Velké právní systémy

David Kužela FU_441 mezinárodní účetnictví 24. listopad 2004 Velké právní systémy

proč nás právní systém zajímá? určuje způsob účetní regulace členění hierarchie je zbytečně složitá :-) jaké právní systémy? Kontinentální (evropský) Angloamerický Islámský Další (japonský, čínský, africký...) Velké právní systémy

Právo (objektivní): soubor závazných norem lidského chování daných státem a statní mocí vynucovaných. Právo (subjektivní): soubor konkrétních práv a povinností, které doléhají na jedince. Co je to právo

Základní znaky: psané normy jako jediný pramen pramen práva soudce právo nalézá, ale nevytváří (přesto má vliv, zejm. ve FRA) Není homogenní, další členění na právo: německé rakouské francouzské skandinávské švýcarské latinskoamerické V posledních letech - nový prvek právo ES. Kontinentální právo

Prameny práva (1) Primární - zakladatelské smlouvy a jejich novelizace, stanovují oblasti působnosti práva ES. (2) Sekundární právo je tvořeno orgány ES na základě primárního práva, jde o: 1. Nařízení (regulations) - vydává Rada Evropy (případně společně s Parlamentem), může zmocnit i Komisi. Cílem nařízení je unifikace. 2. Směrnice (directives) - adresovány státům a orgánům EU, kterým ukládají povinnosti. Jejich cílem je harmonizace. 3. Rozhodnutí Komise, ESD a soudů první instance (decision) - je závazné pouze v dané kauze, často má quazi-precedenční charakter (tzv. case-law), soudy často argumentují a zdůvodňují své rozsudky. 4. Doporučení apod. (tzv. soft-law) - není závazné, ale často se aplikuje. 5. Mezinárodní smlouvy signované pouze členy ES - úprava otázek, které neupravují zakladatelské smlouvy. Právo Evropských společenství

25 soudců (1 za každý stát) a 8 generálních advokátů - na 6 let. Řeší: žaloby EK na členské státy (např. z neimplementace směrnic) žaloby členských států na Komisi (překročení pravomocí, nesplnění povinností...) výklad práv ES v rámci tzv. předběžných otázek ESD nerozhoduje v dané kauze a jednotlivci k němu ani nemohou podávat žaloby (kromě případu, kdy je jednotlivec poškozen orgány EU). Soud první instance (Court of First Instance, od 1. 9. 1989 ) - řeší podání (FO a PO) proti rozhodnutím institucí ES. Proti jeho se lze odvolat k ESD. Evropský soudní dvůr

Prameny – tradiční členění: vnější mezinárodní smlouvy (ratifikované a vydané ve sbírce) právní akty ES vnitřní ústava a ústavní zákony zákony nařízení (les ordonnances) parlamentu – dočasně nahrazují zákon administrativní předpisy (les decrets, les arretes) k provedení zákona pomocné obyčeje/zvyklosti (psané i nepsané, někdy i lokální) obecné právní principy (poctivý obchodní styk, smluvní volnost, dobrá víra) judikatura právní nauka (názory významných právníků) Občanský zákoník (Code civil) z roku 1804 – díky své kvalitě vzorem pro ostatní Obchodní zákoník má podobné vymezení jako v ČR – absolutní obchody, relativní obchody a absolutní neobchody. Francouzské právo

Obchodník – osoba uzavírající obchody jako své obvyklé povolání (FO i PO) Povinnosti: (1) vést účetnictví, (2) mít bankovní účet a (3) vystavovat při prodeji písemné doklady, (4) informační povinnosti (např. zápis do OR), (5) povinnost realizovat určité operace bankovním převodem, a další. Práva obchodníka: (1) být volen (a volit) do obchodní komory, (2) být volen do obchodního soudu, (3) využívat svůj fonds de commerce, (4) právo mít veden BÚ, (5) právo na 10leté promlčení, (6) dovolávat se vlastního účetnictví ve svůj prospěch, a další. Kdo poruší povinnosti (zejm. zápis do OR), kromě dalších sankcí přichází o všechna práva připadající výlučně obchodníkům, povinnosti se na ni ale nadále vztahují. Obchodník ve FRA právu

Fonds de commerce – specialita FRA práva, je považován za věc hromadnou, tvoří jej hmotné prvky a nehmotné složky podnikání. Důležitou složkou FdC je právo na obchodní nájem nebytových prostor: min. délka nájmu 9 let (nájemce má každé 3 roky právo vypovědět) obnova nájmu – odmítne-li pronajímatel, platí „odškodné“ právo převést nájem (spolu s FdC bez souhlasu pronajímatele) úprava nájemného podle indexu cen stavebních prací Silná ochrana, proto má pronajímatel právo žádat při uzavření nájemní smlouvy „vstupní poplatek“. Fonds de commerce může být předmětem: (1) zástavy, (2) pronájmu, (3) prodeje, (4) vkladu do obchodní společnosti, ale i (5) leasingu. Obchodník ve FRA právu II

Zvláštnost: společnost zaniká při shromáždění všech podílů v rukou jediného společníka. Druhy obchodní společností: (1) veřejná obchodní společnost (S.N.C.) - společné, neomezené a solidární ručení (FO i PO může být neomezeně ručícím společníkem ve více společnostech). (2) komanditní společnost (S.C.S) (3) společnost s ručením omezeným (S.A.R.L.) - musí ve společenské smlouvě určit rozdělení podílů, musí být splaceny plně při založení. Statutární orgán = jednatel, kontrolní orgán = komisař účtů (povinný od určitého obratu/HV/zaměstnanců) (4) jednočlenná s.r.o (E.U.R.L) – kvůli ES. (5) komanditní společnost na akcie – místo komanditistů akcionáři (min. 3) (6) akciová společnost (S.A.) (7) zjednodušená a.s. (S.A.S) – zejm. pro sdružování PO. (8) zájmové ekonomické sdružení (G.I.E) – není obch. společností, ale má právní subj. Není obchodníkem. Obchodní společnosti ve FRA

V názvu společnosti se musí objevit kromě právní formy i výše základního kapitálu. Může být založena (jako v ČR) s veřejným úpisem akcií jsou možné nepeněžité vklady) nebo bez něho. Je třeba splatit ½ nominální hodnoty akcií, zbytek do 5 let. Existují 2 formy vnitřní organizace: (1) tradiční struktura: Řídícím a zároveň statutárním orgánem je správní rada volená VH, má 3-24 členů, správcem mohou být pouze akcionáři. Stanovy mohou zaměstnancům přiznat právo volit své (max. 4) správce. V čele správní rady stojí předseda, který reprezentuje společnost navenek, volí ho správní rada ze svých členů, musí být mladší 65 let. Na návrh předsedy může správní rada jmenovat 2 generální ředitele (až 5 ve velkých společnostech), vůči třetím osobám mají stejné pravomoci jako předseda (SR je může omezit, ale pouze s vnitřní účinností) Komisař účtů je kontrolním orgánem (musí být min. 1, u konsolidujících společností 2), musí mít FRA občanství (!), jmenuje jej VH ze seznamu komisařů na 6 účetních období. Akciová společnost ve FRA

(2) moderní struktura: Statutárním orgánem je představenstvo (max. 5 členů, u kotovaných a.s. 7, nemusí být akcionáři) jmenováné dozorčí radou. U malých spol. (do 150.000 EUR) může představenstvo tvořit 1 osoba (pak se používá titul generální ředitel). Navenek jedná za spol. předseda představenstva. Kontrolními orgány jsou Dozorčí rada a komisař účtů. Dozorčí radu jmenuje a odvolává VH z řad akcionářů (úprava podobná správní radě). Představenstvo podává DR min. jednou za čtvrtletí zprávu o činnosti. Stanovy mohou podmínit některé obchodní operace schválením dozorčí radou. Zjednodušená a.s. - stačí 1 společník, lze omezit právo akcionářů na informace a na převod akcií (max. na 10 let), statutárním orgánem je předseda (ale konkrétní úpravu vnitřní organizace určí stanovy, lze dokonce použít právo veta), kterým může být FO, ale i PO. Kontrolu provádí komisař účtů. Používá se pro sdružování právnických osob. Akciová společnost ve FRA II

Občanský zákoník (BGB), Obchodní zákoník (HGB – Handelsgesetzbuch) Dlouho existoval složitý systém definování obchodníků (Musskaufman, Formkaufman, Scheinkaufman, Kannkaufman), 1999 novelizován, ale v RAK funguje stále. Obchod je činnost realizovaná obchodníkem (kaufmanem) – srovnej s FRA. Obchodní společnosti (1) veřejná obchodní společnost (OHG) – může být založena i konkludentně (neformálně). Není PO, ale má omezenou právní subjektivitu. Společníci mají právo vyplatit si každoročně 4 % svého vkladu (i při účetní ztrátě). (2) komanditní společnost (KG) - stejně jako OHG není právnickou osobou, oblíbená forma - výhody proti AG a GmbH zejm. daňové a informační. (3) společnost s ručením omezeným (GmbH) – upravena zvl. zákonem, stačí 1 společník, jinak jako v ČR (4) akciová společnost (AG) – před zápisem do OR je třeba splatit ¼ zákl. kapitálu, ex. 2 formy akcií (a) na jmenovitou hodnotu (min. 1 EUR) nebo (b) kusové akcie. Německé právo

Vnitřní organizace AG: Představenstvo je jmenováno (a odvoláváno) DR max. na 5 let Dozorčí rada má povinně min. 3 (max. 25) členy jmenované VH. U společností, které mají závodní radu volí část členů (až ½ !) DR zaměstnanci. Zejm. kontroluje činnost představenstva, ale k některým úkonům musí dát výslovný souhlas. Smíšené obchodní společnosti (něm. zvláštnost): (5) komanditní společnost na akcie – upravena v zákoně o a.s., komplementáři tvoří představenstvo, komanditisté VH, dozorčí radu tvoří společně. (6) GmbH&co.KG – má strukturu KG, ale místo komplementářů s.r.o., oblíbený způsob jak se vyhnout předpisům o kapitálových společnostech (7) AG&co.KG – totéž, ale komplementářem je AG (důvody zejména daňové) Německé obchodní společnosti(pokračování)

Jeden z prvních občanských zákoníků (1811, ABGB – Allgemeine Burgerliche Gesetsbuch), platí dosud (cca 70 % v pův. znění!), původní AHGB byl roku 1938 (po anšlusu) nahrazen německým HGB, který platí dodnes (i se složitou úpravou obchodníků). Rakouské obchodní právo je tedy téměř totožné s právem německým. V ČR platil jako ABGB tak AHGB až do roku 1950. Zajímavosti: AHGB považuje budovy za součást pozemku. pro obchodníky, jejichž živnost zahrnuje obstarávání návrhů, že nevyjádří-li se k návrh smlouvy, pak s ním souhlasí ve vztahu dvou obchodníků jsou právně závazné i obchodní zvyklost, pokud jsou dlouhodobě zachovávány a známy oběma stranám všeobecné obchodní podmínky nejsou-li součástí smlouvy jsou ve vztahu podnikatel-spotřebitel použity, ale pouze v neprospěch podnikatele. Rakouské právo

Anglické právo není britské právo (jen Anglie + Wales!) Precedent – výrok soudu, který vytváří novou normu chování nebo upřesňuje stávající a je závazný pro další rozhodování soudu. 3 právní subsystémy: (1) statute law – psané zákony, mají přednost před precedenty (2) common law – zvykové právo, které vniklo ve 12. století výběrem nejlepších místních zvyků do soudní praxe. Vzniká jako důsledek rozšiřování pravomocí královských „cestujících soudců“ na úkor baronských soudů. Užívá se v oblasti občanského a trestního práva, využívá poroty. (3) equity law – vzniká v 15. století, nejprve upravuje oblasti mimo působnost common law (rozumová úvaha tam, kde neexistovaly precedenty), postupně si vytváří vlastní precedenty. Neexistují hmotněprávní sankce (náhrady škody), vše se řeší procesními prostředky. Od roku 1615 má equity přednost před common law. Členění na common law a equity nemá vnitřní logiku, ale vychází z právní praxe, již roku 1875 (Judicature Act) došlo k jejich formálnímu spojení, ale v praxi se dále specializuje na oba obory. Anglické právo

(1) precedenty, jsou hlavním pramenem práva (2) zákony (psaný zákon má přednost před precedentem, může jej změnit) (3) právní obyčeje, (4) normativní smlouvy, (5) názory právní teorie, (6) komunitární právo (má přednost před ostatními prameny, od roku 1972 (European Communities Act) je právo ES akceptováno jako anglické vlastní právo). Soudy dále často přihlížení i k etickým kodexů (obvykle v rámci profesních komor), které ale nejsou právně závazné. Anglické pojetí práva je více založené na principu přirozené spravedlnosti než kontinentální právní systém, který silně lpí na psaných normách (tzv. pozitivní právo). Anglické právo tolik nelpí na terminologii a její přesnosti. Narozdíl od Evropy a USA neexistuje funkce ústavního soudu - platí, že "parliament can do no wrong" (dříve „king...“), v UK totiž neexistuje psaná ústava ani ObčZ. Prameny anglického práva

Precedenty jsou závazné pro soud, který vydal dané rozhodnutí a pro soudy nižších instancí (soudy stejné úrovně jej však obvykle respektují, i když nemusí), tzv. zásada stare decisis. Precedenty vycházejí v rozsáhlých sbírkách. Soudní rozhodnutí má 2 části: (1) výrok soudu (radio decidendi), který je závazný pro strany sporu v dané kauze a (2) zdůvodnění (obiter dicta), nezávazná spíše úvahová část, důlžitá pro další aplikaci precedentu. Výhody: flexibilita (zákony/zvyky se mění pouhým soudním výkladem), praktičnost (zdůvodnění precedentů), vyšší odbornost (právo vytvářejí soudci - odborníci - a není výsledkem "lidové tvořivosti poslanců". Zásadní nevýhodou je nesystematičnost a vysoká pravděpodobnost přežívání anachronismů (např. historka studenti vs. univerzita). Právní zástupci se dělí na Solicitors (právní porady) a Barristers (procesní právo, zejm. u vyšších instancí) – v USA se nerozlišuje (attorney). Precedenty v anglickém právu

The House of Lords - nejvyšší soud, část Sněmovny lordů členy (10 doživotně jmenovaných Law Lords + bývalí kancléři). Řeší ve 2. instanci odvolání z Odvolacího soudu, na toto odvolání ale není právní nárok. Od roku 1966 může jako jediný soud v Anglii měnit precedenty (vlastní i nižších soudů). Court of Appeal - (odvolací soud) je tvořen soudci High Court (vysoký soud), na odvolání existuje právní nárok. Spolu s High Court tvoří tzv. Supreme Court of Justice (Nejvyšší soudní dvůr) High Court - zasedá ve větších městech (26 v Anglii a Walesu), má 3 oddělení: Queen's Bench Division – řeší ochranu spotřebitele, civilní delikty (torts), pozemkové spory, náhrady škody; Chancery Division - equitní soud (trust, hypotéky, právo obchodních společností, konkursy, pozůstalosti) Family Divison - rodinné právo, původně šlo o církevní soud Na úrovní High Court je pro trestní věci tzv. Crown Court "Obvodní" soudy (Magistrate and County Courts) - nemohou tvořit precedenty, strany sporu se mohou dohodnout, že půjdou rovnou k High Court (někdy je to i povinné - nad určité peněžní limity). Anglický soudní systém

Jedna z největších odlišností od kontinentálního práva a nemá v něm obdobu. Trust je nástrojem equity. Příklad: A (trustor,donor) převede na B (trustee) vlastnictví ke svému pozemku ve prospěch osoby C (tj. C jej bude užívat a B bude s pozemkem nakládat ve prospěch C. C se nazývá beneficiary). Common law ale nárok osoby C na užitky z pozemku neuznávalo, věc se tedy dostala před equitní soud, který (logicky správně) odvodil, že B musí nárok C na pozemek uznat. Dochází tedy k rozdělení vlastnictví na (1) právní vlastnictví a (2) ekvitní (faktické) vlastnictví. Trust se využívá velice často, zejm. v dědictví (a vůbec rodinném právu) a při správě majetku (tzv. svěřenecké fondy) TRUST v anglickém právu

Consideration je jedním z požadavků na vznik smlouvy – kromě (1) úmyslu stran založit právní vztah, (2) formy – je-li předepsána a (3) obsahových náležitostí Pro tzv. smlouvy pod pečetí (Contracts under Seal), se consideration nevyžaduje, ale je třeba uzavřít je v předepsané formě. Consideration je zajímavou zvláštností anglického práva, jde o jakousi formu protiplnění, resp. protihodnoty slibu (the price of promise). Z tohoto důvodu nepovažuje anglické právo darování za smlouvu. Consideration je nástrojem common law - v některých případech jde o příliš striktní požadavek, takže se v rámci equity vyvynul institut zvaný promissory estoppel - jde o procesní nástroj, který zakazuje, aby se neexistence consideration dovolával ten, kdo dal druhému slib za účelem toho, aby ho přiměl nějakým způsobem se zachovat (a ten, spoléhaje na slib tak učinil) - v tom případě vzniká smlouva i bez consideration. Consideration v anglickém právu

Roscorla v. Thomas (1842) - uzavřeli smlovu o koupi koně a teprve poté Thomas slíbil, že je kůň zdravý a bezvadný, což nebyl, R. ho žaloval, ale neuspěl, šlo o nový slib mimo původní smlouvu, který ale nebyl smlouvou novou, protože chybělo protiplnění (consideration) - nic za ten slib nedostal; kdyby ovšem dal takovou záruku ještě před uzavřením smlouvy, žaloby by byla úspěšná. D&C BUilders v. Rees (1965) - pan Rees dlužil stavební firmě za odvedenou práci, ta nechtěla dál pokračovat, dokud nezaplatí, uvařeli smlouvu, že Rees zaplatí a oni budou stavět dál - tato nová smlouvy byla ovšem neplatná, protože proti slibu stavět dál nestálo consideration (závazek zaplatit existoval již předtím), takže nemuseli ve stavbě pokračovat, i když dostali peníze za již hotovou část. Central London Trust v. High Trees House (1947) - majitel domu snížil nájemníkům během 2. světové války nájem na polovinu, aby v něm zůstali (šlo o bombardovanou část Londýna), po válce jej opět zvýšil a požadoval doplacení rozdílu i za válečné období, protože za svůj slib nedostal consideration a smlouvy je tedy neplatná - uplatněna promissory estoppel. Consideration II - příklady

(1) státní právo – pro každý z 50 států vlastní (2) federální – společné pro celé USA = pouze výslovně zákonem dané kompetence(např. mezinárodní smlouvy), posledních 100 let výrazná centralizace. Federální orgány můžeme rozdělit na výkonné (jejichž hlavou je prezident - výrazně silnější než ve většině evropských zemích), zákonodárné (kongres) a soudní moc - zejm. Nejvyšší soud je velmi silnou a mocnou institucí (zároveň je jediným soudem, který je upraven přímo federální ústavou). Prezident - 4leté období (nepřímá volba) Kongres se skládá ze: Směmovny reprezentantů (2leté období, 435 členů za státy podle počtu obyv.) Senátu (6leté období, 100 senátorů - po dvou z každého státu) Soudci nejvyššího soudu (9) jmenováni doživotně prezidentem (schvaluje senát) Model dělby moci se opakuje na státní úrovni (guvernér, parlament a nejvyšší soud). Federální právo je zásadně psané (statutory law). Státní právo - většinou anglické common law (ale Louisiana = FRA obč. právo) Právo USA

Nejvyšší soud - v 1. instanci rozhoduje výjimečně (spory mezi státy), 3 funkce: 1. ústavní soud - kontroluje shodu zákonů s federální ústavou; 2. dovolací soud - právo na dovolání nicméně neexistuje - podává se žádost 3. rozhoduje, zda daná problematika spadá do federální nebo státní působnosti Nižší federální soudy jsou rozděleny to tzv. oblastí (district), kterých je celkem 13, každá z nich má vlastní Odvolací soud (court of appeals), a několik oblastních soudů (těch je celkem 94). Dále už existují jen 2 soudy se zvláštním určením. Státní soudy - 4 úrovně: 1. nejvyšší soud (názvy se liší) 2. odvolací soud 3. soud první instance (County district) 4. soudy pro malé věci (neformální jednání, do 2000 USD, dopravní nehody atp.) Soudní systém USA

(1) ústava, (2) zákony, (3) kodexy (codes), (4) mezinárodní smlouvy, (5) precedenty, (6) správní právo (rozhodnutí např. federal trade commision) (7) podzákoné prameny. Kodexy jsou sbírky zákonů a precedentů pro určitou oblast. Zvláštním typem jsou tzv. Uniform codes podobné evropským směrnicím, nejsou přímo závazné, vytváří je zástupci jednotlivých států (např. UCC - Uniform Commercial Code) Mezinárodní smlouvy podepisuje prezident a schvaluje senát 2/3 většinou. Precedenty - precedent je závazný pro soud, který jej vydal a pro soudy nižší instance, nicméně o tom, zda lze aplikovat konkrétní precedent rozhoduje soudce řešící danou kauzu. Nejvyšší soudy ovšem nejsou vázány vlastními precedenty (ostatní soudy si obvykle snadno zdůvodní, proč je ten který precedent neaplikovatelný). Prameny práva USA

Základ = common law (jakoby občanské právo), rozlišují se 2 obory: (1) smluvní právo a (2) tzv. torts - porušení mimosmluvní povinnosti (tj. civilní delikt), na které navazuje úprava v Uniform Commercial Code (dále jen UCC), který upravuje např. kupní smlouvu, leasing, obchodní listiny, směnky a šeky, cenné papíry atp. Zvláštnosti: obecně platí v common law 6leté promlčení, dle UCC 4leté; smlouva je přijata odesláním akceptu a to i pokud došlo pouze k drobnému doplnění znění návrhu (pak ale může navrhovatel bez zbytečného odkladu odmítnout); UCC vyžaduje písemnou kupní smlouvu pro kontrakty nad 500 USD - jinak platné ale nevynutitelné (v Anglii lze téměř libovolně používat ústní formu); v některých státech existují tzv. sunday statute - smlouvy uzavřená v neděli musí být potvrzena následující pracovní den, jinak je neplatná (výjimky např. pro potraviny) stejně jako anglické právo se vyžaduje consideration, ale méně velké oblibě se těší právní forma podnikání zvaná Partnership, která zakládá neomezené ručení celým majetkem společníka - v anglo-americkém právu si totiž lze pomoci instituem trustu Obchodní právo USA

1. Nekapitálové subjekty (USA i Anglie) (a) Individuální podnikatel (sole trader), musí být způsobilý k právním úkonům (18, někde až 21 let), odpovídá celým majetkem. Neexistuje živnostenské právo - jen v některých oborech koncese (prodej alkoholu), FO se nezapisují do OR. (b) Sdružení bez právní subjektivity - nemá právní subjektivitu, podobné jako v ČR, ale nesmí podnikat, lze uzavřít i konkludentně. (c) Družstvo (cooperative) - zapsané do OR může podnikat, má právní subjektivitu a vyžaduje zakládací smlouvu (d) Partnership - podobné v.o.s, ale může být limited i unlimited, většinou nemá subjektivitu a nevyžaduje základní kapitál, může vzniknout i konkludentně. V USA - vyžaduje písemnou smlouvu, má-li trvat více než 1 rok, více typů společníků (silent partner, secret partner, dormant partner, subpartner) (e) Joint Stock Company - zvláštní typ pouze v USA (dříve to znamenalo a.s. a často se tak překládá, což je chyba), jde de facto o kombinaci a.s. (kapitál rozdělený na akcie) a v.o.s. (neomezené ručení). Subjekty obchodního práva

2. Kapitálové subjekty (Anglie) – tzv. Corporations Corporations mohou být (1) založené králem (chartered corporations, např. Univerzity; (2) založené zákonem (statutory, např. BBC nebo železnice); (3) soukromé (company). Rozlišuje se založení (zakládací listinou - Memorandum of Association) a vznik (musí mít stanovy - Articles of Association, americká angličtina = Bylaws). Platí rozdílné podmínky pro založení soukromě (zakladatelé = promoters) a s věřejným úpisem (upisovatelé = subscribers). Typy companies: (a) Neobchodní - těmi se nebudeme zabývat (jde buď o unlimited company nebo company limited by guarantee). (b) Public Limited Company (Plc.) - min. 2 zakladatelé, zákl. kapitál 50 tis. GBP, akcie mohou být obchodovány na veřejném trhu, povinný veřejný audit. (c) Private Limited Company (Ltd.) - není předepsán min. kapitál (!), nesmí nabízet veřejně cenné papíry. (překládá se často jako s.r.o., ale obdoba s.r.o. to není). Subjekty obchodního práva II

3. Kapitálové subjekty (USA) Revised Model Business Corporation Act (RMBCA z roku 1946, novelizován 1984). V USA se rozlišují: (1) domestic corporations, které se řídí právem jednotlivých států; (2) foreign croporations, které platí federální daně a podléhají určité harmonizaci - stále se však řídí právem státu, kde jsou zapsány do rejstříku (incorporated). Dále se odlišují: 1. Public corporations - veřejnoprávní org. (školy, města), často založené zákonem. 2. Quazipublic corporations - soukromě vlastněné, ale veřejně prospěšné (železnice) 3. Private corporations - souromé subjekty, které se dále dělí: (1) publicly held - veřejně obchodovatelné; (2) closely held - neveřejné (jako Ltd. v Anglii); (3) Subchapter S corporation - společnosti podle podkapitoly S zákona o daních - mají daňové úlevy, platí daň z příjmů jako Partnership; a (4) profesional corporation - sdružení (např. právníci, účetní), má subjektivitu. V USA existuje (ne federální, jen státní) obdoba s.r.o, jde o tzv. Limited Liability Company (Llc.), úprava pochází ze 70. let - nemají akcie ale podíly, min. 2 společníci (members), má právní subjektivitu. Subjekty obchodního práva III

Bohužel i zda panuje značná nejednotnost (nejen právní úpravy, ale i terminologie). Valná hromada (general meeting) - nejvyšší orgán, zvláštní = tzv. class meetings Board of Directors (správní rada) - plní funkce představenstva i dozorčí rady, musí jednat s péčí řádného hospodáře, je to kolektivní orgán (nesmí jednotlivě jednat jménem společnosti). Rozlišuje se: Director - neřídí aktivně společnost, pouze strategická rozhodnutí a kontrolní funkce, rozhodují o výplatách dividend, nejsou v pracovním poměru. Executive Director - je zaměstnancem, jmenován správní radou, které je odpovědný a která mu svěřuje své pravomoci (smí jednat jménem společnosti) Internal Director - zvl. název pro Executive Directora, který je zároveň členem správní rady (tj. Directorem). Secretary (tajemník) - zákonný orgán (může být i Director), obvykle je zaměstnancem, zajištuje administrativní správu a vypracovává výroční zprávu, často vede i účetnictví. RMBA používá pro osoby v hlavních výkonných funkcích označení officer a upravuje konkrétně post presidenta, vicepresidenta, tajemníka a pokladníka. Orgány (public) společností

Model správy podniku (corporate governance) 1. vnitřní Přímá reprezentace akcionářů v orgánech společnosti. Hlavním zdrojem financí jsou banky (často s přímým propojením). Výhodou jsou nižší kapitálové náklady. 2. vnější Velký vliv kapitálových trhů (institucionální investoři) – nespokojenost s managementem vede k poklesu tržní hodnoty společnosti (stává se cílem pro nepřátelské převzetí). Vyžaduje rozvinuté kapitálové trhy. Vnitřní model nevyžaduje investorsky orientované účetnictví, vnější ano. Proč se kapitálový trh rozvinul v zemích s anglo-americkým (zvykovým) právem? Jak právo ovlivňuje účetnictví?

Nejvyšším zákonodárcem je bůh a jediným božím právem je šaría. Stát není nijak oddělen od náboženství – nemůže tedy tvořit právo, které je (teoreticky) neměnné. Šaría není právním předpisem, ale souborem univerzálních pravidel pro věřící (upravuje i např. jak se modlit nebo do které ruky brát jídlo). Upravuje proto zejména „osobní“ (hlavně rodinné a dědické) právo. Tato pravidla interpretují učenci (ulamá), kteří tím vytvářejí tzv. fikh, tj. soustavu obecně závazných pravidel, která je blízká našemu chápání práva. Nejde ale tvorbou práva, jen jeho nalézání, neboť boží zákon musí zůstat neměnný (tzv. zásada taklíd). Přesto se jednotlivé školy (rity) islámského práva poměrně výrazně liší (lze je rozdělit, stejně jako samotný islám, na dvě hlavní větve sunnitskou (převažuje) a šiitskou (pouze Irán a Irák)). Většina islámských zemí má kodifikované právo nad rámec islámského práva (což korán nezakazuje). Obchodní, obligační a zejména procesní právo obvykle převzat od kolonizátorů – většinu zemí lze tedy zároveň zařadit buď systému anglického práva (Sudán, Irák, Jordánsko a další) nebo kontinentálního (Egypt, Tunis, Maroko, Alžír, Sýrie, Libanon) právního systému. Existují ale země, které se snaží tomuto evropskému vlivu odolávat (Saudská Arábie). Islámské právo

(a) Primární: 1. korán (obsahuje relativně málo pravidel právního charakteru) 2. sunna (kniha o skutcích prorokových) (b) Sekundární 3. idžmá (abstrakce právního vědomí islámského splečenství) 4. kijás – rozumové zhodnocení za použití analogie (například ze zákazu pití vína je odvozen zákaz užívání kokainu) Prameny islámského práva

Vzhledem k zásadě neměnnosti práva by se mohlo stát, že musí být právo islámských zemí strnulé a zastaralé, ale kupodivu se ukazuje být poměrně přizpůsobivé (resp. náboženští myslitelé v průběhu času prokázali neobyčejnou flexibilitu, aby vyhověli potřebám světských vládců). Nástroje změny „neměnného“ práva: 1. zastírání (disimulace) – např. islámské právo nepřipouští nájem půdy nebo platbu úroků, které však ekonomická realita už dávno vyžaduje. Právní nepřípustnost nelze změnit ani církevním ani světským normativním aktem, takže se vyvinula praxe, kdy se při zachování zákazu téhož faktického efektu dosáhne prostřednictví smlouvy o sdružení. 2. přejímání výkladu jiné školy (tím se ale nemění učení té které školy, jenom pozitivní právo) 3. procedurální oklika – například pro rozvod (nebo poslední vůli) stačí dle islámského práva ústní projev vůle, což je v současnosti neudržitelné – tedy soud vyžaduje jako důkaz o jeho existenci listinnou podobu. Neměnnost islámského práva

Dotazy

Velké právní systémy