Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080

1. Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnostCZ.1.07/2.2.00/28.0080 Renesance a reformace

2. Předrenesanční politické myšlení • Už ve 12. století se do společenského života Evropy promítly velké změny spjaté s ekonomickými pohyby, s obrozením antického myšlenkového bohatství • Vysvětlení leží v Itálii tehdy plné vzmáhajících se městských států • Od poloviny 13. století si lid vynutil rozhodující vliv na komunální zákonodárství a politická moc přešla do rukou obchodníků a řemeslníků

3. Dante Alighieri (1265 – 1321) • Jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie • Jeho největším dílem je Božská komedie • Spis De monarchia (O jediné vládě) patří mezi základní, klasická díla z oblasti státovědy

4. Dante Alighieri - De monarchia • Obhajuje vytvoření jedné křesťanské říše – jen ta může zaručit mír a spravedlnost • Říše nevznikají z vůle lidí, ale z vůle boží • Staví se proti tradičnímu názoru, že světský suverén je podřízen církevní jurisdikci – vládu přijímá panovník přímo z rukou božích bez zprostředkování papeže • Uznává jistou povýšenost moci duchovní nad světskou • Působení církve omezuje na duchovní oblast – nemá působit politicky

5. Marsilius z Padovy (asi 1275 - 1342) • Italský učenec pozdního středověku, který se hluboce účastnil politiky své doby – jeho teorie je protiteokratická • Ve sporech mezi papežem Janem XXII. a císařem Ludvíkem IV. Bavorem stál na straně císaře • Jako odměnu za své služby byl jmenován milánským arcibiskupem (ačkoliv byl laik) • Nejvýznamnějším dílem je spis Defensor pacis (Obránce míru) – jedno z nejvýznamnějších politických a náboženských děl, která vznikla během 14. století

6. Marsilius z Padovy – humanizace státu • Bezprostřední příčinou světské vlády jsou lidé (vzdálenou příčinou je stále Bůh) • Stát je světská instituce, výtvor lidské vůle, zařízení, jehož posláním je zajišťovat jednotlivcům dobrý život • Papež i duchovenstvo se musí podřídit celému národu i panovníkovi • Stát se zakládá na vůli poddaných – zdrojem státní moci je lid • Zásadu suverenity lidu pokládá za základ všech druhů vlády

7. Marsilius z Padovy – suverenita lidu • Lid může výkon státní moci svěřit jednotlivcům volbou • Vláda je legitimní, pokud se zakládá na volbě • Vládce je lidu zodpovědný a může být lidem souzen • Církev je orgánem státu, církevní funkcionáři jsou funkcionáři státu • Církev pokládá za duchovní stát, papež je zmocněncem křesťanů

8. Niccolo Machiavelli (1469 – 1527) • Italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik • Stává se druhým kancléřem Florentské republiky, což mu umožnilo navázat kontakt s hlavami států a nahlédnout do tajů evropské politiky • Po svém politickém pádu napsal dva slavné spisy ­ Vladař a Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia. • Obě svá nejdůležitější díla věnuje vzestupu a úpadku států - jakési patologii států

9. Machiavelli – teorie politiky • Rady a pokyny politikům spojuje zásada, že politika není vázána zákony morálky • K dosažení praktických politických cílů je dovoleno používat i mravně pochybné prostředky – účel světí prostředky – jediným kritériem je efektivita, účinnost • Používání nemorálních prostředků v politice ospravedlňuje tím, že lidé jsou špatní • Od lidí se dá očekávat spíš zlo – k dobrému musí být vedeni nebo i donucováni

10. Machiavelli – teorie státu • Základem státu jsou dobré zákony a dobré vojsko • Stát je světská a laická instituce, do níž Bůh svou vůlí nezasahuje • Představitelem svrchovanosti státu je lid nebo kníže • Jeho teorie odpovídá spíše absolutistické knížecí vládě, přesto oceňuje republiku • Za nejlepší formu považuje republiku, ve které nikdo nezíská přílišnou moc • Jeho stát je stát politický, nikoli právní (hlavním úkolem je boj proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli)

11. Machiavellismus • Označení pragmatického a cynického jednání v politice • Politika se odehrává v reálném světě a nikoliv ve světě morálním • Ve 20. století na tyto myšlenky navázali: • Mussolini („Násilí je morálnější než kompromis.“) • Hitler („Neuznávám v politice žádný morální zákon. Politika je hra, ve které je dovolen každý trik.“)

12. Jean Bodin (1530 - 1596) • Francouzský právník, filosof, politik a politolog, člen francouzského Sněmu a profesor práva v Toulouse • Zakládá politickou vědu ve Francii, byl jedním z ideologů, kteří vystoupili na obranu královského absolutismu. • Patřil k prvním autorům, kteří v právní vědě uplatnili historickou a srovnávací metodu • Bodin se cílevědomě snažil vytvořit ucelenou teorii státu - názory a představy vyložil v zásadním díle Six Livres de la République (Šest knih o státu)

13. Jean Bodin – suverenita moci • Považuje za základ státu rodinu - moc rodiny se omezuje na správu soukromého majetku • Naproti tomu státní moc se musí starat o společné záležitosti rodin a spravovat veřejný majetek • Stát je mocenským výtvorem – není výsledkem smlouvy, mravních úvah nebo božské inspirace • O státu lze hovořit jedině tehdy, existuje-li suverénní moc • Moc panovníka musí být absolutní – panovník nepodléhá zákonům (legibus solutus), nicméně podléhá přírodnímu i božskému zákonu

14. Jean Bodin – výkon moci • Bodin rozlišuje zákon jako panovníkův příkaz a právo jako to, co je spravedlivé. • Panovník má například dodržovat smlouvy, i když jsou v zájmu druhého, má si poddané získat, ne vládnout strachem. • Z pevného rámce přirozeného a Božího zákona také vyplývá, že otroctví je špatné • Občané mají svá nezadatelná práva, totiž svobodu a právo na majetek. Soukromý majetek je podle Božího i přirozeného zákona, takže panovník nemůže ukládat daně jak chce.

15. Jean Bodin – teorie práva • Spis Výklad univerzálního práva je jasným pokusem o racionalizaci a formalizaci práva. • Novým prvkem je odlišení práva a zákona • Právo je spravedlivé a dobré bez příkazu, zákony vycházejí z výkonu suverenity toho, kdo přikazuje • Zákony tedy nejsou ničím jiným než rozkazy suveréna • Je to jasné rozlišení přirozeného a lidského práva

16. Reformace • Od 16. století se hovoří o moderním právním myšlení, jehož prvky jsou vůle (zakládající prostřednictvím smlouvy stát), jednotlivec (emancipovaný od jakéhokoli pečovatelského působení) a pozitivní právo (odvozené od vůle suveréna) • Začalo hnutí protestantské reformace • Podstatou reformace bylo úsilí vyprostit křesťanství z jeho symbiózy s antickou filozofií, zbibličtit ho a církev vrátit k jejím zdravým a prostým počátkům

17. Martin Luther (1483 - 1546) • Luther právo podceňuje - i to je známka moderního právního myšlení • Právo ztrácí v Lutherově myšlení prestiž a hodnotu, jelikož tvrdí, že skutečný křesťan nemusí respektovat právo, ale jen Kristův zákon • Světské právo má omezené poslání - je božím mečem v rukou vrchnosti a jeho cílem je trestat hříšníky a udržovat pořádek. Základním znakem práva je sankce • Luther tak představuje velmi vyhrocenou formu právního pozitivismu založeného na náboženské víře

18. Jan Kalvín (1509 - 1564) • Kalvínovou zásluhou je odlišení práva od morálky • Každý projev boží vůle je božím právem. Na něm lze vybudovat pouze lidské pozitivní právo, které je slovním vyjádřením principů odvozených z božího práva. Přirozené právo jako mezičlánek zde nemá místo • Právo je vlastně jen nástrojem k vynucování morálních zákonů - ztratilo tak svou autonomii, stalo se přívěskem z bible vydedukované morálky, nástrojem jejího vynucování