340 likes | 900 Views
Polygenní = kvantitativní znaky . většinou podmíněny větším počtem genů malého účinku vzájemně se ovlivňující a tvořících dohromady polygenní systém mohou se lišit mírou svého projevu př.: velikost plodů, tělesná výška, hmotnost, talent, inteligence apod.
E N D
Polygenní = kvantitativní znaky většinou podmíněny větším počtem genů malého účinku vzájemně se ovlivňující a tvořících dohromady polygenní systém mohou se lišit mírou svého projevu př.: velikost plodů, tělesná výška, hmotnost, talent, inteligence apod. lze je měřit a vyjadřovat v příslušných jednotkách
Kvantitativní znaky Je-li např. každý zúčastněný gen zastoupen dvěma alelami potom při počtu genů k, jež se vzájemně kombinují, je počet různých genotypů dán vztahem: 3k k = počet genů Při 1 genu = 3 genotypy Při 3 genech = 27 genotypů Při 5 genech = 243 genotypů
Polygenní systém je tvořen: a) neutrálními alelami – neovlivňují kvantitativní znak b) aktivními alelami – ovlivňují kvantitativní znak oba typy alel se přenášejí na potomstvo podle Mendlových zákonů
Genové interakce = vzájemné ovlivňování genů, které se společně podílejí na tvorbě jednoho znaku na jejich tvorbě se podílí větší počet genů malého účinku - ovlivňují se = polygenní systém čím je více genů => větší možnost volné kombinovatelnosti => větší počet genotypů i fenotypů počet genotypů (mají-li jen 2 alely) je dán vztahem 3nn n je počet genů
Proměnlivost Dědičná = genotypová =, genotyp se nemění nedědičná = ovlivněnafaktory vnějšího prostředí Každý znak organismu je podmíněn genotypem a vnějším prostředím Znak organismu GENOTYP + PROSTŘEDÍ = FENOTYP Podíl mezi dědivou a nedědivou složkou proměnlivosti znaku označujeme zaDĚDIVOST = HERITABILITU
Dědivost Dědivost se označuje znakem h² = koeficient dědivosti Dědivost = hodnotí do jaké míry je daný znak určen dědičně a do jaké míry prostředím h²= VG / VP VG = koeficient genotypicky podmíněného znaku VP = koeficient fenotypicky podmíněného znaku
Dědivost Hodnoty h²jsou v rozmezí0 - 1 h²= 0 za proměnlivost znaku odpovídají jen faktory prostředí h² = 1 za proměnlivost znaku odpovídají jen genetické faktory h²< než 0,2 nízká dědivost h²= 0,2 - 0,5 střední dědivost h²> 0,5 dědivost vysoká
Dědivost Čím je koeficient dědivosti vyšší, tím je vyšší pravděpodobnost , že potomstvo se více podobá rodičům ve znacích a naopak nejvyšší dědivost mají znaky biochemické nízkou dědivost mají znaky psychickéa jsou ovlivnitelné faktory prostředí
Příčina proměnlivosti dědičné - genotypové= změny genů, chromozomů nebo genomů Nedědičné – vnějšího prostředí= mutagenní - radioaktivní záření, smog, chemie, radon, stres, změna klimatu ovlivňuje kvantitativní znaky složka nedědivá může vyvolávat mutace !!!
Dědičné choroby Gonozom Y u člověka je kratší než gonozom X, nese 128 genů Gonozom X je 3 x delší, nese 1218 genů na dlouhém rameni nese geny, které prochází mutacemi a jsou původci dědičných chorob
Dědičnost monogenních znaků Znaky monogenní= vlastnosti určeny jedním genem velkého účinku Levorukost - autozomálně recesivní Hemofilie- X gonozomálně recesivní Krátkoprstost( brachidaktilie ) - autozomálně dominantní Daltonismus ( barvoslepost ) - X gonozomálně recesivní Krevní skupiny- autozomální, koodominantní ( fenotyp AB )
Koodominance souvisí s neúplnou dominancí rozdílné alely v heterozygotním stavu se projevují nezávisle na sobě př. krevní skupina AB projeví se jak krevní skupina A, tak i B alely A a B jsou vůči sobě kodominantní alela O je vůči alelám A a B recesivní = AO krevní skupina A, BO krevní skupina B
Dědičnost polygenních znaků Znaky polygenní = dány více geny malého účinku + vnějším prostředím Inteligence, talent, výška, hmotnost, délka chodidla, množství pigmentu…..
Genetická prevence Eufenická= upravuje jen fenotyp (př. vnější vlivy – životospráva, vliv prostředí, plastická chirurgie ), neupravuje se genotyp cíl = zvýšit životaschopnost jedinců Eugenická = snaha o předcházení dědičného zatížení populace genetické poradenství
Dispozice nedědí se znak, dědí se sklon k onemocnění majípolygenní charakter stupeň dědivosti je různý dá se vyloučit,pokud odstraníme expoziční faktory vliv prostředí je velký
Příklady dispozic neurozy= porucha spánku, poruchy soustředění, u malých dětí pomočování alergie = senná rýma, astma, kožní vyrážky dispozice k hypertenzi dispozice k cukrovce dispozice k vředovým chorobám dispozice k rakovině dispozice k angíně
Expoziční faktory vyvolávají dědičné choroby a vady !!! stres, životospráva, infekce, deprivace, alkohol, kouření, přepracovanost, špatná strava, nevhodné pracovní prostředí, chemikálie, radiace, nedostatek spánku, pocit ohrožení ( vojáci, hasiči )
Dědičné choroby a vady projeví se vždy jsou důsledkem genetické mutace vliv prostředí je malý
Exprese genu = realizace genetické informace ve fenotypu Obecně platí, že různí jedinci se stejnými alelami mohou mít jiný fenotyp příčiny : vnitřní= genotypových = modifikace genů v genotypu vnější = genová exprese je modifikována měnícími se podmínkami prostředí
Variabilita genu genetika používá 2 pojmy variabilní expresivita a variabilní penetrace genů i monogenně dědičně lidské choroby se na základě téže alelové mutace určitých genů projevují jednou jako závažné onemocnění, jindy jako mírné - nízká expresivita genu vede k omezené penetraci !!!!
Penetrace genu = míra schopnosti alel projevovat se ve fenotypu = proniknutí, protlačení = označuje se v procentech = kolik % jedinců nesoucích daný fenotypový znak z počtu jedinců nesoucích odpovídající genotyp = počet organizmů fenotypového znaku / počet nositelů určitého genotypu, u nichž by se znak měl projevit
Penetrace genu penetrace 100%= genotyp, který se ve fenotypu projeví vždy penetrace 0% = genotyp se neprojeví ve fenotypu neúplná penetracese v rodokmenu projeví tím, že vertikální přenos dominantně dědičného znakuje v jedné generaci přerušena ( nízká expresivita genu ) a znak se objeví v genomu další generace př. zhoubný nádor oka u dětí = penetrace vyšší než 90%
Znaky pohlavně ovládané = mají u jednoho z obou pohlaví alternativní projev rozdílný projev u samečka a u samičky př. Akvarijní rybka samečkové genotypů BB, Bb dlouhé ploutve bb krátké ploutve samičky genotypů BB, Bb, bb krátké ploutve bez ohledu na genotyp
Znaky pohlavně ovládané př. u člověka sekundární pohlavní znaky znaky pohlavně ovládané genotyp 1 AA : 2 Aa : aa fenotyp samečka = 3A ( Aa = A ) : 1 a fenotyp u samiček = 4 a ( AA, Aa = a ) neštěpí se
Znaky pohlavně ovlivněné = Znaky řízené geny ležících v autozomech pokud se uskuteční v přítomnosti pohlavních hormonů říkáme, že jsou pohlavně ovlivněné = se chovají u jednoho pohlaví jako dominantní a u druhého jako recesivní
Znaky pohlavně ovlivněné znaky pohlavně ovlivněné genotyp 1AA : 2 Aa : 1 aa fenotyp samečka 3 A ( Aa = A ) : 1 a fenotyp samičky 1A : 3a ( Aa = a) jeden z párových alternativ daného znaku se u jednoho pohlaví projevuje jako dominantní, u druhého jako recesitní
Příklady Všechny sekundární pohlavní znaky - zbarvení a opeření kohoutů, mohutnost paroží jelenů, růst vousů, somatické proporce mužů a žen Patří sem i pohlavní znaky , které se u mužů projevují jako dominantní a u žen jako recesivní Př. plešatost- alela pro plešatost je v příslušném genu recesivní oproti alele pro standartní růst vlasů . Heterozygotní kombinacePpse projeví jen u mužů, kde fenotypovou expresi alely předčasné plešatosti stimulují pohlavní hormony u mužů . U žense může projevit tento znak v případě recesivního homozygotapp.
Plešatost Genotypy PP = není plešatý muž ani žena Pp= plešatý jen muž pp= plešatá jen žena
Zdroje : HANČOVÁ, Hana. Biologie v kostce I: Obecná biologie, mikrobiologie, botanika, mykologie, ekologie, genetika. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997, 112 s. ISBN 80-720-0059-4.NEČÁSEK, Jan a Ivo CETL. Genetika. Praha, 1979. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4. ŠMARDA, Jan. Biologie pro psychology a pedagogy. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 420 s. ISBN 978-80-7367-343-7. Nový přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2003, xxii, 797 s. ISBN 80-718-3268-5. Genetika. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation, 2001-2013 [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Genetika