Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů

1. Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů Dysfunkce rodiny, psychická deprivace, subdeprivace, týrané zanedbávané a zneužívané dítě, syndrom CAN, syndrom CSA

2. literatura • FISCHER,S., ŠKODA,J. Sociální patologie. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80247-2781-3 • MATOUŠEK,O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X. • MATOUŠEK,O., PAZLAROVÁ,H. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-739-8. • ŠPECIÁNOVÁ, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde,2003. ISBN80-86131-44-0.

3. Rodina nejdůležitější sociální skupina • Uspokojování fyzických, psychických a sociálních potřeb. • Zázemí pro rozvoj a potenci schopnosti seberealizace. • Zdroj zkušeností a vzorců chování. • Zdroj specifického systému hodnot a jejich preference. • Nositel budoucích společenských rolí a identity svých členů.

4. Rodina sama sobě zátěží? • Rodina zdrojem vzniku psychických zátěží. • Narušení psychosociálního vývoje a fungování všech jejich členů, zejména vysoce zranitelných dětí.

5. Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů • Dysfunkce až afunkce rodiny v kontextu s psychickou deprivací, subdeprivací. • Anomální osobnosti rodičů, kdy nemohou, nechtějí, neumějí správně pečovat o děti, často se sami dopouštějí asociálního nebo antisociálního jednání. • Problematika neúplnosti rodiny, náhradních rodičů, náhradní výchovy, ústavní výchovy. • Problematika týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Syndrom CAN-Child Abuse and Neglect. Syndrom CSA-sexual.

6. Poruchy rodičovské role • Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě nemohou starat. • Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě starat neumějí, nedovedou. • Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě start nechtějí. • Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě starají nadměrně a hyperprotektivně.

7. 4 typy rodin z hlediska plnění funkcí • Funkční rodina (85%) • Problémová rodina (12-13 %) • Dysfunkční rodina (2 %) • Afunkční rodina (0,5 %) • Sanace rodiny • Základní problémy ústavní péče, obtížnost vytvoření trvalejšího citového vztahu, prostředí méněpodnětné, chybí pocit kontinuity běhu života, trvalosti vztahů, pevné osobní identity, období po odchodu z ústavní péče je vysoce rizikové.

8. Postavení dítěte ve společnosti • Naše civilizace je přátelská k dětem, děti chrání a je na ně zaměřena. • Násilí na dětech je přítomno v celé historii lidstva. Dětské oběti, antika – Taygetská skála – patria potestas. • V roce 313 byl vydán v římském impériu Edikt milánský, jež zrušil patria potestas a nastolil ochranu postavení dítěte v rodině. Od roku 314 vydáním římského zákona, bylo zabití dítěte vraždou.

9. Definice jevu (CAN a CAS) • Syndrom poprvé popsán na III. Evropské konferenci pro prevenci týrání dětí, Praha 1991. Zdravotní komise Rady Evropy v roce 1992 definovala stěžejní pojmy: • Syndrom zanedbávaného a zneužívaného dítěte • Tělesné týrání • Sexuální zneužívání

10. Syndrom zanedbávaného a zneužívaného dítěte. Jde o jakékoli vědomé či nevědomé aktivity, kterých se dopouští člověk na dítěti, přičemž následkem je poškození zdraví a zdravého vývoje, nebo až smrt dítěte. • Tělesné týrání. Jde o tělesné ublížení dítěti, způsobení utrpení, nebo jeho nezabránění, včetně úmyslného otrávení, udušení, zranění. • Sexuální zneužívání – jde o nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče nebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá.

11. zanedbávání Nedostatkem péče způsobujícím závažné ohrožení vývoje dítěte nebo nebezpečí pro dítě. Tělesné zanedbávání je v selhání při zabezpečení tělesných potřeb dítěte (výživa, ošacení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany před ohrožením). Citové zanedbání se vyznačuje selháním v zabezpečení citových potřeb dítěte v oblasti lásky a smyslu příslušnosti. Zanedbání vzdělání (školní absence,dětská práce, izolace dítěte od lidské společnosti)

12. zanedbávání Zanedbávání v oblasti zdravotní péče ( je opomíjena zdravotní prevence a léčba). Nedostatečný dohled, přiměřený věku, vyšší počet úrazů, kterým bylo možné zabránit.

13. A)Vnější podmínky pro potenciální ohrožení dětí zanedbáváním • život dítěte v instituci, • úmrtí matky-osiření dítěte a nedostatek vývojových podnětů, • nepřítomnost otce, • nízká ekonomická úroveň rodiny, • náročná povolání rodičů, • závislosti a toxikomanie v rodině, • promiskuitní sexuální vztahy a nestálost prostředí v rodině.

14. Vnitřní podmínky potenciálně ohrožující dítě zanedbáváním • Psychika a celková osobnost primárních vychovatelů, citová nezralost a povahová nevyspělost matky, otce nebo obou. • Duševní poruchy a nemoci rodičů, mentální retardace rodičů. • Vážné smyslové poruchy, poruchy hybnosti. • Zvláštní životní postoje, praktiky, zásady příslušníků náboženských sekt, jiných minoritních skupin.

15. Posuzování stupně zanedbanosti • Těžké zanedbávání – (výživy, zdravotní péče a psychického vývoje) dítě žije v situaci, jež bezprostředně ohrožuje jeho život a zdraví, žije v izolaci nebo se zvířaty, s bezdomovci… • Všeobecné zanedbávání – odpovídajícího jídla, ošacení, lékařské péče, kontaktu s jinými lidmi či vrstevníky, nedostateční ochrana před úrazy, a sociálně patologickými jevy (alkoholismus, toxikomanie, delikvence, kriminalita …)

16. Znaky všeobecného zanedbávání • Zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem, špína, tma, plísně,nemá vlastní postel, nevytápění… • Jídlo neodpovídající nutriční hodnoty, nevařené, jednostranné, PPP • Nevhodné, nepřiměřené oblečení • Únava a ospalost v průběhu dne,nedostatečná osobní hygiena,nedostatečný dohled, dohlíží ono • Nedostatek patřičné lékařské péče, poruchy růstu, vývoje, retardace, nerovnoměrnost psychomotorického vývoje • poruchy řeči, neurotické návyky,asociální a destruktivní chování

17. Znaky všeobecného zanedbávání • Situace, kdy dítě přejímá zodpovědnost za péči o své sourozence či další děti. • Ponechání dítěte v domácnosti bez dozoru dospělého, pobyt na ulici v neobvyklých hodinách, ponechání kojence v uzavřeném prostoru (např. v autě), nevyzvednutí dítěte z MŠ. • Obdiv k radikálním hnutím, nedostatečná kultivovanost chování, přehlížení kulturních norem, citová plochost, lhostejnost, nedostatečné sociální dovednosti, sociálně patologické chování.

18. Tělesným týráním je: • Fyzické zranění dítěte či selhání při jeho prevenci nebo fyzické utrpení dítěte, včetně úmyslné otravy nebo udušení, pokud je prokazatelné, že bylo spácháno vědomě nebo mu vědomě nebylo zabráněno. • Tělesné týrání se dělí na týrání aktivní a pasivní povahy.

19. Tělesné týrání aktivní povahy • Tělesné týrání s následným poraněním. • Zahrnuje všechny akty násilí na dítěti: nepřiměřené bití rukou, nástroji, kopání do dítěte, údery pěstí, popáleniny (cigaretou…), opaření, bodné rány, vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za uši, škrcení, dušení, silné třesení, svazování, připoutání, odnímání spánku, děti záměrně vystavované lékařským vyšetřením (Münchhausenův syndrom by proxy), šikanování.

20. Tělesné týrání pasivní povahy • Vyznačuje se nedostatečným uspokojením alespoň nejdůležitějších tělesných potřeb dětí v návaznosti na psychické a sociální potřeby. • Jde o úmyslné, ale i o neúmyslné neposkytnutí péče rodiči zaostalými, duševně nemocnými. • Patří sem opomenutí v péči o dítě, s následkem poranění nebo smrti. • Dítě neprospívá, je zanedbané a vyznačuje se nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech.

21. Psychické týrání • Pro praktické využití v sociální praxi je klíčovým koncept psychické deprivace. • Psychická deprivace dítěte je nedostatečné uspokojování psychických potřeb dítěte po určitou dlouhou dobu. • Ohrožené dítě je to, u něhož v důsledku psychické deprivace dochází k zastavení nebo až regresi vývoje a stavu jeho schopností a dovedností.

22. Psychické potřeby dítěte • Potřeba podnětové proměnlivosti, podněcování emocionálních prožitků a vývoje různorodými podněty. • Potřeba kognitivního řádu, tj. smysluplné a srozumitelné struktury uspořádání podnětů, činností, vztahů. • Potřeba emoční vazby, zejména na specifické osoby, k nimž je dítě stabilně, spolehlivě a těsně vázáno. • Potřeba autonomie, nezávislosti, pozitivního sebehodnocení, sebenaplnění, osobní integrity… • Potřeba otevřené budoucnosti, perspektivy a naděje do budoucna, možnosti volby… • Potřeba akceptovatelné vlastní minulosti, spolehlivého rámce osobní identity a přiměřeného sebevědomí.

23. Psychické týrání • Jednání takové povahy, jež má závažný a nepříznivý vliv na citový vývoj a chování dítěte, osobnost, sebevědomí a identitu, rozvoj interpersonálních vztahů. • Zahrnuje aktivní i pasivní složku jednání. Aktivní spočívá v cíleném, záměrném a účelovém jednání. Pasivní složkou je absence něčeho, co by dítě správně mělo mít. V důsledku nejsou uspokojovány základní potřeby dítěte a výsledkem je psychická deprivace. • Psychické týrání je nejčastější a přitom nejhůře rozpoznatelné.

24. Formy psychického týrání • Slovní útoky a nadávky, opakované ponižování, zesměšňování, slovní útoky na sebevědomí dítěte, odmítání a zavrhování dítěte, výhružky, cílené vyvolávání strachu, citové vydírání, citová deprivace. • Permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem. • Požadavky nereálních výkonů, permanentní nespokojenost s výsledky snažení. • Vystavování závažným rodinným konfliktům • Šikanování.

25. Důsledky psychického týrání • Vznik různých druhů závislostí, PPP, agresivita. • Nemilované dítě, celý život o sobě pochybuje. • Prožívá pocity méněcennosti, je ustrašené nebo naopak agresivní – je zejména nevyrovnané a v reakcích nevypočitatelné. • Má obtíže (nejistota a nestálost) v mezilidských vztazích – celý život. • Tendence stát se obětí týrání i v dospělosti. • Oběti psychického týrání jsou častěji viktimizovány šikanou ve škole a na pracovišti pro snížené sebevědomí a schopnost sebeprosazení.

26. Sexuální zneužívání Zneužívání bezdotykové • Exhibicionismus. • Harrasment – zneklidňování jednáním se sexuálním podtextem. • Obscénní telefonické hovory, chat, facebook… • Přinucení dítěte k obnažení, fotografování, filmování, prohlížení pornografických časopisů, filmů.

27. Sexuální zneužívání dotykové • Obtěžující jednání dospělého s dítětem, líbání, osahávání erotogenních zón, slovní útoky… • Sexuální útok, často s užitím síly, osahávání na erotogenních zónách včetně penetrace prstem, jazykem, předměty… • Znásilnění. • Incest. • Intrafemurální pohlavní styk (mezi stehna). • Komerční sexuální zneužívání.

28. Zvláštní formy týrání a zneužívání • Systémové týrání – sekundární viktimizace v procesech řešení ochrany. • Organizované zneužívání dětí – obchodní aktivity kdy dítě je sexuální zboží. Sexuální turismus. • Rituální zneužívání – zacházení s dětmi, v souvislosti se symboly, jež mají náboženskou, magickou či nadpřirozenou charakteristiku a jsou součástí určitého organizovaného společenství.

29. Syndrom dětského přizpůsobení se sexuálnímu zneužívání (5 fází) • Utajování ataku sexuálního zneužití. Agresor vytváří alianci se zneužitým dítětem. • V zastrašeném dítěti vzrůstá pocit bezmoci. • Může přerůst do fáze svedení a přizpůsobení, přijetí a podřízení se dalším atakům, rozštěpení jeho morálních hodnot. • Opožděné a nepřesvědčivé odhalení sexuálního zneužití. • Časté je odvolání původní výpovědi. Impulzivní vztek se mění v pocit viny, obava z reakce zneuživatele.

30. Zneužití dětí se dělí na 3 kategorie • Velmi závažné formy zneužití dětí: donucení k aktivnímu orálnímu styku, k pasivní účasti orální agrese, vaginální a anální styk penisem • Středně závažné formy sexuálního zneužití: hnětení a líbání prsou, vnikání do vagíny prsty nebo předměty, pronikání prsty, jazykem do anusu, dotýkání genitálií. • Nejméně závažné formy s. zneužití: vzájemné svlékání, nepatřičné líbání s pronikáním jazyka do úst, fotografování, sexuální dotyky, laskání genitálií prsty, jazykem, vnucená masturbace.

31. Diagnostický systém potvrzující týrání dítěte dle V.J. Fontany • Systém rozpoznávání syndromu CAN a CSA je rozdělený do dvou částí: vyšetření osoby dopouštějící se týrání a osoby týrané zvlášť. • V rozhovoru s rodiči se doporučuje určit orientačně intelektové schopnosti, úroveň racionality a iracionality, soustředit se na znaky, které mohou poukazovat na sadistické chování rodiče v konfrontaci s mentální úrovní. • Dosud není baterie pro spolehlivou diagnostiku psychického týrání dítěte - problém při důkazném řízení.

32. Podezření na týrání je, když se potvrdí hypotetická tvrzení: • Anamnestické údaje svědčí o tom, že rodiče nepodporují sociální kontakt s okolím a rodina se jeví jako uzavřený systém. • Během diagnostického rozhovoru se rodič chová způsobem, který ukazuje na vnitřní alienace a spontánně sděluje, že nemá ve svém okolí nikoho, komu by se mohl svěřit a u koho hledat oporu v situacích, kdy stres vyplývající z rodičovských povinností překračuje jeho schopnosti zvládání.

33. 14 hypotetických tvrzení: 3. Chování rodiče ukazuje na neschopnost emoční komunikace a určitou diskrétní paranoiditu ve vztahu jak k okolí, tak k sociálnímu pracovníkovi 4.Rodič neumí vysvětlit příčiny vzniku zranění dítěte a zároveň nabízí absurdní, nerealistická nebo protichůdná vysvětlení. 5.Rodič dělá dojem zcela odtažitého od emočních potřeb a jiných problémů dítěte. 6.Sdělení rodiče ukazuje na nedostatečnou pozornost věnovanou dítěti a zároveň se soustřeďuje na stížnosti k nedůležitým věcem.

34. 14 hypotetických tvrzení: 7. Rodič bez zábran obviňuje třetí osoby, nejčastěji sourozence, ze zranění dítěte. 8. Rodič během diagnostického procesu prokazuje ztrátu sebekontroly, nebo vyjadřuje obavy z vlastního impulzivního chování. 9. Rodič odkládá vyhledání lékařské péče, nejen při aktuálním zranění dítěte, jako důsledku zneužívání dítěte, ale nedodržuje také pravidelné lékařské prohlídky. 10. Rodič vyvolává podezření na alkoholismus nebo užívání návykové látky.

35. 14 hypotetických tvrzení: 11. Rodič ignoruje projevy nespokojenosti, pláč dítěte nebo na ně reaguje s extrémní nespokojeností. 12. Rodič má nerealistická očekávání od dítěte, podvědomě si přeje, aby dítě převzalo jeho rodičovskou roli a aby se sám dostal do úlohy osoby, o kterou dítě bude pečovat a chránit. 13. Rodinná anamnéza budí podezření na surové výchovné metody. 14. Chování rodiče nevylučuje poruchy osobnosti nebo psychické onemocnění.

36. Vyšetření týraného dítěte – pozorování • Dítě je vystrašené a reakce strachu jsou spojené s osobami rodičů. • Chce spontánně převzít úlohu rodiče, snaží se být pečující, starostlivé, eventuelně chránit rodiče před výslechem. • Dítě je plačtivé a jeho emoční chování se jeví jako deviantní při prvním kontaktu. • Budí dojem zanedbávaného dítěte (podvyživené, nevhodně oblečené,neadekvátně léčeno, zranění nevhodně ošetřená). • Je drženo hlavně doma v izolaci od vrstevníků, doma má přesně vymezený a uzavřený prostor. • Zranění jsou různého druhu a data,jeví se jako opak.

37. Orientačně hodnotit míru ohrožení dítěte již na porodním sále? • Matka/rodiče se zajímají především o pohlaví dítěte • Budou rozhořčeni, když dítě nebude schopno plnit jejich vysoké požadavky. • Matka odmítala těhotenství. • Jde o „přespočetné“ dítě. • Matka v těhotenství prožívala depresivní pocity. • Obtížně se vyrovnávala v těhotenství s fyzickými změnami. • Rodina je izolovaná. • Žádost o interupci nebylo možné provést. • Rodiče uvažovali o poskytnutí dítěte k adopci.

38. Pediatr sleduje • Umí rodiče s dítětem žertovat?, navázat kontakt z očí do očí? • Způsob komunikace, přílišná kritika, trvalé požadavky, povely. • Jsou rodiče zklamání pohlavím dítěte? Jaké a kdy mu vybrali jméno? • Očekávání neodpovídají věku a možnostem dítěte. • Pláč dítěte je ruší, nemají tendenci je utišit. • Ignorují hlad dítěte, jsou rozhořčeni porcemi jeho jídla. • Reagují s přehnaným odporem na výměnu plenek • Žárlivost a rivalita ve vztazích. • Projevují rodiče odpovědnost u lékaře nebo ji převádějí na někoho dalšího?

39. Pediatr sleduje zda-li • Jsou rodiče zaměřeni spíše na uspokojení vlastních potřeb, obtížně je přivádíme k zaměření na potřeby dítěte? • Rodiče uvádějí nereálné stížnosti na dítě. • Rodiče mají na lékaře naléhavé otázky v případě bezvýznamných problémů. Snadno se rozpláčí.

40. faktografie • Prenatální výsky syndromu CAN • Rozdílnost a nejednotnost posuzování zkresluje statistiky. Jasné, podezřelé a rizikové případy? Lehké, střední, těžké? • Výskyt jevu CAN 1-2 % ročně z celkové dětské populace. Těžké případy končící smrtí v 3-5 %. • Studie Dětské ho krizového centra a MPSV. Z jejich studie vyplývá 0.047 % ročního výskytu jevu (struktura 56.1% tělesné týrání, 34.6 % CSA kontaktní s převahou dívek, 9.3 % psychické týrání převažovali chlapci).

41. Reforma systému péče o ohrožené děti • Národní akční plán k transformaci a sjednocení péče o ohrožené děti 2009-2011. (MŠMR, MZ, MV, MS, MPSV – společný systém řízení, sdílené databáze, sjednocení typologie služeb pro rodiny a děti). • Cílem reformy je vnést řád, pravidla pro vzájemnou a včasnou informovanost, standardy práce a jednotné metodiky. • Vysoce specializovaná pobytová péče se má týkat omezeného počtu dětí. Důraz je na terénních a ambulantních službách pro biologické a náhradní rodiny.