ČESKÁ NÁŘEČÍ

1. ČESKÁ NÁŘEČÍ PŘEHLED Mgr. Michal oblouk

2. NÁŘEČÍ ČEŠTINY

3. ČESKÁ NÁŘEČÍ • mluvené formy českého jazyka, omezené na určité oblasti Česka • nářečí = dialekt, dialektologie = nauka o nářečí • rozdělují se do 4 skupin: • česká • středomoravská (hanácká) • východomoravská (moravskoslovenská) • slezská (lašská)

4. HLAVNÍ RYSY

5. ČESKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA • hlásková změna ý > ej (například živý > živej) – v některých případech i í > ej (vozík → vozejk) • dvojhláska ou je zachovávána ve stejném znění, jako ve spisovné češtině • asimilace znělosti v případě sh- > sch- • hláska l na konci tvaru příčestí minulého jednotného čísla mužského rodu po souhlásce zaniká (snědl > sněd) • v některých případech zúžení é > í, respektive é > ý (např. délka > dýlka) • tvar prvního pádu množného čísla mužského rodu životného přídavných jmen a zájmen se užívá i u ostatních rodů • tvar 7. pádu množného čísla většinou končí na -ma bez ohledu na rod (mužema, ženama, růžema, kostma, staveníma atd.) • podstatná jména, jejichž kořen končí na -s, -z, -l se skloňují tvrdě u tvrdého skloňování mužského a středního rodu přídavných jmen je většinou shodný 6. a 7. pád jednotného čísla • sloveso být má v první osobě jednotného čísla vždy tvar sem, ať již je v jakémkoli významu • v 1. osobě minulého času se vynechává příslušný tvar pomocného slovesa být, je-li podmětem zájmeno (já jsem tam byl > já tam byl) • často (ne však důsledně) změna s, š, z, ž > c, č, dz, dž po n, ň (např. ženská > žencká) • na začátku slova se provádí změna hř > ř (např. hřích > řích) • náslovné v na začátku slova začínajícího na o- (otevřít > votevřít) • krácení dlouhých samohlásek, zejména u skloňovacích koncovek, ale i jinde

6. STŘEDOČESKÁ PODSKUPINA • výskyt: Centrální část Čech, zejména Praha a její okolí • hlavní znaky: • změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit) • změna stř > tř na začátku slov (stříbrný > tříbrnej) • ve 3. osobě množného čísla sloves převažují koncovky -ou, -eji, -aji (jsou, modleji, plivaji) • ve 2., 3. a 6. pádu jedn. č. žen. rodu. tvrdého skloňování se užívá koncovka 2. pádu

7. JIHOZÁPADOČESKÉ NÁŘEČÍ • výskyt: Z jihu za středočeskou skupinou, přesahující na Moravu • hlavní znaky: • změna ť > j po samohlásce (zaplaťte > zaplajte) • tvary středního rodu jednotného čísla přivlastňovacích přídavných jmen jsou užívány pro všechny ostatní rody a čísla (sestřino židle, bratrovo syn) • skloňování 6. pádu jednotného čísla mužského a středního rodu je stejné měkké i tvrdé (voňom, vonašom) • ve slovesných tvarech 3. osoby množného čísla koncovky -ou, -í, -ají (např. kupujou, tvoří, říkají) • koncovky -ům nebo -ím se ve 3. pádě zaměňují koncovkou -om (např. jdu k sousedom, ke slepicom, ke dveřom)

8. Chodské nářečí • změna d > r mezi samohláskami, například dědek > děrek • náslovné h, zejména u slov začínajících na u, ale i jindy, například aby > haby, utřít > hutřít • přehlásky typu smál se > smíl se, sedět > seďít apod. • dlouhá samohláska u některých tvarů zájmen a infinitivů, například vaše > váše, volat > volát • příčestí minulé slovesa být ve tvarech bul, bula, buli apod. (správně byl, byla, byli) - tato podoba je pravděpodobně již zaniklá, nicméně stala se obecně známou, Chodům bylo kvůli ní přezdíváno Buláci

9. SEVEROVÝCHODOČESKÁ PODSKUPINA/PODKRKONOŠSKÉ NÁŘEČÍ • výskyt: Na severovýchod od středočeské skupiny • hlavní znaky: • na konci zavřených slabik změna v/f > u (pravda > prauda) • změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit) • koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu podstatných jmen (např. růžej, kosťej) • koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj) • tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci) • sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar • seš jako sponové sloveso • -s jako pomocné sloveso minulého času • koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej, zpívaj)

10. JIHOVÝCHODOČESKÁ PODSKUPINA • výskyt: Na jihovýchodním okraji území české nářeční skupiny, velká část je na území Moravy • hlavní znaky: • tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci) • sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar • seš ve významu sponového slovesa • -s jako pomocné sloveso minulého času • ve významu sponového slovesa má 1. osoba jednotného čísla slovesa být tvar su jako v moravských dialektech • podstatná jména s kořenem na -s, -z, -l se skloňují měkce • v 1. a 2. osobě plurálu imperativu sloves, jejichž imperativ v singuláru má koncovku -i, je koncovka -ime, -ite (tiskněte > tisknite) • změna šť > šč (déšť > dešč)

11. MORAVSKÁ NÁŘEČÍ

12. STŘEDOMORAVSKÁ/HANÁCKÁ NÁŘEČÍ • koncovka ý ve spisovné češtině má v nářečí podobu é (mladý - mladé, dýchat - déchat) • dvojhláska ou ve spisovné češtině má v nářečí podobu ó (stoupat - stópat; koupou - kópó) • slabičné n ve slovech sedn (místo sedm) a osn (místo osm) • hláska é za spisovné ej a aj (pejsek - psék, hraj - hré) • krátké samohlásky místo dlouhých v případech typu vím - vim, práh - prah • asimilace znělosti shna zh, například shýbat se - zhébat se • v 7. pádě množného čísla převažuje stará duálová koncovka -ma (s domama apod., jako v obecné češtině) • sloveso být má ve významu pomocného slovesa minulého času tvary obdobné spisovné češtině, v jakémkoli jiném významu ale mají tvary su - seš - je - sme - ste - só • mezi koncovkami skloňování tvrdých a měkkých podstatných jmen je méně rozdílů, než ve spisovné češtině, protože v dialektu není u některých slov přehláska (např. skloňování muž, bez muža) • podstatná jména, jejichž kořen končí na z, s, l a některá další, se skloňují podle měkkého skloňování • u zájmen je časté užívání tvaru 6. pádu ve významu 7. pádu (o vašem, s vašem), nicméně nikdy neplatí obdobná změna u některých přídavných jmen, jako je tomu v nářečích z území Čech • stejně jako v ostatních moravských nářečích nedochází k vypouštění tvaru pomocného slovesa být v minulém čase (střmor. já sem mňel x oč. já mňel) • tvar rozkazovacího způsobu většinou končí na -i/-e v jednotném čísle a -ite/-ete v množném čísle • tvar 3. osoby množného čísla sloves 4. třídy zakončen na -ijó (spijó, chodijó) • tvary slovesa chtít - chcu, chcou/chcó; někdy také v minulém čase chcel, chcela… • v některých slovesech končících na -t se změkčuje na -ť (déchať, lámať)

13. VÝCHODOMORAVSKÁ/MORAVSKOSLOVENSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA • změna ý na í (například bík místo býk) • změna ou na ú (například nesú místo nesou) • zachování ł • asimilace znělosti shna zh • krátké samohlásky ve slovech jako prah, blato, rana, nama, vama, bit, dat • 7. pád množného čísla má většinou koncovku -ma • sloveso být má v 1. osobě jednotného čísla tvar sem jako pomocné sloveso a tvar su jako sponové sloveso a ve významu existovat • v první osobě minulého času je pomocné sloveso vždy zachováváno • dlouhé ó před j a zčásti před ň (dójí, hnójí, hóňí) • ve 3. pádě množného čísla podstatných jmen mužského a středního rodu je koncovka -om • ve 2. pádě jednotného čísla neživotných podstatných jmen mužského rodu tvrdého skloňování je koncovka -u • v 6. pádě množného čísla podstatných jmen mužského nebo středního rodu je koncovka -óch • ve 2., 3. a 6. pádu jednotného čísla tvrdých přídavných jmen ženského rodu a rodových zájmen se užívá jen 3. a 6. pádu • rodová zájmena se často skloňují podle skloňování tvrdých přídavných jmen • ve tvaru 7. pádu jednotného čísla skloňování zájmen mužského a středního rodu nedochází ke změně souhlásky před koncovkou • nestažené podoby při skloňování slov můj, tvůj, svůj (mojeho, tvojeho, svojeho) • sloveso "chtít" má v 1. osobě singuláru tvar chcu a ve 3. osobě plurálu tvar chcú • místo spojky i se používá slovo aj • podskupiny: slovácká podskupina, valašská podskupina, kopaničářská nářečí, kelecké nářečí, hranické nářečí, starojické nářečí

14. LAŠSKÁ NÁŘEČÍ • rozlišení l - ł • výskyt hlásek dž a dz • absence délek u samohlásek (všechny samohlásky se vyslovují krátce) • rozlišování i - y ve výslovnosti • splývání ť, ď - ć • zaniká koncové -l v jednotném čísle mužského rodu příčestí minulého sloves 1. třídy • asimilace znělosti shna zh • změna ou na u • 6. a 7. pád množného čísla všeho má koncovku -mi, popřípadě -ma • sloveso být v 1. osobě jednotného čísla má tvar sem • rozkazovací způsob 1. osoby jednotného čísla s koncovkou -i/y, v 1. osobě množného čísla -imy/-ymy, ve 2. osobě množného čísla -iťe • přízvuk leží vždy na předposlední slabice slova nebo slovního celku • po neznělé souhlásce se v mění na f • vynechávání j- ve skupině ji- na začátku slova • v druhém pádě množného čísla mají podstatná jména mužského rodu je koncovka -uv (-uf) • v 7. pádě jednotného čísla zájmen mužského a středního rodu a 2., 3., 6. a 7. pádu množného čísla tvrdého skloňování zájmen není změna samohlásky před koncovkou jako ve spisovné češtině • nestažené skloňování slov muj, tvuj, svuj (tj. mojeho, tvojeho, svojeho) • koncovka infinitivu na -ť, -ć, -č • příčestí minulé sloves typu spadnout má vždy tvar s -nu- (spadnuł), ostatní tvary jsou ale bez -nu- • 2. osoba jednotného čísla slovesa být má ve významu „existovat“ nebo ve významu sponového slovesa tvar sy, jako pomocné sloveso může ale mít stažený tvar -s, může ale mít i tvar sy • 3. osoba množného čísla slovesa chtít má tvar chcu

15. ZDROJE • http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD_%C4%8De%C5%A1tiny • http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_n%C3%A1%C5%99e%C4%8Dn%C3%AD_skupina • http://cs.wikipedia.org/wiki/Chodsk%C3%A9_n%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD • http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edomoravsk%C3%A1_n%C3%A1%C5%99e%C4%8Dn%C3%AD_skupina • http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodomoravsk%C3%A1_n%C3%A1%C5%99e%C4%8Dn%C3%AD_skupina • http://cs.wikipedia.org/wiki/La%C5%A1sk%C3%A1_n%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD