Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK

1. Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK

2. Anotace

4. Vývoj pravopisu

5. Na základě dosavadních znalostí o vývoji (úpravách) českého pravopisu se pokus chronologicky seřadit následující ukázky A – D:

6. A Tohoto slova nyniesíprelatowe welmiesiedržie anevmiegíce rozeznati mezi kúkolem a psenicí czo gest lepsího y vieczetrhagipẞenicineż kúkol tupiecevieceprawdu neż kŕíwdu amagíceprawdu zależ azasie lez zaprawdu tak że plní sienanichprorocztuíe… Tohoto slova nynější prelátové velměsědržie, a neumějíce rozeznati mezi kúkolem a pšenicí, co jest lepšieho, i viece trhají pšenici než kúkol, tupieceviece pravdu než křivdu a majíce pravdu za lež a zasě lež za pravdu, takže plní sě na nich proroctvie…

7. B A gſemgako růže Sáronská a gako lilium při dolinách: Gako lilium mezytrnjm, tak přjtelkyně má mezypannami. Gakogabloňmezydřjwjmleſnjm tak milý můgmezymládency: w ſtjnugehožádoſtiwaſem byla ſeděti a ſedjmť: nebo owocegehoſladkégeſtvſtům mým.

8. C Pauel dal geſtploſcoucihzemuWlah dal geſtdolaſzemubogu i ſuiatemuſcepanu ſeduemaduſnicoma bogucea a ſedlatu Dal jest Ploskovicích zem’u Vlach dal jest Dolászem’ubogu i sv’atémuŠčepánu se dvěma dušníkoma, Bogučeja a Sedlatu.

9. D Liška iednubiehagiczy, giestiſobiehledagiczy, vbieze do gednyechpuſtek, ano w nychiedynychruſtek. Weczye: „Powiez my to, chruſte, cziegſu toto chyſſiepuſte.“ On gieytako otpowiedie, rzka: „Gaztſamnewiedie. Teprwſemyednoprziſſelſiem, neymamnyczeczynyti ſ tiem. Liška jednúběhajíci, jiesti sobě hledajíci, uběže do jedněch pústek, ano v nich jediný chrústek, Vecě: „Pověz mi to, chrúste, čiejsú toto chýšě pusté.“ On jiej tako otpovědě, řka: „Jázť sám nevědě, teprv sem jedno přišel sěm, nejmámnicečiniti s tiem.“

10. Ověř si správnost svého řešení:

11. C Pauel dal geſtploſcoucihzemuWlah dal geſtdolaſzemubogu i ſuiatemuſcepanu ſeduemaduſnicoma bogucea a ſedlatu nejstarší česká věta (počátek 13. st.), přípisek do zakládající listiny litoměřické kapituly (1057) • primitivní (= jednoduchý) pravopis • latinská abeceda pro zápis češtiny nestačila, písař užil jiné, blízké písmeno (např. místo č c, místo š s), • latinská abeceda důsledně nerozlišovala u a v, místo dnešního v psáno u

12. D Liška iednubiehagiczy, giestiſobiehledagiczy, vbieze do gednyechpuſtek, ano w nychiedynychruſtek. Weczye: „Powiez my to, chruſte, cziegſu toto chyſſiepuſte.“ On giey tako otpowiedie, rzka: „Gaztſamnewiedie. Teprwſemyednoprziſſelſiem, neymamnyczeczynyti ſ tiem. Bajka o lišcě a čbánu (Hradecký rukopis, 2. pol. 14. st.) • spřežkový pravopis • pro zápis hlásek, pro něž latina nemá samostatné písmeno, využívá spojení dvou písmen (spřežku), • důsledný spřežkový pravopis vznik na zač. 14. st. , • např. spřežka ch pro hlásku ch, rz pro ř

13. A Tohoto slova nyniesíprelatowe welmiesiedrżie anevmiegíce rozeznati mezi kúkolem a psenicí czogest lepsího y vieczetrhagipẞenicineż kúkol tupiecevieceprawdu neż kŕíwdu amagíceprawdu zależ azasie lez zaprawdu tak że plní sienanichprorocztuíe… Hus (1414) • diakritický (Husův) pravopis • poč. 15. st. • užívá diakritická (rozlišovací) znaménka – rozmnožuje se jimi základní repertoár písmen latinky, signalizují zvukové změny • čárka → délka samohlásek, slabikotvornost souhlásek, • tečka → měkkost souhlásek (X l – tvrdost) • odstraněny spřežky (mimo ch) • g před e / i čteno „j“ • v na začátku slov „u“ • nerealizován důsledně v žádné stč. památce

14. B A gſemgako růže Sáronská a gako lilium při dolinách: Gako lilium mezytrnjm, tak přjtelkyně má mezypannami. Gakogabloňmezydřjwjmleſnjm tak milýmůgmezymládency: w ſtjnugehožádoſtiwaſem byla ſeděti a ſedjmť: nebo owocegehoſladkégeſtvſtům mým. Bible kralická (1579 – 1593) • bratrský pravopis - konec 16. st. - konec 18. st. -čárka → délka samohlásek (í se píše jako j) • háček u č, ž, ř (pro hlásku š spřežka ss) • pro hlásku j písmeno g • po c, z, s se píše y, spojka i se píše y • pro hlásku v písmeno w, začáteční u/ú písmenem v • dvojhlásky aj, ej psány jako ay, ey • dvojhláska ou psána jako au • písmeno s psáno jen na konci slov, jinak ostré s

15. Doplň si informace o dalším vývoji • (úpravách) českého pravopisu:

16. Dobrovského analogická úprava pravopisu • (počátek obrození) • - po c a ve spojce i vždy měkké i • - po s, z podle analogie (obdoby) i / y • (páni → psi, pány → psy) • - zrušil psaní u na začátku slova jako v • → spory mezi zastánci nového, analogického pravopisu (Josef Jungmann, Václav Hanka) • a obránci bratrského pravopisu (Jan Nejedlý, profesor české řeči a literatury na pražské univerzitě), • ukončeny vítězstvím a. pravopisu (od r. 1842 užíván i • ve školách)

17. poslední opravy pravopisu (konec obrození) • - Pavel Josef Šafařík (1842) – návrh zrušit označování • hlásek í, j, g písmeny j, g, g s háčkem • (oprava skladná) • - písmeno w nahrazeno písmenem v • - dvojhláska ou se přestala psát jako au

18. první Pravidla českého pravopisu – Jan Gebauer (1902) • 20. st. – několik kodifikačních úprav • - 1993 – poslední

19. Zdroj: archiv autorky