Houby (fungi) obecná charakteristika

1. Houby (fungi)obecná charakteristika © Hanka Holubkovová, Klára Hutková, Monika Kavanová, Anča Krajčová, Claire Klingenberg, Tereza Vyšínová

2. Úvod • Houby jsou skupina živých eukaryotních organismů. Nejdříve byly zařazovány k živočichům, pak pro ně byla vyčleněna vlastní říše. • Houby se liší od zelených rostlin zejména tím, že nemají chlorofyl. • Zásobní látka hub je glykogen (tzv. živočišný škrob) a tuky. • Houby jsou schopny rodozměny - v individuálním vývinu některých hub se střídá nepohlavní rozmnožování s pohlavním. • Houby jsou převážně suchozemské, vzácněji vodní organismy. • Známe asi 100 000 druhů, v ČR cca 10 000 • Houby rostou zejména v místech, kde je vlhko a mnoho odumřelých či hnijících organických látek (les, kompost, hnůj atd.) • Pro houby je optimální teplota okolo 20˚C, extrémy 10 - 40 • Některé houby žijí v symbióze s živočichy nebo rostlinami.

3. Stručně k taxonomii Rozdělujeme je do osmi tříd - buňkovky (chytridiomycetes), řasovky (oomycetes), houby spájivé (zygomycetes), endomycety, houby vřeckaté (ascomycetes), houby stopkovýtrusné (basidiomycetes), houby nedokonalé (fungi imperfecti) a lišejníky (lichenes) • Buňkovky – mikroskopické jednobuněčné houby • Řasovky – jednobuněčné organismy, mají vláknitou stélku, jsou příbuzné se zelenými řasami • Houby spájivé – mají dobře vyvinuté podhoubí, při pohl. rozmnožování dochází ke splynutí dvou celých pohl. orgánů, čímž vznikne zygota • Endomycety – rozmnožují se pučením • Houby vřeckaté – název souvisí se vznikem tzv. vřecka – buňka, v níž po splynutí jaderného páru vznikne osm vřeckových výtrusů, jsou saprofytní organismy – tj. organismy žijící na odumřelých částech jiných organismů • Houby stopkovýtrusné – mnohé jsou v symbióze s kořeny zelených rostlin = mykoriza • Nedokonalé houby – umělá třída, protože neznáme jejich pohl. rozmnožování, jsou saprofyti nebo paraziti rostlin, živočichů • Lišejníky – jejich stélka vzniká vždy spojením dvou složek – jedna z nich je houba a druhou je zelená řasa nebo sinice, může dojít k tzv. trisymbióze – houba, řasa, sinice, známe až 25 000 druhů lišejníků

4. Organely buňky houby • mitochondrie • cytoskelet • cytoplazma • golgiho komplex • ribozom • jádro • endoplazmatické retikulum • vakuola (obsahuje modré barvivo) • lysozóm • barviva • buněčné inkluze • cytoplazmatické membrána • buněčná stěna

5. Pletivo hub • Buňky hub se spojují do typických větvících se řetězců zvaných hyfy (viz obr). Hyfy jsou základní stavební prvek těla houby a mohou prorůstat hmotou, ve které houba roste i několik desítek metrů. (Proto je u hub někdy těžké zjistit velikost konkrétního jedince.) Hyfy jsou buď jednobuněčné mnohojaderné: u primitivních hub, nebo mnohobuněčné, přičemž jednotlivé buňky jsou vzájemně propojeny přepážkami. Tyto buňky tedy mají společnou cytoplazmu. • Hyfy tvoří   - houbová vlákna - podhoubí (jednotlivé hyfy) - plodnice (srostlé hyfy) • Houbová vlákna = hyfy – se rozšiřují od středu směrem ven, na okrajích se tvoří plodnice, vznikne tak nápadný kruh z hub – „čarovný kruh“.

6. Pojmy k tělu houby • Stélka = tělo • Mycelium = podhoubí = shluk hyf v půdě, které čerpají výživné látky z půdy, ve které houba roste. Může mít několik desítek metrů. To, co vidíme, utrhneme a sníme (= plodnice), je menší část houby. Hyfy tvoří jemnou pavučinu. • Plodnice = část houby, která je nad zemí. Obsahuje reprodukční orgány hub. • Třeň = „noha houby“

7. Rozmnožování hub • Houby jsou hermafroditi! • Houby jsou schopny rodozměny - střídání nepohlavního rozmnožování s pohlavním. • Houby se mohou rozmnožovat několika způsoby: Nepohlavně (zejm. suchozemské): • Fragmentace = rozpadem plodnice na několik částí • Pučení (pouze kvasinky) = vznikem pupenu na jedinci, z něhož se vyvíjí nový organismus • Výtrusy (vyšší houby – viz dále) Pohlavně (zejm. vodní): • Gametangiogamie (splývání pohlavních buněk- gamet)

8. Pohlavní rozmnožování • Gameta • Zralá spermatická nebo vaječná buňka, která obsahuje poloviční počet chromosomů, vznikající na gametofytu (mitózou). • Spermatická a vaječná buňka se spojí v zygotu. Na ní vyrůstá sporofyt, na kterém vyrostou další gametofyty.S gametami se setkáváme při rozmnožování některých druhů hub. Příkladem jsou Chytridiomycety, u kterých dochází k množení především splýváním gamet. Nejvíce žijí ve vodě, bývají parazity rostlin.

9. Výtrusy (nepohlavní rozmnožování) • Houby se většinou rozmnožují mikroskopickými výtrusy (spóry). Rozšiřují se pomocí vody nebo větru. Poté z nich vyroste nový organismus, shodný geneticky s rodičem (druhý rodič není třeba). Ve velkém množství výtrusy vypadají většinou jako bělavý poprašek, kterému říkáme výtrusný prach. Tvoří se v plodnicích na spodu klobouku, až na pár hub, kde jsou rourky na vrchu klobouku (pýchavky). • Výtrusy • u vodních hub mají bičík a rozšiřují se vodou (hydrochorie) • u suchozemských hub mají blánu a rozšiřují se většinou vzduchem (anemochorie); některé houby své výtrusy pomocí živočichů (zoochorie)tak, že výtrusy jejich ulpí na těle živočicha

10. Výživa hub • Výživa hub je heterotrofní, nemají chlorofyl a jsou odkázány na autotrofní rostliny, vytvářející organické látky, které houby potřebují k výživě. Výjimka: některé houby jsou nitrogenní (mají schopnost brát si dusík ze vzduchu). • Jak houba získá organické látky? • Obyčejné a slušné houby si vezmou všechny potřebné látky z půdy, ve které rostou. • saprofytické (mrchožroutské) houby čerpají výživu z rozkládajících se těl jiných organismů nebo z jejich organických odpadků • parazitické (cizopasné) houby odbírají výživné látky živým organismům, a tím je postupně ničí. • Parazitické houby hostiteli nejen, odebírají výživné látky, ale jejich podhoubí mu většinou překáží v normálním vývoji. Také občas vypouští do hostitele, nebo do jeho okolí jedy. Tak vznikají odchylky od normálního vývoje a různé chorobné výrůstky.

11. Symbióza • V případě, že houby žijí s hostitelem v symbióze, jsou jim prospěšné. Nejznámější případ je symbióza se řasami, velmi častá je symbióza vyšších hub (např. hřibů) s kořeny lesních stromů (mykorrhiza). Některé houby mohou symbiózovat s různými druhy hmyzu. • Některé druhy hub rostou: • na exkrementech jistých živočichů, • jen na dřevě, • jen na hnoji, • jen v humusu, • mají podhoubí v zemi • některé barví substrát, na kterém rostou • jiné světélkují

12. KLADY jsou součástí potravinového řetězce likvidují mrtvé tkáně symbióza s jinými živočichy či rostlinami výroba potravin (sýr, pivo, jogurt apod.) farmakologie, výroba léčiv (např. penicilín) zásobárna vody v přírodě tvorba vitamínů ZÁPORY některé jsou smrtelně jedovaté plísně napadají potraviny, textil, dřevo, zdi apod. onemocnění (nejen) pokožky - mykóza podpora alergií Klady a zápory hub

14. Bez hub • Bez hub mají rostliny a stromy těžší přístup k určitým důležitým prvkům (například vápník, síra, měď, fosfor, dusík, hořčík, zinek) • Tím rostliny a houby hůře rostou  • A tím mají zvířata méně potravy • Poté málo vylučují, takže půdě chybí humus a jiné živiny

16. S houbami • Když jsou houby v půdě, tak se můžou navázat na kořeny stromů a rostlin a dodávat jim prvky, na stromy a rostliny kořeny „nedosáhnou“ • Tím stromy a rostliny lépe rostou • A tím mají zvířata více potravy • Poté více vylučují, takže půdě nechybí humus a jiné živiny

17. Zajímavosti o houbách (obecně) I. • O houbách se často říká, že vyrostou přes noc. U některých druhů to tak doopravdy vypadá. Ve skutečnosti se nejdřív několik dní tvoří primární tělo houby pod zemí, které je v první fázi malé jako špendlíková hlavička. Ve fázi, kdy je větší, je schopné do sebe za mokra (po dešti) nasát velké množství vody, rychle a hodně se zvětšit a vyrazit ze země, takže to vypadá, že hotová houba vyrostla během jednoho dne. Jiné houby ale nejprve tvoří složitou tkáň, než pomalu vyrostou, zatímco poloparzitující houby rostou na hostiteli a  získávají živiny a vodu z něj (např. choroš na stromech). • Houby se používají především v evropské, čínské a japonské kuchyni. Mají malou nutriční hodnotu, díky malému množství kalorií jsou proto vhodné při dietě. Obsahují ale důležité látky jako minerály - železo, selen, draslík a fosfor, vitamíny C,  thiamin (B1) riboflavin (B2), niacin (B3), biotin (B7), cobalamins (B12) i antioxidanty. • Jedovaté houby vytvářejí jedovaté látky. Vytvoření výtrusů pro rozmnožování je pro houbu velice energeticky náročné a jedem se chrání před předčasnou konzumací (tj. zničením výtrusů). Většinou zvířata buď houbu poznají jako nejedlou a nebo není chutná, proto ji nesnědí. Pokud ano, menší množství většinou vyvolá zvracení, větší až smrt. 

18. Zajímavosti o houbách (obecně) II. • Psychedelické houby - hodně využívané ve středověku jako tzv. "magické houby" nebo např. šamany při rituálech. Jeden z typických šamanských rituálů založeným na účincích těchto hub se jmenuje Velada.Na západě Ameriky byly využívány pro zvýšení duchovních zážitků při náboženských obřadech. Také využívány v přírodní medicíně při léčení mentálních problémů, místo anestetik nebo k získání vizí. Je zjištěno, že látka v nich obsažená - psylocibyn, funguje proti migrénám a nyní je testován jako možný lék proti určitým mentálním poruchám.  Dnes je prodej psychedelických hub v mnoha zemích zakázán. • Houby obsahují silná barviva, před vynálezem syntetických/umělých barviv byly hlavním zdrojem barviv pro barvení textilu. Tato technika přetrvává ve Finsku a v některých ekologických výrobnách. • Některé houby byly mezi lidmi používány jako léky nebo jejich součásti. Je dokázáno, že některé mají pozitivní účinky proti rakovině a virovým nákazám – např. z vřeckaté houby Penicillium notatum se dnes vyrábí mnoho důležitých léků; některé chorošovité houby obsahují cytostatické látky, které brzdí chorobné buň. dělení tkání.

19. Zajímavosti o houbách (obecně) III. • Některé z mikroskopických hub mohou chytat droboučké živočichy (např. rod Dactylaria) • Jsou staré už 400 mil. let, byly už v prvohorách (kambriu) • V obecné mluvě se často jedovatým nebo nejedlým houbám říká prašivky. Angličané jim říkají toadstool, což znamená „ropuší lejno“. • Houby silou svého růstu dokáží prorazit i beton • Jsou využívány v kvasném průmyslu – díky nim máme pivo, chleba, víno a jogurt • Na jednom hektaru lesa se za rok nahromadí 3 000 – 4 000 kg mrtvé organické hmoty, kterou houby s bakteriemi rozloží • Soužití hub se zelenými řasami nebo sinicemi (lišejníky) se nazývá helotismus • Hnojník inkoustový je jedovatý pokud se po jeho konzumaci požije alkohol • Uspokojivé léčení otravy muchomůrkou zelenou není dosud známo

20. hlenky jsou na pomezí hub a živočichů vypadají jako houby, mají ale stonek jako rostliny a umějí se pohybovat jako živočichové a to dokonce rychlostí 5cm za hodinu hlenka se vylíhne v těle hostitele, vypadne ven, zakoření se a vysává živiny. živí se bakteriemi, ostatními houbami, rostlinami, Když hlenka vysaje všechny živiny z půdy, velmi pomalu se přesune dál Hlenky (myxocymety)

21. vyskytuje se po celé Evropě jedlý, ale jen mladé plodnice – staré vyvolávají žaludeční a střevní obtíže musí být zpracován do 4 hodin po utržení Hnojník obecný (coprinus comatus)

22. stopkovýtrusná jedna z nejvzácnějších hub → PŘÍSNĚ CHRÁNĚNA !! je sice nejedlá, ale ne smrtelně jedovatá roste ne travnatých loukách poblíž křovin Hvězdovka Berekeleyova (geastrum Berkeleyi)

23. hřibovitý v mírném pásu na celé severní polokouli patří mezi jedlé houby nebývá červavý je vhodný na řízky a do smaženice Křemenáč březový (leccinum versipelle)

24. Muchomůrka zelená(amanita phalloides) • lupenaté • roste v celé střední Evropě • nejjedovatější houba České repubiky • obsahuje jedovatém alkaloidy falotoxiny a amatoxiny • na otravu zdravého 60kg vážícího člověka je zapotřebí cca 50g muchomůrky zelené (asi tak jedna menší plodnice) • falotoxiny zatěžují játra, vyvolávají průjmy a celkovou dehydrataci • je snadno zaměnitelná např. s žampiónem, holubinkou nebo menší bedlou Mezi slavné osobnosti otrávené muchomůrkou zelenou patřil např. Claudius, císař Karel VI. nebo papež Klement VII.

25. Závojenka olovová(Entoloma Sinuatum) • velmi jedovatá!!! • při nevypumpování žaludku nastává smrt do 4 hodin po požití jedu • roste v listnatých lesích a stromořadích, na slunných místech • je lehce zaměnitelná s čirůvkou májovkou nebo se žampiónem

26. klobouk o průměru 5 - 60 cm napadá obyčejně už oslabené dřeviny plodnice vyrůstají po dešti velmi rychle a mohou mít až několik kilogramů dužina je tuhá a houževnatá, okurkově moučné chuti a vůně žluklého tuku Choroš šupinatý (polyporus squamosus)

27. klobouk je za vlhka pokrytý silnou vrstvou průhledného až žlutého slizu, za sucha lesklý výskyt: červen až listopad v lesích všech typů, hlavně pod modříny nebo v jejich okolí. jedlý, všestranně použitelný, velmi chutný, nehodí se k sušení Klouzek modřínový (suillus grevillei)

28. roste v létě na vápencových půdách, pod listnatými stromy za syrova jedovatý ! Hřib satan (boletus satanus Lenz)

29. roste na odumřelém dřevě pařezů a kmenů různých listnatých stromů a to i za mírné zimy jedlá, ale sbírají se jen klobouky Penízovka sametonohá (flammulina velutipes)