Občanské války v Římě. G. J. Caesar

2. Občanské války v Římě. G. J. Caesar

3. Struktura hodiny 1. Řím v 1. století př.n.l. 2. Populárové a optimáti 3. První triumvirát 4. Gaius Julius Caesar 5. Caesarova smrt 6. Další vývoj Říma 7. Zápis

5. Řím v 1. stol. př.n.l • Už ve 2. polovině 2. stol. př.n.l. se republika díky svému • územnímu rozmachu dostala do vnitropolitické krize. • Příčiny: * volání po reformách v zemědělství • * zánik drobných rolníků, vylidnění venkova • * odpor proti senátu (i uvnitř byl nejednotný) • * úředníci zneužívali moc • * ctižádostiví politici toužili po neomezené • vládě • To vše vedlo k pouličním bojům, politickým vraždám, • povstání otroků, ke konfliktům na hranicích říše • a konečně k občanským válkám. • Krize a konečný pád římské republiky trval od roku • 133 př.n.l. do roku 31 př.n.l.

6. 2. Populárové a optimáti P. (popularis – lidový) – požadovali umírněné sociální a demokratické reformy, posílení lidového sromáždě- ní, přístup k úřadům pro méně majetné, vůdcem byl Gaius Marius O. (optimus – nejlepší) – stoupenci neomezené moci senátu, proti rozdělování půdy velkostatkářů, vůdcem byl L. C. Sulla Spory řešeny pomocí vojska – občanská válka. Vyhráli optimáti, Sulla nastolil diktaturu (82 – 79 př.n.l.). Po jeho smrti byla obnovena republika, ale touha někte- rých politiků po neomezené vládě byla silná. Lucius Cornelius Sulla

7. 3. První triumvirát • 60 - 53 př.n.l., neformální spojenectví tří politiků • k prosazování svých zájmů • Gnaeus Pompeius – konzul, porazil vojska v Hispánii • a piráty ve Středomoří, měl ovládnout západ Říma • Marcus Licinius Crassus- obrovské jmění, porazil Spar- • takovo povstání, konzul, měl ovládnout východ Říma • * Gaius Julius Caesar

8. 4. Gaius Julius Caesar • * pocházel z rodu Juliů, v 16. letech hlavou rodiny • * stoupenec populárů, vynikajicí řečník • * zvolen nejvyšším veleknězem (pontifex maximus), • vysokým soudním hodnostářem • * ustanoven správcem Hispánie (získaná kořist mu • umožnila splatit část svých vysokých dluhů) • * zvolen triumvirem, konzulem, místodržitelem Před- • alpské Galie (severní Itálie) a Ilyrie (západní Balkán), • později správcem Zaalpské Galie (jižní Francie) • * galský odpor zlomil porážkou Vercigentorixe • * po Crassově smrti v r. 53 př.n.l. se rozhořel boj • s Pompeiem, který se senátem přikázal C. vrátit se • do Říma a rozpustit armádu (13 legií)

9. r. 49 př.n.l. překročil s jedinou legií • řeku Rubikon (tehdejší hranice Itálie) • a zahájil tak další fázi obč. válek. • Přitom měl pronést slavný výrok • „alea iacta est“ – „kostky jsou vrženy“ • Pompeius byl nakonec poražen r. 48 • v bitvě u Farsálu, uprchl do Egypta, • kde byl zákeřně zavražděn • C. se v Egyptě zapletl do války mezi • Ptolemaiem a jeho sestrou Kleo- • patrou, kterou pak dosadil na trůn

10. * v roce 47 př.n.l. zvítězil nad pontským králem Farna- kem I., který přepadl římské provincie v Malé Asii. Senátu podal stručný komentář o svém vítězství: „Veni, vidi, vici.“ (Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem) * v roce 45 se vrátil do Itálie, kde mu byl přiznán do- životně titul diktátora * vládl sice neomezeně, ale zachovával republikánské instituce, hlavně senát. Mírně zacházel se svými pro- tivníky, trestal úplatkáře Reformy – Juliánský kalendář - uděloval občanství i cizincům - prosazoval levné potraviny pro lid - bezzemkům přidělil půdu - podporoval kolonizaci

11. … hranice Říma za Caesara

12. 5. Caesarova smrt • Caesarovo postavení bylo vskutku královské, ale nena- • šel způsob, jak přimět Římany, aby se smířili s monar- • chií. Mezi optimáty a stoupenci republiky narůstal neklid • a odpor, senátoři měli strach z tyranie. • Marcus Junius Brutus spolu se svým švagrem Gaiem • Cassiem a dalšími muži začali připravovat C. zavraždění. • Celkový počet spiklenců byl asi 60. • Na březnové idy (15. březen) 44 př.n.l. byl Caesar poz- • ván na zasedání senátu v Pompeiově divadle …….. • ……….. Starověký Řím (Čítanka k dějinám starověku) • str. 308 - 310

14. 6. Další vývoj Říma Jak se ukázalo, smrtí Caesara se problémy republiky ne- vyřešily. Senát se rozprchl, při příležitosti C. pohřbu pronesl jeho velitel Marcus Antonius ohnivou řeč, ve které označil republikány za vrahy a zrádce. Když pak předčítal C. závěť, ve které byli obdarováni i mnozí zrádci, obrátilo se mínění lidu proti Brutovi a jeho spo- lečníkům. Ti raději uprchli z Říma na východ, aby seh- nali vojsko k obnovení republiky. Došlo tak ke třetí občanské válce, během níž vznikl další triumvirát (Antonius, Lepidus, Octavianus). Republikáni byli poraženi, Brutus spáchal sebevraždu a došlo i k boji mezi Marcem Antoniem a Caesarovým adoptivním synem Octavianem.

15. Oktavián nakonec zvítězil v bitvě u Actia v roce 31 př.n.l. a přivlastnil si většinu titulů svého otce. Marcus Antonius

16. …..a tento Oktavián Augustus bývá zván jako první císař Říma ( 27 př.n.l. – 14 n.l. )

17. 7. Zápis • Krize republiky 133 – 31 př.n.l. • Příčiny: potřeba reforem v zemědělství • zánik drobných rolníků • odpor proti senátu • touha politiků po neomezené vládě • konflikty na hranicích • Populárové (reformy) – optimáti (stoupenci senátu) • boje mezi sebou = OBČANSKÁ VÁLKA • Triumvirát – Pompeius, Crassus, Caesar • GAIUS JULIUS CAESAR ( 100 – 44 př.n.l. ) • řečník, velekněz • vojevůdce, správce Hispánie, Galie • triumvir, konzul

18. boje s Pompeiem – překročení Rubikonu – „Kostky • jsou vrženy!“ • výhra nad pontským králem – „Veni, vidi, vici“ • reformy: kalendář • levné potraviny pro lid • přidělil půdu bezzemkům • podporoval kolonizaci • 15. 3. (březnové idy) – zavražděn • Po jeho smrti další triumvirát, boje mezi Antoniem • a Oktaviánem. • 31 př.n.l. – bitva u Actia – vítězství Oktaviána (1. císař)