, technika, místnost, podpůrné materiály,…) • Vlastní prezentace (pravidlo POP, struktura, prostor pro otázky a diskuzi, závěr a zhodnocení, poděkování, kontakt,…) • Evaluace (zhodnocení pro sebe, výstupy pro další prezentace)

19. Zákon snižujícího se výsledku Od určitého bodu je méně někdy více. .

20. Časté chyby v komunikaci • Nesoulad verbální a neverbální složky • Nejasnost a nekonkrétnost sdělení • Přerušování a skákání do řeči • Neposkytování zpětné vazby • Nadměrné zobecňování, překrucování skutečnosti, únik od tématu • Neupřímnost • Nenaslouchání • Neochota domluvit se a najít řešení • Strach, abychom se neshodili • Upovídanost či nemluvnost

21. Komunikace ve výuce • Mít na zřeteli disproporci komunikace lektor-posluchač • Převádět monolog na dialog či interakci • S předstihem zajistit organizační záležitosti • Snažit se trpělivě a pozorně naslouchat • Střídat informační zdroje a pomůcky, měnit „kanály“ • Předkládat informace v kontextu, ne jen faktograficky • Vyzývat ke kladení otázek, k aktivitě, zapojení

22. Zákony učení 1. Zákon motivace 2. Zákon opakování 3. Zákon pozitivního transferu 4. Zákon zpětné vazby

23. Zážitková pedagogika • získání maximálních poznatků na základě vlastních zkušeností • aktivita lektora i účastníků • modelové situace, případové studie, hra Pedagogika prožitku • „Člověk dokáže mnohem více, než se domnívá…“ • „Jen málokdo si uvědomuje, čeho všeho je možné dosáhnout prostřednictvím týmové spolupráce.“

24. Kolbův cyklus

25. Čím studenty/žáky zaujmout • Používejte prvky změny • Co nejvíce didaktických prostředků – typy účastníků • Odpovídejte na otázku „k čemu mi to bude“ • Používejte humor • Používejte metafory, příběhy • Znejte svou osobnost • Nepoučujte • Používejte otázky • Používejte pauzy

26. Temperament a žák • Temperament = „dynamické vlastnosti osobnosti, které se souhrnně nazývají temperament. Jedná se o soubor vrozených vlastností projevujících se způsobem reagování, chování a prožívání. Temperament je spjat se vzrušivostí – tj. mírou odpovědi organismu na různé podněty a zároveň je to tendence organismu měnit nálady.“

27. Temperament a žák • Faktory temperamentu • Zaměření na úkol (vytrvalost, roztěkanost, úroveň aktivity; děti soustředěně zapojené do výuky) • Osobnostně-sociální flexibilita (přístupnost/stažení, pozitivní nálada; děti adaptabilní přátelské, dobrá spolupráce) • Reaktivita (intenzita a reakční práh; negativní faktory; děti „jako na trní“)

28. Temperamentové typy • Thomas a Chessová (1977) • 2/3 dětí můžeme přiřadit do jedné ze 3 skupin: • Snadno zvladatelné(mírná až střední intenzita, kladná odezva na novinky, sociálně orientované, vnímavé, většinou oblíbené, 40%) • Obtížně zvladatelné(„problémové“, nepravidelnost, negativní, malá přizpůsobivost na změny, tendence přehnaně reagovat, vznětlivé, nervózní, 10%) • Pomalé(mírná negativní odezva na novinky, podpora, trpělivost, drží se zpátky, 15%)

29. Temperamentové typy • Caspi a Silva (1995) • 5 skupin dětí s podobným typem nebo stylem chování • Nekontrolovatelné (drsné chování, problém udržet pozornost) • Inhibované (stydlivé, bojácné) • Sebevědomé (vnímavé, společenské) • Stagnující (orientované na úkol, stydlivé, klidné) • Přizpůsobivé („průměrné“)

30. Typy žáků/studentů • Auditivní typ (vnímá především sluchem) • Vizuální typ (vnímá především zrakem) • Kynetický typ (vnímá především dotykem a pocitově)

31. Typologie žáků/studentů • Přemítavý • Aktivista • Teoretik • Pragmatik

32. Pozitivní Opatrný varovatel Konstruktivní kritik Dodavatel energie, nálady a optimismu Udržovatel orientace Tlumitel konfliktů Předkladatel otázek Trpělivý vysvětlovatel Negativní Sebezpovědník Povýšenec Showman Agresor Mluvka Autoritář Svéhlavička Mrtvý brouk Zatrpklý melancholik Vyhledávač svárů a konfliktů Nebo …

33. Doporučená literatura: • Auger, M., Boucharlat, Ch. (2005). Učitel a problémový žák. Portál. • Hierhold, E. (2005). Rétorika a prezentace. Grada. • Keogh, B. (2003). Temperament ve třídě. Grada. • Nelešovská, A. (2005). Pedagogická psychologie v teorii a praxi. Grada. • Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál.

34. Otázky