Nařízení Brusel IIbis

1. Nařízení Brusel IIbis Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000

2. Historické souvislosti • Volný pohyb osob – zvýšení počtu vztahů s mezinárodním prvkem. • Bruselská úmluva nereguluje manželské věci ---> vzájemná jednání členských států-----> návrh úmluvy – tzv. Bruselská úmluva II • Amsterodamská smlouva– komunitarizace justiční spolupráce v soukromoprávních věcech– nebyla již potřeba ratifikovat mezinárodní úmluvu ----> připravený text Bruselské úmluvy II byl transformován do nařízení Rady č. 1347/2000 o příslušnosti soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů – tzv. nařízení Brusel II.

3. Historické souvislosti • Nařízení Brusel II z roku 2000– 46 článků – nebylo aplikovatelné na všechny problémy. • 2002 Komise připravila návrh nového nařízení zabývajícího se danou oblastí (zejména za účelem rozšíření věcné působnosti nařízení) ------> listopad 2003-Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 – tzv. nařízení Brusel IIa nebo IIbis

4. Nařízení Brusel IIbis – obecná charakteristika • 72 článků ( o 26 více než předcházející právní úprava) ) • Rozděleny do sedmi kapitol: • Oblast působnosti a definice • Příslušnost • Uznání a výkon rozhodnutí • Spolupráce mezi ústředními orgány ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Vztah k jiným nástrojům • Přechodná ustanovení • Závěrečná ustanovení

5. Oblast působnosti-věcná • Článek 1 nařízení - Toto nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se a) rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné; b) přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti. • Nařízení obsahuje autonomní vymezení relevantních pojmů - článek 2 nařízení (např. soudce, soud, členský stát, rodičovská zodpovědnosti, právo péče o dítě apod.)Věci rodičovské zodpovědnosti jsou objasněny v čl. 1 odst. 2.

6. Oblast působnosti-věcná Rozvod, rozluka nebo prohlášení manželství za neplatné; • Je aplikovatelné také na řízení o tom, zda tu manželství je či není, • Není aplikovatelné na registrované partnerství nebo jiné formy právem regulovaného svazku osob stejného pohlaví, • Pouze otázky osobního stavu, nikoli majetkové.

7. Oblast působnosti-věcná • Věci rodičovské odpovědnosti se mohou zejména týkat a) práva péče o dítě a práva na styk s dítětem; b) poručnictví, opatrovnictví a podobných institutů; c) určení osoby, orgánu nebo jiného subjektu odpovědných za dítě či jeho jmění nebo pověřených zastupováním dítěte či napomáháním dítěti a stanovení jejich úkolů, d) umístění dítěte do pěstounské rodiny nebo ústavní péče; e) opatření k ochraně dítěte spojených se správou, zachováním a nakládáním se jměním dítěte.

8. Oblast působnosti - věcná • Negativní vymezení (čl. 1 odst. 3): a) určení nebo popření rodičovství; b) rozhodnutí o osvojení, předadopční opatření nebo na neplatnost či zrušení osvojení; c) příjmení a jména dítěte; d) dosažení zletilosti; e) vyživovací povinnosti; f) správy jmění nebo dědictví; g) opatření přijatá v důsledku trestných činů spáchaných dětmi.

9. Oblast působnosti-věcná • Oblast působnosti pro uznání a výkon rozhodnutí: Rozhodnutí ve věcech, jež spadají do oblasti působnosti nařízení. Je rovněž aplikovatelné na veřejné listiny a dohody vykonatelné v členském státu původu.

10. Oblast působnosti-časová a místní • Místní: na všechny členské státy s výjimkou Dánska • Časová – vstoupil v platnost 1.8.2004, účinnost od 1.3.2005

11. Nařízení Brusel IIbisPříslušnost soudů

12. Nařízení Brusel IIbis – Příslušnost ve věcech rozvodu, rozluky a prohlášení manželství za neplatné (věci manželské) • Nařízení obecně zakládá příslušnost na těchto okolnostech: • obvyklé bydliště, • státní příslušnost • domicil (UK a Irsko) Pojem „obvyklého bydliště (habitually resident)“ musí být vykládán autonomně, může být chápán jako „trvalé a obvyklé centrum zájmů osoby zvolené touto osobou s cílem trvale zde pobývat“.

13. Nařízení Brusel IIbis – Příslušnost ve věcech manželských • Ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil"; Poslední dvě možnosti – boj proti tzv. „forum shopping“.

14. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech manželských b)jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů. Pravidla pro určení příslušnosti mají alternativní povahu. Článek 7 nařízení – tzv. zbytková příslušnost – v případě, že není žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 3, 4 a 5 nařízení, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto státu.

15. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech manželských • Rozhodnutí soudu prvního stupně (třetí senát) 68/07 Kerstin Sundelind Lopez v Miguel Enrique Lopez Lizazo. • Články 6 a 7 nařízení Rady (ES) ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci rozvodového řízení, pokud odpůrce nemá ani obvyklé bydliště v některém členském státě, ani není státním příslušníkem některého členského státu, nemohou soudy členského státu zakládat svou příslušnost k rozhodnutí o tomto návrhu na svém vnitrostátním právu, pokud jsou podle článku 3 uvedeného nařízení příslušné soudy jiného členského státu.

16. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Pravidla pro stanovení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti - komplikovanější než pravidla pro stanovení příslušnosti ve věcech manželských. • Článek 8 nařízení stanovuje základní pravidlo, články 9-15 představují speciální právní úpravu příslušnosti soudů.

17. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Základní pravidlo – článek 8 – Soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. • Článek 9 –tzv. „zachování příslušnosti“– upravuje příslušnost v případě, že se dítě odstěhuje z jednoho členského státu do druhého – ale práva na styk s dítětem zůstává ve státu původním – v takovém případě je příslušnost soudů zachována pro období tří měsíců.

18. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Článek 10 – příslušnost v případě únosu dítěte – v případě neoprávněného odebrání nebo zadržení dítěte– do té doby, než dítě získá obvyklé bydliště v jiném členském státu zůstává příslušnost soudů v původním členském státu (kde mělo dítě obvyklé bydliště před únosem). Další podmínky pak stanovuje čl. 19 nařízení.

19. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Článek 12 - „prorogace příslušnosti“- pokračování příslušnosti soudu, který byl příslušný k projednání a rozhodnutí ve věcech manželských pro věci rodičovské zodpovědnosti – nositelé rodičovské zodpovědnosti musí výslovně přijmout a je to v zájmu dítěte. • Článek 13 – příslušnost založená na přítomnosti dítěte - tam, kde nelze zjistit obvyklé bydliště – příslušnost je dána tam, kde se dítě nachází.

20. Nařízení Brusel IIbis – příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti • Článek 14 - Zbytková soudní příslušnost Není-li žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 8 až 13, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto státu. • Článek 15 – „Postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu“ – nařízení přináší možnost změnit příslušnost jednoho soudu - pokud se soudy příslušné domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání věci nebo její určité části, a v případě, že je to v zájmu dítěte.

21. Nařízení Brusel IIbis Uznání a výkon rozhodnutí

22. Nařízení Brusel IIbis – uznání a výkon rozhodnutí • Principiálně stejný postup jako u Brusel I nařízení : • 3 kroky: • Uznání – princip automatického uznání rozhodnutí s výjimkou – důvody pro odepření uznání • Řízení o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné – řízení o exequatur. • Výkon rozhodnutí

23. Nařízení Brusel IIbis – uznání a výkon rozhodnutí • Důvody pro odepření uznání jsou rozděleny do dvou okruhů – s ohledem na působnost nařízení na věci manželské a věci rodičovské zodpovědnosti. • Není možné přezkoumávat věcnou stránku rozhodnutí. • Nesoulad s pravidly nařízení stanovujícími příslušnost není důvodem odepření uznání.

24. Nařízení Brusel IIbis – uznání a výkon rozhodnutí Důvody pro odepření uznání ve věcech manželských: • Téměř shodné s důvody v nařízení Brusel I (rozpor s veřejným pořádkem, nedostavení se žalovaného, neslučitelná rozhodnutí) • Článek 25 nařízení výslovně stanovuje – rozdíly národních právních úprav ve věcech manželských nemohou být důvodem pro odepření uznání.

25. Nařízení Brusel IIbis – uznání rozhodnutí Důvody pro odepření uznání ve věcech rodičovské zodpovědnosti: • Rozpor s veřejným pořádkem, přičemž jsou vzaty v úvahu zájmy dítěte. • Dítě nemohlo využít práva být vyslechnuto, ( s výjimkou naléhavých případů) • Porušení práva nositele rodičovské zodpovědnosti (tato osoba neměla právo být vyslechnuta) • Nepřítomnost (nedostavení) se strany • Neslučitelná rozhodnutí

26. Nařízení Brusel IIbis –výkon rozhodnutí • Řízení o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné – opět striktně formální • Odvolání – lhůta jeden měsíc. • Výkon se řídí národním právem.

27. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • Některé záležitosti, které spadají do věcné působnosti nařízení vyžadují rychlý výkon (rychlý zásah) --> nařízení obsahuje právní úpravu dvou zvláštních „rychlých“ řízení výkonu : • Vykonatelnost určitých rozhodnutí o právu na styk s dítětem • Vykonatelnost určitých rozhodnutí nařizujících navrácení dítěte

28. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • Právo na styk (článek 41) • Právo na styk s dítětem, přiznané vykonatelným rozhodnutím vydaným v jednom členském státě se uznává a je vykonatelné v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě původu v souladu s podmínkami stanovenými nařízením.

29. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • Původní soudce vystaví osvědčení na jednotném formuláři obsaženém v příloze III (osvědčení týkající se práva na styk s dítětem) pouze, pokud a) v případě vydání rozsudku pro zmeškání byla osoba, která se k řízení nedostavila, písemně vyrozuměna o zahájeném řízení v dostatečném předstihu a takovým způsobem, který by této osobě umožnil přípravu na jednání před soudem, nebo byla osobě písemnost doručena, ale nikoli v souladu s těmito podmínkami, nicméně je zjištěno, že tato osoba rozhodnutí jednoznačným způsobem přijala; b) všechny dotčené strany dostaly příležitost být vyslechnuty, a c) dítě dostalo příležitost být vyslechnuto, pokud nebyl výslech považován za nevhodný s přihlédnutím k jeho věku nebo stupni vyspělosti. • Osvědčení se vyhotovuje v jazyce rozhodnutí. • V případě přeshraniční situace se vystavuje ex officio.

30. Nařízení Brusel II – zvláštní řízení • Navrácení dítěte - článek 42 • Vykonatelné rozhodnutí stanovící navrácení dítětevydané v jednom členském státě se uznává a je vykonatelné v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě původu v souladu nařízením.. • Původní soudce, který vydal rozhodnutí vystaví osvědčení, pouze pokud a) dítě dostalo příležitost být vyslechnuto, pokud nebyl výslech považován za nevhodný s přihlédnutím k jeho věku nebo stupni vyspělosti; b) strany dostaly příležitost být vyslechnuty a c) soud při vydání svého rozhodnutí přihlédl k důvodům a důkazům, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí podle článku 13 Haagské úmluvy z roku 1980.

31. Nařízení Brusel IIbis – zvláštní řízení • V případě, že soud nebo jiný orgán přijme opatření k zajištění ochrany dítěte po jeho navrácení do státu jeho obvyklého bydliště, obsahuje osvědčení údaje o těchto opatřeních. • Původní soudce bez návrhu vystaví osvědčení na jednotném formuláři obsaženém v příloze IV (osvědčení týkající se navrácení dítěte). • Osvědčení se vyhotovuje v jazyce rozhodnutí.