Základy valenční skladby

1. Základy valenční skladby

2. SKLADBA(SYNTAX) Základy valenční skladby

3. Valence- je schopnost přísudkových výrazů vázat na sebe určitý počet větných (valenčních) členů v náležitých tvarech- slova účastnící se valence označujeme jako valenční členy- počet valenčních členů tvoří valenční potenciál slovesa- souhrn doplnění zleva a zprava se nazývá valenční pole

4. Organizačním centrem celé věty je přísudek, zejména sloveso v určitém tvaru -VF = verbum finitum -- je nadřazen i podmětu, protože nemůže být ve větě nevyjádřen nebo z věty vypuštěn

5. Obsazením valenčního potenciálu slovesa v určitém tvaru odpovídajícími valenčními členy vzniká: ZVS –základová větná struktura(nejmenší holá část věty, která ještě zachovává smysl)- zapisuje se pomocí gramatických větných vzorců (GVV)(prostřednictvím jednotlivých symbolů pro větné členy)

6. Druhy větných členů: 1. základové (konstitutivní)větné členy, které jsou nutným doplněním slovesa, jsou potřebné k vyjádření základního významu a správného mluvnického tvaru: Po/S (subjekt) Pt/O (objekt) Pu/Adv (adverbiale) – pouzeněkteré druhy (podle významu) Do/Atv (atribut verbální) – pouzeněkterý (podle významu)

7. 2. nezákladové (fakultativní)větné členy, které nejsou nezbytným doplněním slovesa:Pk (přívlastek) Pu/Adv (adverbiale) – většina druhů (podle významu)Do/Atv (atribut verbální) – pouze některý (podle významu)

8. Vlevovalenční pozici(vlevo od přísudku/VF) - zapisujeme podmět/S(ubjekt), který je nejdůležitějším valenčním doplněnímPř.Učitelka vysvětluje. Spolužák se hlásí.S - VF S - VF

9. Vpravovalenční pozici(vpravo od přísudku/VF) - zapisujeme předmět/O(bjekt)příslovečné určení/Adv(erbiale) doplněk/Atv(atribut verbální)Př. Zželelo se mu dětí. Daří se mi dobře.VF - O¹ - O²VF - O - Adv Vypadal unavený. VF - Atv

10. Druh slovesa z hlediska počtu valenčních členů: a) nevalenční - jedná se o přísudky jednočlenných vět (Sněží, Je chladno. Setmělo se.) b)jednovalenční- vyžadují pouze obsazení levé pozice podmětu (Petr spal. Sestra se koupe. Pes štěkal) c)dvojvalenční - vyžadují levostranné obsazení podmětu, ale i pravostranné doplnění předmětu/příslovečného určení (Petr čekal na zazvonění. Otec potkal spolužáka.) d)trojvalenční - mají jednu levou valenci a dvě pravé (Adam mi dluží omluvu. Lékař uznal pacienta nemocným.)

11. Nejčastější gramatické větné vzorce (GVV) českých vět: S – VF Máma si čte. VF Sněží. VF – O Nechutná mu. VF - O¹ - O² Řekněte jim pravdu. VF – O – Adv Píchá ho v zádech. VF – Adv Nad lesy se blýskalo. S – VF – O Lucka cvičí psa. S – VF – Adv Kamila vypadala unavená. S – VF – O – AdvZuzka dala květiny do vázy. S – VF - O¹ - O² Katka dala pusu Ondrovi.

12. Napiš GVV uvedeným větám: Obžalovaný se ocitl před soudem. Pokládali ho za nezvěstného. Bylo slyšet hlasitý smích. Bratr užívá antibiotika. Ulevilo se mi na duši. S – VF – Adv S – VF – O – Atv VF – O S – VF – O VF – O - Adv

13. Urči valenční potenciál těchto sloves, napiš s nimi větu a její GVV: … počínat si … 2, Počínal si velmi chytře. S – VF – Adv …darovat … 3, Otec koupil synovi PC. S – VF - O¹ - O² … objednat … 3, Libor objednal všem kofolu. S – VF - O¹ - O² …doporučit … 3, Učitel doporučil žákům odbornou knihu. S – VF - O¹ - O² … octnout se … 2,Lidstvo se ocitlo na pokraji zkázy. S – VF - Adv … žít(být naživu) … 2, On žije! S - VF … mrholit … 0, Mrholí. VF

14. Rozhodni, které větné členy valence jsou obligatorní a které potenciální. Ten P člověk P vypadal spokojený O. (já) P Těším se na prázdniny P jako malé dítě P. (oni) P Jiného uchazeče O odmítli jako nedostatečně P kvalifikovaného P. Po namáhavém výstupu P jsme se všichni P cítili velmi P unaveni O.

15. Použitá literatura: Kostečka, Jiří: Český jazyk pro 3. ročník gymnázií. Praha, SPN 2002 Mgr. Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Třebíč, Vyuka.cz 2010 Mgr. Mužíková, Olga; PhDr. Markvartová, Barbora; Mgr. Klusáčková, Lenka; PhDr. Jeřábková, Eleonora: Odmaturuj z českého jazyka. Brno, Didaktis 2010 Havránek, Bohuslav; Jedlička, Alois: Česká mluvnice. Praha, SPN 2008