1 / 29

Vodní provoz rostlin

Vodní provoz rostlin. Rostliny se liší od ostatních organismů: Fotoautotrofie – voda je základní komponent výstavby spolu se světlem a CO2 Schopnost získávat vodu a minerální látky Vnitrobuněčný hydrostatický tlak (turgor)

ownah
Download Presentation

Vodní provoz rostlin

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Vodní provoz rostlin • Rostliny se liší od ostatních organismů: • Fotoautotrofie – voda je základní komponent výstavby spolu se světlem a CO2 • Schopnost získávat vodu a minerální látky • Vnitrobuněčný hydrostatický tlak (turgor) • Rozpouštědlo anorganických a organických látek, prostředí pro pohyb molekul a iontů • Metabolická surovina: ve fotosyntéze, hydrolýza, hydratace • Stavební materiál buňky – vakuola • Transportní prostředek – hromadný tok látek • Snižování teploty

  2. Závislost výnosu na dostupnosti vody

  3. Rostlina a voda Rostliny jsou homoiohydrické organismy – vysoký obsah vody v orgánech – 60-90%, kořeny 80-90%, dřevo 50%. Orgánově závislé: semena , zrna – nízký obsah vody, Sleziník routička (Asplenium) jsou poikilohydrické – mohou vyschnout, nemají vakuolu Obsah vody v rostlině velmi jemně regulován – transpirace a gutace versus fotosyntéza

  4. Struktura a vlastnosti vody Polarita vody a parciální rozložení náboje způsobuje tvorbu vodíkových můstků • Vodíky vázány pod úhlem 105o • Kyslík je více elektronegativní - atrahuje elektrony kovalentní vazby • Separace parciálních nábojů + tvar a velikost molekuly vody z ní dělá nejlepší polární rozpouštědlo • Polarita vody dává vzniku vodíkových vazeb Polarita vody z ní dělá vynikající rozpouštědlo • Snižuje elektrostatické interakce a zvyšuje tak rozpustnost • tvoří hydratační povrchy makromolekul

  5. Tvorba vodíkových můstků

  6. Termální vlastnosti vody Termální vlastnosti vodyjsou rovněž způsobeny vodíkovými můstky • Neobvyklé termální vlastnosti – vysoká měrná tepelná kapacita a vysoké skupenské teplo výparu – molekuly se musí napřed rozpojit a poté teprve zrychlení pohybu molekul a jejich zahřátí • Vysoká měrná tepelná kapacita vody – velký přísun energie pro zvýšení teploty – 1 cal/g/oC • Vysoké skupenské teplo výparu – energie potřebná k separaci molekul z kapalné fáze (transpirace), 25oC = 44 kJ/mol – nejvyšší známe množství u kapalin • Vysoké latentní teplo výparu – ochlazování rostlin, odběr E z okolí

  7. Povrchové napětí vody • Molekuly vodyna rozhraní voda-vzduch jsou více atrahovány k sobě, povrch voda vzduch má tendenci minimalizovat povrch s nejmenší E  koule • E. potřebná ke zvětšení povrchu – povrchové napětí, vytváří rovněž napětí v kapalině (J.m-2 =N.m-1)

  8. Kohezní a adhezní vlastnosti vody • Kohezní a adhezní vlastnosti vody jsou závislé na existenci vodíkových můstků • koheze drží molekuly vody pohromadě při transportu • adhezí lnou k povrchu – smáčivé povrchy mají kontaktní úhel < 90o - H2O na skleněné desce nebo bun. stěně – kontaktní úhel blízko 0, nesmáčivé > 90o • koheze + adheze + povrchové napětí = kapilarita (vzlínavost) v kapiláře – v případě smáčivých povrchů vystoupá až do výšky, kdy se hydrostatický tlak = kapilárnímu tlaku vodního sloupce výšky h • pod tímto dutým povrchem je vnitřní tlak menší o kapilární tlak Pkve srovnání s vodorovným povrchem v širší nádobě • Kapilární tlak Pk = 2T/r (T = povrchové napětí vody, r = poloměr menisků) • Hydrostatický tlak na dně kapiláry – Ph = hg • Pk = Ph → 2T/r = hg → 2T = hgr →h = 2T/gr → h = 4T/gd • T při 20oC = 0,07275 N/m, H2O = 998,2 kg.m-3 • g = 9,80665 m.s-2, dcév= 25 – 100 mm → • h =30-60 cm

  9. Vlastnosti vody – pevnost v tahu Voda má vysokou pevnost v tahu • pevnost v tahu (stříkačka jako příklad) • positivní a negativní hydrostatický tlak (MPa) 1MPa = 9.9 Atm • voda vydrží v malých kapilárách až -30 MPa • kavitace

  10. Transport vody v buňce • Difúze a objemové proudění • Difúze je spontánní pohyb molekul z oblasti vyšší koncentrace (vyššího chemického potenciálu) do oblasti nižší koncentrace. Je projevem jejich translační kinetické energie – náhodné tepelné kmitání. • 1880 Německý vědec Adolf Fick – rychlost difuzního pohybu je přímo úměrná koncentračnímu gradient (cs/x), cs – rozdíly v koncentraci látek, x - vzdálenost • Rychlost transportu, nebo hustota toku: Js=-Ds (cs/x), Ds je difuzní koeficient – jak rychle se pohybuje látka daným médiem • 2. Fickův zákon – lze odvodit závislost doby difúze látky na vzdálenosti tc=1/2 = x2/Ds . K – čas potřebný pro difúzi látky na určitou vzdálenost vzrůstá se čtvercem vzdálenosti. • Difuze na malé vzdálenosti – buňka 50m, glukosa 10-9 m2 s-1  tc=1/2 = 2,5 s • 1 m keř  tc=1/2 = 109 = 32 let • Velmi pomalý na dlouhé vzdálenosti - glukosa - 1 m = 32 let, • 50 mm = 2.5 s • Difuzní koeficient – jaké množství látky difunduje jednotkou plochy za 1 s při koncentračním spádu 1 mol.m-2. Závisí na prostředí a velikosti molekul.

  11. Osmóza Látky se pohybují po koncentračním gradientu.

  12. Difúzní potenciál

  13. Tři hlavní faktory ovlivňující vodní potenciál buňky Vodní potenciál (chemický potenciál) = koncentrace, tlak a gravidita w=s + p + g • s - osmotický potenciál – vliv rozpuštěných látek, látky redukujívolnou energii, roste neuspořádanost, s = - RTc (R-plynová konstanta, T-absolutní teplota, c osmolalita - mol.L-1; - látky snižující vodní potenciál oproti čisté H2O) • p - hydrostatic tlak (v buňce = turgorovýtlak) (+/-), normální voda p = 0 MPa • g= wgh, wg má hodnotu 0.01 MPa/m, 10 m = 0.1 MPa změna u w • zjednodušený výpočet - w=s + p

  14. Plazmolýza a plasmoptýza u rostlinné buňky

  15. Složení půdy a voda v půdě Půda: bio-organo-minerální systém Pevná fáze – minerální látky, humus, biomasa; humus soli huminových kyselin a fulvokyselin, jílovité až písčité částice Kapalná fáze –vodný roztok min. solí Plynná fáze – půdní vzduch, půdní O2 Polní kapacita – obsah vody v půdě po její saturaci (jíl 40%, písek 3%)

  16. Voda v půdě Půdní vodní potenciál= koncentrace, tlak a gravidita • w=s + p + g+ m • s - osmotický potenciál – vliv rozpuštěných látek, látky redukujívolnou energii, roste neuspořádanost, s = - RTc (R-plynová konstanta, T-teplota, c osmolalita) v půdě malý, max. - 0.2 MPa • p - hydrostatickýtlak (v půdě záporný), normální voda p = 0 MPa • g= wgh, wg má hodnotu 0.01 MPa/m, 10 m = 0.1 MPa změna u w • m = matricový potenciál – zmenšení Gibbsovy volné energie vody po adsorbci na povrch struktur

  17. Pohyb vody v půdě • Závisí na velikosti tlakového gradientu a a půdní hydraulické konduktivitě • Půdní hydraulická konduktivita – závisí na množství vody v půdě a její kvalitě • Pohyb vody v půdě: difuze a objemové proudění • bod trvalého vadnutí - rozmezí vlhkosti půdy (w), při němž je voda v půdě poutána takovými silami, že ji nemohou rostliny přijímat; turgor rostlin nevratně klesá a rostlina vadne, závisím jak na půdě tak na rostlině Poiseuillenova rovnice:  - viskozita kapaliny p/x –tlakový gradient závislý na vzdálenosti r – poloměr cévy m3.s-1, nezávislý na koncentraci

  18. Transport vody v půdě a v rostlině p = -2T/r (T = 7,28 x 10-8 Mpa.m)

  19. Transport vody do kořenů

  20. Kořenový vztlak a gutace Javorový sirup z mízy

  21. Transpirační proud Je to proud vody směřující z kořenů do listů a dalších orgánů xylémem, kde přechází v proud vodní páry. Závisí na: • Transpiraci – zdroj tažné síly • Koheze vody – kontinuita vodního sloupce • Adheze – přilnavost přispívá ke stabilitě • Kapilární síly – v submikroskopických kapilárních prostorách – stabilizace vodního sloupce • Hydraulická vodivost, resp. hydraulický odpor vodních drah a difuzní odpor proudu vodní páry • Odpor vodní dráhy – je minimální 0,02MPa.m-1,100 sekvoje – 2MPa; gravitace – 0,01MPa.m-1 - max. 1 MPa = 3 MPa

  22. Vedení transpiračního proudu xylémem

  23. Výdej vody listem - transpirace

  24. Faktory regulující transpiraci

  25. Transpirace je difúze vodní páry průduchy -děje se průduchy a závisí na koncentračním gradientu vodní páry. Tc=1/2 = x2/difúzní koeficient  (10-3 m)2/2,4 x 10-5 m2 s-1 = 0,042 s - velká rychlost • Rychlost přímo závisí na gradientu vodních par a difúzním odporem cesty: • E = cwv(list) – cwv(vzduch) /rs + rb E = rychlost transpirace (mol m-2 s-1)

  26. Stomatární transpirace a průduchy

  27. Regulace otvírání průduchů světlem

  28. Regulace otvírání průduchů

  29. SOUHRN • Vodní provoz rostlin: • Schopnost získávat vodu a minerální látky • Vytvářet vnitrobuněčný hydrostatický tlak (turgor) • Rozpouštědlo anorganických a organických látek • Metabolická surovina: ve fotosyntéze, hydrolýze, hydrataci • Stavební materiál buňky – vakuola • Transportní prostředek – hromadný tok látek • Snižování teploty • Transport je v půdě a rostlině difúzí a hromadným tokem • Transport závisí na gradientech osmotického nebo tlakového potenciálu • Výdej vody gutací a transpirací – regulován otvíráním a zavíráním průduchů

More Related