Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK

1. Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK

2. Anotace

3. 1. fáze národního obrození, Josef Dobrovský

4. 1. fáze národního obrození(70. léta 18. st. – poč. 19. st.) = obranná – má apologetický ráz *apologie = obrana, obhajoba • cíl, úkol: zachovat existenci českého jazyka, čelit germanizaci → jazykový charakter

5. = spíše období učeneckého zájmu spjatého • s osvícenstvím • - osvícenská věda - cizojazyčná (němčina, latina), • na jejím základě se konstituují počátky obrozenské • literatury • - pozornost oborům historie (kritické dějepisectví) • jazykověda a literární věda • i přírodní vědy • - 1774 – Soukromá společnost nauk • = Královská česká společnost nauk (od 1790) • = vědecká instituce spojující o. myslitele a • badatele českých zemí

6. období hledání obsahu pojmu vlastenectví • → převládá tzv. teritoriální (zemské) vlastenectví • zemský vlastenec • - X josefínským centralizačním snahám, • - české země vnímá jako svou vlast, • - hovoří německy • - nejvíc česká (poněmčená) osvícenská šlechta, • na počátku obrození v úloze mecenáše české vědy, hudby a divadla, s emancipací měšťanstva postupně do pozadí

7. společenská cílenost – obrození je podníceno a usměrňováno působením skupiny národně uvědomělých intelektuálů (soukromí badatelé, kněží), většina aktivit ve městě (slabé zastoupení domácí šlechty a česky mluvícího měšťanstva) • v literatuře se uplatňuje klasicismus

8. Jazykověda • 70., 80. léta – potřeba obrozenských obran • 1775 – Bohuslav Balbín: Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (1672 – 1673) • - vydal František Martin Pelcl • = latinský text, dosud v rukopise • - náklad vzápětí zabaven, avšak motivací ke vzniku dalších obran • Karel Ignác Thám: • Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhovačům (1783, čeština, nejradikálnější)

9. obrozenský purismus / brusičství = záporná stránka jazykovědných snah-Jan Václav Pohl- neologismy jazykových brusičů taneční mistr kalendář poezie básník advokát purkmistr skokotnosta letodník zpěvořečnost zpěvomluvec právonosta městonosta

10. potřeba ustálit jazykovou normu • Josef Dobrovský

11. Historie - zrod kritického dějepisectví - v duchu osvícenského racionalismu snaha o podání nezaujatého obrazu českých dějin - připomenutím slavné minulosti snaha posílit národní sebevědomí GelasiusDobner(1719 – 1790) = řádový kněz; „zakladatel moderního českého kritického dějepisu“ -latinský překlad a kritický rozbor historických nepřesností Kroniky české od Václava Hájka z Libočan (1761 - 82)

12. František Martin Pelcl(1734 – 1801) = 1. profesor českého jazyka na pražské univerzitě; koncem života se rozhodl psát česky (X Dobner a jeho přátelé lat./něm.) - Nová kronika česká = 1. pokus o vědecké historické dílo v češtině, populární; měla nahradit Hájkovu kroniku správnějším vylíčením české minulosti

13. Josef Dobrovský (1753 – 1829) = vůdčí osobnost obrozenské generace; největší osobnost obrozenské literatury na přelomu 18./19. století= typ osvícenského vědce: „Požaduji svědectví, spolehlivá svědectví, nikoli možnosti – důkazy, nikoli deklamace.“ obr. 1

14. z deníku Jana Jakuba Ryby z r. 1811 (mluva „sprostého lidu“) - nevěřil v možnost plného rozvoje české literatury (D. pesimismus) - Dostal přes arš několik hýblů. - To je rychtik! - Endlichto trefil. - Jdi do fraucimru! - Naše heršoft je tuze štreng. - Dostal přes zadek několik ran. - To je správné! - Konečně to trefil. - Jdi mezi ženské! - Naše panstvo je tuze přísné.

15. - psal lat./něm., česky až koncem života několik statí X svým dílem vytvořil předpoklady k ustálení spisovného jazyka a měl tak hlavnípodíl na vybudování základů pro obrozenskou literaturu

16. - svým dílem zasáhl do oblastí: a) jazykověda Zevrubná mluvnice jazyka českého (1809) = D. základní dílo, význam pro ustálení spisovné češtiny v době NO - podal celý systém jazyka a formuloval jeho zákonitosti; za základ pro ustálení jazykové normy vzal jazyk veleslavínský (v té době už však zastaralý → alespoň na čas zabránil jazykové anarchii) - navrhl analogickou úpravu pravopisu

17. b) lexikologie Německo-český slovník – 2 díly; se spolupracovníky sestavil pro potřeby překladu a v zájmu jazykové a slovesné kultury

18. c) literární historie Dějiny českého jazyka a literatury(1792) - německy - souběžně s vývojem jazyka vylíčil i dějiny české literatury; vývoj lit. spojuje se stavem jazyka → nejvýše si cení dobu veleslavínskou - tomuto soubornému dílu předcházely dílčí práce o české literatuře Poznámka: nově vycházející českou i cizí literaturu vykládal po celý život (v praž. Pojednáních Královské společnosti nauk, muzejním časopise i v odborném zahraničním tisku)

19. e) slavistika(= věda o slovanských národech) Základy jazyka staroslověnského(1822) - lat. spis; = 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek → zakladatelem slavistiky (slovanské studie stále soustavněji a častěji po návštěvě Ruska (1791))

20. d) prozódie Česká prozódie - zásady přízvučné, sylabotónické prozódie; českému verši odpovídá přirozený slovní přízvuk → D. stanovil základní prozodická pravidla schopna dát současné poezii spolehlivý základ (X starší rozkolísanosti – autoři užívali sylabickou a časoměrnou prozódii)

21. Alois Vojtěch Šmilovský(1837 – 1883) = autor próz z maloměstského a venkovského prostředí Za ranních červánků= próza inspirovaná životními osudy J. Dobrovského; zachycuje pobyt velkého učence na panství hrabat Černínů v Chudenicích u Klatov, kde se u svého šlechtického přítele zotavuje a během kterého začíná věřit v lepší budoucnost národa film Za ranních červánků (1934) režie: Josef Rovenský ŠMILOVSKÝ, A. V. Za ranních červánků. Praha: Vojtěch Šeba, 1930.

22. Zdroj: archiv autorky obr. 1: VILÍMEK, Jan. http://cs.wikipedia.org [online]. 8.11.1884 [cit. 10.2.2014]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Josef_Dobrovsky_Vilimek.jpg