Trvale udržitelný rozvoj (Sustainable development)

1. Projekt Zkvalitnění vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti udržitelného rozvoje na školách Jihočeského kraje RČ: CZ.1.07/1.3.06/04.0018

2. Trvale udržitelný rozvoj(Sustainable development) Ing. Jana Šašková saskova27@seznam.cz

3. 1. TUR 1.1 Definice a dimenze udržitelnosti 1.2 Trvale udržitelné zemědělství 1.3 Modely udržitelnosti 1.4 Problémy stávajících definic

4. 1. Trvale udržitelný rozvoj • 1. zmínky T.R. Malthus 18. stol – 19. stol. • An Essay on the Principle of Population 1878 • J.S. Mill • Principles of Political Economy 1848 • „Prostředí, příroda, musí být chráněny před nespoutaným růstem, má – li se uchovat lidský blahobyt.“ • Konec 20. stol – ustálení pojmu v publikacích, vědě a politice

5. Trvale udržitelný rozvoj – historický exkurs 1972- Stockholm, konference o ŽP ( svoláno OSN) 1962 - Rachel Carsonová- Mlčící jaro (DDT) Zákony na ochranu ŽP , UNEP Instituce na ochranu životního prostředí 1972 – Meze růstu I.D. Meadows, Římský klub požadavek zastavení růstu 1983 - 1986 – Světová komise pro životní prostředí a rozvoj G.H. Brundtlandová – vztah mezi hospodářským rozvojem a ŽP 1987 – Naše Společná Budoucnost - Sustainable development 1992 - Světová konference o ŽP v Rio de Janeiru 2002 - Světový Summit o Udržitelném Rozvoji v Johanesburku

6. 1.1 Definice a dimenze udržitelnosti TUR je takový ,který naplňuje potřeby stávajících generací, aniž by ohrozil možnosti generací budoucích uspokojovat jejich vlastní potřeby TUR společnosti je takový rozvoj,který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby, a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené fce ekosystémů – zákon o ŽP č. 17/92 Sb. Trvale udržitelná je taková společnost, která může přetrvat generace, ta, která je dostatečně předvídavá, pružná a moudrá na to, aby si nepodkopala jak fyzické, tak sociální systémy,které ji podporují ( Meadows et.al 1992)

7. Trvale udržitelný rozvoj definice Římského klubu „stav globální rovnováhy, při které se počet obyvatel Země a kapitál udržují na více-méně konstantní úrovni a tendence působení na růst či pokles těchto veličin musí být pod důslednou kontrolou“

8. Trvale udržitelný rozvoj - filozofický princip Důležité otázky – • Postavení člověka ve světě ( etika) • Spravedlnost mezi lidmi – geograficky i mezinárodně • Obnovení harmonie člověka a přírody • Odpovědnost lidí za stav životního prostředí • Řešení • Náhrada neobnovitelných zdrojů obnovitelnými • Čerpání obnovitel. zdrojů trvale udržitelně • Nepřekročení únosné kapacity Země

9. Pět základních dimenzí trvalé udržitelnosti Ekologické hledisko Biofyzikální a socioekonomická dimenze Morální a etická rovina Ekonomický rozměr Politický rozměr

10. Ekologické hledisko Přírodní únosnost - stanovení limitního prahu využívání přírodního ekosystému Environmentální únosnost - zahrnuje přírodní i člověkem vytvořené prostředí, vychází nejen z citlivosti vůči vnějším vlivům, ale i z ekologické a kulturní hodnoty území

11. Biofyzikální a socioekonomická dimenze Trvalá udržitelnost je vztah mezi dynamickým lidským ekonomickým systémem a většími dynamickými, ale normálně a pomalu se měnícími ekologickými systémy.

12. Průnik potřebných změn pro uplatnění koncepce trvale udržitelného rozvoje (Hrnčiarová,T.,1997) ekonomické environmentální změny změny trvale udržitelný rozvoj sociální změny

13. Morální a etická rovina Všeobecné principy konzistentní s touto etikou Lidstvo, ale i ostatní činitelé mimo lidský život mají přirozenou estetickou hodnotu, která převyšuje jejich ekonomickou užitečnost. Biodiverzita a ekologické bohatství mají také přirozenou estetickou hodnotu, která převyšuje jejich ekonomickou hodnotu. Lidé by nikdy neměli zasahovat do přírodních procesů kromě plnění životně důležitých potřeb.

14. Morální a etická rovina Antropoekologický systém krajiny V tomto systému není člověk nadřazen přírodě, nýbrž je její nedílnou součástí. Hnutí „hlubinná ekologie“ (deep ecology)

15. Ekonomický rozměr Ekologická ekonomie hodnocení ekonomické efektivnosti vztahy mezi náklady a přínosy včetně započítání environmentálních a zdravotních externalit (cena zdraví, čistého vzduchu, cena biopotravin apod.).

16. Politický rozměr Ekologická etika a politika Funkce státu při řešení ekologických problémů

17. Environmentální politika • definice = Politika (z řeckého polis - město, politiké techné - správa obce) je proces a metoda závazného rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory • resortní ekologická politika vs. všestranná ekologická politika • resortní EP – strategie na předcházení, snižování a odstranění negativních vlivů na ŽP • všestranná EP – změny v orientaci ekonomiky a řízení; využívání především ekonomických nástrojů

18. Agenda 21 – hlavní cíle v oblasti zemědělství Vyvinout technologie hospodaření nenarušující přírodní prostředí, zvyšující přirozenou půdní úrodnost a ochraňující vodní zdroje a přirozený biologický potenciál území. Upřednostňovat technologie s nízkými vstupy a nízkou spotřebou energie. Zavádět technologie optimalizující vynakládání lidské práce i potenciál živých organizmů. Poskytovat zemědělcům odborné poznatky v oblasti ochrany půdních, vodních a lesních zdrojů, při aplikaci chemických látek i využívání zemědělských odpadů.

19. Vyspělé ekonomiky jsou dosud závislé na vyčerpávání zdrojů ropy a ostatních surovin • Negativní vliv na ŽP • Snižují dlouhodobou udržitelnost spol. systémů

20. Státní politika životního prostředí ČR 2004 – 2010 (SPŽP ČR) Strategie trvale udržitelného rozvoje v ČR Agenda 21 6. akční environmentální program Strategie Evropské environmentální agentury (EEA) na období 2004 - 2008

21. Etapy tvorby EP • Státní politika životního prostředí ČR 2004 – 2010 (SPŽP ČR) • Strategie trvale udržitelného rozvoje v ČR • Agenda 21 • 6. akční environmentální program • Strategie Evropské environmentální agentury (EEA) na období 2004 - 2008

22. Principy EP • 1) Princip prevence –včasné provedení opatření,která zabrání ohrožení či poškození ŽP, je vždy účinnější i levnější ( zpravidla) než dodatečná náprava – nejdůležitější • 2) Princip předběžné opatrnosti – vychází z toho, že v některých případech nelze na základě dnešních zkušeností a znalostí s jistotou stanovit vliv antropogenních činností a jejich produktů na ŽP. Zvláště z dlouhodobého hlediska se mohou projevit kumulativní a synergické vlivy. • 3) Princip snižování rizika u zdroje –minimalizace negativních vlivů přímo u zdroje • 4) Princip kritických zátěží – kritická dávka, zátěž je nejvyšší dávka znečištění (škodlivého faktoru),která nezpůsobí poškození lidského zdraví či přírody. V případech vysoce rizikového znečištění, kdy se kritická zátěž blíží nule, se uplatňují zákazy.

23. 5) Princip nejlepší dostupné technologie- koriguje hodnoty standardů a limitů vyplývajících z kritických zátěží vzhledem k dostupným technickým možnostem. Některá špičková zařízení jsou ekonomicky nedostupná či náklady na jejich zavedení by převyšovaly výsledný efekt a proto se v praxi používá princip nejlepší dostupné technologie za přiměřených nákladů. • 6) Princip ekonomické odpovědnosti – znečišťovatel platí. Ekonomickou odpovědnost za znečištění má původce, který nese náklady spojené se znečištěním a náhradou škod – tzn. negativní externí efekt ( externalita) by měl být zahrnutý v nákladech jejich původce ( internalizace externalit). Správná aplikace principu vede k tomu, že činnosti či výrobky škodící ŽP jsou ekonomicky znevýhodněny vůči ekologicky šetrnějším výrobním technologiím. • 7)Princip sdílené diferencované odpovědnosti – stav ŽP se dotýká všech a tedy i odpovědnost za stav ŽP má každý. Nejen státní administrativa , samosprávné orgány, ekonomicky aktivní subjekty. • 8) Princip subsidiarity – rozhodovací kompetence by měly být posunuty na co nejnižší způsobilou úroveň rozhodování – tj. co nejblíže problému a občanů. • 9) Princip integrace – požadavky na ochranu ŽP se musí promítat do všech relevantních odvětvových politik, hospodářských činností, rozvojových programů… • 10) Princip substituce – tam, kde je to možné a ekonomicky únosné, by měly být látky(činnosti) škodlivé pro ŽP nahrazovány látkami (činnostmi) škodlivými vůbec či méně.

24. udržitelné vzorce výroby a spotřeby • „life cycle assessment“ (LCA) • ecodesign • ekologické značení výrobků • komplexnost • minimalizace negativních vlivů na ŽP u zdroje

25. Přístupy a metody EP • Plánování • Integrovaná ochrana • Environmentální daňová reforma • Preference opatření přinášející dvojí zisk • Čistší produkce • Nákladově efektivní řešení • Odstranění deformace cen • Omezování podpor škodlivých pro životní prostředí • Environmentálně šetrné veřejné zakázky • Preference ekonomických nástrojů • Preference nejlepších dostupných technik před koncovými opatřeními • Environmentálně příznivé způsoby spotřeby • Výchova, osvěta práce s veřejností • Přístup k informacím o ŽP

26. 1) Plánování • Stanovení cílů politiky ŽP a termínů pro jejich dosažení • Vypracování různých druhů plánů (programů) pro realizaci cílů stanovených v politice ŽP • Konkrétní přístup k realizaci cílů politiky ŽP ÚSES, územní plánování … 2) Integrovaná ochrana • propojení politiky ŽP s ostatními odvětvovými politikami – průmyslu a obchodu,… • nadsložková ochrana ŽP, chráníme všechny složky, ne jen tu jednu • výrobková politika, sleduje dopad výrobku na životní prostředí v celém jeho životním cyklu • LCA • ČSN EN ISO 14040 - Environmentální management – posuzování životního cyklu – základy a osnova • ČSN EN ISO 14041 - Environmentální management – posuzování životního cyklu – stanovení cíle a rozsahu a inventarizační analýza • ČSN EN ISO 14042 - Environmentální management – posuzování životního cyklu – hodnocení dopadů • ČSN EN ISO 14043 - Environmentální management – posuzování životního cyklu – vyhodnocení životního cyklu • Vysvětlit životní cyklus výrobku x životnost výrobku

27. 3) Environmentální daňová reforma • = vyšší zdanění komodit s negativními dopady na ŽP • - zdanění fosilních paliv → impuls pro vývoj nových technologií( viz doprava, výměna kotlů atd..) • → pracovní příležitosti, podpora ekonomiky • firmy,které jsou šetrné – nižší daňové zatížení z práce • překážky daňové reformy • očekávané negativní dopady ( zdanění uhlí, benzínu), nutnost následné kompenzace • problematické stanovení optimální daňové sazby • paradox – snížení spotřeby komodity vede k okamžitému snížení příjmu z této daně – narušení rovnováhy veřejných rozpočtů

28. Preference opatření přinášející dvojí zisk • Ochrana ŽP a ekonomická efektivita • Preference opatření přinášející čistý zisk • realizace opatření na ochranu ŽP vede ke zvyšování ekonomické efektivnosti – ve výsledku pak přináší dvojí zisk, přináší využití zdrojů apod.V případě trojího zisku i zaměstnání • ne vždy lze uskutečnit bez podpory státu • př. plynofikace dopravy → snížení emisí z výfukových plynů • → nižší náklady na provoz vozidla • V praxi mnoho překážek → nedostatečná síť čerpacích stanic • → změna technických parametrů vozidla • → obavy řidičů

29. Čistší produkce • Zaměřena na prevenci • Efektivní využití en. • Opakovaná aplikace • Omezení/odstranění koncových technologií • Snížení dopadů na ŽP, lid. zdraví, bezpečnost • Nejen pro výrobní proces i pro řízení podniku

30. Např.: Odpady • Odstranění příčin vzniku odpadu • Snížení množství a toxicity odpadů • Odpad = výrobní ztráta • Efektivní využití surovin – změna prac. postupu, substituce surovin, přechod na lokální zdroje

31. Nástroje EP • klasifikace nástrojů • preventivní vs. nápravné • negativní vs. pozitivní stimulace • podle míry přinucení • direktivní (administrativní) • ekonomické (tržně orientované) • ostatní (dobrovolné) • cílem je změna rozhodování subjektů na trhu

32. Administrativní nástroje EP • příkazy a zákazy • limity a kvóty • normy a standardy • význam – předepisování určitého způsobu chování subjektů (podnikatelů či spotřebitelů) ve vztahu k ŽP

33. Fungování administrativních nástrojů

34. Výhody a nevýhody administrativních nástrojů • výhody • větší jistota reakce • rychlost působení v případě kontroly • jednodušší aplikovatelnost • efektivnější v případě kritických okamžiků • nevýhody • žádný stimul k dalšímu zlepšování ŽP po dosažení cílů • vysoké administrativní náklady • nutnost kontroly • omezují rozhodovací prostor subjektů a neberou v úvahu individuální náklady na zamezení

35. Ekonomické nástroje EP • poplatky a daně (daňová zvýhodnění, EDR = double dividend) • pokuty • finanční podpory (dotace, subvence, zvýhodněné půjčky, úhrada úroků) • finanční rezervy • depozitně refundační systémy (zálohy) • environmentální pojištění • obchodovatelná povolení (ovzduší, odpady, půda, ochrana přírody)

36. Fungování ekonomických nástrojů

37. Výhody a nevýhody ekonomických nástrojů • výhody • neustálý podnět ke zlepšování stavu ŽP • nechávají prostor pro rozhodování subjektů a hledání vlastních řešení • fungují spíše na principu povzbuzování než donucování • vyžadují nižší administrativní náklady • nevýhody • nikdy nezmění chování všech subjektů • nikdo nemá dokonalé informace o „správě“ tohoto nástroje

38. Ostatní nástroje SLAVÍK J.: Ekologická politika (politika ochrany životního prostředí), VŠE PRAHA 2010 • dobrovolné nástroje • ecolabelling • ecodesign • reporting • systémy environmentálního řízení (EMS) • principy čistší produkce • BAT • LCA • uzavírání dobrovolných dohod • ostatní • informační • výzkum a vývoj

39. Zemědělství • Cílevědomé pěstování kulturních rostlin se výrazně liší od růstu rostlin ve volné případě • V průběhu 7000 – 10 000 let člověk vyšlechtil užitkové rostliny • Systematické omezení ostatních organismů • 80% potravin zajištěno pěstováním 11 druhů rostlin • 9 druhů, ze kterých jsou získávány více než 2/3 všech potravin, polovina bílkovin,čtvrtina tuků a olejů • Kukuřice, pšenice, rýže, cukrová třtina, sója, hrách, brambory,cukrová řepa, bavlník

40. BAT

41. Přírodní ekosystém • Primární producenti – zelené rostliny • Fixace slun. záření • Tvorba organických látek • Konzumenti • Destruenti

42. Agroekosystém • Polní ekosystém • Výnos zrna obilnin 5 t sušina na 1 ha • Sušina obsah (5 t/1ha) • 100 – 200 kg dusíku • 5 t slámy • = 10 t org. hmoty odvezené z pole (1 ha) → nutno doplnit ztráty, jinak vyčerpání minerál. látek = dodatková en. - hnojiva

43. 1.2 Trvale udržitelné zemědělství Takové, které uchovává dlouhodobě rostoucí produkci i pro příští generace (L.T. Evans Crop Evolution, Adaptation and Yield, 1996) Takový způsob chovu dobytka a příslušných vstupů, který podporuje aktivity udržující ekonomickou a sociální životaschopnost a uchovává vysokou produktivitu a kvalitu půdy (Nátr, str. 14,2005) Takové systémy, které jsou ekonomicky životaschopné, a pokrývají potřeby společnosti pokud jde o potraviny, přičemž uchovávají nebo zvyšují přírodní zdroje a kvalitu prostředí (Vědecká rada Kanady, 1991) Takové,které se skládá ze zemědělských procesů, které nevyčerpávají žádné podstatné a nenahraditelné zdroje ( Lehman et al. 1993)

44. Podmínky TUZ • 1) Používá pouze obnovitelné zdroje energie • 2) Setrvalé zemědělství neničí integritu těch ekosystémů, jejichž součástí samo je • a) je uchovávána půdní úrodnost • b) nejsou vyčerpány zdroje vody • c) není ohrožováno lidské zdraví • d) je udržována druhová diverzita organismů

45. Jak klasifikovat udržitelnost zemědělství? Adiscott (1995) Změna entropie Entropie - míra neuspořádanosti a nahodilosti

46. Procesy zvyšující entropii – ty, které rozkládají komplexně uspořádané struktury o vysoké molekulární hmotnosti na malé molekuly ( CO2, NH3, O2) • PROCESY ZVYŠUJÍCÍ entropii – dýchání, rozklad humusu • Procesy snižující entropii - ty, které malé molekuly zabudovávají do větších • PROCESY SNIŽUJÍCÍ entropii - fotosyntéza, růst, tvorba humusu

47. Minimální entropie = míra udržitelnosti

48. Cíle a charakteristiky udržitelného zemědělství? Diverzita rostlinných druhů na farmách umožňující střídání plodin Odrůdy se zvýšenou odolností proti patogenům Plodiny adaptované na nezměněné půdní a klimatické podmínky Zpracovávání půdy, při němž rezidua zůstávájí na povrchu půdy Využívání místních zdrojů

49. 6. Využívání přirozených metod kontroly plevelů, chorob a škůdců 7. Zelené hnojení 8. Střídání plodin včetně hlubokořenících,aby byly získávány živiny i z větších hloubek 9. Kontrola plevelů mechanickým ošetřením a střídáním plodin 10. Systémový přístup k plánování 11. Podpora struktur venkovských komunit

50. 1.3 Teoretický model udržitelnosti Založen na vědeckých koncepcích Obsah vědecky podporovanou definici trvalé udržitelnosti Celková perspektiva musí být použitelná v různém měřítku (jednotlivec, rodina, komunita, stát, lidstvo) Jednoduchý,aby jej bylo možno realizovat demokratickými metodami Nesmí vyvolávat neúměrný odpor