140 likes | 529 Views
FYZIKÁLNÍ VELIČINY A JEJICH JEDNOTKY. Zkoumáním fyzikálních objektů (např. polí, těles) zjišťujeme že : zkoumané objekty mají dané vlastnosti, nacházejí se v určitých stavech, na nich nebo mezi nimi mohou probíhat různé děje.
E N D
Zkoumáním fyzikálních objektů (např. polí, těles) zjišťujeme že: • zkoumané objekty mají dané vlastnosti, • nacházejí se v určitých stavech, • na nich nebo mezi nimi mohou probíhat různé děje. • Fyzikální vlastnosti, stavy nebo změny, jenž můžeme měřit, jsou charakterizovány fyzikálními veličinami. • Příklad fyzikálních veličin: délka, hmotnost, teplota, elektrický proud, apod. • Fyzikální veličiny mají dva typy stránek hodnocení: • kvalitativní stránka – vyjadřuje vlastnost společnou různým fyzikálním objektům • kvantitativní stránka – vyjadřuje stupeň, intenzitu, velikost této vlastnosti.
Výsledek měřené veličiny závisí na volbě jednotky fyzikální veličiny (stručně jednotka). • U fyzikálních veličin, které jsou vektory určujeme velikost vektoru, jeho směr, případně umístnění vektoru v daném bodě. • V ČR se mohou používat pouze zákonné jednotky vycházející z Mezinárodní soustavy jednotek (SI).
Základní jednotky (SI) • metr [m], kilogram [kg], sekunda [s], ampér[A], Kelvin [K], mol[mol], kandela[cd] • Odvozené jednotky • Odvozené jednotky (např. newton) jsou jednotky, které odvozují ze základních jednotek pomocí fyzikálních vzorců. Mezi odvozené jednotky se také řadí radián. • Násobky a díly jednotek • Tvoří se ze základních a odvozených jednotek násobením, nebo dělením vhodnou mocninou deseti (kN, mm, MPa). DĚLENÍ JEDNOTEK
Měření je soubor experimentálních metod, jejíž cílem je stanovit hodnotu měřené veličiny. • K měření fyzikálních veličin se používají měřidla (posuvné měřidlo, tvrdoměr, váhy,..). • Měřící metoda je způsob, jakým poté na základě měřícího principu měříme danou fyzikální veličinu. MĚŘENÍ FYZIKÁLNÍCH JEDNOTEK
Měřící metody dělíme podle různých hledisek na: • metody přímé – hodnota je získána přímým srovnáním se známou hodnotou téže veličiny (např. měření délky), • metody nepřímé – hodnota se stanovuje na základě určitého fyzikálního vztahu z hodnot jiných veličin (např. hustota látky), • metoda nezávislá neboli absolutní hodnota – poskytuje přímo hodnotu měřené veličiny ve zvolených jednotkách, • srovnávací neboli relativní metoda – poskytuje jen poměrnou hodnotu měřené veličiny, např. měření hustoty tělesa na základě Archimédova zákona.
Při každém měřením se dopouštíme chyb způsobené lidským faktorem nebo nepřesností měřících zařízení. • Chyby lze dělit do dvou skupin: • Soustavné chyby: • vznikají z nedokonalosti měřící metody, z chyby použitého stroje a mají svou chybu v pozorovateli • při měření se vyskytují pravidelně a mají stálý vliv na výsledek měření • výsledek se buď zmenšuje nebo zvětšuje. Zpracování výsledků měření
Náhodné chyby: • jsou výsledkem nepravidelných vlivů • opakované měření jedné veličiny se poněkud liší • hodnoty jsou rozptýleny kolem střední hodnoty • náhodné chyby nelze odstranit • Aritmetický průměr: • Střední chyba aritmetického průměru: • Relativní chyba se vyjadřuje v %: